Neměla jsem nejmenší tušení, kam s Ryanem jedeme. Snažila jsem se to z něj celou cestu dostat, ale nic mi neprozradil. Proto mě docela překvapilo, když zastavil někde uprostřed lesa před dřevěnou chatou. Čekala jsem opravdu cokoliv, ale tohle ne. Myslela jsem, že mě vezme někam do města nebo tak něco, ale ne, znovu mě překvapil.

Ryan vystoupil z auta a já udělala to samé. Rozhlédla jsem se kolem sebe, abych si to tu prohlédla. Do lesa sem občas chodím, ale nikdy jsem nenašla tohle místo. Vypadalo to tu tak tajemně.

,,Ty tady bydlíš?" zeptala jsem se na první věc, co mě napadla. Proč by mě sem přece jinak bral, kdyby to nebylo jeho.

,,Nebydlím tady, ale je to něco jako moje odpočinková chata. Travím tady docela dost času," vysvětlil mi a já přikývla. ,,Pojď dovnitř, ukážu ti to tu," pobídl mě. Přešel ke dveřím, vedle kterých byla dotyková klávesnice. Docela mě to překvapilo. Proč Ryan nepoužívá klíče jako normální člověk? Než jsem se nadála, rychle něco na klávesnici vyťukal a dveře se otevřely.

,,Ty se o tu chalupu asi opravdu bojíš, když jí máš takhle zaheslovanou," zasmála jsem se a vešla dovnitř. Ryan mě následoval.

,,Nikdy nevíš, kdo sem příjde," pokrčil rameny a dál se k tomu nevyjadřoval. Uvnitř domu to vypadalo velmi útulně. Byl tady velký krb, kožená pohovka, obrovská knihovna a malá kuchyň. Bylo to tu sice malé, ale zato krásné. Šla jsem ke knihovně a očima jsem přejížděla po názvech knih. Většina z nich byly nějaké detektivky nebo historické romány.

,,Vůbec bych tě na tohle netipovala," otočila jsem se na Ryana, který stál kousek ode mě. Měl ruce založené na hrudi a sledoval mě.

,,A na co jsi mě tipovala?" zeptal se mě a přešel ke mě. Podíval se mi do očí a mě už se zase začaly podlamovat kolena. Musela jsem se na chvíli zamyslet, abych mu dokázala odpovědět.

,,Připadáš mi takový tajemný. Jako kdyby jsi mě spoustu tajemství a bál se, že kdyby se je někdo dozvěděl, bylo by to špatně. Ale hlavně vypadá to, že jsi úplně jiný uvnitř, než na povrchu," řekla jsem mu. Doufala jsem, že jsem ho nijak nenaštvala. Když jsem však ucítila jeho ruku na mé tváři, zavrhla jsem to.

,,Řeknu ti jedno z mých tajemstvích," zašeptal mi do ucha. Byl tak blízko, že jsem zadržela dech. Čekala jsem, co mi řekne. ,,Od první chvíle, co jsem tě uviděl, tě nemůžu pustit z hlavy," řekl a mnou projel takový příjemný pocit. Potom se odtáhl tak, aby mi viděl do očí. Byly tak krásně modré a čisté. Možná, že měl Ryan tajemství, ale v tuhle chvíli mi bylo všechno jedno. Můj mozek se vypnul a já jen nehybně stála a čekala jsem, co Ryan udělá.

Naklonil se ke mě a jemně mně políbil na rty. Polibek jsem mu oplatila. Začali jsme se vášnivě líbat a já si uvědomila, že to, co cítím k Ryanovi jsem ještě nikdy k nikomu necítila. Projíždělo mnou něco příjemného a v břiše jsem měla úžasný pocit. Když jsme se od sebe odtáhli, oba jsem se usmívali.

,,Udělám nám čaj, co říkáš?" zeptal se mě Ryan s úsměvem. Přikývla jsem a sledovala ho, jak přešel do kuchyně a postavil konvici s vodou.

Posadila jsem se na gauč a rozhlédla jsem se kolem. Pořád mě tohle místo něčím ohromovalo. Když jsem očima přejížděla po světle hnědé podlaze, všimla jsem si, že z pod koberce vykukuje něco, co připomíná dvířka. Mohl to být sklep nebo tak něco, ale proč by to Ryan schovával pod koberec.

,,Tady máš," vyrušil mě z přemýšlení Ryan, který mi podával hrnek s teplým čajem. Rychle jsem odvrátila zrak od podlahy a usmála se na něho.

,,Děkuju," řekla jsem a hrnek si od něj vzala. Ryan se posadil vedle mě. Nastalo ticho. Oba jsme pili naše čaje a ani jeden z nás nepromluvil. ,,Proč si mě sem vlastně vzal?" zeptala jsem se ho a tím jsem přerušila ticho mezi námi.

,,Je to moje nejoblíbenější místo, a tak jsem ti ho chtěl ukázat. Řekl bych, že tohle místo je část mě, takže jsem myslel, že ti to udělá radost," řekl a podíval se na mě.

,,To rozhodně, moc ti děkuju," usmála jsem se na něho a chytila ho za ruku. Teď jsem byla moc ráda, že mě vzal zrovna sem. Na jeho oblíbené místo.

,,No, budeme muset jet," řekl Ryan, když jsme dopili čaj. Smutně jsem si povzdychla, protože tohle odpoledne bylo fajn a já nechtěla, aby skončilo.

,,Dobře," souhlasila jsem nakonec. Vyšli jsme ven a Ryan znovu naťukal do klávesnice heslo. Bylo to tak rychle, že jsem si zapamatovala jen první písmeno a to bylo C.

Když jsme potom jeli autem zpátky domů, celou cestu mi v hlavě vrtalo, co se asi doopravdy skrývá pod těmi dveřmi v podlaze. Chtěla jsem to tak zjistit, ale na druhou stranu jsem přece nemohla vlést Ryanovi do domu a zkoumat to tam. Proto jsem raději na to zapomněla.

Ryan zastavil jako vždy přímo před mým domem. Oba jsem vystoupili a on šel se mnou až k brance. Chvíli jsme oba mlčeli a čekali jsme, kdo z nás dvou začne. Ryan však ode mě po chvíli oči odvrátil a zadíval se za mě na dům. Z tváře mu zmizel úsměv, a tak jako včera, se začal tvářit vážně. Potom se znovu podíval na mě.

,,Tak se měj," řekl a než jsem mu stačila cokoliv říct, rychle nastoupil do auta a odjel pryč. Pokroutila jsem nad tím hlavou a podívala se za sebe, na co asi Ryan koukal. Všimla jsem si, že za oknem v obýváku stál můj táta. Když si však všiml, že na něho koukám, odešel od okna pryč.

____________________

• Ahoj! Dokopala jsem se k tomu, abych napsala další kapitolu. Je to sice po delší době, ale co se dá dělat

• Moc mě zajímá, co si o tom všem zatím myslíte, takže budu ráda, když mi zanecháte komentář :-)

- Eli