Překvapeníí!! xD  Už v povídce 'Keep calm& love senpai' jsem zmiňovala, že tento příběh na chvíli stopnu, jelikož jsem neměla vůbec čas a už vůbec ne náladu. Omlouvám se, že jsem to nenapsala i sem a tudíž vás ostatní, co KC&LS nečtete, zbytečně napínala. Každopádně teď, když už se blíží konec školního roku a úspěšně jsem zvládla závěrečky autoškoly (hehe, bojte se vyjít na ulici 3:-D ), už mé nervy dostávají pomalu pohov a já se snad budu moct zase postupně vrátit do starých kolejí. Tím pádem obnovím opět vydávání kapitol a doufám, že to tak po nějakou dobu zůstane :D

No nic, ušetřím vás dalších zbytečných keců a popřeji vám hezké počteníčko :3

Ani nevím jak a dokonce ani jestli jsem náhodou neusnul, ale první polovina hudebního představení skončila a oznámila se přestávka. Toho využiju. "Pane, budete něco chtít? Já si odskočím." řekl jsem tiše a trošku chraplavě. Jo, musel jsem usnout.

Aniž bych si uvědomil, jak to letí, už za námi byla první polovina. Měl jsem trochu výčitky, že jsem se nesoustředil na představení, když mě sem právě kvůli tomu Jason vzal. "Ne, počkám tady." odpověděl jsem a trochu se uvelebil, abych si udělal větší pohodlí.

"Dobře." přikývl jsem a vydal se na záchody, kde jsem jen rychle vykonal potřebu a umyl si ruce. Když jsem se ale na sebe chtěl podívat do zrcadla, ztuhnul jsem. Když se dotyčný za mnou usmál, otočil jsem se
"Co tady děláš?!" vydechl jsem prudce.
"Říkal jsem, že budeš prosit, abych tě vzal zpět. Do té doby ti budu dělat jen potíže." Chytil mě za bradu a hrubě políbil. Hned na to mi rozkousl ret. Dokud jsem mohl, prudce jsem ho odstrčil a utekl mu. Proboha... už začali, hrát ale já na hudbu teď opravdu nemyslel. Rychle jsem se vrátil k panu Christopherovi.

Přestávka byla tatam a představení pokračovalo. Jenže Jason tu stále nebyl. Začínal jsem být už trochu nervózní. Naštěstí v tu chvíli se vrátil a já si oddechl. "Kdes byl? Už to začalo." řekl jsem, jako by to snad sám nevěděl. Asi bych netušil, co dělat, kdyby se nevrátil.

Nechtěl jsem mu dělat starosti s tím, že si mě Karou odchytil. Tak jsem zalhal. "Byla trochu fronta. Omlouvám se." broukl jsem jakoby bezstarostně, ale přitom si prokousnutý ret vsunul do pusy, aby mi krev netekla všude po puse.

Nechal jsem to být a pořádně se tedy konečně zaposlouchal do hudby. Vždyť kvůli tomu tady jsme, přemýšlet si můžu klidně doma.

Tentokrát už jsem se nezvládl uklidnit. Pachuť krve mi to pořád připomínala. Tak jsem jen seděl, a tak nějak poslouchal. Aspoň, že pan Christopher si to užívá. Aspoň toto mi dělalo jistou radost.

Zavřel jsem oči a plně jsem se zaposlouchal do hudby. Úplně jsem cítil, jak mě to naplňuje. Jak mě to nabíjí energií, kterou jsem už tak dlouho postrádal.

Všiml jsem si, že pan Christopher se lehce usmívá. Tak uvolněně... Sladce... Rozbušilo se mi srdce. Pohled na jeho spokojenou tvář mě v mžiku uklidnil a uvedl do jistého stavu tranzu. Teď... ano, teď jsem si byl jistý tím, že i kdybych ho nezískal, budu tady pro něj. Budu tady s ním.

Orchestr se pomalu chýlil ke konci, a když utichly i jeho poslední ozvěny, rozlehl se sálem bouřlivý potlesk, kterému jsem sám přispěl. "Děkuju, že jsi mě sem vzal." poděkoval jsem Jasonovi vděčně, když už se všichni začali zvedat a odcházet.

Z tranzu mě dostal až potlesk, ke kterému jsem se rychle připojil. Jeho slova mě velmi příjemně zahřála. "Neděkujte, pane. Rád jsem tu byl s Vámi. Pokud budete chtít, můžeme sem chodit pravidelně. Myslím, že orchestr tu hraje každý čtvrtek." řekl jsem a chytil ho za předloktí, abych mu pomohl ven. "Nechcete ještě něco než odejdeme?"

Pousmál jsem se a ochotně se zvedl a nechal se jím vést. Už jsem o něm vůbec nepochyboval. "To bych byl rád." odvětil jsem. Byl jsem rád, že s ním mohu trávit čas 'aktivitami', které se líbí nám oběma.

"Dobrá. Půjdeme tedy domů, já připravím večeři a po ní budu muset jet pro psa. Ale někdy po ránu se rozhodně vrátím." usmál jsem se a vedl ho pomalu ven. Na čerstvém vzduchu jsem se zhluboka nadechl.

"Dobře." pravil jsem tiše a s naprostou důvěrou v něho jsem se nechal vést. Trochu mě mrzelo, že musel odjet na noc. Vlastně jsem pociťoval trochu nervozity, když měl jet za tmy. Vím, že s tím nic nenadělám a neměl bych na to myslet, ale nemohl jsem si pomoci.

Trochu ze strachu jsem se rozhlédl a pak zavedl pana Christophera zpět do auta. Během několika minut jsme dojeli zpět domů, kam jsem mu opět pomohl. "Budete něco potřebovat?" zeptal jsem se slušně a hned na to si jemně sáhl na prokousnutý ret.

Cesta ubíhala rychle, a tak jsem brzy byl opět v teple svého domova. "Ne, děkuju." zavrtěl jsem hlavou, zul jsme se a svlékl kabát, který jsem pověsil na věšák. "Půjdu se převléct. Budeš chtít pak pomoci s jídlem?"

Usmál jsem se když mi nabídl pomoc. "Pokud budete chtít, budu jen rád, pane." řekl jsem upřímně a taky se zul a sundal si kabát. "Ještě si půjdu odložit věci." broukl jsem a šel do svého pokoje, kde jsem si odložil klíče od auta i peněženku. Pak jsem se zadíval na svůj notebook. Vzal jsem ho a najel na seznamku. Chvíli jsem váhal, ale jelikož dnes už opravdu nebyla nálada, s omluvou jsem zrušil setkání s dotyčným zájemcem.

Pousmál jsem se a kývl. Už mu asi muselo být jasné, že se v kuchyni opět za okamžik sejdeme, protože už moc dobře ví, že se zapojím rád. Došel jsem do svého pokoje, kde jsem ze sebe začal sundávat oblečení a nahradil ho domácím.

Z pokoje jsem šel do kuchyně a podíval se, co bychom mohli společně vytvořit. Mhh... Napadli mě nějaké kuřecí medailonky.

Ještě jsem si odskočil, a pak už převlečený se vydal do kuchyně za Jasonem. "Máš tedy něco pro mě, co bych mohl dělat?" zeptal jsem se a zastavil se u linky.

"Zvládnete obalit kousky masa v těstíčku?" broukl jsem a lehce tak nějak čekal, že řekne, že jo. "A nebo oškrábat brambory." dal jsem mu na výběr.

"To je jedno." pokrčil jsem rameny. "Ale asi spíš to maso." přiklonil jsem se nakonec k jedné z možností, protože u obalování toho přeci jen asi jde méně zkazit.

"Tak dobře. Vše vyndám a můžeme začít." broukl jsem a jak jsem řekl, vše jsem vyndal a připravil. Pak jsem mu ukázal, tedy spíš nechal osahat, kde co je, aby věděl a mohl se pustit do obalování.

Trpělivě jsem čekal, dokud vše nebylo připravené. Když mi ale pomáhal si vše ohmatat, moc jsem se na to soustředit nezvládl. Vnímal jsem spíše jeho ruce na těch mých a hlavou se mi začalo honit to, co se dnes stalo. Nové skutečnosti, které jsem se dozvěděl a otázky, na které bych chtěl znát odpověď. "Jak jsi to zjistil?" neudržel jsem svou zvědavost a stočil svou pozornost plně k němu. "Myslím... to že jsi gay. Tedy... jsi gay, ne?" ujišťoval jsem se, i když to bylo teď již docela zjevné.

Já vím, já vím, kapitolka byla opravdu žalostně krátká, ale nebojte, následující bude zase o to delší, takže se budete moct těšit ;3
Zatím páčko ^^