Dnes je pátek. Předešlé dva dny se nic nedělo. Měly jsme jen další nudné hodiny etikety a historie, které jsem poslouchala jen tak napůl. Teď sedím v pokoji na mém pohodlném gaučíku a čtu si mou oblíbenou knihu.

Nevnímám okolní svět a tak se leknu, Když ucítím něčí ruce na mých očích. Osoba nakonec ruce stáhne a tak ji můžu spatřit. „Niky, vylekal si mě.“ Vyčetla jsem mu. „Možná že kdyby si vnímala okolní svět, všimla by sis mě, nebo by si slyšela alespoň otevírání a zavírání dveří.“ Konstatoval Nik.

„Navíc mám pro tebe důležitou informaci. Rozhodl jsem se ukončit selekci. Na co čekat ještě jeden týden, když už jsem si stejně vybral tebe. Ještě dnes vyloučím Avu a Bonnie a zítra vyhlásím mou manželku, nebo-li tebe.“ Nemohla jsem uvěřit tomu, či Nik právě řekl. „Počkej, chceš mi říct, že zítra už budeš jenom můj?“ Potřebovala jsem se ujistit.

„Ano na zítra se pozvou všechny dívky, které byly v selekci. Pak všem ohlásím, že jsem si vybral tebe.“ Nezmohla jsem se na jediné slovo a tak jsem ho jen políbila.

Ani po jeho odchodu jsem tomu nechtěla pořád věřit. Svlékla jsem si šaty a lehla si do napuštěné vany. „Tak já už budu zítra zasnoubená s Nikem.“ Říkala jsem si pro sebe.

Po dvaceti minutách jsem se rozhodla umýt si i vlasy a tak jsem se natáhla pro můj oblíbený čokoládový šampón. Lahvička byla ale prázdná. Chvíli jsem se rozhodovala a nakonec neochotně vylezla z vany a došourala se ke skříňce pod umyvadlem. Chvilku jsem tam hrabala, až na mě něco vypadlo.

„A do háje.“ Proběhlo mi hlavou hned jak jsem to uviděla. „Jak jsem na ně mohla zapomenout.“ Vykřikla jsem nahlas a v ruce svírala balíček vložek. Teprve teď mi došlo, že jsem už dva měsíce neměla měsíčky. Nechápu jak jsem na ně mohla zapomenout.

„To nemůže být pravda, to nemůže být pravda.“ Opakovala jsem pořád dokola. Slzy a vzlyky se později změnily v hysterický pláč.

„Zoey slyšela jsem, že selekce už zítra skončí a tak…“ Ava svou větu nedořekla. Nejspíše si mě všimla. Musel to být děsný pohled vidět mě na zemi jenv ručníku a ubrečenou. „Co se ti stalo Zoey.“ Klekla si vedle mě. Když jsem jí neodpovídala, vtáhla si mě do svého objetí. Po chvíli jsem se trochu uklidnila a tak jsem se rozhodla, jí vše říct.

„Já..Já my-myslím, že jsem tě-těhotná.“ Vysoukala jsem ze sebe mezi vzlyky. Jakmile jsem ale tuhle větu vyslovila nahlas znovu jsem se rozbrečela. Ava na mě chvíli šokovaně koukala. Nakonec se zeptala. „Jako s nějakým strážcem?“

Teď jsem se na ní dívala šokovaně já. „Ne s Nikem. Muselo se to stát na Vánoce. Hrozně jsem se na tom večírku opila a ráno se probudila vedle Nika. Oba máme z toho večera okno.“

„Počkej, počkej. Takže mi chceš říct, že sis o vánocích užila kouzelnou moc s princem?“ Vyptávala se a u toho se usmívala. „Avo to není vtipné. To je velký průšvih.“ Hodila jsem na ní vraždící pohled. „Jo promiň. Takže to znamená, že jestli jsi těhotná, tak už musíš být v druhém měsíci.“ Konstatovala Ava.

„Ale co mám teď dělat?“ Zeptala jsem se jí zoufale. „No teď si to ověříme a pak uvidíme co dál.“

„Prosím nikomu to neříkej.“ Prosila jsem jí. „Budu to muset říct aspoň tvojí komorné, aby ti opatřila těhotenský test.“ Oznamovala Ava a já věděla, že má pravdu a tak jsem jí nechala přivolat Mel, té jsem mohla věřit, že to nikomu neřekne.

„Co potřebu..“ Zasekla se uprostřed slova, když mě viděla ubrečenou. Chtěla jsem jí odpovědět, ale moje hlasivky přestaly fungovat a tak se toho chopila Ava. „Potřebovaly bychom sehnat těhotenský test, ale tak aby se o tom nikdo nedozvěděl.“  Mel se na mě jen starostlivě podívala a pak zmizela pryč z mého pokoje.

Za půl hodiny se vrátila a podala mi krabičku s těhotenským testem. Hned jsem došla do koupelny a udělala si ho. Pak jsem test položila na umyvadlo a stačilo už jen pět minut čekat. Těhlech pět minut bylo nejdelších v mém životě.

Pět minut uběhlo a já se strachem podívala na test. Spustily se mi slzy. Nebyly to však slzy štěstí. Nic jsem neříkala a podala test holkám. „Dvě čárky.“ Konstatovala nahlas Ava.

„Co teď budu dělat.“ Sjela jsem po zdi na zem. Přes slzy jsem už viděla rozmazaně. „Musíš mu to říct.“ Oznamovala mi Ava. „On to určitě pochopí a bude rád.“ Konejšila mě Mel. Ava jí nejspíš celou mojí situaci vysvětlila. Nezlobila jsem se na ní, aspoň mi ušetřila práci. „Tak dobře dnes mu to řeknu souhlasila jsem.“

Mel odešla pracovat a Ava na večeři s tím, že mě omluví, že mi není dobře. Snažila jsem se uklidnit, ale marně. Proto jsem se rozhodla, že se půjdu projít ven.  

Adam a David měli dnes volno, takže před dveřmi byli jiní strážci. Opatrně jsem otevřela dveře a uviděla, že oba podřimují. Musím, říct že jsou to Fak super strážci, Když usnou ve službě. Potichu jsem kolem nich proklouzla a vydala se za svým cílem. Na chodbě jsem skoro nikoho nepotkala. Ven jsem se dostala přes vstup pro služebnictvo.

Ovanul mě příjemný větřík. Čechral moje rozpuštěné vlasy. Chvíli jsem se procházela a pak jsem si jen sedla na lavičku, zavřela oči a poslouchala ten klid. Po chvíli jsem se rozhodla, že večeře už jistě skončila, a tak jsem se vydala za ním.

Stála jsem před dveřmi jeho komnaty, kde byli dva strážci. Nijak mi však nebránili a tak jsem zaklepala na dveře. Ven vykoukl Nik. Jakmile mě spatřil, poslal stráže pryč. Pak se na mě otočil, ale po lásce v jeho obličeji nebylo ani památky. Díval se na mě s kamennou tváří.

Naznačil mi rukou ať vstoupím a tak jsem ho poslechla. On za mnou zavřel dveře. Chvíli mlčel a pak se zeptal. „Proč?“ Upřel na mě svůj zrak. Spatřila jsem v něm smutek, bolest, vztek a ještě něco, co jsem nepoznala. „Proč co?“ Nechápala jsem. Nic neřekl a jen mi do ruky vrazil nějaké zmuchlané papíry. Rozevřela jsem je a šokovaně vytřeštila oči. Byly to moje první stránky z deníku.

„Niku počkej, já ti to vysvětlím. Není to tak jak to vypa…“ Nenechal mě ani dokončit větu. „Ne víš co. Já už nechci slyšet další tvoje lži.“ Chtěla jsem něco namítnout, ale on mě nepustil ke slovu.

„Já jsem ti věřil. Dokonce jsem tě i hájil před otcem. Vždy říkal, že ti jde jen o peníze a slávu. Já ho přesvědčoval, že jsi jiná. Ale měl pravdu. Jsi stejná jako ostatní.“ Po těchto slovech mi začaly téct slzy proudem. „Niku prosím, nech mě ti to vysvětlit.“

„Ne, já už všechno vím. Byl jsem hroznej hlupák. Uctíval jsem tě jako anděla. Říkal jsem si jaký to mám štěstí, že tě mám. Někoho koho miluju a kdo miluje mě. A ty jsi si zatím dopisovala s nějakým Jamesem. Milý Jamesi, můj plán vychází perfektně. Dnes jsem ho poprvé políbila. Myslím, že se mu to líbilo. Nebo. Milý Jamesi, vše jde podle plánu. Dnes na plese mi oznámil, že se do mě zamiloval. Teď už mám postup do Elity a ještě mnohem dál jistý.“ Přitom se uchechtl. Ne vesele, spíš zoufale a naštvaně.

„Měla jsi pravdu. Dostala ses do Elity, vlastně do poslední trojice. Dál už se ale nedostaneš. Jakmile ohlásím svojí manželku, a věř mi, že ty to nebudeš, budeš moct odjet za tím svým Jamesem. Můžeš být ráda, že to nikomu neřeknu. Taky by tě mohli popravit za vlastizradu." Vztek převládl nad smutkem, takže už na mě křičel.

„Niku já.. já tě miluju. Prosím věř mi.“ Přes slzy jsem už nic neviděla.

„Přestaň mi lhát. A teď vypadni z mého pokoje.“ Chvilku jsem tam ještě jen zmraženě stála, ale pak jsem vyrazila ke dveřím. „A ještě něco.“ Otočila jsem se na něj. „Pro tebe nejsem Nik, ale princ Nikolas I.“

Už jsem tam nemohla být vyrazila jsem na chodbu a rovnou do své komnaty. Naštěstí jsem po cestě nikoho nepotkala. Prošla jsem i kolem strážců u mých dveří, kteří ještě spali. Jakmile jsem zavřela dveře, sklouzla jsem po nich a znovu se rozbrečela.

Nevím jak dlouho jsem tam seděla, ale slzy mi už došly. Zvedla jsem se a došla ke stolu, otevřela šuplík a vytáhla svůj deník. Jakmile jsem ho otevřela, zjistila jsem, že stránky jsou opravdu pryč. Vzala jsem si čistý papír a začala psát.

Milý Niku,

Možná si tenhle dopis ani nepřečteš, což je dost pravděpodobný, ale stejně ti ho napíšu. Musím ti to všechno vysvětlit. Nevím co ti kdo navykládal, ale žádnému milenci, ani přítelovi jsem nepsala. To co si četl byly stránky z mého deníku. Možná ti přijde divné pojmenovat deník, ale mě se mu pak lépe svěřuje, protože si představuju, že to říkám člověku.

To je ale jedno, nebudu odbočovat od tématu. Chci říct, že to co jsem v tom deníku psala je pravda. Opravdu jsem tě na začátku nemilovala a byla tu jen kvůli penězům. Ale ne pro mě, ale pro Cler. Byla nemocná a potřebovala na operaci a na léčbu. Bez těch peněz by umřela. Ale já jí prostě nemohla nechat umřít. Kdybych musela, udělala bych to znova, jen bych ti to řekla dřív. Tím se samozřejmě nechci omlouvat, vím že to nebylo správné lhát ti.

Chci, ale abys věděl, že jsem se do tebe zamilovala. Ne hned, chvíli to trvalo, ale teď bez tebe nemůžu žít. Jak jsem řekla vše v tomhle deníku je pravda. Vím, že je troufalost tě o něco prosit, ale mohl by jsi si ho prosím přečíst? Je to moje jediný a poslední přání.

Neboj půjdu na to vyhlášení. Nechci ti dělat problémy, nebo jsem spíš sobecká a chci tě ještě aspoň naposledy vidět. Pak odejdu a už mě nikdy ve svém životě neuvidíš. Miluju tě celým svým srdcem, ale vím, že si tě nezasloužím. Měj se hezky a vyber si milou hodnou ženu. Nebudu ti radit, všechny jsou lepší než já.

S láskou Zoey.

Dopsala jsem dopis, strčila ho do obálky a položila na deník. Pak jsem si vytáhla další papír. Musím napsat ještě jeden dopis.

Milá Bonnie,

Vidím, že sis první dopis nepřečetla. Nezazlívám ti to. Naprosto tě chápu. Taky pochopím, když si nepřečteš ani tenhle dopis, ale stejně ti ho napíšu. Musím se rozloučit a vím, že by jsi se mnou mluvit nechtěla.

Najdi si nějakýho perfektního manžela a věř mi, že ten bude mít štěstí, když bude moct být ve tvé světě. Já tam na chvíli patřila a byla jsem nejšťastnější člověk. Škoda, že jsem si to uvědomila až tak pozdě.

Možná, že kdybych si to uvědomila dřív, dalo by se s tím ještě něco dělat. Neměla jsem ti lhát o citech k Nikovi, ale neboj osud mě už potrestal. Nik si vybere perfektní manželku a já se vrátím domů. Už mě ani jeden z vás nikdy neuvidíte neboj.

Tak tedy. Měj se hezky milá Bonnie. Zapomeň na mě a užívej života. Já na tebe nikdy nezapomenu, na naše společné vzpomínky. Bude to můj trest. Uvidím co jsem měla a co jsem mohla mít ve své životě napořád, ale co jsem pokazila.

Zoey.

I tenhle dopis jsem strčila do obálky a položila na stůl vedle deníku. Pak jsem se došourala do postele. Usla jsem až pozdě večer, nebo to bylo brzy ráno.