Probudila mě konvice, která se nahřívala. Rozlepila jsem oči a na nástěnných hodinách bylo těsně před šestou ranní.

Těžká víčka jsem otevřela, abych zjistila, že kuchyni okupuje Beth.

,,Omlouvám se, jestli jsem tě vzbudila. Dávám si čaj a sušenky, abych pak mohla do práce. Dáš si něco?"

,,Jo kafe." zamumlala jsem a posadila se rozespale ke stolu.

,,Kafe tu moc nikdo nepije, asi nebude úplně čerstvě namleté." nasypala pár lžic do jakési uzavíratelné malé nádobky, aby ji pak vhodila do vroucí vody.

Jen jsem lapala po dechu. Chtěla jsem se rozbrečet.

Přetvářka byla na denním pořádku a po pár dnech po mně chtěla dokonce i máti, abych s něčím pomohla. Utírání nádobí byla jediná činnost, ke které jsem se přemluvila.

,,Nechtěla by sis někdy vyrazit? Je tu jedno pěkné místo, kam chodí místní na šipky a kulečník." zazubila se Carly.

,,Jedno pěkné místo?" zopakovala pobaveně jako by jich tu víc ani nemohlo být.

,,Můžu tam jen se Zackem, ale ten má jinou práci než mě brát na pivo do Benedita."

Nakonec jsem si řekla, že to nebude třeba tak špatný nápad. Vyšvihla jsem se tak, jak jsem uměla a v bílém tričku a sukni vyrazila vstříc novým dobrodružstvím.

,,Páni, ta sukně je super, ale máma by mi v tom nedovolila nikam jít." prohlížela si mě trochu smutně.

,,Asi se jen bojí, abys nepřitahovala pozornost místních úchylů." pousmála jsem se a neuvědomovala si, co jsem to vlastně řekla.

Beth i máma byly nadšené, že si jdeme užít sobotní večer do města a mluvily dokola něco o Zackovi, aby šel s námi. Nechápala jsem, proč bychom si nemohly vyjít s Carly samotné.

Ta putyka nebyla daleko, ale už jen ten závan z doutníků a jiných pachů mě málem položil. Hlasitá hudba tu hrála z jukeboxu a všechno tu bylo jako z minulého století. Stál tu dřevěný propadlý bar s postarší prsatou dámou v letech, u které posedávali zoufalci, aby jí mohli alespoň koukat do výstřihu. Připadala jsem si jako bych se propadla do jiné dimenze.

Až pak jsem si všimla těch pohledů ostatních. Jenže to poslední, co jsem právě chtěla, bylo zaujmout někoho z těchhle existencí.

Carly se usmívala na všechny okolo sebe a pár tváří dokonce i pozdravila. Já se radši ani neohlížela.

,,Dáš si něco?" zeptala jsem se Carly.

,,Rybízový džus." pousmála se a za zběsilého mávání zamířila ke stolu, kde jich bylo víc v jejím věku.

Postavila jsem se na bar a byla ze všech stran spíš jako atrakce.

,,Rybízový džus a kvalitní bílé víno."

Prsatá barmanka se na mě křivě pousmála jako by mi nerozuměla. Z ledničky vyndala nějaký džbánek, ze kterého mi do ušmudlané skleničky nalila víno a do džusu jen zapíchla brčko.

,,Pět dolarů." zavrčela barmanka.

,,Berete kreditky?"

Tím dotazem jsem spíš píchla do vosího hnízda. Všichni se začali smát jako by neznali terminál a kreditní karty.

,,Jenom jednou a rovnou s pinem." zachraptěla barmanka a hlasitě se smála.

,,Napiš to na mě, Connie, jestli nemá slečna hotovost." ozvalo se za mnou.

Podle hlasu vypadal sympaticky, ale sotva jsem se otočila, litovala jsem svého činu. Vlasy měl naprosto nesmyslně zastřižené, jako by maskoval tou děsnou ofinkou kouty. O mohutném zlatém řetízku jsem si ani nemusela domýšlet, že je jen napodobenina. Vytahané ušmudlané tílko nejspíš mělo ukázat jeho miniaturní svaly a ty džíny už asi deset let přesluhovaly.

,,Není potřeba. Mám i hotovost." ušklíbla jsem se a odpočítala šest dolarů.

,,I tak bych tě rád pozval." zakřenil se a jeho zuby hrály snad všemi barvami kromě bílé.

Ani jsem neodpovídala a popadla svoji objednávku.

,,Jsi tu nová?"

,,Jo, ale průvodce už mám." chtěla jsem ho obejít, ale on mi zastínil cestu.

,,I tak ti mám co nabídnout."

,,Fakt?" rozesmála jsem se a sjela ho od krokodýlích polobotek až po nemoderní účes.

Se zavrtěním hlavy jsem se napila vína a obešla ho.

,,Počkej! Co jsi zač?"

,,Co je ti do toho?"

,,Tohle je můj podnik."

,,A co jako? Mám odejít?"

,,Jen se bavíme."

Nestihla jsem ho ani patřičně poslat do míst, kde slunce nesvítí a už jsem měla u sebe Carly.

,,Ahoj Gordone, Silver je tu nová a neví, kdo jsi." zamračila jsem se nad jejím prohlášení.

,,Jen jsem jí chtěl na něco pozvat." dodal ten nafoukaný Gordon.

,,Vážně si myslíš, že bych se nechala pozvat od nějakého místního burana, jen proto, že má polobotky z krokodýla jako Dundee?" vysmála jsem se mu, ale to už mě Carly tahala pryč.

,,Co to děláš?" pošeptala mi Carly a já se ještě jednou s úšklebkem otočila po tom buranovi.

,,To je nějaký místní princ Krasoň nebo co to má být?" smála jsem se, když mě zastavila jeho ruka.

Dost pevně mě stiskl za nadloktí a přitáhl si mě k sobě. V jeho očích byl vztek a všichni okolo baru se na nás dívali.

,,Jestli neznáš naše slušné způsoby, rád tě je naučím." stiskl mě ještě pevněji až se mi bolestí zkřivila ústa.

,,To bolí, pusť mě."

Netušila jsem, že budu v maléru sotva, co strčím někam nos. Carly zoufale odběhla a já už raději mlčela.

,,Slečna je naším hostem. Myslím, že bys ji měl nechat na pokoji." zaslechla jsem za sebou a Gordon sebou škubnul.

Odstrčil mě rovnou do něčí postavy, o kterou jsem se zastavila.

,,Možná bys ji měl naučit slušným způsobům, Zacku." zavrčel Gordon a odešel k jukeboxu, přičemž nešetřil jedovatými pohledy.

,,Jsi v pohodě?" ohlédla jsem se po mém zachránci a jen tiše přikývla.

Rozbušilo se mi srdce. Ten obličej jsem znala. Bylo v jeho tváři možná pár let navíc, ale byla jsem si jistá, že to byl ten kluk ze stodoly tenkrát.