Tak konečně tu je kapitola, která chyběla. Zítra bych měla přidat další, ale popravdě si nejsem jistá, jestli zvládnu opravit text, ale pokusím se.

Každopádně teď si užijte pokračování ^^

Cédéčka se už vypálila a chvilku na to zazvonil zvonek."To bude šéf. Tak už se budeme muset rozloučit." Objala mě a pak rychle popsala obal cédéček s dala mi je. "Gratis, pro skvělého kamaráda." mrkla na mě a já se usmál."Tak děkuju." Dal jsem jí pusu na tvář a pak se nechal vyprovodit. Snad se mu budou ta cédéčka líbit. Nasedl jsem do auta a jel zas zpět. Vlastně ani nevím, kolik je.

Ještě chvíli jsem byl v obývacím pokoji, ale pak jsem se přeci jen vydal do kuchyně si nandat jídlo. Hlad jsem stále neměl, ale když už to Jason uvařil, dám si. Nandal jsem si na talíř, posadil se k malému stolku v kuchyni a začal jíst.

Asi za půl hodiny jsem dojel zpět. Vzal jsem ta cédéčka a vešel do domu. "Pane Christophere, jsem zpátky." houkl jsem do domu tak, aby mě slyšel, ale abych ho nevzbudil, kdyby spal.

Už jsem dojídal, když se domem rozlehl Jasonův hlas. "Jsem v kuchyni." zavolal jsem nazpět, kdyby chtěl jít za mnou. Snědl jsem posledních pár soust a vstal, abych po sobě umyl nádobí.

Došel jsem do kuchyně a usmál se. "Chutnalo Vám?" zeptal jsem se a začal si taky nandavat. "Jo a.. něco jsem Vám dovezl. Snad Vás to bude bavit." uculil jsem se pro sebe.

Přikývl jsem a domýval talíř, který jsem hned utěrkou usušil a uklidil do příslušné horní skříňky. "Jo, umíš... dobře vařit." pochválil jsem mu jeho kuchařské umění, jak mi radil Eric. Opět jsem se trochu zamyslel, že jsem téměř přeslechl jeho další slova. „Pro mě?"

"Děkuju." Lehce jsem zčervenal a když jsem si to uvědomil poplácal jsem se lehce po tváři. Sakra. Dal jsem si svou porci na stůl a vzal cédéčka. "Ano pane, jsou to audio knihy. Myslel jsem, že by se Vám to mohlo líbit." broukl jsem, když jsem přišel k němu.

Trochu překvapeně jsem zamrkal a podíval se jeho směrem. "Audio knihy?" zopakoval jsem po něm. Popravdě... tohle by mě asi nenapadlo, takže o to víc jsem to oceňoval. "No, díky." poděkoval jsem stále ještě trochu zaskočeně.

"Není za co. Jen jsem nevěděl, co by jste rád, tak mi kamarádka dala ty nejúspěšnější. Ale kdyby jste třeba z televize nebo od někoho jiného slyšel o knize, která by Vás zajímala, řekněte mi. Ta kamarádka to klidně nahraje." broukl jsem.

Vzal jsem si od něj těch několik cédéček. "No... dobře. Moc nevím, co říct, takže... prostě děkuju." poděkoval jsem znovu, protože nic lepšího mě opravdu nenapadalo.

"To nevadí. Doufám, že Vás to bude bavit." kývl jsem a už se posadil ke stolu.

"Myslím, že bude." ujistil jsem ho. Nebyl jsem nijak náročný. "Půjdu si to raději uklidit, ať si to tu ještě nezapomenu." oznámil jsem mu a vykročil směr svá ložnice, kde jsem si je uklidil mezi ostatní cédéčka, ale tak, abych je zvládl rozeznat. Pak už jsem se vrátil do kuchyně, kde jsem ještě douklidil zbylé nádobí, které bylo na odkapávači ještě z rána. Stále mě bolely ty svaly, což bylo docela otravný, ale s tím nic nenadělám. Nebo možná... "Jasone?" promluvil jsem na něj trošku váhavě. Popravdě mi to bylo trochu blbý, ale... třeba to pomůže. "Umíš masírovat?"

Koukl jsem na něj, když promluvil a upřímně jsem byl překvapen tím, co řekl. "Ano, umím." broukl jsem opět s úsměvem. "Chcete ulevit těm svalům?" uculil jsem se. Nečekal jsem, že by si sám řekl.

Z jeho hlasu bylo jasně znát, že z toho má radost, což... jsem úplně nechápal. Ale já nechápu spoustu věcí, tak jsem to nehodlal nějak extra řešit. "Jo... asi." zaváhal jsem trochu.

"Tak já můžu klidně hned po jídle. Nebo chcete později?" ujišťoval jsem se a dal si do pusy menší sousto.

"Ne, klidně už po jídle." odvětil jsem. Rozhodně to nechci dál prodlužovat, zvlášť, když to není nutné.

"Dobře. Hned jak dojím, dám Vám vědět, pokud půjdeme jinam." ujistil jsem ho a dál spokojeně jedl.

Přikývl jsem. "Tak já budu zatím v obýváku." oznámil jsem mu a vykročil tedy do obývacího pokoje, kde jsem si sedl tentokrát do svého oblíbeného křesla a opět si zapnul nějaké ty zprávy, které jsem ale moc nevnímal.

Na to už jsem nic neřekl a jedl, abych to zbytečně nezdržoval. Zároveň jsem ale zbytečně nepospíchal.

Jen jsem tak seděl a přemýšlel o tom, co mi říkal Eric. Netvrdím, že to je se mnou lehký, ale... nějak mi nepřipadalo ani to, že by to bylo tak strašný. Vždyť jsem se přeci snažil...

V klidu jsem dojedl a vše po sobě uklidil. Pak jsem si do pokoje došel pro taštičku s masážními oleji. No, přece jen, dělal jsem si kurz, tak proč ne? Patří to z části k mojí práci. S tím jsem došel do obýváku. "Pane, jsem připravený začít s masáží." broukl jsem.

Z přemýšlení mě vyrušil až sám Jason. "Dobře a... stačí to tady nebo... jak?" zeptal jsem se trochu nejistě.

"Stačí to tady. Jen... si kleknu nad Vás, abych na to měl dost síly. Pokud to nevadí? Bez toho se bohužel neumím pořádně zapřít." Podrbal jsem se za krkem.

"Ne, to mi nevadí." zavrtěl jsem hlavou, abych ho ujistil. Svlékl jsem si tedy triko a lehl si na gauč. Rukama jsem si podložil hlavu pro větší pohodlí a zavřel oči. Ještě jsem se pomalu, ale zhluboka nadechl a pak zase vzduch z plic začal pomalu vypouštět, abych se pořádně uvolnil. Snad to opravdu zabere.

"Dobře." kývl jsem a když si lehl, pomalu a opatrně si klekl nad něj i s lahví olejíčku v ruce. Nanesl jsem trochu na svou ruku, lahvičku odložil, olejíček na rukou rozetřel a pak začal nejdřív jemně přejíždět rukama po jeho zádech. Aby se hřejivý olej dostal všude.

Trochu mě překvapilo, když jsem na svých zádech ucítil jakýsi olej a dokonce po chvilce začal hřát. Bylo to ale příjemné. A vlastně už jen to samo o sobě jakoby mi zatuhlé svaly začalo uvolňovat.

Když byl olej všude po jeho zádech, začal jsem ho už opravdu masírovat. Ze začátku jsem tolik netlačil, aby se svaly díky olejíčku ještě víc zahřáli a já je tak mohl snadněji promasírovat a uvolnit.

Tohle bylo vážně příjemný a asi bych si to nechal líbit častěji. I bez bolavých svalů. A jestli to na tu bolest opravdu pomůže, tak to bude jako ohromný bonus.

Když jsem cítil, že je už poddajný jak hadr, zatlačil jsem tak, jak jsem správně měl, aby to mělo co největší účinek. Ale nebyl jsem bezohledný. "Kdybych tlačil moc, řekněte pane. Ne každý to takhle výdrží." ujistil jsem ho.

Dobře... tohle bylo už něco trochu jiného. No sice se říká, že správná masáž bolí, ale netušil jsem, že na tom bude nějaká pravda. Tohle byla ale trochu jiná bolest, vlastně v zásadě tady docela příjemná, což... jsem opět nechápal. To by mi byl čert dlužen, abych byl ještě masochista.

Nic neříkal, a tak jsem pokračoval v masáži dál. Od krku přes ramena na lopatky a po páteři i bocích až nad lem jeho kalhot.

Všechny svaly, kterých se dotknul, mě úplně pálily. Všemožně měnil tlak, který přes jakousi zvláštní bolest každý sval zabalil do příjemného tepla. Dalo by se tedy říct, že jsem byl spokojený.

Vůbec neprotestoval a ani to nevypadalo, že by bolest přemáhal a tak jsem spokojeně pokračoval až do konce, kdy už jsem jen kontrolně přejížděl po jeho zádech, aby svaly ihned po takovém zahřátí 'prudce nevychladly'. "Nebylo to moc?" zeptal jsem se radši. "A ráno vstávejte pomalu. Je možný, že se Vám zadá třeba po prudkém pohnutí zablokují. Sice bych to spravil, ale není to nic příjemného." varoval jsem ho. Takové věci se holt občas po úplném uvolnění můžou stát.

Když už tlak na mé svalstvo začal zmenšovat až úplně přestal, pochopil jsem, že už bude masáž u konce. Přesto jsem ale dál se zavřenýma očima ležel. "Ne, vlastně to bylo docela fajn." přiznal jsem, aniž bych otevřel oči. Na jeho další varování jsem už neodpovídal, jen přikývl a bral je na ně zřetel.

Pomalu jsem úplně přestal a slezl z něj. Do připraveného hadříku jsem si utřel ruce od olejíčku a spokojeně se usmál. Byl jsem rád, že jsem mu mohl pomoct a... až v tom jsem si uvědomil, že mi lehce hoří tváře. Zatřásl jsem hlavou, abych se zas sebral. "Jestli chcete, můžete ještě ležet a počkat, až se zbytky olejíčku vpijí do kůže, a nebo pokud vám vadí, můžete zbytek opatrně umýt." informoval jsem ho znovu. Prostě, aby věděl.

"Umhh..." zamručel jsem na to jen a trochu víc se uvelebil, díky čemuž mu asi bylo jasné, že jsem si zvolil tu první možnost. Jak jsem měl dlouho zavřené oči, tak jsem začal být trochu ospalý.

Usmál jsem se. Nijak se tomu při pohledu na něj nedalo zabránit. "Půjdu připravit večeři." broukl jsem a nechal ho v klidu odpočívat.

Už jsem nijak nereagoval a jen dál spokojeně ležel. Vlastně jsem už ani nevnímal význam jeho slov. Jen jsem klidně oddechoval a nechal se pomalu odvést do říše snů.

V kuchyni jsem začal vařit a do toho si tiše broukal. Rozhodl jsem se udělat zapečené těstoviny. Nic složitého, ale je to dobré a zasytí.

Opravdu jsem nakonec usnul. Byl to klidný a příjemný spánek. Dokonce se mi i něco zdálo. Nevím tedy přesně co to bylo, ale líbilo se mi to.

Asi po hodině jsem měl hotovo a šel pro pana Christophera který. Ale spal. Usmál jsem se, došel pro deku a jen zkontroloval, jestli už nemá mastná záda. Neměl. Tak jsem ho velmi opatrně přetočil na záda a podložil mu hlavu polštářem tak, aby ho ráno nic nebolelo. Hned na to jsem ho přikryl a raději se nedíval na jeho vypracované tělo.

Vůbec jsem nezaznamenal, že by se mnou Jason nějak manipuloval, takže jsem asi spal opravdu tvrdě, na což jsem tedy úplné právo neměl, když jsem celý den nic nedělal. Ale s tím asi nic nesvedu...

Ještě jsem do úplného večera seděl v křesle a četl si svou oblíbenou knihu, kdyby se vzbudil, ale to vypadalo teď spíš jako naprostá blbost. Tak jsem si začal pomalu balit saky paky, abych šel spát.

Začal se mi zdát další sen. Vlastně to nebyl tak úplně sen, byla to ta masáž, kterou mi před několika okamžiky Jason dopřál. Jenže... něco bylo trošku jinak.

Ještě jsem pohledem zkontroloval pana Christophera a pak už šel tiše do svého pokoje, kde jsem ulehl do postele a zavřel oči, abych spal.

Jeho ruce mi přejížděly po těle, ale... ne kvůli masáži. Prostě mě něžně hladil. Otočil jsem se k němu čelem a sám ho začal hladit po těle. Jeho obličej jsem měl hodně rozostřený a vlastně jsem nemohl mít ani úplnou jistotu, že se mi zdálo opravdu o něm, ale cítil jsem to. Navíc, kdo jiný by to byl? Přitáhl jsem si ho blíž k sobě, až se úplně položil na moje tělo a naše rty se téměř střetly. V tom sen ale skončil a po zbytek noci můj spánek byl bezesný.

Pomalu jsem usnul tvrdým spánkem. Ale i přes to jsem pocítil strach. Cítil jsem ten známý a nechutný pohled na svých zádech. Cítil jsem úplně přesně ten samý pocit, jako když se na mě díval... Kaoru... Tak bych si přál, abych nadobro zapomněl...

Hihihiiii :3  tak co na to říkáte?
No a pokračování doufejme zítra :D