Další den ráno jsem šla do školy. Nechtělo se mi, ale chtěla jsem se chovat jako normální člověk. Můj život se začínal dost měnit, a tak jsem chtěla mít alespoň malý pocit, že je všechno v pořádku. A navíc, ve škole jsem byla v bezpečí. Žádný Daniel se tady nemůže objevit a taky nemůžu potkat Ryana. To byly dvě osoby, které jsem teď opravdu vidět nechtěla.

Kráčela jsem chodbou a snažila se vyhnout všem lidem, kteří tady postávali u svých skříněk, a nebo jako já, procházeli. Trvalo mi věčnost než jsem se prorvala k mé skříňce. Vyndala jsem si věci na chemii a vydala jsem se pryč, aby mě ostatní neušlapali.

Učebna chemie byla na druhé straně školy. Bylo to v místech, kam moc lidí nechodilo, protože skoro nikoho nebavily přírodní vědy. Už jsem skoro byla v učebně chemie, ale najednou mě chytil někdo za ruku a zatáhnul mě za roh. Chtěla jsem křičet, ale na nic jsem se nezmohla. Už jsem si myslela, že je to Daniel a jde mě zabít, ale když mě ta osoba obejmula, zamítla jsem svoji teorii.

,,Margo, co se děje?" zeptala jsem se své nejlepší kamarádky, kterou bych poznala za každých okolností. Margo se ode mě odtáhla a zatvářila se trochu naštvaně. Všimla jsem si, že vedle ní stojí i Scott.

,,Co se děje? Ty se ptáš mě?!" vyjekla na mě. ,,To bys měla raději vysvětlovat ty mě! Proč si mi to sakra neřekla?!" vyčítala mi stále naštvaným hlasem Margo.

,,Tys jí to řekl?" podívala jsem se na Scott, který omluvně přikývl. Hadám, že to z něj Margo nemusela ani dlouho páčit.

,,Jasně, že mi to řekl," odpověděla za Scotta Margo. ,,I když jsi mi to měla říct první ty, tak to nejlepší kamarádky totiž dělaj," vysvětlila mi.

,,Moc se ti omlouvám, ale neměla jsem čas! Všechno se odehrálo tak rychle. Ale slibuju ti, že ti teď řeknu všechno," slíbila jsem jí. Chvíli se sice ještě tvářila naštvaně, ale já věděla, že to jen předstírá a potvrdila mi to svým velkým úsměvem.

,,Poslouchám," řekla a vypadala strašně nedočkavě. Scott se tvářil úplně stejně. A tak jsem jim to všechno vyklopila. Když jsem se tak poslouchala, znělo to absůrdně a kdybch to nezažila, nevěřila bych tomu.

,,To. Je. Fakt. Hustý," pronesl Scott, když jsem to dovyprávěla a Margo souhlasně přikývla.

,,Jo, já vím," přikývla jsem. Byla jsem ráda, že jsem to těm dvěma mohla říci.

,,Ale je to celkově praštěný! Proč si Ryana nechala?" zeptala se mě Margo nechápavě. Překvapeně jsem se na ní podívala.

,,Poslouchala jsi mě vůbec posledních pár minut?" zeptala jsem se jí, protože pokud poslouchala, nechápu její otázku.

,,No tak ti něco zatajil, to není důvod, aby jsi se s takovým krasoněm rozešla," řekla Margo a já na ní koukala s otevřenou pusou.

,,Lhal mi!" vykřikla jsem, až se po nás ohlídla jedna skupinka holek nedaleko nás. ,,Promiň, že nechci být s člověkem, který mi lže," řekla jsem naštvaně.

,,Ale on ti tolikrát už zachránil život!" chránila Ryana Margo, ale já jí už poslouchat nechtěla. Nechtěla jsem už mluvit o Ryanovi. Nikdy.

,,S Ryanem je definitivní konec. A navíc už ho nikdy neuvidím," řekla jsem naštvaně. Ty slova mě píchly u srdce, když mi došlo, co to vlastně znamená. Já už Ryana nikdy neuvidím. Začala jsem přemýšlet o tom, že ta naše dohoda nebyl dobrý nápad. Ale potom jsem se vrátila do reality a uznala jsem, že to bylo nejlepší rozhodnutí v mém životě.

**********

Škola utekla poměrně rychle a my se mohli vydat domů. Když jsem opouštěla školu cítila jsem se šťastná, ale zároveň jsem se trochu bála. Ale věřila jsem, že se mi nic nemůže stát, protože Ryan postává někde v kroví a dohlíží na mě.

,,Tak se mějte," rozloučila jsem se s Margo a Scottem a oba je pořádně obejmula.

,,Jsi si jistá, že nemáme jít s tebou domů?" zeptal se mě Scott, ale já zavrtěla hlavou. Tohle byl můj problém a já je nechci otravovat. A hlavně nechci, aby se jim něco stalo.

,,Domů to zvládnu sama a slibuju, že se zamknu," slíbila jsem jim a usmála se, aby o mě neměli strach.

,,Ale kdyby jsi cokoliv potřebovala, hned zavolej," řekla mi Margo a já si uvědomila, jak užasné přátele mám. Budou tu pro mě kdykoliv. I kdybych jim zavolala ve tři ráno, pomůžou mi.

,,Děkuju," řekla jsem a ještě jednou jsem je obejmula. Potom jsem se už vydala domů. Když jsem přecházela přes školní parkoviště, kde dnes bylo ovzváš hodně aut, zastavilo přede mnou černé auto. Docela jsem se lekla, protože jsem mu málem vlezla do cesty. Chtěla jsem se kouknot, kdo to auto řídí, ale všechny okna byly zatemněná.

Už jsem chtěla jít dál, ale najednou se okýnko na straně spolujezdce shrnulo a mě se naskytl pohled na černovlasého kluka, který měl na sobě černé brýle pilotky. Uvědomila jsem si, že je to ten kluk, do kterého jsem minulý týden v kavárně narazila a málem jsem na něho vylila kafe.

,,Ahoj Chloe," promluvil ke mě svým hlubokým hlasem a věnoval mi široký úsměv. Jak sakra ví, jak se jmenuju?

,,A ty jsi kdo?" zeptala jsem se ho. Bylo mi blbé oslovit ho jako ,,Kluk z kavárny". On se zasmál a sundal si sluneční brýle.

,,Ale no tak! Vždyť už jsme se potkali. V té kavárně," připomněl mi. Tím mi však moc nenapověděl o tom, kdo je. ,,Máš pořád ty růže ode mě?" zeptal se a mě to všechno došlo.

,,Daniel," zašeptala jsem. Nebyla jsem si jistá, jestli mě vůbec slyšel, ale podle toho, jak se ušklíbl, tak asi ano. Asi jsem měla začít křičet, ale tak nějak jsem nedokázala mluvit. Chtěla jsem utéct, ale nemohla jsem se hýbat.

,,Chytrá holka," pochválil mě. ,,A teď si nastup," řekl mi a ukázal na místo spolujezdce. Konečně jsem dokázala zase mluvit a hýbat se.

,,Myslíš si, že jsem tak blbá, že nastoupím a nechám se zabít?" zeptala jsem se ho a založila si ruce na prsou. Věděla jsem, že tady na školním parkovišti jsem v bezpečí, tak se mužu chovat nebojácně.

,,Ach jo, Chloe," povzdychl si a zakroutil hlavou. ,,Nemyslíš si, že kdybych tě chtěl zabít, tak si pro to vyberu lepší místo než školu?" zeptal se mě. Když jsem neodpovídala, pokračoval. ,,A navíc, namám v úmyslu tě zabít, ne teď," ujistil mě.

,,Díky, hned se mi ulevilo," řekla jsem a protočila očima. Měla jsem pocit, že se celá klepu strachy, tak jsem se párkrát pořádně nadechla a vydechla jsem, abych se uklidnila.

,,Když pojedeš se mnou, tak ti povím, o co mi přesně jde," řekl Daniel a usmál se jako andílek. Fakt si myslí, že tohle na mě platí?

,,Neobtěžuj se, už všechno vím," řekla jsem mu, ale on se nepřestával usmívat. Očima jsem se rozhlídla okolo mě a doufala jsem, že tu někde je Ryan. Samozřejmě, jsem ho nenašla.

,,Jsi si jistá, že víš všechno? Protože každý příběh má dvě odlišné strany," řekl tajemně. ,,Ale pokud tě to nezajímá, tak si běž domů dělat úkoly," ušklíbl se.

Na jednu stranu jsem se ho strašně bála, ale na druhou stranu jsem chtěla znát i tu jeho stranu příběhu. Nakonec zvítězila moje zvědavost a já do toho auta nastoupila.

_____________________________

• Čaute! Přidávám novou část docela brzo, protože mám teď spoustu nápadů. Je to sice nudnější čás, ale na ten konce jsem se strašně těšila!

• Daniel je na scéně! Co myslíte, ublíží Chloe? A kde je vůbec Ryan? :-)

• Moc děkuju za všechny vaše komentáře a taky za 3K přečtení!!

- Eli