Ta vůně Markusova bytu se mi ihned vybavila, sotva jsme vešli do dveří. Jenže dneska jsem ji vnímala jinak než tenkrát. Bylo to jen pár týdnů a připadala jsem si jako bych to před tím ani nebyla já. Posadila jsem se na balkón a už v tu chvíli mě rozčiloval ten hluk aut pod bytem. Před tím jsem to tak nevnímala, ale těch pár týdnů mi stačilo, abych si zvykla na ticho, klid a zpěv ptáků. Tady byl jen hluk aut, troubení, debatování chodců a další otravné zvuky.

,,Zítra večer ti připravím takovou zásnubní hostinu, že budeš zírat." culila se na mě matka, ale já ji ani nevnímala.

To odpoledne jsme s Markusem vyrazili na nákupy. Musela jsem mít přeci na večeři s jeho rodiči něco nového a luxusního. Vybraly jsme s máti nějaké obyčejné šaty, i když ona nesouhlasila a zašla by nejraději do Diora. Já jsem neměla co slavit. Oblékla jsem se do černé a žádný dojem na nikoho nepotřebovala dělat.

Markusovi rodiče už byli v restauraci jako první. My tři dorazili o chvíli později. Nasadila jsem tedy úsměv a přivítala se jako první s jeho otcem a na to i s matkou. Oba se zdáli být vcelku milí, ale ne tak jako moje matka. Občas jsem se na ní musela podívat, jestli neměla toaleťák okolo krku, jak jim lezla do zadku.

,,Máte krásnou kabelku. A ten odstín přelivu! Kam chodíte na kosmetiku, asi půjdu také tam." obracela jsem oči v sloup při každé matčině poznámce k Markusově matce.

Bylo mi jedno, jestli ze mě byli nebo nebyli nadšení. Nedostala jsem se pomalu ani k řeči, protože mluvila jen matka a občas pustila k řeči ostatní.

,,Co kdybychom se dohodli uspořádat zásnubní večírek už v pátek večer?" navrhla máti a ostatní nadšeně souhlasili.

Já už to jen chtěla mít za sebou. Odpočítávala jsem dny, ale ne z nadšení.

Zašla jsem si ten den ke kadeřníkovi, na kosmetiku a navlékla se do nádherných rudých šatů. Na sobě jsem měla drahé šperky a připadala jsem si jako hvězda. Problém byl ten, že vedle mě nebylo to slunce, které bylo náplní života.

,,Jsi nádherná." pousmál se Markus.

Postávala jsem vedle něho téměř celý večer. Všichni mě obcházeli jako nějakou sochu v galerii. Z těch snobů jsem neznala nikoho. Markus se usmíval ze strany na stranu a s každým se vítal. Já toho měla dost.

Mohlo být okolo půlnoci, když jsem si musela oddychnout na venkovní lodžii. Ten výhled na město byl krásný, ale mně se chtělo křičet a brečet. Vzala jsem si do ruky mobil a měla nepřijatý hovor od Troye. Doufala jsem, že už ho našel a bylo všechno v pořádku. Volala jsem mu tedy zpátky, i když bylo dost pozdě.

,,Silver, promiň, že tě ruším, ale já ti to musel zavolat." zněl smutně a mluvil tiše.

,,Co se stalo?"

,,Zack měl bouračku. Odvezli ho do nemocnice. Čekáme tu s Beth a Carly už asi tři hodiny. Nic nevíme, operují ho."

,,Co?" rozbušilo se mi srdce.

,,Kde jste? V jaké nemocnici."

,,Ve státní v Carson City."

,,Pokusím se co nejrychleji přijet."

,,Kvůli tomu ti to nevolám. Nemyslím si, že je dobré, abys jezdila."

,,Neříkej mi i ty, co mám dělat. Mám všeho tady po krk a ještě se stane tohle." začala jsem panikařit.

Chodila jsem od rohu lodžie do druhého a přemýšlela, jak to udělat. Přes internet jsem si rezervovala za poslední peníze letenku a stihla bych odlet ve tři ráno. Nikomu jsem neřekla ani slovo a vypálila tak, jak jsem byla.

Byla jsem šíleně nervózní. Nezajímalo mě, že mi volala matka i Markus. Chtěla jsem být v Carson City se Zackem. Rvala jsem si vlasy a dávala si to všechno za vinu. Než jsem nastoupila do letadla, brečela jsem jako malá holka.

Přistála jsem asi o hodinu později. Taxík mě odvezl do té nemocnice a vyhledala jsem Troye. Seděli tam všichni tři a z mé přítomnosti byli docela překvapení.

,,Co tady děláš?" nechápala Beth a sjela moje večerní šaty.

,,Jak je na tom?"

,,Co je ti do toho? Ty tu nemáš co dělat. Měla bys být ve svém paláci a plánovat svatbu s tím kašparem." zamračila se na mě.

,,Beth, nedělej to. Já vím, že se to stalo kvůli mně."

,,Proč kvůli tobě? Co s tím máš společného?"

Ohlédla jsem se po Troyovi, který zrovna nebyl nadšený z toho, že jsme se tu všichni dohadovali.

,,Zack pro mě hodně znamená a nechtěla jsem mu ublížit."

,,Mně to bylo hned jasné, že se mu nakrucuješ. Hrála sis s ním jako Holly s Jonahem a my holky, co by za toho chlapa dali všechno měly smůlu."

Došlo mi, že do mého otce byla Beth zamilovaná a on si vybral mámu. Jenže ta ho odkopla.

,,Mrzí mě to."

,,Tak tebe to mrzí? Jak to bylo? Měli jste spolu něco?" těkala očima mezi mnou a Troyem. ,,No povídej! Ty jsi to taky věděl, jinak bys jí nevolal."

,,Mě do toho netahejte." zvedl Troy ruce a popošel pryč.

,,Jo něco mezi námi bylo."

,,Pod mojí střechou? Neříkala jsi, že pro tebe není dost dobrý?"

,,To bylo na začátku."

,,A teď?"

,,Teď je to jinak."

,,Takže se vyboural kvůli tobě?"

,,Beth, to není její vina." snažil se mě Troy obhajovat.

,,No tak do ní byl zblázněný a ona se zasnoubila s jiným. Chápu to správně?"

,,Mohla bych tě opravit? Zasnoubila mě matka. Já jsem s tím nesouhlasila."

,,Nedělej ze sebe chudinku. Jsi stejná jako ona." zamračila se na mě a v tom se otevřely dveře operačního sálu, ze kterých vyšel lékař.

Stáhl si roušku a promluvil na nás.

,,Vy jste rodina Zacka Croopse?"

,,Ano, jak je na tom?" poskočila k němu Beth jako by jí projel proud.

,,Vnitřní krvácení se podařilo zastavit, ale bude důležité, jak se jeho stav bude vyvíjet. Uvidíme během dvaceti čtyř hodin a pak budou jeho šance větší. Víc pro něho udělat nemůžeme."