Když přišla doba večeře, zajel Ryan na benzínku. Od toho incidentu v lese řídil raději on. Já jsem neprotestovala, protože i když mi ta jízda přišla plná adrenalinu a dobrodružství, po druhé jsem jí zažít nechtěla.

Jako minule šel Ryan tankovat a já nám šla koupit jídlo. U pokladny stál mladý kluk a poslouchal hudbu do sluchátek. Když jsem vešla, kývnul mi na pozdrav. Dlouho jsem se rozhodovala, co nám mám koupit. Nakonec jsem popadla dvě bagety se šunkou a sírem, dvě Coly, oříšky a ještě dvě čokoládové tyčinky Kit Kat. U pokladny jsem zaplatila i za benzín a poté jsem vyšla ven za Ryanem.

,,Můžu tě pozvat na pětihvězdičkovou večeři?" zeptala jsem se ho a ukázala na igelitku plnou jídla.

,,Jasně! Umírám hlady," řekl a vydal se se mnou k lavičkám, které stály na odpočívadle vedle benzínky. Když jsme si sedli, podala jsem mu bagetu a jednu láhev Coly.

,,Dobrou chuť," popřála jsem mu a zakousla se do své bagety. Měla jsem už hrozný hlad. Na oběd jsme raději nikde nestavili, protože jsem se báli, že by nás mohli dohnat Danielovi lidi. Teď už byla noc a mi doufali, že ti šílenci už někde spí.

,,Je mi líto, že tě nemůžu vzít do pořádné restaurace," řekl Ryan a podíval se na mě. V jeho pohledu byla omluva, ale určitě to nebyla omluva za jídlo.

,,Tohle sice není jídlo z pětihvězdičkový restaurace, ale mě to chutná," ujistila jsem ho a znovu se zakousla do bagety.

Bylo to zvláštní, ale s Ryanem jsem se už nehádali. Už jsme se taky neuráželi. A dokonce jsem si už i v klidu povídali. Ale ještě zvláštnější bylo, že mě to tak vyhovovalo. Hádky s Ryanem mě vždycky bavili, ale teď mě to bavilo ještě víc.

,,Všiml sis, že už se nehádáme?" zeptala jsem se ho a široce se na něj usmála.

,,Všiml, ale pokud se ti to nelíbí, klidně můžeme zase začít," zasmál se, ale já zakroutila hlavou.

,,Ne, to je dobrý. Takhle mi to vyhovuje víc," řekla jsem mu a on souhlasně přikývl. Chvíli jsme na sebe mlčky koukali. Potom jsem šáhla do igelitky a vytáhla jsem zbytek jídla. ,,Dáš si zákusek Čokoládová tyčinka la Kit Kate?" zeptala jsem se Ryana a podala mu tyčinku Kit Kat.

,,Díky," poděkoval mi a s chutí si tyčinku rozbalil.

**********

Po naší super večeři jsme dojeli k nejbližšímu motelu. Naštěstí nevypadal tak děsivě jako ten minulý. Když jsme šli na recepci, doufala jsem, že tam zase nebude sedět nějaká děsivá paní, co bude říkat, že Ryan a já spolu chodíme. Naštěstí tam seděla mladá slečna, která když nás uviděla, nasadila nejmilejší nacvičený úsměv, který uměla.

,,Jeden pokoj na dnešní noc, prosím," řekl jí objednávku Ryan a podal recepční platební kartu. Ta si něco naťukala do počítače a potom se na nás podívala.

,,Předpokládám, že chcete manželskou postel?" zeptala se nás. Ryan se na mě podíval a už se chystal říct, že raději dvě samostatné postele, abych zase nevyšilovala, ale já ho předběhla.

,,Ano, manželskou postel, prosím," řekla jsem a recepční s úsměvem přikývla. Ryan se na mě zmateně podíval, ale já jsem jen pokrčila rameny.

,,Přeji vám příjemnou noc," popřála nám, když s Ryanem všechno vyřídili a podala mi klíče od pokoje. Rozloučili jsme se s ní a vydali se do našeho pokoje.

,,Proč jsi nechtěla dvě postele?" zeptal se mě Ryan, když jsme jeli vítahem do třetího poschodí. Raději jsem se na něho nepodívala.

,,Kdyby náhodou přišli lidi od Daniela, chci tě mít nablízku," plácla jsem první blbost, co mě napadla. Slyšela jsem, jak se Ryan zasmál.

,,Dobře, pokusím se být celou noc blízko tebe," zašeptal mi do ucha. Než jsem stihla cokoliv namítnout, výtah se zastavil a my jsme vystoupili.

*********

Stála jsem u okna v našem pokoji a koukala jsem na parkoviště před hotelem. Z oka mi ukápla slza a začala mi stékat po tváři. Rychle jsem si jí setřela rukou. Nechtěla jsem, aby Ryan věděl, že brečím.

,,Jsi v pořádku?" uslyšela jsem za sebou jeho hlas. Zněl docela starostlivě. Jen jsem zakroutila hlavou, protože nemělo cenu, abych si tady na něco hrála. ,,Pojď sem," řekl Ryan a přitáhl si mě do objetí.

Najednou se to na mě celé sesypalo a já jsem se rozbrečela. Celou tu dobu, co jsme na útěku jsem se snažila nemyslet na rodiče, Margo a Scotta ani na to, co všechno by se mohlo stát, kdyby nás Daniel chytil. Ty slzy, které jsem v sobě několik dní držela se začaly kutálet ven.

Už mi bylo jedno, jestli mě Ryan uvidí brečet, prostě jsem to už nemohla dál v sobě držet. Brečela jsem a brečela do Ryanova ramena. On mě hladil po vlasech a tisknul si mě k sobě. Cítila jsem v něm oporu, kterou jsem už dlouho od nikoho necítila.

,,Všechno bude v pořádku, Chloe," utěšoval mě. Já jsem však věděla, že ani on na sto procent neví, jestli všechno bude v pořádku. Na zítřek jsme plánovali tu past na Daniela. Jestli se něco pokazí, budeme v háji.

,,Slíbíš mi, že zítra uděláš všechno, co je ve tvých silách, abys to ukončil?" zeptala jsem se ho a přes slzy se na něho podívala.

,,Slibuju, Chloe. Daniel ti neublíží dokud budu dýchat," přísahal mi a já se na něho musela usmát. Věděla jsem, že tohle všechno pro mě dělá kvůli tomu, že mu můj táta platí, ale zdálo se mi, že to není jeho jediný důvod.

,,Děkuju," zašeptala jsem a znovu se zabořila do jeho ramena. ,,Zůstaneš se mnou celou noc?" zeptala jsem se ho a znovu se na něho podívala. Chvíli se na mě nevěřícně koukal. Asi nevěřil, že jsem tohle právě řekla. Já sama jsem tomu taky nemohla uvěřit. Ale v tu chvíli jsem to tak cítila.

,,Zůstanu," slíbil mi a dal mi pusu do vlasů.

_________________________

• Ahojte! 30.kapitola je tady! Tak co na ní říkáte? Myslíte si, že mezi Ryanem a Chloe ještě něco bude? :-)

• Každý komentář a vote mě moc potěší :-)

- Eli