Probudil jsem se velmi brzo ráno, přesněji ve 4:21, jak mi oznámil budík na mém nočním stolku. Převalil jsem se na druhý bok a pokusil se ještě usnout, ale marně. S povzdechem jsem se tedy zvedl a potichu došel do kuchyně, kde jsem si uvařil čaj.

Nakonec mě ráno vzbudil Roxy. Opět chtěl vyvenčit. Nechápu jak, ale ráno mě vždy vzbudí pár minut kolem šesté. Tak jsem se tedy převlékl, připnul ho na vodítko a šel ještě do kuchyně.

Zrovna se mi dovařila voda, znovu. Předtím jsem si udělal jen hrnek čaje a po něm ještě jeden. Jenže pořád bylo moc brzo, a tak jsem si udělal rovnou celou konvici, jako včera Jason. Mezitím jsem si došel ještě pro ty tousty, které jsem včera nedojedl, takže jsem si i snídani obstaral. Popravdě jsem měl docela hlad po tom, jak jsem včera moc nejedl. Navíc mi bylo už taky o hodně líp, i když večer už mi taky vyloženě špatně nebylo.

Překvapilo mě když jsem v kuchyni narazil na Chrise. "Dobré ráno. Jak se ti spalo?" usmál jsem se, došel si pro sklenici a do ní si nalil vlažnou vodu, kterou jsem hned vypil.

Otočil jsem se za hlasem a pousmál se. "Dobré. Rozhodně líp, jak minulou noc. Co ty?" zajímal jsem se a mezitím zalil konvici vařící vodou.

"Já se vyspal do růžova. A bylo by to možná i do ruda, kdyby Rox nechtěl vyvenčit." uchechtl jsem se. "No, nesmím ho nechat čekat moc dlouho, tak už půjdem. Za chvíli jsme zpět." broukl jsem a už vedl Roxyho opět ven.

"Jasně, jen běž." vybídl jsem ho s úsměvem a lžící zamíchal čaj, aby se voda od čajového sáčku pořádně obarvila. Pak už jsem ho vyhodil a čaj si nalil do hrnku, aby mi rychleji vystydl. Posadil jsem se s hrnkem ke stolu, kde jsem měl ještě jeden toust se sýrem, do kterého jsem se hned pustil.

S úsměvem jsem vyšel z domu a udělal s Roxym ten samý okruh jako včerejší večer. To nám zabralo kolem deseti minut a tak, jak jsem řekl, jsme byli za chvíli opět doma. Zas jsem očistil Roxymu tlapky a sundal mu vodítko. Pak už jsem ho nechal bez dozoru a došel do kuchyně. "Jak se vlastně cítíš?" zeptal jsem se a u linky si začal dělat malou snídani.

Zrovna jsem dojídal toust, když se Jason opět objevil v kuchyni, a tak jsem nejdříve sousto spolkl, abych na něj nemluvil s plnou pusou. "Vlastně docela dobře. Myslím, že se mi to včera podařilo poměrně vyležet." řekl jsem spokojeně a začal ve džezu umývat talíř.

"To jsem rád." Vzal jsem si chleba se sýrem a posadil se ke stolu. "Chtěl bys dělat dnes něco konkrétního?" podíval jsem se na něj a pak ukousl první sousto.

Nad tím jsem tentokrát nemusel ani moc přemýšlet. "No... mohli bychom se zaměřit tak nějak na sebe? Myslím tím, že ve vztahu jsem opravdu levej a nevím přesně, jaký že jsou možnosti, tak jestli bys mi to trochu neobjasnil." pokusil jsem se mu přiblížit, co jsem měl na mysli.

Překvapeně jsem se na něj podíval. "No.. tak jo. Ale nevím, jestli ti.. nějak pomůžu. Můj jediný 'vztah' byl o tom, že jsem poslouchal na slovo." koukl jsem lehce do strany.

"Můj jediný 'vztah' byl ten, kdy mě matka jednou vzala na večeři, kde mě seznámila s mou přítelkyní. Bylo to docela děsivě zjištění, že ještě existují rodiny, které si domluví svatbu svých dětí bez jejich vědomí." Usušil jsem již čistý talíř a uklidil ho do skříňky. "Byl jsem s ní dokonce zasnoubený, ale v životě mezi námi k ničemu nedošlo. Takže se dá říct, že jsem byl taky loutkou." svěřil jsem se mu. "Ale ty máš představu, jak takový vztah vypadá a už v budoucnu jsi o něj stál, ne?" posadil jsem se na židli a upil si čaje, který už trochu vychladl.

Vykulil jsem oči, když mi řekl, co mu matka udělala. Raději jsem to ale nijak nekomentoval a soustředil se na jeho otázku. "To jo. Ale já si myslím, že si to umíš představit. Prostě trávit čas spolu, bavit se, říkat si různé komplimenty a občas koupit nějaký dárek.. líbat se.. a.. pokud spolu budeme spokojení, tak i.. spát spolu.." zrudnul jsem. Notak!! Jasone, už nejsi malý kluk! "Prostě.. tak.. zkus mi říct, co bys od toho vztahu třeba očekával ty."

Tiše jsem poslouchal a snažil se si tak nějak představit, jak by to všechno, co mi postupně vyjmenovával, mělo asi vypadat. Tedy, u toho sexu jsem se představy zdržel a raději to teď hodil za hlavu, protože to je kapitola sama o sobě a u té bude muset mít se mnou asi hodně trpělivosti. "Já přesně nevím. Chtěl jsem s tebou trávit ten čas a chránit tě, aby ti už nikdo nemohl ublížit." pokusil jsem se nějak popsat svou představu, kterou jsem snil ještě před tím, než jsme se dali dohromady.

Zvedl jsem k němu pohled, když řekl, že mě chce chránit. Bylo to od něj opravdu moc hezký. "Já.... Děkuju.." šeptl jsem vděčně. "Základ máme, aspoň podle mě, dobrý. A kdyby jsi cokoliv potřeboval, řekni mi to. I kdyby jsi se chtěl vypovídat, budu tady pro tebe."

Nebyl jsem si jistý, za co mi přesně děkoval, protože mi nepřišlo, že bych řekl něco speciálního, ale nechal jsem to být. "Dobře, díky." poděkoval jsem a trochu se zamyslel. "Spíš moc nevím, co si můžu kdy dovolit. Nemyslím to nějak... perverzně, ale kdy tě třeba můžu políbit nebo tak." Asi si teď musí ťukat na čelo, ale já ho varoval.

Zamyslel jsem se jak to podat. "No.. vlastně můžeš kdykoliv, když se ti zachce. Já.. já budu jen rád, ale pokud bych třeba nechtěl nebo by mi to v nějaké situaci vadilo, zastavím tě a řeknu ti i proč, když budeš chtít. A.. co já u tebe?" zeptal jsem se nazpět. Doufal jsem, že jeho rty okusím brzy. Ten první polibek.. nebudu ho počítat, Chris o tom nevěděl a já z toho byl jen v šoku. Teď to bude ale jiné.

Trochu jsem se zarazil a raději si v rychlosti jeho odpověď v hlavě ještě jednou přehrál. "Počkej. To to nemá žádná určitá pravidla?" zeptal jsem se nechápavě a zatím přeskočil odpověď na jeho otázku.

"Co?" zamrkal jsem. "Ne, jediná pravidla budou ta, která si sami navzájem určíme. Ať už teď, a nebo později. Jinak ne." On si myslel že... Proboha.. jak ho vychovávali? Teda, ne že by nebyl slušný, ale... Vždyť hledá pravidla všude. "Prostě dělej to, co zrovna budeš chtít. Ano?" usmál jsem se a chytil ho za ruku.

Chvíli jsem na něj nechápavě, až téměř nevěřícně koukal a trochu překvapeně zamrkal, když mě chytil za ruku. "No... dobře." přikývl jsem a ruku mu stiskl. V tomhle jsem se asi nevědomky nechal zblbnout od matky a do teď jsem si to neuvědomoval. A to jsem si myslel, že jsem od ní odešel bez poskvrnky. "No, asi nemám žádná pravidla, jen... nechci, aby o tom věděl Erick. Alespoň teď ne. Chtěl bych si s ním o tom nejdříve promluvit."

"Dobře, budu to respektovat." Usmál jsem se pro sebe a ruku mu trochu stiskl. "Upřímně, doufám, že vše bude dobrý a že nedostatky nebudou a nebo je rychle vyřešíme." usmíval jsem se.

Souhlasně jsem přikývl. "Docela bych to uvítal." Teď jsem si asi přímo neuměl představit, jak by mohla vypadat naše společná budoucnost, ale věřil jsem v ni. Možná to není úplně nejvhodnější přirovnání, ale když jsem vydržel přes dvacet let s matkou pod jednou střechou, tak vybudování pevného vztahu i s nějakými těmi překážkami by měla být hračka.

Můj úsměv stále přetrvával a já si neodpustil ta jednoduchá slova. "Miluju tě.."

Tady jsem opět trochu zaváhal. Ne proto, že bych si snad nebyl jistý ve svých citech, v těch jsem si byl jistý nejvíc za celý život. Spíše mě lehce vyděsila jejich hloubka, které jsem si dříve nevšiml a nejistota z prvního použití. "Já tebe taky." stiskl jsem jeho ruku a lehce se pousmál. Dobře, tentokrát to úplně nevyšlo, ale příště už budu připravenější.

Bylo to opravdu moc hezký, ale.. já se musel uchechtnout. "Promiň, neber si to osobně. Jen jsem si předtím představoval, že to budeš ty, kdo to řekne bez zaváhání." usmál jsem se a prohrábl si vlasy. "Asi si oba budeme muset zvyknout."

Usmál jsem se. "Jo, asi jo. Tohle celý je pro mě úplně nový." On to sice už věděl, ale přes to jsem to chtěl říct. Stejně je zvláštní, jak může být těžké vyslovit dvě slova, která člověku přitom přinesou takovou radost.

"No, neposadíme se třeba na gauč?" zeptal jsem se a zadíval se na jeho dokonalé rty. Moc bych chtěl, ale ještě se dost stydím. Ale jednou... později, určitě to bude úžasný~

"Jo, mohli bychom." souhlasil jsem a pomalu začal pouštět jeho ruku. Ještě jsem dopil zbytek čaje, který jsem měl v hrnku, ale ten již prázdný jsem jen odložil do dřezu. Pak už jsem společně s Jasonem vykročil do obýváku.