Zamračeně jsem se dívala na Ryana a čekala, až mi tuhle situaci objasní. Už jsem ze sebe nechtěla dělat idiota. Věděla jsem, že to co se tady děje, není žádná náhoda.

,,Promiň, jen jsem tě chtěl políbit. Už jsem se na to chystal dlouho, ale teď mi to přišla jako vhodná doba," pokrčil rameny Ryan a já se ještě víc zamračila nad jeho pitomou výmluvou.

,,Nedělej ze mě pitomce! Já vím, že ti dva, co tady procházeli, byli ti před kterými si mě zachránil na tom parkovišti. Chci vědět, proč si nechtěl, abych je viděla," řekla jsem mu a udělala k němu dva kroky vpřed, že jsem stála jen pár centimetrů od něj.

,,Já o nich nic nevím! Proč prostě nechceš pochopit, že jsem tě chtěl jen políbit?" řekl, ale moc přesvědčivě to neznělo. Vlastně vůbec. Z jeho hlasu jsem poznala nervozitu.

,,Fajn, pokud mi to teda nechceš říct, tak už za mnou nechoď," řekla jsem mu a poté jsem se otočila a vydala jsem se pryč. Moc kroků jsem však neudělala, protože mě Ryan chytil za paži a otočil si mě k sobě.

,,Chloe, počkej! Vysvětlím ti to, pokud po tom teda tolik toužíš," řekl mi a protočil očima. ,,Ti chlapy patří k jednomu z nejnebezpečnějších gangů ve městě. Jen jsem nechtěl, aby tě viděli a třeba ti zase něco chtěli udělalt," vysvětlil mi. ,,Chtěl jsem tě jenom chránit," řekl a přejel rukou po mé tváři.

,,Nepotřebuju ochranu. Dokážu se o sebe postarat sama," řekla jsem mu a sundala jeho ruku z mojí tváře.

,,To si právě nejsem moc jistej," zamrmlal Ryan, když jsem se zase chystala vydat pryč.

,,Takže mi tady chceš něco vyčítat?" zeptala jsem se ho s nadzvednutým obočím. Měla jsem na něho takovou zlost. Jak jsem si mohla myslet, že je fajn?!

,,Nechci, jen říkám, že opíjení v barech a nerozhlížení se na přechodech nejsou zrovna věci, které by mě přesvědčovali o tom, že se sama o sebe dokážeš postarat," řekl, čímž narážel na moje malé úlety.

,,Bylo to jen jednou! Neříkej mi, že si se nikdy neopil!" začala jsem na něho křičet. ,,I když ty si vlastně ten správňák, že jo? A nebo si jen starej na něco takovýhleho," ušklíbla jsem se. Bylo štěstí, že jsme kolem nás nechodili skoro žádní lidé, jinak by si o nás bůh ví co mysleli.

,,Máš pravdu," přikývl, ,,já už nejsem žádnej puberťák, narozdíl od někoho," řekl Ryan a sjel mě pohledem od hlavy až k patě.

,,Pokud ti teda příjdu jako puberťák, tak proč si mě sakra líbal?!" zařvala jsem na něho. Ryan se zarazil a jen tak na mě koukal a nic neříkal. ,,Myslím, že celej dnešek byla velká chyba," řekla jsem mu a snažila se zadržet slzy, které se mi najednou začaly tvořit.

,,Odvezu tě domů," nabídl mi Ryan i když to znělo spíše jako rozkaz než jako nabídka.

,,Fajn," řekla jsem a vydala jsem se s ním k jeho autu. Ani jeden z nás celou cestu ke mě domů nepromluvil. Já se dívala z okna ven a Ryan před sebe na cestu. Uvědomila jsem si, že jsem měla raději jít na pizzu s Margo a Scottem. Raději jsem je však vyměnila za Ryana. Za kluka, o kterém vlastně vůbec nic nevím a od kterého bych se měla držet hodně daleko.

,,Jsme tady," řekl Ryan, když zastavil před mým domem. Měl kamennou tvář, díky které jsem nemohla poznat, jak se cítí nebo co si asi myslí.

,,Měj se," rozloučila jsem se s ním a rychle jsem vystoupila z auta. Už jsem se na něho ani neotočila a raději jsme odemkla branku a vyšla po schodech k domu. Vešla jsem do domu a vyzula se. ,,Jsem doma!" zavolala jsem. Čekla jsem, že se mi odpovědi nedostane, protože rodiče budou v práci, ale spletla jsem se.

,,Ahoj, Chloe!" pozdravila mě mamka, která přišla za mnou do chodby. ,,Jak jsi se měla se Scottem a Margo?" zeptala se mě.

,,Skvěle," zalhala jsem a šla jsem s ní do kuchyně. Doufala jsem, že se mě už na nic vyptávat nebude, protože o Ryanovi jsem jí vyprávět nechtěla.

,,Tak to je fajn," usmála se a já si oddychla, že se nevyptává. ,,Mimochodem, tohle ti před chvílí přišlo," řekla mamka a podala mi bílou krabičku, která byla zavázaná červenou mašlí a s cedulkou s mým jménem. ,,Víš od koho to je?" zeptala se mě, když jsem si krabičku prohlídla.

,,Asi nějaký pozdní dárek," pokrčila jsem rameny. Nevěděla jsem od koho to je, ale byla jsem dost zvědavá. ,,Budu u sebe v pokoji," řekla jsem a s krabičkou v ruce jsem odešla po schodech do patra, kde jsem se zamkla u sebe v pokoji zamkla.

Sedla jsem si na postel a z krabičky jsem sundala červenou stuhu. Otevřela jsem krabičku a zjistila jsem, že je uvnitř papírek. Zamračila jsem se a vyndala ho. Kdo by takhle posílal vzkazy? Rozbalila jsem papírek a přečetla jsi, co na něm je.

Chloe, dej si pozor! Neměla bys věřit každému hezkému klukovi, kterého potkáš. - D

Tenhle vzkaz mě dost vyděsil. Přečetla jsem si to ještě jednou a potom zase. Najednou mě něco napadlo. Běžela jsem k mému stolu a začala jsem na něm hledat. Když jsem konečně našla ten vzkaz, který mi přišel v den narozenin spolu s růžemi, srovnala jsem ho s tím dnešním. Oba vzkazy byly napsané na počítači, ale jedno měli stejné - podpis. Oba dva byly podepsány písmenem D.

________________

• Moc se omlouvám, že přidávám, až po tak dlouhé době. Neměla jsem čas a ani inspiraci, takže doufám, že se na mě nezlobíte :-)

• Co říkáte na Ryana s Chloe? A co na ty dva vzkazy? Budu moc ráda za každý vote a komentář :-)

- Eli