,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě Ryan, když viděl, jak se tvářím.

,,J-jo, jsem v pohodě," vykoktala jsem. Pravda byla však taková, že jsem v pohodě nebyla. Myslela jsem na jméno Daniel Lewis a na ty dopisy a zprávy, které mi poslední dobou chodí dost často. Mohl by to být opravdu ten Daniel, co je posíla? Kdo jiný by mi vyhrožoval.

,,Jsi nějaká pobledlá," řekl Ryan a pozorně si mě prohlížel. Bylo mi to docela nepříjemné, proto jsme chytla dveře za kliku a otevřela je.

,,Já už půjdu," řekla jsem a chtěla rychle odejít, ale Ryan mě stačil chytit za ruku a zatáhnout zpátky do jeho bytu. ,,Co vyvádíš?!" zařvala jsem na něho. Ryan si mě přitáhl k sobě a podíval se mi do očí.

,,Chloe, řekni mi co se děje, popravdě!" řekl tvrdým hlasem a pevně mě držel za zápěstí. Docela jsem z něj měla i strach.

,,Pusť mě!" křikla jsem na něj a snažila jsem se mu vysmeknout. Když se mi to konečně povedlo, chtěla jsem znovu otevřít dveře, ale on se o ně opřel. ,,To mě tu budeš jako věznit?" zeptala jsem se vytočeně.

,,Tak mi řekni, proč tě to jméno tak vydešilo! Ty snad Daniela znáš nebo co?" tlačil na mě. Opravdu jsem mu to říkat nechtěla. Ale vzhledem k tomu, že můj život je teď v jeho rukou, tak to bude lepší.

,,Chodí mi výhružné zprávy a dopisy od někoho, kdo se podepisuje jako D," vzdala jsem to nakonce a vyklopila to.

,,Jak dlouho?" zeptal se.

,,Od mých narozenin. Tenkrát mi přišly ruže a divné přání a od té doby se to stupňuje," vysvětlila jsem mu.

,,A to mi říkáš až teď? Takovou dobu to tajíš?!" začal na mě zase křičet.

,,Chceš tady mluvit o tom, kdo komu co tajil?" nadzvedla jsem obočí a založila si ruce na hrudi. Nenechám na sebe křičet. ,,Protože pokud mi paměť slouží, tak ty jsi přede mnou taky něco tajil už od mých narozenin," ušklíbla jsem se. Ryan se zamračil a potom si povzdychl.

,,Fajn, nebudeme si tady nic vyčítat, ale raději budeme něco dělat," řekl a vzal si z věšáku svojí koženou bundu a vzal si svoje klíče od auta. Udiveně jsem se na něho podívala.

,,Co děláš?" zeptala jsem se ho nechápavě.

,,Jedeme k tobě domů," řekl mi a konečně mi otevřel dveře.

,,A proč? Já to domů zvládnu sama," řekla jsem mu a vyšla z jeho bytu.

,,To je sice pravda, ale chci vidět ty dopisy a zprávy," vysvětlil mi a zamkl za námi svůj byt.

,,Proč myslíš, že jsem je nevyhodila?" zeptala jsem se ho a přehodila si svojí kabelku na druhé ramno. To jsem dělala vždy, když jsem byla nervózní.

,,Protože tě znám, Chloe," usmál se na mě Ryan. ,,Hraješ si na detektiva, tak proč bys vyhazovala důkazy," ušklíbl se a já nad ním protočila očima.

,,A co když ti je nebudu chtít ukázat," zeptala jsem se ho. Doufala jsem, že pochopí, že mu ty dopisy ukazovat nechci.

,,Tak tě donutím," pokrčil rameny. Zdá se, že mojí narážku nepochopil. Přistoupila jsem k němu blíž.

,,To by mě zajímalo, jak mě chceš přesvědčit," řekla jsem a čekala na jeho odpověď, protože mě to opravdu zajímalo. Místo odpovědi mě však chytil kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Cítila jsem jeho dech, když se naklonil k mému uchu.

,,Asi budu muset porušit naší dohodu, abych tě mohl přesvědčit," zašeptal mi do ucha, až mi přeběhl mráz po zádech. Než jsem se vzpamatovala, Ryan už scházel schody dolů. Chvíli mi trvalo než jsem se mohla zase pohnout. Když se mi to konečně podařilo, vydala jsem se rychle za ním.

**********

Celou cestu ke mě domů ani jeden z nás nepromluvil. Panovalo mezi námi to trapné ticho, což je opravdu ta nejhorší věc na světě. Ani rádio nehrálo a ani jeden z nás se nijak neměl k tomu, aby ho zapnul.

,,Chloe!" vyrušil mě z přemýšlení Ryan, když mi luskl před očima. Zmateně jsem se na něho podívala. ,,Jsme před tvým domem," vysvětlil mi, proč mě vyrušil a ukázal na můj dům.

,,Vidím," řekla jsem trochu naštvaně a vystopila jsem z auta. Pořád jsem se snažila zahnat tu scénu s Ryanem, která se stala před chvílí. Odemkla jsem dveře a vstoupila do domu, který vypadal pořád stejně, jako když jsem ho včera opustila. Scott už tady naštěstí nebyl. I když by se mi tu teď trochu hodil, protože jsem nechtěla být sama s Ryanem.

,,Tvoji rodiče jsou pořád pryč?" zeptal se Ryan, když vešel za mnou do domu a zavřel domovní dveře.

,,Až do zítřejšího večera, ale to bys měl vědět, když jsi takovej kamarád s mým tátou," řekla jsem a ušklíbla se.

,,Ptám se jen proto, jak dlouho tě mám tady hlídat," vysvětlil mi.

,,Klidně můžeš jít," řekla jsem a ukázala ke dveřím, ale on se k odchodu neměl. Protočila jsem nad tím očima. Potom jsem se raději vydala do patra. Slyšela jsem, jak jde Ryan pomalu za mnou, ale neotočila jsem se.

,,Tak kde máš ty svoje poklady?" zeptal se s úšklebkem Ryan, když jsme přišli do mého pokoje. Nic jsem mu neodpověděla, jen jsem šla ke svému stolu a ze šuplíku jsem vytáhla těch pár vzkazů, které mi přišly a podala jsem je Ryanovi.

,,Je to od něj?" zeptala jsem se, když si Ryan vzkazy pořádně prohlídl. Nevěděla jsem, jestli chci slyšet kladnou nebo zápornou odpověď. Ani jedna nebude dobrá.

,,Jo, je to od Daniela," řekl a podíval se na mojí reakci. Já však jen jsem koukala na ty vzkazy a nic jsem neříkala. ,,Neboj, neublíží ti," řekl Ryan a přitáhl si mě do objetí. I když jsem to nerada přiznala, jeho objetí mi opravdu chybělo a mrzelo mě, že si ho v tuhle chvíli nemůžu patřičně užít.

,,A co uděláš teď?" zeptala jsem se ho, když jsme se od sebe odtáhli.

,,To ještě nevím, ale rozhodně nedovolím, aby ti něco udělal," řekl Ryan a já věděla, že to myslí opravdu vážně.

______________________________

• Ahojte! Konečně jsem napsala novou kapitolu! Neměla jsem teď moc času a vlastně pořád nemám, takže kapitoly teď nebudou nijak často, za což se omlouvám...

• Co říkáte na vývoje děje? Myslíte si, že Ryan Chloe opravdu ochrání? Moc mě potěší vaše komentáře :-)

• Mimochodem, ti co se těší na Daniela, tak už se ho brzo dočkají :-)

- Eli