Už jsem skoro spala, když mě probudilo klepání na dveře. Než jsem stihla vůbec něco říct, osoba už vklouzla dovnitř. „Doufám, že jsem tě nevzbudila Zo.“ Byla sice tma, ale po hlasu jsem poznala Cler.

„Ne ještě jsem nespala a pojď nestůj tam tak v těch dveřích, sedni si ke mně na postel.“ Odpověděla jsem jí a usmála se i když mu úsměv nemohla vidět. Posadila se na postel a hned spustila:

„Víš já jsem tě na tom plese pozorovala a pořád ses koukala na jednu holku. Není to ta Bonnie tvoje kámoška.“

„Jo, je to Bonnie, ale už to není moje kámoška. Pohádali jsme se kvůli Nikovi. Já,  já jsem jí ublížil. Nejdřív jsem jí řekla že ho nemiluju, a že se nemusí bát že bych jí ho přebrala. A pak jsem se do něj zamilovala a vrazila jí kudlu do zad. Jsem tak příšerná kamarádka.“ do očí se mi draly slzy.

„Tak hele Zo, teď ti něco řeknu. Selekce je soutěž, tady máš za úkol bojovat o princovo srdce. Samozřejmě nesouhlasím s tím co jsi udělala, měla jsi to Bonnie říct. Na druhou stranu jak jsem říkal, je to jenom hra. Jestli je Bonnie doopravdy tvoje nejlepší kámoška tak ti odpustí.“

Celou dobu co to říkala, se mi upřímně dívala do očí. Chtěla jsem jí věřit, chtěla jsem, aby všechno bylo jako dřív. Něco uvnitř mě by v tom ale bránilo.

„Víš co radši změníme téma. Jak jsi na tom s princem? Protože když jsem tě s ním viděla tančit, celá si jen zářila.“ Změnil téma a já jsem z toho byla moc šťastná. Utřela jsem si slzy a začla vyprávět:

„Miluju ho. Miluji ten jeho smích, jeho vlasy, jeho svaly. V jeho očích se ztrácím. Je celý můj svět.  Vlastně bych ti měla poděkovat, protože to kvůli tobě jsem se přihlásila do selekce. Kdyby nebylo tebe nikdy bych ho nepoznala.“ Dokončila jsem své vyprávění.

„Ale jdi ty. Osud to tak chtěl, jste si souzeni. Už se těším až budeš královna. Budeš dobrá královna.“ Konstatovala nadšeně Cler.

„No, a v tom je právě ten háček. Nevím, jestli chci být královnou. Bojím se, že bych to nezvládla, že bych nebyla dobrou královnou.“ Sdělila jsem své obavy.

„Víš, na začátku jsem měla taky obavy, jaká by z tebe byla královna. Bála jsem se, že tě selekce změní. Že se povahově staneš namyšlenou dvojkou. A ty jsi se opravdu změnila, ale úplně opačným směrem. Už nejsi tam malá, ztracená, vyděšená holčička. Je z tebe dospělá, krásná a silná žena. Chci přesně taková, jaká by královna měla být.“ Myslela jsem si, že si dělá srandu. Podle jejího pohledu jsem ale poznala že to myslí vážně.

V očích se mi objevily slzy, tentokrát  to ale byly slzy štěstí. Naklonil jsem se k ní a pevně jí objala. Tohle objetí bylo přesně to, co jsem tak dlouho potřebovala.Když jsem se od sebe odtáhly, byla jsem na řadě s vyptáváním já.

„Tak, ale teď už dost o mě. Teď mi řekni co je u tebe novýho.“ Upřela jsem na ní své hnědé oči.

„No, vlastně docela dost. Mamka se v nemocnici zamilovat do jednoho doktora a vzali se na úřadě. A můžu ti říct ještě jedno překvapení budu mít sourozence.“ Odpověděla nadšeně.

Překvapeně jsem se na ní podívala. „Takže já mám nového strejdu? Jak vypadá a jak se jmenuje. Je hodný? A už víš, jestli budu mít nového bratrance, nebo sestřenici? Chrlila jsem na ní jednu otázku za druhou.

„Pomalu, pomalu.“ Usmívala se. „Takže, jmenuje se Frank a je opravdu moc hodný. Musím říct, že jim to s mamkou opravdu moc sluší. A pohlaví dítěte ještě nevím, chtějí to mít jako překvapení.“

Takhle jsme si společně povídaly až do noci a nakonec jsme obě usnuly.