Lehce zmoženě, ale zároveň úlevně jsem vydechl, když jsem dokončil poslední sérii. Možná jsem to pro začátek trochu přehnal, pomyslel jsem si a tak i přes to, že jsem si všechny svaly opět důkladně protáhl, zřejmě se tím nevyhnu zítřejší bolesti z přetažení. Abych ze sebe smyl pot, bez váhání jsem zamířil do koupelny, jen s menší zastávkou v pokoji, kde jsem si vzal opět domácí oblečení.

Pomalu jsem zalezl zas do svého pokoje a plácl sebou na postel. Zabručel jsem a přetočil se. Co mám dělat? Nic mě zrovna napadalo...

V koupelně jsem ze sebe shodil oblečené, které bylo lehce nasáklé potem a rovnou ho hodil do koše se špinavým prádlem. Teď jsem tu nehodlal pobýt nijak dlouho, proto jsem se rozhodl pro rychlou sprchu pod vlažnou vodou, která se ale stejně natáhla poněkud víc, než jsem původně předpokládal. Alespoň jsem zabil dalších několik minut tohoto dne a o to blíž jsem k momentu uložení se ku spánku. Osušil jsem se, ač ne příliš pečlivě a natáhl na sebe domácí oblečení. Cítil jsem, jak se tričko díky vodě na některých místech přilepilo na mé tělo, ale nijak jsem to neřešil. Vždyť je to jen voda a ta uschne rychle. Ještě jsem si rukou prohrábl vlasy, které jsem taky neměl úplně suché a z některých pramenů mi skapalo několik kapek. S dobrým pocitem jsem tedy vyrazil do kuchyně, abych tělu doplnil potřebné tekutiny.

Nakonec mě napadlo, že bych mohl udělat něco lehkého k večeři. Přeci jen, už se blížil čas. Tak jsem vyšel z pokoje a zamířil do kuchyně kde- OH můj bože! No to snad.. ahh... Pan Christopher. Dost.. vlh- a ble, ne ne ne. Mokrý. "Pane, dáte si asi za hodinu večeři?" zeptal jsem se naprosto klidně, i když ve mně to řvalo, jak na srazu hluchých. Měl jsem rád svou schopnost maskování nežádoucích emocí.

Vzal jsem si sklenici a natočil si do ni studenou vodu. Než jsem se ale stihl napít, přišel Jason a já se otočil za jeho hlasem. "To už je tolik?" podivil jsem se, protože mi to ani nepřišlo. Dnes mi ten čas docela utíká, což.... není zrovna dvakrát obvyklé. "Za hodinu by to šlo." přikývl jsem. Když už jsem se dostal do té posilovny, tak je potřeba, abych alespoň hodinu po ní nejedl, aby to vůbec k něčemu bylo, i když dnes jsem tomu moc nedal.

"Napadlo mě, že bych udělal lehký těstovinový salát, ale... souhlasíte s tím? Můžu udělat i něco jiného. A zítra by bylo dobré dojíst tu polévku, takže bych asi nevařil nic nového." broukl jsem tak nějak informativně. Prostě, aby byl v obraze. Tady je komunikace hodně důležitá.

"Ne, to zní dobře." zavrtěl jsem hlavou a tím schválil jeho nápad. "Můžu zase nějak pomoci?" zeptal jsem se se zájmem a upil trochu vody ze sklenice.

"Jasně, že můžete. Jen chvilinku počkejte, vytáhnu přísady." usmál jsem se a všechno nám připravil na linku. V hrnci jsem začal vařit vodu na těstoviny a před pana Christophera připravil věci na nakrájení. Trochu zeleniny a šunku. "Nevadí, že budete zase krájet?" broukl jsem.

"Ne, budu dělat to, co je potřeba." ujistil jsem ho a hned se práce chopil. Byl jsem rád, že mi dává dělat nějaké ty práce a bral bych snad všechno, co by řekl. Hlavně, abych mohl něco dělat a nemusel neustále sedět na zadku. Tak to vždy dopadalo, když tu byl Eric a pomáhal mi. Vím, že to se mnou myslel dobře, ale občas to opravdu přeháněl.

"Kdyby jste chtěl cokoliv zkusit, stačí říct. I kdyby to mělo být s omezením, pokusím se Vám vyjít vstříc." usmál jsem se. Je důležité, aby dělal nejlépe to, co chce.

"Dobře, díky." přikývl jsem a pokračoval v krájení všeho, co mi přišlo pod ruku. Jeho nabídky jsem si opravdu hodně vážil, i když zrovna teď mě nenapadalo, v jakém případě bych ji mohl využít. To je docela paradox. Chtěl bych dělat tolik věcí, ale když bych tu možnost měl, tak mě nic nenapadá.

Teď bylo chvíli ticho, ale nakonec se mi do hlavy vloudila malá myšlenka. "Pane, četl jste dříve knihy? Nějaké konkrétní žánry?" broukl jsem zvědavě.

Díky tichu jsem se lehce ponořil do svých myšlenek, které ale tentokrát nebyly tak ponuré, jako obvykle. Vlastně byly docela pozitivní, což mě nadále udržovalo v dobré náladě. Jeho otázka mě popravdě trochu zaskočila, protože jsem nečekal, že by se mě mohl na něco takového zeptat. Neměl jsem mu to ale nijak za zlé a zamyslel se. "Jo, četl. Většinou něco s hudbou, o jejích skladatelích a tak." pokrčím rameny. "Ale když byl čas, nebránil jsem se takřka ničemu."

Jen jsem se usmál a koukl na něj, i když jsem nemusel. "Jste opravdu hodně velký milovník hudby, že?" uculil jsem se.

Tiše jsem si povzdechl, ale přikývl. Moc jsem nevěděl, co k tomu dodat a tak jsem raději mlčel. Stejně asi nebylo nic, co bych k tomu ještě řekl, protože bylo všechno zřejmé.

Za půl hodiny jsme už mohli jíst hotový těstovinový salát. Tak jsem nám nandal a položil talíře na stůl. "Dobrou chuť pane." popřál jsem a začal jíst.

"Dobrou chuť." oplatil jsem mu a také se pustil do jídla. Jo, tohle mi opravdu bodlo. Dokonce jsem měl opravdu hlad a tak ve mně celá porce během chvilky zmizela. "Mm... přidáš mi prosím? Stačí, až dojíš, ať nemusíš vstávat od jídla." dodal jsem ještě. Přidal bych si klidně sám, ale nechci udělat zbytečně nějaký svinčík, aby to po mně ještě nemusel uklízet.

"Tady někomu vyhládlo. Jistě, že Vám nandám." broukl jsem a trochu ignoroval jeho dodatek, protože jsem toho měl na talíři stále dost, protože jsem nějak pořád přemýšlel na tím, kde si najdu partnera. "Tady máte." Položil jsem opět plný talíř před něj.

Chtěl jsem ho ujistit v tom, že hlady za tu chvilku opravdu neumřu, ale nějak se mi to nepovedlo. Tedy spíše jsem uznal, že je to asi stejně zbytečné. "Díky." poděkoval jsem, když přede mě položil opět plný talíř. "Byl jsem trochu posilovat. Nic moc jsem neudělal, ale přes to po tom dlouhém nic nedělání to možná bylo moc." přiznal jsem. Zítra mě bude určitě bolet celý člověk.

"Posilování Vám jistě jen prospěje." usmál jsem se. "Pane, zítra brzo ráno pojedu do sousedního města, tak Vám tady nechám připravenou snídani." broukl jsem, aby věděl.

"Aspoň něco budu dělat." přitakal jsem a dal si do pusy sousto. "Do sousedního města? Co tam?" zeptal jsem se, ale pak si uvědomil, že to je možná až moc vtíravé. "Tedy, pokud se smím zeptat."

"Za zeptaní nikdo nic nedá. Pojedu za starou spolužačkou a kamarádkou. Taky je vyučená v pomoci druhým. Jen to dělá jiným způsobem, než já." usmál jsem se. Bude fajn vidět se s Kimi po tak dlouhé době.

Chápavě přikývnu. "Tak si to užij." Tedy ne, že bych to úplně chápal, protože já osobně nikdy společnost moc nevyhledával. Ale říká se, že člověk je tvor společenský a výjimka potvrzuje pravidlo.

"Děkuji." broukl jsem a Pomalu dojedl a pak po sobě umyl. "Budete chtít ještě přidat nebo po vás můžu umýt?" broukl jsem, když už měl i on skoro snězeno.

Už jsem dojídal posledních pár soust. Tuto večeři jsem opravdu uvítal. "Ne, už mi to bude stačit. A klidně to po sobě umyju." dodal jsem ještě.

"Dobře tedy. A můžu pro Vás ještě něco udělat než odběhnu do sprchy?" zeptal jsem se pro jistotu.

Bez velkého rozmýšlení jsem zavrtěl hlavou. "Ne, myslím, že ne." ujistil jsem ho a zvedl jsem se, abych mohl talíř s příborem umýt.

"Tak dobrá. Já tedy půjdu pane." broukl jsem a šel do svého pokoje, kde jsem si vzal věci a odešel do koupelny.

"Jo jo." přikývl jsem a už pouštěl vodu, pod kterou jsem začal umývat nádobí, které jsem následně otřel utěrkou a rovnou uklidil. Nebylo už moc co dělat a protože jsem byl docela unavený, rozhodl jsem se jít spát. No jo, měsíc nic nedělání a pak následná zátěž udělají svoje.

V koupelně jsem se svlékl a pustil si vodu. Jenže doma jsem byl zvyklý na to, že mi teče nejdřív vlažná voda bez ohledu na to, jestli chci pustit teplou nebo studenou... Takže na mně přistála okamžitě ledová voda a já myslel, že vyskočím z kůže. Odvrátil jsem od sebe proud vody a nastavil opatrně příjemně teplou. Pak už jsem se teda po rozdýchání šoku začal mýt.

Došel jsem do svého pokoje a protože jsem byl již vykoupaný, rovnou jsem se převlékl do spacího a zalezl do postele. Dnes se bude usínat o mnoho líp, než obvykle, pomyslel jsem si a měl jsem pravdu, protože během pár okamžiků jsem již spal jako zabitý.

Nakonec jsem už umytý a převlečený došel do pokoje a tam se zavrtal do peřin. Spokojeně jsem oddechl, nastavil si budík a odebral se do říše snů. Ta pro mě ale tentokrát nachystala něco docela jiného, než kdykoliv předtím.

Můj spánek byl naprosto poklidný, neměl jsem si na co stěžovat. Ah, kéž by to takto bylo častěji...

Nevím proč, ale zdálo se mi o tom, že se s panem Christopherem dobře bavíme. Že už mezi námi není jen pracovní vztah, ale i přátelský. I přes to, že to byl velmi neobvyklý sen, líbil se mi.

Pokračování drobného škádleníčka škádlení našeho Jasona :3
Snad se líbilo a pokračování zase příště. No, však už víte :D