V obýváku jsme se posadili vedle sebe. Chvilku jsem váhal, ale pak jsem se o něj lehce opřel ramenem. "Nevadí to?" ujistil jsem se raději.

Když už jsme byli na gauči, trochu jsem znervózněl. Věděl jsem, že bych měl něco udělat, ale nevěděl jsem přesně co. 'Dělej to, co budeš chtít', zněla mi v hlavě Jasonova slova. Tady byl ale právě problém, takhle jsem totiž přemýšlet neuměl. Vždy jsem se řídil určitými zásadami a vybíral z možností, které se nabízeli. 'Dělej to, co budeš chtít". A to to zní tak jednoduše. Potřeboval bych nějakou ukázku, podle které bych se mohl řídit. Naštěstí Jason udělal ten úplně první krok a mě tím naskytl malou nápovědu. "Ne, nevadí." ujistil jsem ho a už přemýšlel, jaká možnost bude nejvhodnější. Nakonec jsem se rozhodl si ho přitáhnout trochu blíž k sobě a nechat ho se mi opřít o hruď. "Dobrý?" ujišťoval jsem se, ale připadalo mi to jako dobrá volba. Vím, že nad tím příliš moc přemýšlím a takhle to nechodí, ale potřebuju v tom získat nejdřív trochu praxe.

Překvapilo mě to, ale mile. "Jo, moc dobrý." ujistil jsem ho a trošičku se uvelebil. "Chrisi, víš o tom, že... jsi teď nejspíš taky gay? Cítil jsi někdy dřív náklonnost ke klukům? Uhmm.. nemusíš odpovídat." broukl jsem rychle a zaposlouchal se do tlukotu jeho srdce.

V duchu jsem se zaradoval, když mi můj výběr schválil. Rukou jsem ho tedy objal kolem pasu a prozatím vyčkával. Nad jeho slovy jsem ani vůbec nepřemýšlel, protože v tom jsem měl již jasno. "Jo, uvědomuju si to." přikývl jsem nenuceně. "Nedá se říct, že by mě někdo kdy přitahoval. S lidmi jsem jen uzavíral obchod, považoval je za nástroj k dosažení svých cílů, takže nemůžu říct, že by mě to někdy někam táhlo." objasnil jsem mu. Bylo mi jasné, že to asi úplně nepochopí, protože on mi přijde jako můj úplný opak. A stejně teď tady spolu sedíme a tiskneme se jeden na druhýho.

Tak trochu jsem to nechápal. Jen jako nástroj? Rozhodl jsem se raději to nekomentovat. Ještě se musíme vzájemně dost poznat. "Aha.. takže... miluješ poprvé?" zvedl jsem k němu pohled. Uuh~ pořád jsem nemohl uvěřit tomu, že se můj sen stal skutečností.

Moc jsem nevěděl, jak mám na to reagovat. Věděl jsem, že to není příliš běžné, ale nikdy jsem to neřešil, protože to zkrátka šlo mimo mě. Teď jsem se ale bál, aby si neřekl, že jsem opravdu nějaký podivín a nepustil mě k vodě. Přeci jen těch nedostatků je tu víc. Sice vím, že on není ten, kdo by soudil, ale stejně ve mně ta nejistota byla, když jsem mohl něco ztratit. "Je to hodně divný?" zeptal jsem se, čímž jsem jeho otázku vlastně potvrdil.

"Co? Ne! Ne to ne! Není na tom nic špatného. Jen je to neobvyklé. A.." začervenal jsem se. "přijde mi zvláštní, že jsi se zamiloval zrovna do mě. Je to.. hezký." broukl jsem šťastně.

Ulevilo se mi, když mi mou obavu vyvrátil, a tak jsem se trochu víc uvolnil. "Asi je to tím, že jsem si tě jako jediného pustil víc k tělo." řekl jsem zamyšleně jakoby nic. Samozřejmě Ericka taky, ale to je úplně jiný případ. Ten se ke mně vtíral tak dlouho, až se mu to podařilo.

Trochu jsem se uculil. "Jo? Až takhle?" Objal jsem ho kolem krku. "Čím jsem si to zasloužil, když jsem ti vlastně vlezl do soukromí?" zeptal jsem se nevinně. Nějak jsem si nemohl pomoct. Bylo to příliš lákavé~

Tuhle reakci jsem zase moc nechápal. Z hlasu bylo slyšet, že ho to potěšilo, přesto jsem ale nevěděl, co přesně to vyvolalo nebo spíše co on na tom tolik viděl. "To sice jo, ale za každou cenu jsi se ke mně nesnažil vetřít. Dával jsi mi prostor. "A taky mě k tomu trochu donutil Erick." uvědomil jsem si následně.

No jo, když už se dostal až k němu.. "Jak myslíš, že bude reagovat až mu to řekneš? Nechci, aby mezi vámi byl kvůli mě nějaký problém." znejistěl jsem. Opravdu jsem nechtěl být někým, kdo by jim jakkoliv narušil přátelství.

Naklonil jsem hlavu trochu na stranu a pohledem směřoval na něj. "A co bys udělal, kdybych řekl, že to nepřekousne?" zeptal jsem se spíše tak ze zvědavosti.

Pomalu jsem rukama sjel na jeho ramena a zamyslel se. Upřímně jsem neměl žádnou představu o tom, co bych mohl nebo měl udělat. Ale přišlo mi tak trochu sobecké si Chrise jakoby přivlastnit. A Erick tady pro něj byl dřív než já. Teď jsem se opravdu bál toho, že později k tomu dojde a já se budu muset rozhodnout v tom, co dělat. "..Nevím..." přiznal jsem tiše a sklopil pohled. Nechci o něj přijít...

Teď jsem zalitoval toho, že jsem mu položil takovou otázku, ještě k tomu, když nebyla nikterak důležitá. Nechtěl jsem, aby se trápil takovými zbytečnostmi, a tak jsem ho více stiskl v objetí a obličej zabořil do jeho vlasů. "Neboj. Erick je dobrý přítel." pokusil jsem se ho zase uklidnit.

Zavřel jsem oči a víc se nadechl, abych se uklidnil. "Jen.. opravdu vás nechci rozeštvat proti sobě. To.. to mě raději nech." vydechl jsem bez většího přemýšlení a jazykem si opět přejel po strupu na rtu. Sakra, blbý Karou! Pořád to bolí.

"To neříkej." napomenul jsem ho okamžitě. "Nevím, proč bys tím měl ty někoho rozeštvat. Je to moje volba a nikdo nemá právo mi to vymlouvat nebo mít za zlé." Bolelo mě u srdce, když takhle přemýšlel. "Prosím, netrap se tím." dodal jsem tišeji, zavřel oči, políbil ho do vlasů a přitom ho konejšivě hladil po boku. Najednou to všechno šlo úplně samo aniž bych si to uvědomoval.

Teď jsem si opravdu připadal jako idiot, když mi pořádně došlo, co jsem řekl. Tak já se trápím a snad i dýchám pro něj a teď řeknu tohle? Já jsem hovado! "Promiň.. Prostě mi to.. nějak ujelo.. už to neřeknu." přikývl jsem a opět ho pevně objímal kolem krku. Zároveň jsem mu jednu ruku vpletl do vlasů a jemně ho hladil.

Znovu jsem ho políbil do vlasů, ale pak udělal to samé, co on. Vjel jsem mu rukou do vlasů a začal ho v nich vískat, protože to bylo opravdu příjemné. "Neomlouvej se, chápu to. Jen se tím už opravdu netrap, je to zbytečné."

Přivřel jsem oči a spokojeně zamručel. "Dobře, budu hodný." Slíbil jsem jak jemu, tak i sobě. Pak jsem ho jemně pohladil po tváři. "Chrisi, mohu?" šeptl jsem zvědavě a palcem pomalu zamířil k jeho rtům. Asi jsem moc rychlý, ale moc jsem po tom toužil. Moc jsem si chtěl doopravdy užít jeho rty. A to tak, že by si to užil i on.

To mi bohatě stačilo, jen doufám, že nad tím už nebude ani přemýšlet. To se mi ale při jeho dalších slovech vykouřilo z hlavy. "Jo." odpověděl jsem tiše, ale naprosto jistě. Trochu jsem se k němu nahnul a srdce se mi z očekávání rozbušilo.

Kdybych neviděl pohyb jeho rtů v odpovědi, velice bych váhal a rozmýšlel se protože ta odpověď byla tak tichá. Přesto ale postačila. Trochu lépe jsem si sedl, aby jsme pak náhodou, díky mé šikovnosti, oba nespadli. Chytil jsem ho za tváře a nahnul se těsně k jeho rtům. Srdce mi bušilo jak splašené a já nabíral lehce rudý odstín. Ale nehodlal jsem couvnout.

Připadalo mi, jako bychom byli ve zpomaleném záběru. I když jsem to nemohl vidět, cítil jsem, jak jeho rty jsou jen nepatrný kousek od těch mých. Jednou rukou jsem si ho stále držel kolem pasu a druhou mu dal taky na tvář, na které jsem ho palcem pohladil. Pomalu jsem začal zavírat oči a překonal ten nepatrný kousek, který nás od sebe dělil a konečně naše rty spojil.

Já... Nemohl jsem tomu uvěřit.. ale.. ANO!! Proboha jo!! Opravdu se to děje. Naše spojené rty, to teplo, ten zvláštní pocit v bříšku.. všechno to je dokonalé! A jeho rty.. oohh~ jeho rty byly naprosto dokonalé, jemné a ladně tvarované. Ušlechtilé. Přesto nepochybuji, že by uměli být i velmi hrubé. Nemohl jsem si pomoct a trošku víc se na něj natiskl. Muuuj~

Tohle... vůbec nebylo jako ve snu. Tohle úplně předčilo má očekávání. Konečně jsem pochopil a poznal ten pocit tisíce motýlů v břiše, které třepotají svými křídly a roznáší ten neuvěřitelně příjemný pocit po celém těle, jak už jsem mnohokrát dříve četl v různých knihách a nemohl přijít na kloub, cože jen je to zač. Když už se mi alespoň z části podařilo dostat z toho opojení, konečně jsem ho začal pomalu líbat a laskat jeho rty. Z jeho pasu jsem mu rukou přejel na záda a více ho na sebe natiskl.

Naprosto jsem si to vychutnával a po nějaké chvilce se bál, že se po tomto polibku od sebe prostě jen odtáhneme. Naštěstí to ale Chris posunul o kousek dál a my se začali jemně líbat. Na oplátku za to, že mě ještě neodtáhl od sebe, jsem ho rukou jemně vískal ve vlasech. Zároveň jsem víc než jen souhlasil s přitisknutím mé osoby na jeho tělo.

Užíval jsem si to tak, jak jsem si myslel, že to ani není možné. Do polibku jsem i tiše zamručel, když si začal pohrávat s mými vlasy, a tak jsem na oplátku ho začal hladit po zádech a bocích. Po chvilce jsem se ale o malý kousek odtáhl, protože jsem si byl trochu nejistý. Přeci jen jsem někoho líbal poprvé, když nepočítám ten 'sen'. Dá se tedy říct, že Jason je pokusný králík. "Dobrý?" zeptal jsem se trochu váhavě.

Nejdřív jsem znejistěl, když mě odtáhl ale naštěstí se nic nedělo. Aspoň ne podle mě. "Bojíš se snad, že se mi to nelíbí? Je to dobrý." ujistil jsem ho a dal mu jemnou pusu na krk. Byl tak milý.

Zase jsem se trochu uklidnil a pohladil ho po vlasech. "Dobře, to jsem rád." řekl jsem spokojeně a pohrával si s jeho prameny.

Spokojeně jsem zamručel a objal ho kolem hrudi. Pak jsem si opřel hlavu o jeho rameno. "Mohl bych pro tebe taky něco udělat?"

Objal jsem ho oběma rukama a hlavu si opřel o tu jeho. "Vždyť jsi už udělal." odpověděl jsem a přivřel oči. Hezky mu voněly vlasy.

"Mmmhh... Myslím, že bych mohl udělat víc. Vždyť teprve začínáme." zavřel jsem oči a spokojeně se k němu tulil. Tak krásně hřál.

"Nemám moc žádnou představu a tohle mi teď stačí." broukl jsem a i já zavřel oči. Držel jsem si ho pěkně u sebe a dá se říct, že jsem si vynahrazoval tu dobu, kdy jsem byl sám.

Byli jsme v tichosti a objetí hodně dlouho. A já začal usínat.. když jsem si to uvědomil, otevřel jsem oči a tiše zamručel. "Chrisi, usnu ti." šeptl jsem, ale tak, aby mě slyšel.

Usmál jsem se a s ním v objetí, aby se mi ještě někam nepřekulil, jsem si na gauč lehl tak, že on ležel na mně. "Tak usni." vybídl jsem ho a políbil do vlasů.

Dost mě překvapil a to bylo poznat i v mé tváři. "Uhmm.. ale za chvíli by měl být oběd.." zaprotestoval jsem, ale i tak se k němu přitulil.

Už teď mi bylo jasný, že asi další námitky mít nebude a klidně si na chvíli ještě trochu odpočine. "Já hlad nemám. Pokud ty taky ne, tak ti v tom nic nebrání." ujistil jsem ho.

"Mmm.. děkuju." šeptl jsem, ještě se trošku uvelebil a zavřel oči. Díky tomu, že už předtím jsem usínal, teď mi to trvalo jen chvilku, a tak se mi začaly brzy zdát krásné sny~

Místo odpovědi jsem ho pohladil po zádech a už ho nechal nerušeně spát. Mně se spát nechtělo, protože jsem se opravdu vyspal dorůžova, ale i kdyby se mi chtělo, nemohl bych to riskovat. Erick mi totiž neříkal dopředu, kdy přijde, a tak by se tu mohl kdykoliv objevit. Takto jsem měl alespoň šanci případně předejít tomu, aby nás nachytal. A já bych opravdu nechtěl, aby na to přišel takhle.

Dnes pro změnu zase trošku delší kapitolka, tak snad se líbila ^^