Pardon, že přidávám zase tak pozdě večer, ale nemohla jsem se dokopat k rozdělení kapitol, což je vlastně už to nejmenší, ale... snad chápete xD

No nic, teď už si užijte čtení ^^

Když jsme dopili, vzal jsem oba hrnky a šel je umýt. "Chtěl by jste dnes něco dělat?" vyzvídal jsem.

Poděkoval jsem, když vzal i můj hrnek a zůstal sedět na místě. "Nevím, nic mě nenapadá." pokrčil jsem rameny. Těch činností, které jsem mohl dělat mnoho nebylo.

Zamyslel jsem se. "A co třeba zajít na nějaké hudební představení? Abychom nebyli pořád zavření." navrhnul jsem. Mh, až tu bude Roxy, mohli bychom ho chodit venčit oba.

Pokrčil jsem rameny. "Jak chceš. Ale kvůli mně to dělat nemusíš." ujistil jsem ho, aby to nedopadlo tak, že se tam nakonec bude nudit, protože to nebude jeho šálek kávy. Hudba není pro každého, když samozřejmě pominu novodobé hudební styly. I když je taky pravda, že se zmínil, že má hudbu rád.

"Já bych šel rád. Jak už jsem říkal, Váš styl se mi líbí. A myslím, že to, co mají na programu pro dnešní den by se v tom případě mohlo líbit nám oběma." ujistil jsem ho a protáhl se.

Neměl jsem žádné argumenty a vlastně jsem ani žádné nepotřeboval, protože hudební představení je asi to poslední, čemu bych se chtěl vyhnout. "Dobře, když tedy něco najdeš, nebudu mít nic proti." souhlasil jsem.

"Tak jo. A kde by jste chtěl sedět? Mně to je v celku jedno, ale nevím, jak u Vás. A asi bychom šli kolem páté. Záleží jak to vyjde." zamyslel jsem se.

"Mně na tom taky nesejde, kde budeme sedět." odpověděl jsem. "Kolik teď vlastně je?" zeptal jsem se, abych věděl, kolik máme ještě času. Odhadoval jsem něco kolem třetí hodiny, ale chci mít jistotu.

Pro sebe jsem přikývl a podíval se na své hodinky. "Bude za pět minut půl čtvrté. Tak já nám půjdu rychle zamluvit místa." uchechtl jsem se a odběhl do pokoje pro notebook. Tam jsem zjistil, kdy přesně nám to začíná a rovnou nám objednal poslední dvě místa, která byla vedle sebe. Jinak tam bylo ještě místa dost. Pak jsem si ještě zkontroloval email a seznamku. Mhh... že bych před odjezdem pro psa stihl i schůzku??

"To ještě máme trochu času." řekl jsem si potichu pro sebe. Ještě chvilku jsem zůstal v kuchyni, ale pak se vydal do obýváku, kde počkám na Jasona. Zatím jsem si tedy pustil televizi.

Ještě jsem se o něco slušněji oblékl a napsal si pár zpráv s dotyčným mužem, který o mě měl zájem. Domluvili jsme se tedy na schůzce. Doufám, že mu nepůjde jen o sex... Pak už jsem šel ale za panem Christopherem a při pohledu na něj mě zabolelo u srdce. Jen to pomyšlení, že jsem se zamiloval, ale stejně před tím utíkám jinam, mě trápilo. Jenže co jiného mám dělat?

Za chvíli jsem již zaslechl Jasonovo kroky. "Tak za jak dlouho půjdeme?" zeptal jsem se, abych věděl, jestli se mám jít už převléknout.

"V půl páté. Takže máme skoro hodinu čas." broukl jsem a posadil se na gauč.

Přikývl jsem a dál pozorně poslouchal odpolední zprávy. "Až bude pomalu čas, tak mi řekni, ať se jdu ještě převléknout." poprosil jsem ho.

"Dobrá." odpověděl jsem jednoduše a sledoval zprávy. Nebo to tak aspoň vypadalo, protože já si představoval, jaká bude asi tak ta schůzka. Jenže pro mou smůlu jsem nebyl schopný si tam představit nikoho jiného než pana Christophera. Ach, kéž by opravdu přišel on...

Čas mi poměrně utíkal a abych pravdu řekl, docela jsem se těšil. Už je to přeci jen nějaký čas, kdy jsem někde byl a ani dřív jsem nikam moc nechodil. Byl jsem zvědavý, jaké to bude.

Nakonec jsem se ze svých představ nějak vyhrabal a zkontroloval čas. "Pane, jsou čtyři a deset minut, tak máte čas na převlečení. Já zatím najdu klíče od auta." usmál jsem se a odešel si pro klíče a rovnou i peněženku.

Pootočil jsem k němu hlavu, když na mě promluvil a přikývl. "Dobře, děkuju." poděkoval jsem vděčně. Trochu jsem se protáhl a vydal se do ložnice, abych se tedy převlékl.

Vše jsem si vzal, ještě rychle zkontroloval zprávy na seznamce, a pak už šel zas do obýváku. Přeci jen, i teď je ještě trocha času.

V ložnici jsem si ze skříně vzal nějaké to slušnější oblečení a převlékl se do něho. Pak jsem ještě zašel do koupelny, kde jsem si trochu upravil vlasy a už byl připravený vyrazit. Když jsem se vydal chodbou zpátky do obýváku, ještě jsem zkontroloval, jestli jsem si vzal peníze.

Oddechl jsem, a když už se blížil pan Christopher, pousmál jsem se. "Myslím, že můžeme vyrazit. Už teď tam bude dost lidí, tak abychom si v klidu sedli." řekl jsem svou myšlenku a postavil se. Když jsem se na něj podíval, srdce mi snad vynechalo pár úderu. Byl... víc než úžasný.

Došel jsem do obýváku, kde už byl Jason. "Dobře." kývl jsem na souhlas a rozešel se tedy ke vchodovým dveřím, kde jsem se obul a hodil na sebe delší kabát.

Šel jsem hned za ním a také si vzal kabát. Pak jsem mu pomohl k autu, které jsem hned odemkl a nechal ho, aby nasedl. Já pak sedl na místo řidiče a rozjel se k divadlu. "Docela se těším. Co vy?" usmíval jsem se a sledoval silnici.

Už jsem seděl v autě, a tak jsem se trochu uvelebil. "Já docela taky." přiznal jsem. "Dlouho jsem nikde nebyl, takže je to příjemná změna."

"Tak já do budoucna zkusím vymyslet více takových výletů." usmál jsem se. Brzy jsme zastavili kus od divadla. Vypnul jsem motor auta a uculil se. "Jsme tady. Vystupujte opatrně, zaparkoval jsem trochu dál od chodníku." varoval jsem ho.

Když už jsme tedy byli na místě, vystoupil jsem a dal si pozor, jak mě Jason upozornil. Pak už jsem ale raději počkal, až mi pomůže, protože bych nerad spadl a ještě mu přidělal nějaké další potíže. Ač to pro mě bylo neobvyklé, opravdu jsem se těšil čím dál tím více. Možná to bylo proto, že se mnou šel Jason. Když už mě za předloktí vedl po parkovišti ke vchodu divadla, neočekával jsem, že by jsme se někde nějak zvlášť zdrželi. Nebo že by nás někdo zdržel, ale opak byl pravdou.
"Jasone?" ozval se za námi mužský hlas, který pro mě byl neznámý, ale to Jason nejspíše říct nemohl.

Dost jsem se zarazil a snad i zbledl. Tiše jsem polkl a pootočil se na Karoua.
"Co ty tady? A tohle je tvůj nový přítel? Hmmm... nechceš mu dát kopačky a vrátit se? Chybíš mi." usmál se tím jeho odporným úsměvem. Ale já se rozhodl, že tentokrát se nenechám.
"A co je ti do toho? K tobě už nejdu, nemám žádný důvod! A i kdyby on byl můj přítel, nic ti do toho není. Odejdi." Mračil jsem se, ale uvnitř se třásl. Vím, čeho je schopný... ale na veřejnosti si to snad nedovolí.

Tohle mě popravdě docela zaskočilo. V první řadě se mi hlavně nelíbilo hrubé chování toho muže, který Jasona oslovil. Dál... moment. Přítel? Vrátit se? Jsem už úplně blbej nebo to znamená, že Jason... je gay? To mou pozornost na chvíli odvedlo mimo realitu, ale když jsem opět vnímal, neměl jsem v plánu to jen tak nechat. Jasona nikdo nebude obtěžovat. Ani jsem nad tím moc nepřemýšlel, chytil Jasona kolem pasu a přitiskl ho k sobě. "Nevím, co jste zač, ale rozhodně nemáte právo, aby jste někoho urážel." pravil jsem nepříjemně.

Ihned jsem zrudnul a nevěděl co dělat. Ne, že by se mi to nelíbilo... Spíš jsem nic takového vůbec nečekal. Mým tělem se prohnalo teplo a jsem si jistý, že jsem zrudnul. Sakra.
"Tady si někdo o sobě myslí víc, než by měl." zamračil se Karou. "A ty se stejně jednou vrátíš. Určitě mě budeš prosit o to, abych tě pustil k sobě." zasmál se a odešel. Když mi víc došel význam jeho slov, udělalo se mi lehce nevolno.
"Prosím.. pojďme.." šeptl jsem a trochu víc se k němu přitiskl pod náporem sílící nevolnosti. Nesnáším ho.

Tato situace i pro mě byla velice nepříjemná a co teprve pro Jasona, to jsem si opravdu neuměl představit. Na jeho prosbu jsem přikývl a pomalu se tedy rozešel. Cítil jsem, jak se ke mně více přitiskl, tak jsem ho více stiskl a doufal, že mu alespoň trochu tím pomůžu. "Nechceš si na chvíli sednout?" zeptal jsem se, protože bych byl nerad, kdyby se mi tady složil. Netušil jsem sice, co přesně se mezi tím mužem a Jasonem stalo, ale rozhodně to nebylo nic pěkného, alespoň pro Jasona ne.

Zhluboka jsem se nadechl a lehce zakroutil hlavou. "To je dobrý, posadíme se vevnitř. Za chvilku to začíná. A... děkuju." pousmál jsem se a začal ho vést dovnitř. "Třeba mě ta hudba uklidní." uchechtl jsem se tiše, i když mi do smíchu nebylo.

Bylo mi jasné, že ten smích ze sebe téměř doslova násilně dostal, ale tomu se nedalo divit. Bylo mi líto, že nám to musel pokazit... tamten. "Nemáš za co děkovat." ujistil jsem ho a následoval ho tam, kam mě vedl.

Odvedl jsem ho ke kase a tam zaplatil za naši rezervaci. Pak jsem ho odvedl i na naše místa, kde jsem se posadil a zapřel se zády o opěradlo. Zároveň jsem za předloktí podržel pana Christophera, aby se bez obav posadil. "Je mi líto, že jste to slyšel. Omlouvám se." šeptl jsem mu. Nemohl jsem si v tomto případě pomoct a musel jsem se omluvit.

Došli jsme na svá místa, kde jsme se usadili a už jenom čekali, až to začne. "Neomlouvej se, nemůžeš za to." uklidnil jsem ho. Nechtěl jsem, aby si to vyčítal.

"Dobrá." řekl jsem a pak už to pomalu začalo. Jak jsem doufal, díky té hudbě jsem se začal pomalu uvolňovat. Nejvíc mi ale pomohl fakt, že tu se mnou je on.

Dál jsme už byli zticha a jen čekali, až se sálem rozline hudba, což netrvalo dlouho. Byl jsem opravdu rád, že mě sem Jason vytáhl, protože to stálo za to.

Spokojeně jsem zavřel oči a jen poslouchal. Díky bohu se mi mysl úplně vyčistila, a tak jsem nebyl zatěžovaný ani myšlenkou na Karoua a ani myšlenkou na pana Christophera. Jen klid.

Mou mysl bohužel takový klid neposedl, i když jsem se opravdu snažil nad ničím nepřemýšlet. Stále mi hlavou prolétávalo to, co se před několika málo okamžiky stalo. Ale nejen ten samotný muž a co přesně s ním Jason měl, ale hlavně to, že mé šance se přeci jen rapidně zvýšily. Samozřejmě jsem věděl, že to, že je gay neznamená hned, že o mě bude mít zájem, ale přes to.

Hihihi, tak jaké z toho máte pocity? :3 Dobře, asi to nebylo úplně ideální, jak se Chris dozvěděl Jasonovu orientaci, ale i tak xD No, nevadí, tak za týden zase pokračování.