Podívala jsem směrem, kterým jsem vystřelila. Bála jsem se tam podívat, protože jsem věděla, že to nebude hezké.

Uviděla jsem, jak Daniel pustil Ryana a chytil se za hruď, ze které mu tekl proud krve. Zděšeně jsem zalapala po dechu, když Daniel upadl na zem a zůstal nehybně ležet.

,,Panebože," zašeptala jsem a zhroutila se na kolena. Pistole mi vyklouzla z ruky ven a s hlasitým zvukem dopadla na zem.

Sledovala jsem Ryana, jak se pomalu zvednul a došel k Danielovi. Šáhl mu na krk a poté se podíval na mě. Z jeho pohledu jsem nedokázala určit, co si myslí.

,,Je mrtvý?" zeptala jsem se a kývla hlavou směrem k Danielovi. Odpověď mi byla jasná a to Ryan nemusel ani přikývnout. ,,Panebože, co jsem to udělala?" řekla jsem a dala si hlavu do dlaní. Z očí mi začaly stékat slzy.

Ryan ke mě rychle přišel a donutil mě vstát. A potom si mě přivinul do jeho objetí. To jsem teď potřebovala ze všeho nejvíc. Zabořila jsem hlavu do jeho ramena a rozbrečela jsem se. Byla jsem ráda, že jsem Ryana zachránila, ale to, že jsem právě zabila člověka, mě rvalo na kusy. A i fakt, že to byl Daniel, kterého jsem nenáviděla, mi nepomáhal. Pořád jsem měla před očima jeho obličej plný bolesti, když ho zasáhla kůlka.

,,Zabila jsem člověka," vzlykla jsem. ,,Jsem monstrum," řekla jsem a stále jsem brečela. Ryan si mě od sebe odtáhl tak, aby na mě viděl.

,,Chloe, poslouchej, ty nejsi monstrum. Ty jsi moje zachránkyně! Zachránila jsi mi život. Bez tebe by mě Daniel zabil," řekl Ryan a pohladil mě po tváři.

,,Já jsem zabila člověka," zopakovala jsem, jakobych tomu nemohla pořád uvěřit. ,,Půjdu do vězení," uvědomila jsem si a dala si ruku před pusu. Cítila jsem se opravdu zoufale.

,,Chloe, do vězení nepůjdeš. Byla to sebeobrana. A navíc, zabila jsi člověka, který má na svědomí stovky mrtvích," snažil se mě utěšit Ryan. ,,Jen si vzpomeň, co udělal tobě a mě," řekl a já ho poslechla.

Vybavila jsem si, jak mě unesl, jak ubližoval Ryanovi a mému tátovi... A najednou jsem se už necítila, tak špatně. I když jsem se pořád celá klepala.

,,Teď už bude všechno v pořádku. Daniel je mrtvý," řekl Ryan a povzbudivě se na mě usmál. Potom mě znovu obejmul.

,,Musíme pomoct Liamovi," vzpomněla jsem si na Liama, který nehybně ležel vedle nás. Ryan se ode mě odtáhl a vrhl se k Liamovi.

,,Jak víš, jak zastavit krvácení?" zeptal se mě Ryan, když viděl, jak jsem Liamovi obvázala ránu na noze a na ruce. Ryan mu to ještě víc utáhl, aby zastavil krvácení úplně.

,,Chci být doktorka," odpověděla jsem a sledovala, jak Ryan začal Liama fackovat, aby se probral z bezvědomí.

,,Takže doktorka," zasmál se Ryan a dál Liama fackoval, protože se pořád neprobral. ,,Sakra, Liame! Prober se, kámo!" křičel Ryan a dal Liamovi silnou ránu do tváře.

,,Takhle ho neprobudíš. Zkus mu dát úmělé dýchání," řekla jsem mu a on se na mě podíval se zdviženým obočím. ,,Co je? Chceš ho snad zachránit, ne?" zeptala jsem se ho.

,,Vážně po mě chceš, abych mu dával dýchání z úst do úst?" zeptal se mě a já přikývla. Málem jsem vyprskla smíchy při představě, jak Ryan dává Liamovi úmělé dýchání, ale udržela jsem vážný obličej. ,,Nebo snad chceš, abych to udělala já?" zeptala jsem se a nevinně se na něho podívala. Věděla jsem, že tuhle možnost odmítne.

,,Fajn, udělám to já," souhlasil Ryan nakonec a začal Liamovi dávat úmělé dýchání. Ten pohled bych k nezaplacení.

,,Ještě přidej masáž srdce," radila jsem mu. Ryan se na mě naštvaně podíval, ale poslechl mě. Netrvalo dlouho a Liam se najednou probudil. Zhluboka se nadechl a rozhlédl se kolem sebe.

,,O co jsem přišel?" zeptal se a sáhl si na obvázané rameno. Bolestivě zakňučel.

,,Zabila jsem Daniela a Ryan ti dával úmělé dýchání. Z úst do úst," informovala jsem ho a poslení slova zdůraznila. Kvůli tomu jsem si od Ryana vysloužila naštvaný pohled.

,,Nevím, co mě překvapuje víc," zasmál se Liam, ale potom zase sykl bolestí.

,,Musíme tě dostat do nemocnice," řekl Ryan a pomohl Liamovi vstát. Liam mu dal ruku kolem ramene a společně se dobelhali k jednomu z aut. Já jsem šla hned za nimi.

Když jsem procházela kolem mrtvého Daniela, ještě jsem se na něho naposledy podívala. Poté jsem odvrátila pohled a vydala se k autu za klukama.

**********

Při odjezdu z garáže nás nikdo nezastavil. Liam říkal, že stačil hacknout kamery, aby se pokazily, takže nikde nebude záznam o tom, co se dnes v noci v garážích stalo. Za to jsem byla opravdu ráda.

Liama jsme dovezli do nejbližší nemocnice. Doktorům jsme řekli, že ho postřelil nějaký cvok na ulici, co ho i okradl. S tím cvokem jsem nebyli daleko od pravdy.

Když Liama odvezli na operační sál, posadili jsme se s Ryanem vedle sebe na židle v čekárně. Dlouho jsem jen tak seděli a ani jeden z nás nic neřekl.

,,Jsi v pohodě?" přerušil ticho mezi námi. Podívala jsem se na něj a zakroutila jsem hlavou. Od chvíle, co jsme opustili garáž, se mi neustále v hlavě přehrávala ta scéna. ,,To bude dobrý, uvidíš," slíbil mi.

,,Jak si se naučil žít s tím, že někoho zabiješ?" zeptala jsem se ho. Narážela jsem na to, že byl nájemný vrah. Byl prakticky stejný jako Daniel, ale přesto mi přišel jiný.

,,Řekněme, že jsem byl dříve bezcitný, ale poté, co jsem tě poznal se ve mě něco hnulo. Nevím, jak to popsat," řekl a vzal mě za ruku a propletl se mnou prsty. ,,Prostě jsi mě změnila, Chloe. Ale v dobrém," usmál se na mě a já mu úsměv oplatila.

,,A hlavně jsem ti zachránila život," řekla jsem a on se zasmál. Byla jsem tak ráda, že jsme oba v pořádku. Že tu spolu sedíme a držíme se za ruku.

,,Měl jsem zachránit já tebe a ty jsi místo toho musela zachránit mě," ušklíbl se. ,,Děkuju. Za záchranu," poděkoval mi.

,,Nemáš zač. Ale asi po tobě budu chtít čás peněz, co ti zaplatí můj táta. Za spolupráci," řekla jsem ze srandy.

,,Dobře, něco ti dám," slíbil mi Ryan a usmál se na mě.

,,Něco? Chci po tobě čtyřicet procent," oznámila jsem mu a podívala se na jeho reakci. On se na mě překvapeně podíval.

,,Čtyřicet procent? Tolik? To nemyslíš vážně! To jsi mě měla raději nechat umřít," zasmál se Ryan a já s ním. ,,Stejně jsem, ale nevěděl, že umíš používat pistoli. A že s ní umíš hlavně dobře mířit," řekl Ryan.

,,Umím, no. Nemohla jsem ti přece hned říct, že mám kromě kurzu první pomoci i kurz střílení," ušklíbla jsem se.

,,Tak proč jsi nic neřekla, když jsem se ti smál, že mě nemůžeš zastřelit, protože střílet neumíš?" zeptal se mě.

,,Chtěla jsem tě překvapit. Samozřejmě ne tímhle způsobem," mrkla jsem na něho a široce se usmála.

,,Takže si vraždu Daniela neplánovala?" zeptal se mě nedůvěřivě s nadzvednutým obočím. Ohlédla jsem se po čekárně, jestli nás někdo neposlouchá, když se bavíme o vraždě. Nikdo nám však pozornost nevěnoval.

,,Měla jsem sto chutí Daniela zabít, ale myslela jsem si, že se o to postaráš ty," vysvětlila jsem mu.

,,Práskneš mě svýmu tátovi?" zeptal se a předstíral vyděšený pohled.

,,To si budu muset ještě promyslet."

___________________________

• Takže všichni jsou v pořádku! Kromě Daniela, samozřejmě. Je vám ho alespoň trochu líto? A co říkáte na Chloe? Bude z toho vyděšená dlouho?

• Budu moc ráda za každý komentář a vote. A děkuju za 9K přečtení!

• A teď to velké překvapení, které vám tak dlouho slibuju. Rozhodla jsem se napsat druhou sérii! Zatím vám neprozradím, o čem bude, ale máte se na co těšit :-)

- Eli