Pokračování je tuuu! Snad si ho užijete ^^

Došel jsem do pokoje, vzal si sebou do batohu jen věci na noc a peněženku s klíči. Taky flašku s vodou a teple jsem se oblékl. Hned potom jsem se vrátil za Chrisem. "Mám ti ještě s něčím pomoct než pojedu?"

Všechno nádobí jsem rovnou utřel a uklidil na své místo. "Ne, myslím že ne. Už jeď, ať nepřijedeš příliš pozdě. A... buď opatrný." dodal jsem ještě, i když jsem věděl, že bude. Říct jsem mu to ale prostě musel.

Usmál jsem se a přikývl. "Dobře. A neboj, budu opatrný. Kdyby byli trochu komplikace s matkou, tak se vrátím nejpozději do desíti ráno. Zatím ahoj a taky buď opatrný." Mávl jsem, i když to nemohl vidět. Pak už jsem ale odešel z domu a s autem vyrazil k matce.

"Budu, ahoj." rozloučil jsem se s ním a přál si, aby už byl zase tady. I když jsem docela zvědavý, jestli zítra, až dojde na věc, si nebudu přát spíše pravý opak.

Když jsem odjížděl, pozoroval jsem v zrcátku jeho dům, dokud mi úplně nezmizel. Pak jsem se ale musel pousmát. Už jsem se těšil až budu zpět. Cestou k matce jsem se jen jednou zastavil a to na benzínce, abych si koupil pití a natankoval. Hned na to jsem jel opět dál.

Už jsem měl všechno umyté a uklizené, a tak jsem se rozhodl, že se půjdu vykoupat. Pak bych mohl jít rovnou spát a co nejdřív se dočkat zítřka a Jasonova příjezdu. Tentokrát jsem se tedy nenaložil do vany, ale jen si dal rychlou sprchu. Když jsem ale zase vycházel z koupelny a chtěl se jít uložit ke spánku, uvědomil jsem si, že se mi vůbec spát ještě nechce. Možná to bylo ještě z toho nadšení. Proto jsem se rozhodl si udělat ještě čaj, třeba mi to pomůže.

Po skoro třech hodinách jsem dojel do města, kde jsem jako malý žil. Po pár dalších minutách jsem dojel k domu. Matka mi už mávala z okna.

Seděl jsem s hrnkem čaje u stolu, ale nebylo to vůbec ono. S Jasonem to bylo lepší. Už jsem na to byl zvyklý, že tady sedíme spolu a většinou si povídáme. Povzdechl jsem si. Když v tom mě napadlo, že bych mohl možná na chvilku na zahradu. Tam by mi ta samota tolik vadit nemusela, nadýchám se čerstvého vzduchu a pak se třeba o to spíš budu těšit do teplé postele. Bez dalšího přemýšlení jsem se vydal i s hrnkem čaje pro kabát a boty. Za chvíli jsem seděl už u zahradního stolku a usrkával čaj. Začal jsem zase přemýšlet nad Jasonem, tím vším, co se dnes stalo a co se stane asi zítra. Doufám, že to vyjde. Aniž bych si to uvědomil, zase jsem se usmíval. Jenže... v tom mi něco došlo. A s tím zmizel i můj úsměv. Najednou se mi v hlavě jako neustále se opakující ozvěna zněl Jasonův hlas... říkal, že někoho miluje. Najednou mi přišlo, jakoby mě vzal někdo po hlavě kladivem. Všechno se v okamžiku rozplynulo.

Ihned když jsem vešel do dveří, přiběhl natěšený Roxy. "Ahoj chlapáku. No jo." zasmál jsem se a začal ho drbat. Když ho teď vidím, tak mi došlo, že mi vlastně chyběl. Po chvíli přišla ale i matka, kterou jsem pevně objal.
"Ahoj mami." usmál jsem se.
"Ahoj. Nemáš hlad? Nebo žízeň? Pojď, něco ti udělám." Chytila mě za ruku a odtáhla do kuchyně. Ani jsem nestihl protestovat.

Seděl jsem tam poměrně dlouho, dokonce i čaj, kterého jsem se téměř ani nedotkl, byl již úplně studený. Už mi byla docela zima, ale moc jsem to nevnímal a dál tam jen bezmyšlenkovitě seděl a koukal před sebe.

Ani jsem nevěděl jak, ale matka do mě zvládla dostat dvě misky guláše a nějakou bábovku. Už jsem byl opravdu přecpaný.
"Uhh.. děkuju mami. Ale už si půjdu lehnout." Pohladil jsem si břicho a ona se usmála.
"Tak dobře. Utíkej synku." Dala mi pusu do vlasů a odvedla do mého starého pokoje. Poděkoval jsem jí, a protože jsem byl už líný na to se převlékat, svlékl jsem se do trenek a zalezl do postele.

Když už jsem se začal zimou opravdu hodně třást, konečně jsem se tedy zvedl a vrátil se dovnitř. Hrnek jsem položil v kuchyni do dřezu a aniž bych ho umyl, šel jsem si lehnout. Nevím přesně, jak a kdy se mi podařilo usnout, ale vím, že jsem se znovu probudil někdy uprostřed noci. Byl jsem úplně zpocený a bylo mi šílené horko, ale přitom mé tělo zároveň zaplavoval i chlad. Sundal jsem si tedy alespoň úplně promočené tričko a pokusil se znovu usnout.

Celkem rychle jsem usnul ale zdál se mi sen, kde byl hlavním aktérem Chris. Začalo to tím, jak se mě dnes vyptával na mou orientaci. Pak mě také objal, ale.. když jsem se chtěl odtáhnout, políbil mě. Tam se celý sen 'zbláznil' a Chris mě začal svlékat. Celé to bylo tak neuvěřitelné, ale mně se to moc líbilo. I když jen takhle, můj sen se tady aspoň trochu vyplnil.

Ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, usnout mi prostě nešlo. Po chvíli neustálého převalování odkopávání peřiny a následném opět přikrývání jsem se tedy zvedl a došel se alespoň napít. Nejspíš jsem to včera opravdu přehnal a nastydl se... pořádně.

Probudil jsem se ze snu až ve chvíli, kdy jsem s Chrisem po tom všem ležel v posteli a já mu přiznal, že ho miluju. Asi mě vzbudil strach z odpovědi. Sundal jsem si dost zaneřáděné trenky a vzal si čisté z batohu. Prohrábl jsem si zmateně vlasy a opět ulehl do postele. Zas jsem usnul a už v klidu spal až do rána.

V kuchyni jsem si natočil do sklenice vodu a pořádně se napil. To snad není možný. Jedinou noc tu Jason není a já hned onemocním. Připadám si jako malé děcko. Moc dlouho jsem se v kuchyni nezdržoval, protože mi byla zase šílená zima, a tak jsem raději rychle zase zaplul do postele a pokusil se znovu usnout.

Ráno, kolem šesté, jsem došel do kuchyně a udělal snídani. Když přišla máma, najedli jsme se, rozloučili a já sbalil věci Roxymu. Různé obojky, vodítka a misky s jídlem.
"Dávej na sebe pozor, Jasone. A občas mi zavolej." usmála se a já taky.
"Dobře, taky na sebe dávej pozor." Dal jsem jí pusu na tvář, vzal Roxyho do auta a sám nastoupil. Ještě jsem matce zamával a už jel.

Nějakým záhadným způsobem se mi přeci jen usnout podařilo, ale rozhodně to nebyl klidný spánek, především kvůli různým nepěkným snům, které se mi zdály.

Na cestě jsem se nijak nezdržoval a tak jsem, tentokrát během dvou hodin, dojel zpět. Usmál jsem se, vzal krabici s věcmi a i s Roxym po boku se vydal k domu. Vzhledem k tomu, kolik bylo, by měl být Chris už vzhůru. "Chrisi, už jsem zpět!" zavolal jsem do domu přiměřeně tak, aby se mě případně nelekl. Roxy respektoval nové prostředí a věci v okolí si opatrně očichával. Bez mého svolení ale nikam neutekl.

Nadále jsem spal a zase se mi zdál jeden z těch hnusných snů. Začal jsem sebou cukat a trochu i házet. Na čele, vlastně po celém těle se mi opět začal rozlévat studený pot a hruď se mi zběsile zvedala.

"Roxy, zůstaň." dal jsem mu povel a šel se podívat, kde je Chris. Překvapilo mě, že jsem ho našel v posteli ještě spát. Něco bylo ale špatně. "Chrisi? Chrisi, vstávej." Jemně jsem s ním zatřásl a dál na něj mluvil, aby se pak moc nelekl.

Nemohl jsem se probudit, pořád se mi zdál jeden z těch špatných snů, když v tom... mě z něco začalo cosi vytahovat. Jason. Jeho hlas. Už zase se mi dostal do hlavy. Teď jsem za to ale byl více než rád. Pomalu jsem se začal uklidňovat a pootevřel oči. Stál nade mnou, ale já se stále domníval, že je to jen sen. Věděl jsem, že ve skutečnosti můj nebude, ale proč bych si to nemohl užít aspoň trochu ve snu? Pomalu jsem k němu natáhl ruku, chytil ho za triko a stáhl si ho k sobě. Naše rty se setkaly a já už neváhal ani vteřinu, políbil jsem ho.

Hihihi :3  Tak co myslíte, jak tohle dopadne? :p Klidně piště své názory do komentářů ^^
Tak zatím ahoooj!