Přijeli jsme na místo a byla jsem po sedmi hodinách a čtyř set mílích úplně vyřízená. Matčina kamarádka Beth nás přivítala s otevřenou náručí o tom žádná. Usmívala se a objímala se s máti jako by byly sestry. 

Když se přivítala s máti, otočila se na mě.

,,No Páni, Silver, z tebe je dáma. Naposledy jsem tě viděla, když ti bylo asi čtrnáct." zubila se na mě a pak mě popadla do náručí až mi téměř vyrazila dech.

Cítila jsem z jejího umaštěného trička nějaké jídlo. Neměla na sobě ani gram make-upu a očividně jí ta věc ani nic neříkala. Jako druhá nás přivítala její dcerka. Bylo jí asi šestnáct a byla docela milá.

,,Jsem Carly." podala mi ruku a hned ji zaujal můj náramek od Markuse. ,,Páni, ten je krásný."

Vešli jsme do jejich skromného příbytku a musela zhluboka dýchat. Celý život jsem byla zvyklá na čistou postel, kvalitní jídlo a najednou jsem se tu štítila se i dotknout židle. Překvapovalo mě, že máma to neřešila. Prostě se posadila na tu umaštěnou židli, na které ležel nažloutlý podsedák a poručila si kafe.

,,Carly, jdi berušce ukázat jejich pokoj."

,,Jejich?" ozvala jsem se.

,,Tvůj a Holly."

,,Nebudu spát s mámou v jednom pokoji." ušklíbla jsem se až se Beth zarazila a všichni na mě nechápavě zírali.

Rychle jsem si musela něco vymyslet, protože moje důvody tu očividně nikoho nezajímaly. Soukromí tu prostě nikomu nic neříkalo.

,,Hrozně chrápe. Radši budu spát v obýváku na sedačce." zavlnila jsem se.

,,No jak chceš." pousmála se Beth a ukázala na malou pohovku u miniaturní zastaralé televize na komodě, která měla svá nejlepší léta už hodně dlouho za sebou.

Přes sedačku byla přehozená nějaká kostičkovaná deka a té už by nepomohla ani čistírna. Jen jsem si položila tu drahou kabelku na béžový flekatý koberec a snažila se štípat, jestli to nebyla jen noční můra.

Chtěla jsem křičet a brečet. Tohle nemohli myslet vážně. Určitě to byl jen nějaký vtip a my se za okamžik přemístíme do plnohodnotného domu a ne nějaké rozpadlé dřevěné chatky, kde se člověk sotva hnul.

Stála jsem uprostřed malého obýváku a zírala na pohovku. I ty boty, co jsem měla na sobě měly vyšší hodnotu než ta proleželá hnědá věc, na které jsem měla nocovat.

Po kávě nás Beth provedla jejich domem. Byly tu tři pokoje, malá koupelna jen se sprchovým koutem, který zdobily rezavé mapy od vody. Zrcadlo na sobě zase mělo spoustu tmavých flíčků, takže jsem se v něm sotva rozeznala.

Měla jsem obavu i o svou luxusní osušku, aby se tu nezašpinila. Jen s povzdechem jsem spolkla rozhořčení a vydala se po schodech do pokoje, kde měla spát máti.

,,To bude tvůj pokoj."

Chvíli jsem uvažovala, jestli jsem udělala dobře a nakonec s tou máti nezůstanu v tom pokoji. Zdálo se tam být všechno v pořádku až na ten koberec a rozvrzané dřevěné parkety.

,,Tohohle pokoje se vyhýbejte. Je to Zackův pokoj a on nemá rád, když mu tak kdokoliv chodí." ušklíbla se Carly.

To poslední, co by mě zajímalo, byl nějaký pokoj.

V kuchyni jsem málem omdlela, ale nakonec jsem se raději vrátila k autu, abych si vyhrabala své věci.

,,Tady nebudu ani den. Radši přespím v tom autě." zavrčela jsem na mámu, která se vydala udělat to samé.

,,Vážně? Chceš je urazit? Chovají se k nám mile a ty jim chceš dát najevo, že jsi něco víc? Beth mi vždycky pomohla a já jsem i za tu zatuchlou postel ráda. Takže tě prosím, abys krotila ten zhnusený výraz a usmívala se."

,,Nesnáším to tady a to jsem tu asi hodinu."

,,Nemáme jinou možnost, tak se laskavě překonej a jdi." zavrtěla na mě máti hlavou a vrátila se s taškou do útrob toho domu.

To už mi šla na pomoc Carly. Vzala mi pár tašek a přenesla je do obýváku. Trochu jsem si v nich udělala nějaký pořádek a šla se vysprchovat. Žádná masážní hlavice nebo déšť nad hlavou. Doufala jsem, že alespoň ta voda byla nezávadná.

Nakonec jsem usnula ani nevím jak. Doufala jsem, že se vzbudím zase ve svém pokoji a Markus mě pozve na pořádné ranní kafe do jedné z těch drahých kaváren v centru.