Pokračování je tuuu :3 těšili jste se? :3

S nákupem jsem se nijak nezdržoval a nakoupil vše, co bylo třeba. Dokonce i baterky. Vše jsem odnesl do auta, nasedl a jel spokojeně zpět. Když jsem dorazil a nesl tašky do domu, překvapilo mě, že už mám jídlo připravené, ale bylo to milé. "Děkuji, že jste mi nandal, nemusel jste. Oh, a mám ty vaše baterky." Sáhl jsem do tašky a baterky před něj položil na stůl, zatím co tašky jsem prozatím odložil na stranu.

Obě misky už byly na stole a kouřilo se z nich. Lžící jsem svou polévku míchal, aby rychleji vychladla, protože jsem měl už docela hlad, když v tom jsem uslyšel, že se Jason již vrátil. "Díky." poděkoval jsem vděčně, když už byl v kuchyni. "Podíváš se prosím tě, jestli jsem vypnul sporák?" požádal jsem ho ještě, abych si byl opravdu jistý.

Koukl jsem na sporák a usmál se. "Je vypnutý. Máte opravdu dobrý orientační smysl pane. To je pro Vás velká výhoda." Přisedl jsem si ke stolu a promíchal lžící svou polévku. Krásně voněla. "Dobrou chuť." popřál jsem ještě.

I já jemu popřál a zkusil, jestli se dá polívka už jíst. Byla sice ještě trochu horká, ale nespálil jsem se. "Téměř měsíc jsem si dělal vajíčka, tak jsem získal praxi." uchechtl jsem se. Sice jen lehce, ale snad poprvé za celou tu dobu. "Navíc předtím jsem si taky normálně vařil." pokrčil jsem rameny a dal si další lžíci polévky do pusy.

"No jo, muž se o sebe musí umět postarat. Vsadím se, že jsem tady stejně jen, aby se neřeklo." pronesl jsem s úsměvem, který byl z mého tónů dobře slyšet. "Osobně si ale myslím, že víc než polovinu věcí zvládáte velmi dobře sám." broukl jsem tišeji. ale uznale.

"No..." odmlčel jsem se chvíli. "Osobně jsem tady nikoho nechtěl, to Eric mě k tomu donutil." přiznal jsem a doufal, že si to nevezme osobně. "Každopádně děkuju."

Zvedl jsem k němu pohled a usmál se. "To jsem tak nějak poznal. Ale děkuju za upřímnost. Té si cením." broukl jsem a tak nějak se na něj zadíval. Ach jo. On je opravdu pěkný chlap. Zajímalo by mě, jestli má někoho, kdo o něj má zájem. Mohlo by mu to prospět, ale to už je na něm.

Dal jsem si do pusy zase několik lžic polévky a zamyslel se nad tím, jestli k tomu mám ještě něco dodat. Nakonec jsem se ale to rozhodl udělat, aby si snad nemyslel, že ho tu vnímám jako jakéhosi vetřelce. "Ale jsem rád, že jsi tady." pravil jsem nakonec. Nevím, jestli jsem to řekl dostatečně pochopitelně, protože v tomto nejsem zrovna dvakrát dobrý.

Tím mě překvapil, ale byl jsem rád. Přece jen to s námi bude v budoucnu lepší. Aspoň v to doufám. "To... děkuju. Já jsem zas rád, že Vám nevadím." řekl jsem na to a pomalu dojedl.

Pokrčil jsem rameny. "Nenarušuješ moje soukromí, takže není důvod." objasnil jsem. Měl jsem překvapivě dobrou náladu, což už se mi dlouho nestalo. Že by to mělo na svědomí to připravování polévky?

"Taky k tomu nemám důvod. I když jsem zvědavý, vím, že jestli budete chtít, sám se svěříte." Bylo příjemné si s ním povídat. Pomalu jsem vstal od stolu a i se svou miskou šel umýt vše, co jsme ušpinili.

Podíval jsem se jeho směrem a povytáhl obočí. "Zvědavý?" Moc jsem nevěděl, co by ho vůbec mohlo zajímat, protože nic tady, včetně mého života, nijak zajímavého nebylo. I já dojedl a dal mu i svou misku se lžící do dřezu, zatímco jsem si vzal utěrku a utíral nádobí, které umyl. Měl jsem tu sice myčku, ale nemělo cenu plýtvat vodou kvůli těm pár kouskům nádobí.

"No jo. Moje trochu vtíravá vlastnost, kterou musím krotit. Jinak by mě nikdo nesnesl." uchechtl jsem se a nechal si od něj pomoct. Když už jsem domyl, začal jsem utřené nádobí uklízet.

Tak tímhle mi taky moc nepomohl, protože jsem si ho jako někoho příliš vtíravého představit opravdu nedokázal. "Vtíravá vlastnost?" zopakoval jsem po něm. "A co by tě prosím tě zajímalo?" uchechtl jsem se lehce a opřel se o linku.

"Eeehh... Nejsem si jistý, jestli to je dobrý nápad. Myslím, že by to byly spíš nevhodné otázky na Vaši osobu." Podrbal jsem se za krkem a musel začít se svou zvědavostí opět zápasit. Tohle je taková příležitost... Ale nechci to podělat. Ah!!!

Fakt mě to zajímalo, ale zároveň jsem ho nechtěl do ničeho nutit. "Fajn, když myslíš." pokrčil jsem nad tím rameny, ale stále z něj nespouštěl oči. Najednou jsem si uvědomil, jak jsem se zase rozpovídal. Že by zbytkový alkohol ze včerejšího večera? To těžko. Moc jsem to nechápal a uznal jsem, že by asi bylo lepší se zase trochu stáhnout. "Budu v obýváku." oznámil jsem a vykročil tím směrem.

Byl to pro mě boj, ale nakonec jsem se zvládl udržet. Otázky jindy. Tiše jsem si oddechl, když odešel do obýváku. Ne, že bych byl rád, ale opravdu nechci narušovat jeho soukromí. A nechci ho ani urazit. To se mi dříve velmi často stávalo.

Posadil jsem se na gauč a pustil si televizi, kde jsem si našel nějaké ty zprávy ze světa. Ne, že by to bylo něco extra zajímavého, ale protože jsem opět neměl co dělat, uvítal jsem to.

Stál jsem tak v kuchyni a přemýšlel. Pak jsem si vzpomněl na to, že jsem se přihlásil do seznamky pro gaye. Ehm... jo, jsem gay. Zajímalo mě, jestli mi někdo už napsal a tak, když po mě pan Christopher nic nechtěl, odešel jsem do pokoje, sedl si na postel a vzal si na klín svůj mini internetový notebook.

Zprávy už skončily a začal nějaký další pořad, ke kterému by mi ale pouze sluch nestačil, a tak jsem televizi vypnul. Povzdechl jsem si a chvilku 'koukal' do blba. V této situaci bych normálně asi šel do své ložnice a pustil si nějakou hudbu, ale... teď jsem chtěl něco dělat. Nejdříve mě napadlo jít za Jasonem, jestli nepotřebuje s něčím pomoci, ale zase jsem ho nechtěl rušit, pokud si udělal volno. Po chvíli jsem se tedy zvedl a došel se převléct do sportovních tepláků a přilnavého tílka. Rozhodl jsem se totiž zamířit do své menší posilovny, ve které jsem už nějakou tu chvilku nebyl.

Zkontroloval jsem si zprávy a trochu sklesle si povzdechl. Žádná odezva. Teda až na jednu... Nějaký zatvrzelý heterák se asi rozhodl z nás gayů dělat naprosté debily a hříčky přírody. Zaklapl jsem notebook a zády se svalil na postel. Nemám vůbec žádné štěstí, když se jedná o vztahy... a že už bych opravdu rád nějaký měl. Najednou se mi vybavil pan Christopher. Rychle jsem zatřásl hlavou a promnul si tvář. Jo, byl hezký... ale je to můj šéf. Zaměstnavatel. A přes to vlak nejede a asi bych hodně rychle letěl z domu, kdyby zjistil, že jsem homosexuál. Za chvilku jsem se uklidnil a dal si do jednoho ucha sluchátko. Buď trpělivý, jako vždy, řekl jsem si.

Ujistil jsem se, že mám vše, co potřebuju, čehož příliš mnoho nebylo. Po chodbě jsem prošel kolem několika pokojů pro hosty, které nikdy moc využívané nebyly, a za nimiž se nacházela právě zmíněná posilovna. Jako první jsem zapnul rádio, aby tam nebylo takové ticho a já se tolik nesoustředil na samotné cvičení. Tak jsem si totiž mnohem méně uvědomoval únavu a zvládl toho víc. Ještě jsem si nastavil svou oblíbenou stanici a už se začal rozcvičovat.

Jak jsem tak v klidu ležel a poslouchal hudbu, došlo mi, že ještě někde něco hraje. Sundal jsem si sluchátko a zaposlouchal se. Bylo to rádio. Hmm... co pan Christopher asi dělá? Teda... Až na to, že asi určitě poslouchá rádio. Tak jsem potichu vstal z postele a trochu se nechal ovládat zvědavostí. Doufám, že naposled.

Na rozcvičce jsem si dal docela záležet, protože už je to nějakou dobu, co jsem své tělo nějakým způsobem zatěžoval. Když jsem si ale byl jistý, že to určitě bude stačit, začal jsem se samotným posilováním. Jako první jsem zvolil klasiku, činky. Stojan s nimi byl u jedné ze stěn, přes kterou viselo velké zrcadlo, do kterého jsem již ze zvyku zabodl svůj pohled. V každé ruce jsem měl jednu činku a střídavě je zvedal. Možná jsem si dal na začátek víc, než bych měl, ale díky hudbě jsem to moc nevnímal.

Šel jsem podle zvuku hudby až k posilovně. Tam jsem zaváhal, ale nakonec tiše otevřel dveře. Původně jsem se chtěl ohlásit, ale všechna slova jakoby utekla. Zůstal jsem stát na místě a sledoval pana Christophera v přilnavém tílku, jak dává co proto svým svalům.

Díky rádiu, do kterého jsem byl zaposlouchaný jsem úplně přeslechl, že by někdo přišel, a tak jsem nerušeně dál pokračoval. Střídavě jsem posiloval nohy a ruce a takto si dal několik sérií, aby to vůbec mělo nějaký účinek. Nakonec jsem se rozhodl trochu si posílit ještě břicho, když už jsem se do toho dal. Lehnul jsem si tedy na šikmou posilovací lavici a začal dělat sedy lehy. I zde jsem si udělal několik sérií, ale narozdíl od předchozího cvičení chvíle mezi nimi nijak nezaplňoval a nechal tělo si trochu odpočinout, přičemž se mi tílko lehce shrnulo a odkrylo mi břišní svaly.

Vím stoprocentně, že jsem zrudnul ve tváři. Nemohl jsem od něj odtrhnout pohled. Ano, pod tím slušným oblečením šlo vidět, že má dobrou postavu... ale nenapadlo by mě, že je až tak moc dobrá. Vůbec bych to do něj neřekl. Nakonec jsem se ale vrátil zpět na zem a tak jsem opravdu potichu celý rudý opustil místnost. Probohaaaa~

Hihi, malé potrápeníčko Jasona neuškodí, no ne? xD
Tak pokračování zase příště :3