S Ryanem jsem byli na cestě už čtyři hodiny. Přesto mi přišlo, že v tom autě jedeme už věky. Celou dobu jsem se koukala před sebe nebo z okýnka. Já ani Ryan jsme za celou cestu ještě ani nepromluvili. Jen se mě chvíli poté, co jsme vyjeli, zeptal, jestli mi není zima. To bylo všechno. Nevěděla jsem, jestli je to dobře nebo špatně.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se mě z ničeho nic. Podívala jsem se na něj a potom zpátky před sebe na cestu.

,,Vzhledem k tomu, že jsem opustila rodinu na bůh ví jak dlouho, jedu v autě s tebou a k tomu mě ještě honí nějakej psychopat... Myslím, že jsem na tom ještě dobře," odpověděla jsem mu.

,,Tak hlavně, že neztrácíš humor," ušklíbl se a já ho z legrace bouchla do paže. Potom jsem se ale taky usmála.

,,Někdo tu musí být vtipnej, když ty se pořád mračíš," řekla jsem a dloubla ho prstem do tváře.

,,Já? To ty jsi pořád naštvaná nebo otrávená," bránil se. Já jsem na něho hodila vražedný pohled, protože to nebyla pravda. ,,Vidíš! Už zase jsi naštvaná," řekl mi se smíchem.

,,Ale to jen kvůli tobě. Ty mě totiž dokážeš parádně vytočit," vysvětlila jsem mu. Ryan se na mě podíval hraným ublíženým pohledem.

,,Můžu já za to, že jsi tak hádavá?!" zeptal se mě. Teď už mě zase začínal štvát. A vzhledem k tomu, že s Ryanem jsem se hádala ráda, pustila jsem se s ním do další hádky.

,,Alespoň nelžu!" vykřikla jsem. Jak se říká - nejlepší obrana je útok. A já měla v plánu na něho hodně útočit. Bylo to takový moje hobby.

,,Myslíš, že kdybych ti řekl pravdu, tak bys se mnou chtěla něco mít?" zeptal se mě. Jeho otázka mě dost překvapila, ale nenechala jsem se vyvést z míry.

,,Takže ti od začátku šlo jen o to, jak mě dostat do postele!?" zeptala jsem se ho naštvaně. Tohle téma mě docela bolelo, ale to on vědět nemusel.

,,Ne, šlo mi o mnohem víc, ale to je stejně jedno. Ty jsi na mě pořád naštvaná a nechceš mě vyslechnout, takže to nemá cenu," pokrčil rameny a sevřel pevněji volant.

,,Přece mi tady nechceš tvrdit, že ti na mě záleželo. Celé to bylo jen o penězích a o tom, aby ses bavil," řekla jsem mu a abych se vyhla jeho pohledu, dívala jsem se z okýnka ven.

,,Proč jsi teda svýmu tátovi tohle neřekla?" zeptal se mě. Nechápavě jsme se na něho podívala. ,,Proč jsi mu neřekla, že jsem tě s tebou chodil jen kvůli penězům, že jsem ti lhal?" Nedokázala jsem mu odpovědět. ,,Víš Chloe, já si totiž myslím, že si to nudělala proto, že tak úplně nevěříš tomu, že jsem tě nikdy nemiloval," řekl mi svojí naprosto absurdní teorii.

,,Jediný důvod, proč jsem to tátovi neřekla je ten, že se bojím o svůj život, nic víc. Kdybych to tátovi tenkrát řekla, vyhodil by tě a než by najal někoho novýho, Daniel by mě odstřelil," vysvětlila jsem mu to, aby si nemyslel ty svoje kraviny.

Ryan se jen zasmál a potom už se dál věnoval řízení. Já jsem si z kabelky vytáhla sluchátka a pustila jsem si hudbu, abych se nějak odreagovala.

**********

Po dalších dvou hodinách zastavil Ryan na benzínce. Oba jsem vylezli z auta. On šel tankovat a já nám šla koupit něco k jídlu a zaplatit za benzín.

,,Doufám, že jíš tuňáka, protože jinou bagetu než tuňákovou, neměli," řekla jsem Ryanovi, když jsem se vrátila zpátky k autu. Pořád tankoval.

,,Mám takovej hlad, že teď sním všechno," řekl a přestal tankovat. Vzal si ode mě bagetu a s chutí se do ní pustil. Najednou se zarazil.

,,Počkej, jaktože ty máš šunkovou bagetu, když měli jenom tuňákovou?" zeptal se mě Ryan a naštvaně se na mě podíval.

,,Promiň, ale šunková tam byla jen jedna a je prostě mnohem lepší než tuňáková, tak jsem neodolala," řekla jsem omluvně a udělala jsem psí oči.

,,Jsi strašná, víš to?" zeptal se mě, ale smál se u toho.

,,Jo, lidi to říkaj," pokrčila jsem rameny a usmála se. ,,Ale jako náhradu jsem ti koupila čokoládovou tyčinku, bonbóny a Colu," řekla jsem a ukázala mu tašku, ve které byla hromada jídla.

,,Alespoň, že tak," řekl a vzal si ode mě z tašky Colu. Chvíli jsme vedle sebe jen tak postávali a jedli jsme. ,,To nám ta dohoda moc nevyšla, co?" řekl Ryan a já se na něho nechápavě podívala.

,,Myslíš to, že už se neuvidíme?" zeptala jsem se ho a on přikývl. ,,Tak alespoň, že dodržujeme tu část, že už spolu nikdy nic mít nebudeme," zasmála jsem se, ale potom jsem si uvědomila, že mě to trochu mrzí. Už nikdy nepolíbím Ryana na ty jeho dokonalé rty a... Sakra Chloe, neblbní!

,,Já bych spíše řekl, že je to škoda," řekl Ryan s naprosto vážným obličejem. Nenapadlo mě nic lepšího než se začít smát.

,,Dobrej vtip," řekla jsem a raději jsem uhla pohledem. Nesnášela jsem tyhle trapné sytuace. Najednou mi zazvonil mobil, za což jsem byla vděčná. I přes to, že mi volalo cizí číslo, tak jsem to zvedla. ,,Haló?" zeptala jsem se do telefonu.

,,Ahoj Chloe," uslyšela jsem povědomý hlas. ,,Tak ty přede mnou utíkáš?" zeptal se hlas na druhé straně.

,,Danieli?" ujišťovala jsem se, jestli jsem ho správně poznala, ale kdo jiný by měl tak slizký hlas. Jakmile jsem vyslovila jeho jméno, Ryan se na mě vyděšeně podíval.

,,Šikovná holka," pochválil mě Daniel. ,,Teď mě ale dobře poslouchej. Nemá cenu přede mnou utíkat, protože kamkoliv půjdete, tam vás najdu. Já tě najdu Chloe. Řekni Ryanovi, že i když se bude snažit sebevíc, i když pojede kamkoliv, vždy budu krok před vámi," řekl a položil hovor.

,,Slyšel jsi to?" zeptala jsem se Ryana. Ten přikývl.

,,Nastup rychle do auta, musíme jet," řekl a otevřel mi dveře. Potom auto obešel a nastoupil i on.

,,Ryane, já se bojím," přiznala jsem, protože Daniel mi opravdu naháněl strach. Ryan mě chytil za ruku.

,,Nemusíš se bát, slibuju, že udělám všechno, abych tě ochránil. Neublíží ti." Jeho slova zněla tak přesvěčivě, že jsem jim skoro uvěřila. Ryan nastartoval auto a vydal se plnou rychlostí pryč.

____________________________

• Ahojte! Tahle kapitola mě bavila tak strašně psát, tak doufám, že vám se líbila, když jste jí četli. Co říkáte na jejich cestu a na hovor Daniela? Myslíte si, že je chytí? :-)

- Eli