Popošel až k nám a zůstal hledět na mě.

,,Co ty tady? Nebojíš se, že se umažeš?" zakřenil se.

,,Poslala mě za tebou Beth. Potřebuje něco koupit."

,,Tak já tam s tebou zajedu." nabídl se Troy.

,,Ty platíš?" založil si s úsměvem ruce na hrudi Zack a pozvedl jedno obočí při pohledu na Troye.

,,Počkej." začal se šacovat. ,,Mám sedm dolarů a pět centů." vytáhnul veškerou hotovost z peněženky.

,,S tímhle žádnou holku nesbalíš." ušklíbla jsem se a on zase všechny umaštěné prachy schoval.

,,V Beverly Hills ne, ale tady tohle nepotřebuje." zastal se ho Zack.

,,A na co tady holky balíte, když ne na auta a večeře?"

,,Stačí se na nás podívat. Máme charisma, důvtip a umíme to." smál se Zack a Troy pobaveně souhlasil.

,,Tak jo. Kdo se mnou tedy pojede do toho obchodu?" těkala jsem očima mezi nimi a Zack se odlepil od auta, aby se vydal k východu.

Tím jsem pochopila, že jedeme hned.

,,Ukaž mi ten seznam." nastavil dlaň a já mu lístek do ní vložila.

Chvíli se začetl a pak se smál.

,,To jako vážně? Ona to dělá schválně." zavrtěl hlavou.

,,Stalo se něco?"

,,Ale ne. Jen, že je vůči nám dvěma trochu zaujatá."

Nic jsem na to neříkala a popošla k nějakému rozpadlému starému křápu.

,,To pojedeme tímhle?"

,,Jo. Nějaký problém?"

,,Dojede to tam?"

,,Jo tohle." vysmál se mi. ,,Mám objednat limuzínu?"

,,Neumažu se?" otevřela jsem nedůvěřivě s obavou, že mi buď dveře zůstanou v ruce nebo na mě vyběhne nějaká myš.

,,Jestli tam chceš dojít pěšky, je to asi sedm mil." dobře se bavil.

,,No dobře. Pojedu s tebou."

Posadila jsem se, ale jako by ta sedačka byla mokrá a já se nechtěla zamokřit. Zack se mi celou cestu smál a ještě víc ho rozesmálo, když přidal plný plyn, že mě to do té sedačky beztak zasunulo.

,,Jak to se mnou jezdíš? Zbláznil ses? Zabiješ mě." vystupovala jsem z auta s plnou pusou připomínek k jízdě.

,,Říkal jsem ti, že můžeš jít pěšky."

Zack vzal nějaký zastaralý nákupní vozík a vydali jsme se do útrob malé budovy. Tohle mělo být nákupní centrum? Musela jsem se smát.

Obchod byl velký asi jako Markusův bazén a parkoviště přibližně jako jeho garáž. Na pokladně zamrzl páreček penzistů a civěli na nás jako by nikdy neviděli lidi. Vybavovali se tam i s pokladním, který byl v podobném věku.

Naházeli jsme pár věcí do vozíku a já vzala do ruky balíček mražených krevet.

,,Deset dolarů za těch pár malých rybiček?"

,,Krevety nejsou ryby." začala jsem se smát.

,,Měl jsi to už někdy?"

,,Ne. Za deset dolarů mám oběd pro celou rodinu."

,,Fajn. Koupím si to sama."

,,Jestli to i uvaříš ty, tak to zaplatím." zubil se na mě, jako by ani nevěřil, že bych to dokázala připravit.

,,Není problém. Na grilu je to stejně nejlepší."

Zack jen pokrčil rameny a u pokladny na to děda civěl jako by to bylo v japonštině.

,,Jak se máš, Zacku? Co maminka?" pousmál se prodavač.

,,Pane Santosi, máme se dobře. Co vy a zdraví? Ještě vás zlobí to koleno?"

,,No není to jako za mlada. To jsem ještě běhal za mladýma holkama, ale dneska už musí běhat ony za mnou." smáli jsme se všichni.

,,To Zackovi říkat nemusíš, podívej se, jaký holky za ním běhají." poznamenal druhý děda a hleděli na mě.

,,Silver je až z Beverly Hills." odvětil Zack.

,,No teda, takovou dálku za tebou běžela." našpulil uznale rty prodavač.

,,Ale i tak je to pěkná holka. Uměl sis vybrat." dodal děda a Zack se smál.

Nákup jsme zaplatili a zamířili k autu. Z nákupu jsem měla takový zvláštní pocit. Ten přístup prodavače se mi líbil, ale i otravoval zároveň. V Beverly to bylo víc o tom soukromí.

,,To byl dědy kamarád a ten druhý je jeho bratr. Oba vlastní ten obchod."

,,A to mi říkáš proto, že jsou single a pro mě ideální partie?"

Opřeli jsme se o střechu auta a začali se smát.

,,Tak partie to špatná není. Podívej se na ten obchod."

,,Jo no a dojde vůbec na to rande?"

,,Musíš na něho opatrně, aby nezaklepal bačkorama dřív než si tě vezme."

,,A něco mladšího bys tam neměl?"

,,Jo. Majitele pekárny." zadržoval v sobě smích.

,,Co to bude zač? Padesátník?"

,,Ne, je to můj spolužák."

,,A kde je háček?" křečovitě v sobě dusil smích.

,,Zajedeme si koupit k těm breberkám na gril nějakou bagetu."

Nedůvěřivě jsem tedy nasedla do auta a zastavil jen nedaleko u krajnice. Hned u chodníku stálo malé pekařství. Cestou ke vchodu si hrál s klíčky a pobídl mě, abych vešla první.