Seděli jsme všichni tiše na lavičce jako by mu mohlo pomoct to, že tam sedíme. Doktor i sestry nás posílali domů, ale já jsem beztak neměla kam jít. Telefon jsem si vypnula a nechtěla jsem s matkou ani nikým jiným mluvit. Dávala jsem si to všechno za vinu.

Usnula jsem na nemocniční lavičce, opřená o zeď. Carly Troy odvezl domů a já tam zůstala s Beth.

,,Co kdyby ses vrátila a já ti zavolám, jak je na tom? Bude to lepší pro nás všechny."

,,Chci s ním mluvit."

,,Akorát ho rozrušíš, to není dobrý nápad."

,,Neodejdu odtud, dokud ho neuvidím."

,,Čeká na tebe v Beverly Hills celá smetánka." podotkla jedovatě.

,,Je mi to jedno. Nemám stejně ani na zpáteční letenku. Koupila jsem si tuhle za poslední peníze, co jsem měla."

,,Ale on by ti ten tvůj kašpárek nějaké poslal."

,,Nechci ho. Souhlasila jsem s tímhle divadlem jen kvůli mámě. Je jediná, kdo mi zbyl a já nechci být nevděčná."

,,Nevděčná? To, že tě oddělila od táty je spíš z její strany nepatřičné a sobecké."

,,Nechtěla jsem Zackovi ublížit. On je ten poslední, koho bych chtěla zklamat."

,,Už se stalo. Nevím, co na tobě ten kluk viděl." posadila se uraženě a usrkla si kafe.

,,Ani já ne."

Beth se na mě otočila, ale já stále hypnotizovala podlahu.

,,Měla by ses jít převléknout. Najíst se a dát si sprchu."

,,Nemám kam jít."

,,Až přijede Troy odveze tě k nám."

,,Neříkala jsi, že mě už nechceš vidět?"

,,Nechci, ale co mám dělat? Přeci tě tu nenechám." semkla rty a povzdechla si.

,,Neříkej mámě, kdyby volala, že jsem tady. Nechci s ní mluvit."

,,Ty bys měla spíš najít svého tátu. Třeba aspoň on by tě podporoval v tom, co chceš ty. Kdyby se Zack rozhodl, že s tebou chce být, nezbývalo by mi nic jiného než po podpořit a ne mu nutit někoho, koho nechce."

,,Mrzí mě to, co jsem tenkrát řekla. Naopak jsem ti vděčná, že jsi mě naučila věšet prádlo nebo mýt nádobí. Já vím, je to strašná blbost, ale já tohle s mámou nikdy nezažila."

,,To mě mrzí, Silver." svraštila čelo. ,,Za chvíli přijede Troy. Říkal, že se doma jen převlékne a přijede. Jeď s ním."

Beztak jsme tam byli všichni zbytečně. Troy mě vzal do domu k Beth. Dala jsem si sprchu, Carly mi půjčila oblečení a zase jsme společně jeli zpět do nemocnice.

Bylo už hodně odpoledne a my všichni mlčeli. Seděli jsme jako těla bez duše a podřimovali. Konečně se okolo nás začalo něco dít. Dva lékaři vycházeli z operačního sálu a postavili se k nám.

,,Jeho stav se zlepšuje. Nebudeme se zatím radovat zbytečně, ale v tento okamžik se zdá, že je mimo ohrožení života."

Začali jsme se všichni radovat a já děkovala všem svatým. Beztak nás za ním nepustili, protože byl na jednotce intenzivní péče a lékaři nám dali výbornou zprávu až druhý den ráno.

Celou noc jsem přečkala v nemocnici, i když mě všichni přemlouvali, abych se s nimi odjela najíst a vyspat. Prosila jsem lékaře, abych mohla za ním a nakonec se tedy slitoval a na deset minut mě k němu pustil.

Sotva jsem ho viděla, vyhrkly mi do očí slzy. Vypadal strašně. Hlavu měl obvázanou, dýchací masku přes obličej a kamkoli jsem se podívala, měl modřinu nebo podlitinu.

Postavila jsem se k němu a vzala za ruku. V ten okamžik bych dala všechno za to, abych mohla vrátit čas. Nikdy bych s Markusem neodjela. Trhalo mi to srdce, vidět Zacka v tomhle stavu. Probrečela jsem celých deset minut a něco jsem mu tam šeptala. Jenže mě stejně nevnímal.

V poledne přijela Beth a přivezla mi někdo k snědku. Byla jsem jí vděčná a rovnou se pochlubila, že jsem ho viděla. V jejích očích se objevilo nadšení a hned se vyptávala.

,,Volala Holly. Byla strachy bez sebe. Řekla jsem jí, co se stalo a že jsi tady. Zuřila a praštila mi s telefonem, když jsem jí řekla, že by tě neměla nutit do něčeho, co nechceš."

,,Děkuju Beth."

To mě přimělo myslet na tátu. Možná byl pravý čas, abych ho vyhledala. Chtěla jsem ho poznat a chtěla vědět, jak to tenkrát bylo.

K večeru pustili k Zackovi i Beth. Měla radost, ale vidět svého syna v tomhle stavu jí muselo zvednout tlak.

Ráno nás lékaři potěšili a odvezli ho na normální pokoj, kam jsme za ním už mohli všichni. Troy s Carly ho mohli také konečně vidět, i když byl ještě pořád mimo. Nevnímal a neprobouzel se.

Odpoledne jsem u něho zůstala sama. Přisunula jsem si k jeho lůžku židli a opřela se lokty o matraci.

,,Zacku, moc mě to mrzí. Jsem strašně blbá. Kéž bych to mohla vrátit zpátky. Neodešla bych. Nikdy bych tě tu nenechala. Chci být s tebou, protože tě miluju. Přísahám, že to tak je. Udělám pro tebe všechno na světě." políbila jsem mu hrot dlaně a pak mě vyděsila přítomnost Beth.

Sledovala mě tiše a smutně.

,,To bude dobré. On se z toho dostane."

U Zacka jsem vlastně téměř bydlela. Neprobíral se ještě několik dnů. Až jednou v noci škubnul rukou a já zvedla rozespale hlavu.

,,Kde to jsem?"

,,Zacku?" pousmála jsem se na něho.

,,To mám halucinace a jsem po narkóze, že jsi tady?"

,,Ne jsem tady doopravdy. Už několik dnů. Konečně ses probral. Měla jsem strašný strach." stiskla jsem jeho dlaň ještě pevněji.

,,Kde máš snoubence?" uhnul paží uraženě.

,,Nevím a nezajímá mě to. Jak ti je?"

,,Mě zase nezajímáš ty. Jsi tu zbytečně. Všechno jsi podělala. Nechci tě tu už vidět."

Slzy mi po tvářích tekly proudem. Nemohla jsem od něho čekat úsměvy a odpuštění, ale byla jsem rozhodnutá, že se nevzdám.

Chvíli po mně vešla Beth. V její tváři bylo vidět, jak plakala radostí, že se Zack probral.

,,Řekni jí, ať vypadne." žádal to po své matce, aby mě vyhnala.

Vážně chtěl, abych odešla?

,,Silver tu je od začátku. Nehnula se od tebe na krok celý týden."

,,Odešla jednou, může jít znovu."

Nezvládla jsem to a musela odejít. Troy se ke mně posadil, zatímco jsem brečela na nemocniční lavičce.

,,Co jsi čekala? Že nad tím mávne rukou? On takový není."

,,Co mám dělat?"

,,Dej tomu čas. Hlavně si promysli, co chceš dělat."