Jonah zalapal po dechu a nehnutě na mě zíral. Já plakala.

,,Co je to za blbost?"

,,Není to blbost. Holly tě poslala k vodě a už byla v jiném stavu. Nahrála to na toho makléře, co se okolo ní motal, pamatuješ si ho?"

,,Ten blonďák, co pořád nosil modrou kravatu?"

,,To je on. Jenže ten se na ní po roce vykašlal, protože výchova dítěte pro něho byla moc."

,,Děláte si ze mě legraci, že jo?"

,,Bohužel, Jonahu."

Vypadal, že dostane infarkt. Zrudnul a na přicházející servírku ani nereagoval. Objednali jsme si vlastně jen vodu.

,,Jestli s tím souhlasíš, šel bys se mnou na testy?" promluvila jsem na něho.

,,Nemůžu tomu uvěřit, že by tohle Holly udělala."

,,Já už se u ní ničeho nedivím." podotkla Beth a Jonah vypadal přešle.

Chvíli hypnotizoval stůl a svoji vodu a pak si mě pohlížel kousek po kousku. Pomaličku pohledem přejížděl čelo, nos, rty, bradu a zase zpátky.

Když jsem mu pohled opětovala a zaměřila se na jeho prošedivělé vlasy, rozbrečela jsem se. Ty časy, kdy jsem ho potřebovala, nešly vrátit zpátky a už měl ve vlasech šediny. Už nikdy mě nepustí ze skluzavky, nebude si hrát na vílu a nepůjde se mnou do kina na pohádku. Tohle už nešlo vrátit.

,,Ty máš rodinu?" zeptala se Beth.

,,Mám patnáctiletého syna, ale moc se nevídáme. Žije s mojí bývalou v Kansasu. Nechtěl jsem s ní žít v jednom městě. Rozvod nebyl zrovna jednoduchý a oškubala mě o co mohla." povzdechl si.

,,Koukám, že jsi neměl štěstí na ženské." okomentovala jsem to.

,,Bohužel." napil se. ,,Takže ty říkáš, že je tu možnost, abych byl tvůj táta?"

Byla jsem strašně nervózní a ani se mi nezamlouval styl toho, jak jsme mu to oznámily, ale byla jsem ve všech směrech už tak trochu zoufalá.

,,A souhlasíš s tím, že bych nás objednala na testy?" vzhlédla jsem do jeho zmatené tváře, zatímco hypnotizoval skleničku s vodou.

,,Souhlasím."

Těšilo mě, že se alespoň jedna věc v mém životě začala dařit. Alespoň jsem v to doufala. Především jsem doufala, že Jonah bude můj táta a moje pátrání bude u konce.

Byl mi sympatický a přesně takhle jsem si ho představovala. Chlápka, co nešetřil úsměvy nebo vtípky a chytil mě za ruku, aniž by věděl s jistotou, že jsem jeho dcera.

Jistotu jsme měli až o několik dnů později. Rozervali jsme obálku a četli procenta shody jako blázni. Původně jsme tomu moc nerozuměli, ale nakonec bylo vše jasné. Jonah byl můj táta.

Bohužel nešlo, aby mi mohl vynahradit ta léta, která mi nebyl na blízku, ale o to víc jsem ho chtěla vídat.

Beth ze mě měla radost a upřímně jsem na ní viděla, že měla radost i z každé jeho návštěvy.

Na Zacka jsem nezapomínala, ale nechtěl mě vidět. Troyovi, Carly i Beth zakázal, abych se tam ukazovala a já to občas akceptovala. Pak tu byly chvilky, kdy jsem ho prostě potřebovala vidět a i přes to všechno s Troyem vyrazila do nemocnice.

Nejprve vešel do pokoje Troy a já chvíli po něm. Zack seděl na lůžku, usmíval se a u něho seděla Renata. To mi hnulo s žlučí. Myslela jsem, že popadnu ten stojan na kapačky a vyženu ji.

,,Tak to vypadá, že mě nějak brzy pustí." usmál se Zack na Troye.

Renata se k němu nalepila ještě víc a kdyby to šlo, stočila by se mu za krk jako kočka. Nevšímala jsem si jí a sledovala jen Zacka, kterému vzápětí úsměv zmizel.

Podíval se na mě, povzdechl si a vrátil pohled Troyovi.

,,Co jsem ti říkal?"

,,Nemohl bys to na pět minut přežít?"

,,Ani na minutu. Zmiz!" podíval se na mě a ukázal prstem na dveře.

,,Zacku jen mě na minutu vyslechni." popošla jsem k němu ještě o kus blíž.

,,Neslyšela jsi ho? Vypadni!" dodala Renata s nadšením.

,,Ty se do toho nepleť!" střelila jsem po Renatě a Zack se přidal.

,,Ona se do toho plést bude, protože je to moje přítelkyně. Zapomněla jsi?"

Sklopila jsem zrak na podlahu a odešla, ale nehodlala to vzdát. Počkala jsem si u vchodu a po chvíli odcházela Renata. Všimla si mě a s tím jejím výrazem vítězky napochodovala až ke mně.

,,Dej mu pokoj. Vrať se odkud jsi přišla." otočila se na podpatku a mířila pryč.

,,Jaký je to pocit?"

,,Co?" otočila se nechápavě.

,,Být s někým, kdo tě nemiluje a je s tebou jen proto, aby naštval toho druhého."

,,Mysli si co chceš. Ty jsi skončila." zamávala mi jako malému dítěti a s úsměvem odpochodovala pryč.

V kabelce jsem měla ještě ty čokoládové rolky pro Zacka, takže jsem se neodbytně vrátila na pokoj. Troy s ním ještě seděl a povídali si.

,,Neříkal jsem ti, abys vypadla?"

,,Já ti jen nesu čokoládové rolky. Tvoje máma říkala, že je máš rád. Tak jsem ti je udělala." položila jsem mu krabičku na postel a začala couvat.

,,Kolikrát ti mám opakovat, že od tebe nic nechci. Zkazila jsi mi i ty posraný rolky." mávnul rukou a celá krabička letěla z postele pryč.

Narazila do zdi a celý obsah se rozkutálel po podlaze.

,,Vypadni!" vyloženě zakřičel.

,,Zacku! Ovládej se!" okřikl ho Troy.

,,Jdi do hajzlu! Nechci tě už vidět."

Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. Se slzami v očích jsem vyběhla pryč.

,,Bolí to, co?" zaslechla jsem Troyův hlas.

,,Ani nevíš jak." dostala jsem ze sebe mezi vzlyky.