Cestou domů jsem se pořád otáčela, protože jsem měla pocit, že mě Daniel sleduje. Měla jsem pocit, že můj život se rázem otočil o 360 stupňů. Měla jsem strach a vůbec jsem nevěděla, co dál. Daniel sice říkal, že mi zatím nic neudělá, ale něco plánoval a to se mi nelíbilo.

Když jsem přišla domů, zavřela jsem za sebou dveře a zamkla je, jak nejvíc to šlo. Potom jsem se o ně opřela zády a snažila jsem se uklidnit. Jenže mi to vůbec nešlo. Najednou jsem z obýváku uslyšela hlasy. Vyzula jsem si boty a po špičkách jsem se vydala k obýváku.

,,Najal jsem tě přece proto, abys jí chránil, tak kde sakra je?!" slyšela jsem rozčílený hlas mého táty. Takhle naštvaného jsem ho snad nikdy předtím nezažila. Ale v jeho hlase byl slyšet strach.

,,Daniel na mě poslal nějaký svý lidi. Chvíli mi trvalo než jsem to vyřešil a když jsem přijel potom ke škole, už tam nebyla," hájil se Ryan. Takže mě hledal. Škoda, že mě nenašel.

,,Jestli jí Daniel něco udělal, tak vás zabiju oba!" vyhrožoval táta. Uznala jsem, že teď je ta správná chvíle, abych vešla do obýváku a uklidnila je, že jsem v pořádku.

,,Ahoj, už jsem doma," řekla jsem, když jsem vešla a pokusila jsem se o menší úsměv, aby viděli, že jsem v pořádku. Když mě uviděl táta, hned ke mě přiběhl a obejmul mě.

,,Chloe, kde jsi byla? Tolik jsem se o tebe bál," řekl a pohladil mě po vlasech. Vypadal, že mu spadl ze srdce obrovský kámen. Podívala jsem se na Ryana, který taky vypadal klidněji. Všimla jsem si, že se na mě celou dobu dívá.

,,Já... Byla jsem s Danielem," zašeptala jsem, protože jsem věděla, že se to nebude líbit ani jednomu z nich.

,,Cože?!" vykřikli oba zároveň. Oba se tvářili vyděšeně a Ryan ještě k tomu naštvaně. Buď se zlobil na sebe nebo na Daniela. Anebo na oba.

,,Přijel pro mě ke škole a chtěl se mnou mluvit a... Já vím, že to nebyl nejlepší nápad, ale potřebovala jsem zjistit, co vlastně chce," vysvětlila jsem jim.

,,Mohl tě zabít!" vykřikl táta. Chápala jsem, že se zlobí a má strach, ale já jsem k tomu měla své důvody.

,,Máš pravdu, mohl mě zabít, ale když ty mi nejsi schopný říct, co se děje, tak jak jinak se to mám dozvědět? Kdy jsi mi chtěl mimochodem říct o tom, že si mi najmul chůvu?" zeptala jsem se ho rozzuřeně a ukázala jsem směrem k Ryanovi.

,,Dobře, možná jsem ti něco neřekl, ale bylo to pro tvoje dobro, chtěl jsem tě chránit," vysvětlil mi.

,,Tati, já to chápu, ale tím, že mi nic neřekneš mě akorát vystavíš ještě většímu nebezpečí," řekla jsem mu a on provinile přikývl.

,,Promiň," řekl a znovu mě obejmul. Nedokázala bych si ani představit, že bych už tátu nikdy neviděla.

,,Co ti teda Daniel řekl?" zeptal se najednou Ryan. Pustila jsem tátu a podívala se na Ryana. Měla jsem sto chutí mu říct, že mu do toho nic není, ale ovládla jsem se.

,,Říkal, že mi zazím nic neudělá a že mě nechce zabít, protože má se mnou jiný plány," řekla jsem mu to, co mi Daniel řekl. Ještě teď mi z jeho slov běhal mráz po zádech.

,,To není dobrý," řekl Ryan a podíval se na mého tátu, který vypadal ještě vyděšenější než před tím.

,,Co je?" zeptala jsem se jich nechápavě. Táta si prohrábl vlasy a povzdechnul si.

,,Jde o to, že tohle Daniel v minulosti dělal, když se chystal někoho zabít nebo unést. Prostě ho psychycky vydeptal a potom..." Táta větu nedokončil a myslím, že udělal dobře. I tak jsem byla dost vyděšená.

,,Znamená to, že mě plánuje unést?" zeptala jsem se vyděšeně a pohledem jsem těkala mezi tátou a Ryanem. Ryan se na mě díval, ale nic neřekl. Z jeho pohledu jsem však vyčetla všechno. Najednou se mi chtělo strašně brečet. Bála jsem se toho, co bude následovat.

,,Musíš hned odjet z města, aby se ti nic nestalo," řekl táta a vzal mě za ruku. Překvapeně jsem se na něho podívala.

,,Odjet? A sama? Bez tebe a mamky?" zeptala jsem se ho. Tohle jsem opravdu nechtěla. Proč jsem s Danielem někam chodila.

,,Pojedeš s Ryanem, postará se o tebe a já se zatím postarám o Daniela," vysvětlil mi. Chtěla jsem se ho zeptat, jak se chce o Daniela postarat, ale raději jsem se podívala na Ryana. Mám odjet s ním? No to je fakt super. Teď se mi už nechtělo tolik brečet, spíš jsem chtěla začít odporovat, že s Ryanem nikam nejedu, ale věděla jsem, že by to bylo marné. Možná, že Ryan je idiot, ale ochránit mě snad dokáže. Alespoň doufám.

,,Vždyť mě ani dneska nemohl najít! To mě má jako uhlídat někde jinde?" zeptala jsem se táty a naštvaně jsem se podívala na Ryana.

,,Chloe, já mu věřím. Nic se ti s ním nestane a brzo zase přijedeš domů," slíbil mi táta. Chtěla jsem se dál hádat, ale raději jsem souhlasila. Stejně to nemělo cenu.

,,Dobře," přikývla jsem a táta se ne mě povzbudivě usmál. Ještě jednou mě obejmul a potom mi šel přichystat peníze na cestu.

,,Bež se sbalit, musíme co nejdřív odjet," řekl mi Ryan.

,,Hele, čeká nás pár společných týdnů, možná i měsíců, tak si uděláme jasná pravidla. Pravidlo číslo jedna: Nebudeš mi v žádném případě poroučet," řekla jsem mu jasně. ,,A teď mě omluv, jdu se totiž sbalit," řekla jsem a dala se k odchodu. On mě však doběhl, chytil mě za ruku a otočil si mě k sobě.

,,Vzhledem k tomu, že ti budu zachraňovat ten tvůj krásnej zadek, tak bude nutné, abys mě občas poslechla a nebyla tak tvrdohlavá," řekl mi s úsměvem.

,,Pravidlo číslo dva: Nešahej na mě!" řekla jsem Ryanovi a vytrhla jsem se mu.

,,Myslím si, že tohle pravidlo brzo zrušíš," ušklíbl se.

,,To. Ani. Náhodou," zasyčela jsem na něho.

,,Uvidíme," řekl a potom odešel za mým tátou. Já jsem si šla raději sbalit svoje věci.

**********

,,Budeš mi chybět, tati," řekla jsem a přitáhla si tátu do objetí. Z očí mi ukáplo pár slz, které jsem si rychle setřela hřbetem ruky, aby mě nikdo neviděl brečet.

,,Ty mě taky, Chloe," řekl táta a ještě pevněji mě stiskl. ,,Slibuju ti, že udělám všechno proto, aby ses vrátila domů, co nejdříve," řekl a já mu věřila.

,,Pozdravuj ode mě mamku," řekla jsem mu a on přikývl. Moc mě mrzelo, že se už s mamkou nestihnu rozloučit. Byla teď mimo město a měla se vrátit až zítra večer.

,,Budu," usmál se na mě a potom se obrátil na Ryana. ,,Postarej se prosím o ní. Věřím, že mě nezklameš," řekl mu a poplácal ho po rameni.

,,Slibuju vám, že jí přivezu v pořádku domů," řekl Ryan. Naposledy jsem se s tátou objala a šla jsem nasednout do Ryanova auta. Chtělo se mi pořád brečet, ale věděla jsem, že musím být silná.

Ryan zavřel kufr a nasedl do auta. Zamávala jsem tátovi a doufala jsem, že ho nevidím naposledy. Můj život byl nyní v rukou Ryana a já doufala, že mě nezradí.

,,Připravená?" zeptal se mě Ryana a pohlédl na mě konejšivím pohledem. Přikývla jsem i když jsem na tohle rozhodně připravená nebyla.

___________________________

• A máme tu další zlom! Ryan a Chloe spolu jedou na ,,výlet" a myslím, že se máte na co těšit. Já se teda na psaní nadcházejících kapitol opravdu těším. Co myslíte, že se stane na jejich cestě?

• Budu moc ráda za komentáře a votes :-)

• A moc děkuju za 4K přečtení! Moc si toho vážím :-)

- Eli