Pokračování je tuuu :3

Postupně jsem upíjel čaj z hrnku, dokud jsem ho nevypil a tím nezmizelo i to příjemné teplo, kterým jsem si zahříval ruce. Všude byl krásný klid, který jsem měl tak rád, ale protože byla opravdu zima, rozhodl jsem se nakonec vrátit se zpět do tepla domova. Nemám přeci zapotřebí ještě nastydnout. Zvedl jsem se a opět mírně nejistým krokem jsem vykročil ke vchodovým dveřím. Přeci jen jsem si byl ale o něco jistější, když už jsem tak nějak věděl, kde co je. Bylo to sice těžší, protože nyní jsem to šel obráceně, ale přeci jen jsem to zvládl, i když s občasným malým zaškobrtnutím. Svlékl jsem si kabát, který jsem pověsil na věšák a vydal se do obývacího pokoje, kde jsem trávil asi nejvíce času. Posadil jsem se na gauč a ponořil se do vzpomínek, přičemž se mi zastesklo po starých časech. Opřel jsem se předloktími o svá kolena a obličej si schoval do dlaní, ale takto jsem dlouho nevydržel. Vstal jsem a došel ke svému drahému pianu stojícího u okna. Přejel jsem po něm konečky prstů, na kterých mi uvízla smítka prachu. Je to jen měsíc, ale mně to připadá jako věčnost...

Vzal jsem si sebou i pár věcí, které pro mě něco znamenaly a už za sebou dům zamknul. Hned na to jsem dojel do města a koupil pro pana Christophera něco, co by se mu mohlo hodit, jestli mě nechce pořád za zadkem.

Došel jsem do kuchyně, kde jsem ze šuplete vzal hadr a ten namočil ve vodě. Nechtěl jsem, aby jeho krása zanikala pod vrstvou nečistoty. Ani přes to, že už nic z toho nikdy neuvidím. Došel jsem tedy zpět a navlhčeným kusem hadru z piana začal stírat veškerý usazený prach.

Jel jsem už zpět a rovnou si před domem vše z auta vytáhl a donesl aspoň do chodby. Když jsem si odnášel už kufr, v obýváku jsem našel pana Christophera, jak utírá piáno. "Pane, můžu pomoct?" zeptal jsem se slušně a odložil kufr na zem.

Uslyšel jsem klapnutí dveří a následné kroky, které se stále přibližovaly, což znamenalo jediné. Jason je doma. Povzdechl jsem si. Ne, že bych proti tomu klukovi něco měl, to vůbec ne. Ač by to tak na první pohled mohlo vypadat. "Ne, v pořádku." odvětím prostě, aniž bych se od piana k němu otočil.

"No dobrá. Něco jsem Vám koupil." broukl jsem a vytáhl z kapsy malinký zvonek na zápěstí. Vypadal jako hodinky, ale tahle část byla pro mě. Pro pana Christophera jsem měl ovládání k tomu zvonku, aby mi mohl kdykoliv dát vědět, že potřebuje pomoct.

Trochu mě svými slovy zaskočil, protože jsem absolutně netušil, co by mi měl koupit. Vždyť jsem po něm nic nechtěl. Otočil jsem se k němu a podíval se na něj lehce překvapeně, což bylo výjimečně znát i na mém hlasu. "Pro mě?"

"Ano. Není to nic moc, ale myslel jsem, že by to pro Vás mohl být pohodlný způsob, jak mi dát vědět, že potřebujete pomoct bez toho, abych Vás a Vaše soukromí obtěžoval tím, že Vás budu všude sledovat. Mně osobně by to asi vadilo... ale prosím, nepřeceňujte se." vysvětlil jsem tak nějak podle svých pocitů a připevnil mu na ruku spínač, také upevněný na náramku jako hodinky. "Když zmáčknete to tlačítko, dá mi to vědět a když ho podržíte, můžete přes to na mě i mluvit." broukl jsem.

Chvilku jsem se ještě překvapeně díval na svou ruku, na které jsem nyní měl cosi, co bych za normálních okolností identifikoval jako hodinky. Samozřejmě jsem si nemyslel, že tím, že budu na něco dlouho zírat se stane zázrak a já najednou uvidím, ale nějak jsem se zkrátka nemohl vzdát toho hýbat očima. Byl to prostě zvyk, kterého jsem se držel, i když pro mě již neměl žádný význam. "Aha, no... děkuju." poděkoval jsem a druhou rukou si pásek lehce poupravil ve snaze si na něj rychleji zvyknout. Líbilo se mi, jak je vůči mě ohleduplný, stejně jako na té zahradě, kde mi popisoval okolí, abych se tam příště mohl pohybovat sám.

"Neděkujte. Je to maličkost. A... půjdu si odnést ty věci, aby Vám nepřekážely." uchechtl jsem se a zas se pustil do nošení zavazadel.

Jen jsem přikývl a dál hleděl na své zápěstí. Pak jsem ale pohled přesměroval za vzdalujícími se kroky, které patřily Jasonovi, dokud se nezačaly rozléhat na chodbě. Ještě jednou jsem si promnul zápěstí, prohrábl si vlasy a rozhodl se jít ještě uklidit hadr, který jsem nechal ležet na víku piana. Ještě by mi na něm udělal nějaký nehezký flek, což jsem nemohl dopustit.

Vše jsem si odnesl a rovnou vybalil a nějak smysluplně srovnal. Nad postel jsem si dal na vzpomínku pár malých fotek a pokoj si nyní prohlédl. Jo. Teď je to pro mě lepší.

Vyždímaný hadr jsem nechal na okraji dřezu, aby uschnul a vrátil se opět do obývacího pokoje, kde jsem se posadil opět na gauč. Nahmatal jsem na konferenčním stolku ovladač od televize a zapnul ji. Přejel jsem přes několik kanálů, až jsem se dostal na zprávy z regionu. Bylo by dobré, kdybych alespoň věděl, co se v mém okolí děje.

Z pokoje jsem se vydal do zahrady, odkud jsem odnesl hrnek a vše, co bylo třeba jsem umyl. Potom jsem se rozhodl uvařit na večer rajskou omáčku. Panu Christopherovi to jen prospěje.

Poslouchal jsem televizi, kde vysílali novinky z mého blízkého okolí. Většina byla negativních, občas byly oživeny nějakou tou pozitivní zprávou, ale tragédie bohužel převažovala. Asi se není ani čemu divit, protože právě tragédie a neštěstí z nějakého důvodu navyšovala sledovanost, což jsem nikdy nějak nechápal.

Začal jsem v klidu v kuchyni čarovat. Rajskou, knedlíky a papriky plněné masem. Snad se mi to povede.

Brzy se ke mně dostala krásná vůně jídla, kterou jsem si nemohl s ničím jiným splést. Rajská omáčka. Popravdě jsem se docela těšil, protože oběd byl od Jasona opravdu dobrý.

Už to vypadalo dobře a podle vůně by už mělo být hotovo. Ještě jsem jen z vařečky trošku omáčky usrkl, abych zjistil, jestli ještě něco nepotřebuje. Zkontroloval jsem čas a usmál se. Bylo tak akorát na večeři. Šel jsem tedy pro pana Christophera. "Pane, připravil jsem večeři, tak jestli máte hlad, můžu Vám už nandat porci." usmál jsem se, i když jsem věděl, že to neuvidí.

Silnější a silnější vůně mi napovídala stále přibližující se večeři, což mi zvyšovalo také chuť k jídlu. "Dám si, díky." řekl jsem tentokrát vděčně a vypnul televizi, aby zbytečně neběžela.

"Dobře. Kolik vám mám dát knedlíků a paprik plněných masem?" zeptal jsem se ještě, aby u stolu pak nemusel čekat.

"Knedlíky čtyři a papriku jen jednu." odpovím bez velkého přemýšlení a při tom se začnu lehce protahovat, aby se mi nezatočila hlava, až se zvednu.

Lehce jsem kývl. "Dobrá, půjdu tedy napřed." oznámil jsem a v kuchyni mu nandal přesně to, co si přál.

Zvedl jsem se a vyrazil do kuchyně. Při vycházení z obýváku jsem to tedy asi trochu špatně odhadl a střetl se s rámem dveří... ale zbytek cesty jsem zvládl téměř na jedničku. Posadil jsem se tedy k malému stolku v kuchyni a počkal, až přede mne dá talíř s jídlem.

Trochu jsem se lekl, když jsem uslyšel tupou ránu a tak jsem už chtěl běžet za panem Christopherem, jestli si něco neudělal, ale naštěstí hned došel a nic mu nebylo, tak jsem mu tedy dal na stůl talíř s jídlem i příborem. "Přeji Vám dobrou chuť, pane."

"Děkuju." broukl jsem a vzal si příbor. Ukrojil si kousek knedlíku, pořádně si ho namočil v omáčce a dal do pusy. Opravdu umí dobře vařit, blesklo mi hlavou a ochutnal i maso, které bylo stejně tak dobré.

"Není zač." usmíval jsem se a taky si sedl ke stolu se svou porcí jídla. "Kdyby jste měl někdy na něco chuť, řekněte mi." broukl jsem ještě a pustil se do jídla.

Dám si do pusy další sousto a přikývnu ve znamení, že rozumím. "Dobrou chuť." popřeju taky, když už mám prázdnou pusu a slyším, že i on začal jíst.

Poděkoval jsem a když už jsem dojedl, chvilku jsem počkal a pak po nás uklidil a umyl nádobí. Myslím, že tenhle den byl vlastně fajn.

Byl jsem dosytosti najedený a tím pádem i spokojený. Nebo alespoň do té míry, do jaké to jen šlo. "Půjdu se vykoupat a pak si asi lehnout, tak si klidně zbytek večera užij podle svého." brouknu a pomalu začnu odcházet.

"Dobře, děkuji. Ale stejně budu ve střehu, kdyby bylo potřeba." řekl jsem a začal přemýšlet, co bych vařil zítra.

Už jsem na to nic neříkal a došel do koupelny, kde jsem si zatím nechal napouštět vanu příjemně teplou vodou. V klidu jsem si došel pro věci na spaní, abych se měl do čeho převléknout a vrátil se zpátky do koupelny, kde jsem se začal již postupně svlékat. Opatrně jsem si vlezl do vany, která byla již z části naplněná vodou a úlevně vydechl. Tohle je tak příjemné.

Přemýšlel jsem docela dlouho, ale nakonec jsem to vzdal. Přece jen bychom mohli zítra dojíst tu rajskou. Tak jsem se zvedl a došel do svého pokoje, kde jsem se převlékl do věcí na spaní a zatím si jen lehl na postel.

Vana byla již téměř plná, a tak jsem vodu vypnul a ještě chvilku v ní jen ležel. Když ale už voda začala postupně pomalu chladnout, začal jsem se mýt a během chvilky již čistý z vany vylezl. Osušil jsem se, natáhl na sebe čisté oblečení a na ruku jsem si zpátky přidělal tu věcičku, kterou mi Jason pořídil. Musím mu říct, aby si to pak nechal proplatit od Erica, který se stará o jeho výplatu. Přeci jen se má o mě pouze starat, takže veškeré nákupy mu musím uhradit.

Vzal jsem si mobil, zapojil do něj sluchátka a jedno si dal do ucha. Zapnul jsem si něco klidnějšího a koukal na strop.

Ujistil jsem se, že jsem nechal vypustit vanu a že jsem si vzal všechno a vyšel na chodbu, kde oproti koupelně bylo poměrně chladno. Vlezl jsem do pokoje, srovnal si věci a uložil do skříně. Pak už jsem si zalezl do velké postele, přikryl se peřinou a zavřel oči, i když jsem věděl, že bude trvat dlouho než usnu.

Vím, že teď se toho ještě moc neděje, ale nebojte, ono to přijde xD Snad to tedy vydržíte a neodradí vás ta Christopherova odtažitost :D