Na dílně už byl Troy a vybavoval se s jakýmsi plešounem. Stáli nad nějakou novou Toyotou a řešili brzdy. Zack se k nim hned přidal, ale očividně už je chlápek nevnímal a šilhal mým směrem.

,,Takže se domluvíme, že do dvou dnů vám to opravíme a cena bude, řekněme pět stovek za komplet i s prací?" promluvil na něho Troy, ale chlápek se na mě culil.

Já jsem se ani nehnula. Jen jsem očima klouzala po hale a na úsměv by čekal marně, i když tu byl novou Toyotou.

,,Souhlasíte?" promluvil na něho ještě Zack.

,,Slečna tu s vámi pracuje?"

,,Ano." utrousil otráveně Zack a obrátil oči v sloup.

,,Tak jo." popošel ke mně, předal mi vizitku a usmál se.

,,Moje číslo. Až bude auto opravené, zavolejte." zamrkal na mě.

Troy se začal smát.

,,Ty tady fakt budeš dělat?"

,,Vypomůžu v kanclu."

,,A s nerozhodnými klienty. Kdybys slyšel, jak se vztekal, že mu to neudělám na počkání a že jsme drazí." vrtěl Troy hlavou.

Mě to vlastně ani moc nezajímalo. Přešla jsem do prosklené kanceláře s neuvěřitelným nepořádkem. Všude se válely faktury, papíry, krabice od náhradních dílů a nářadí.

Byla jsem v šoku. To otrhané křeslo mě spíše odrazovalo, že bych při práci byla raději ve stoje. Ten stolní počítač možná ještě zažil Zackova dědečka, protože monitor zabíral snad celý stůl. Prachu a špíny bylo všude na rozdávání.

,,To koukáš, co?" objevil se vedle mě pobavený Troy jako by snad byl na ten nepořádek pyšný.

,,No to je síla." ušklíbla jsem se zhnuseně.

Pánové z toho měli legraci, ale mně do smíchu nebylo. Původně jsem tu měla chodit pomáhat s účetnictvím a ne dělat uklízečku. Bohužel mi nic jiného nezbývalo. Pověsila jsem si kabelku na kliku a dala se do dělání hromádek. Bylo to příšerné. Po hodině rovnání nebyl poznat žádný rozdíl. Z haly se linula rocková hudba a zvuky jako bouchání a povolování. Při pohledu z okna jsem litovala samu sebe. Jak jsem to jen dopadla? Nejen, že spím na roztoči prohryzané pohovce, ještě musím pracovat a navíc v těchhle podmínkách.

Odpoledne se k mé smůle objevila ta nafrněná kráva Renata, takže jsem zaplouvala vzteky pod stůl, kde překypoval odpadkový koš, abych nabrala energii.

Upravila jsem se a vyšla z kanceláře tak, aby mě viděla.

,,Kluci, nechcete něco k jídlu? Jedu do obchodu." procházela jsem okolo nich a Renata na mě trochu nechápavě zírala.

,,Jo cokoliv než umřu hlady." zakňoural Troy.

,,Ne Zack nepotřebuje. Přinesla jsem mu oběd já."

Jen jsem pokrčila rameny a vydala se po chodníku do malého obchůdku s předraženým jídlem.

Když jsem se po chvíli vrátila, Zack i s Renatou byli pryč a culil se na mě jen Troy.

,,Víš, že jsi docela fajn?" vzal si ode mě bagetu a podával mi zmuchlané tři dolary.

,,Nech si to. Dneska tě zvu já."

Popravdě jsem se těch peněz i štítila. Ruce měl od šmíru a ty peníze by mi snad i zasvinily peněženku.

,,Kdybys potřebovala nějaký hadr, kýbl s vodou a tak na mytí toho svinčíku v kanclu, není problém."

Trochu vyděšeně jsem na něho zírala. To jako čekal, že to tam budu pulírovat já?

,,A co kdybys mi s tím pomohl?" navrhla jsem kompromis.

,,Jestli se mnou půjdeš večer na ty šipky, tak platí."

,,Dobře."

Nebyla jsem z toho zrovna nadšená, ale byla jsem k tomu donucena.

K mému štěstí vlastně otřel všechna ta nejšpinavější místa Troy. Já jsem jen pobíhala a rovnala věci. Po dvou hodinách už to v kanceláři vypadalo jako v kanceláři. Zack se konečně vrátil z rande a Troy si ho hned vychutnával.

,,Dneska ti to trvalo nějak dlouho." poplácal ho po zádech a Zack se jen pousmál.

,,Debile!"

,,Jo a dáš mi na sebe číslo?" opřel se Troy frajersky o stůl a pomrkával po Zackovi.

Podával mi mobil a tak jsem nakonec svoje číslo nedobrovolně napsala na jeho umaštěný prasklý displej. Jakto, že Troy moje číslo měl a Zack ne? Zuřila jsem.

,,Jestli mi budeš psát blbosti, blokuju si tě." varovala jsem ho.

,,Nemáš ráda prasárničky?"

,,Jak kdy a od koho."