Ráno jsem se probudila v mojí posteli v Ryanově náručí. Ryan ještě spal. Zadívala jsem se na něho a usmála se. Byl tak roztomilý. Podívala jsem se na jeho nahou hruď, která se pravidelně zvedala, jak dýchal.

,,Pozoruješ mě?" promluvil najednou, až jsem se trochu lekla. Ani se nepohnul ani neotevřel oči.

,,Vadí ti to?" zeptala jsem se ho. Ryan konečně otevřel oči a podíval se na mě.

,,Ani náhodou," řekl s úsměvem. Potom se ke mě naklonil a dlouze mě políbil. ,,Jak ses vyspala?" zeptal se mě, když se ode mě odtáhnul.

,,Nejlépe za celý svůj život. Budeš mě muset chodit uspávat častěji," řekla jsem nevinně a Ryan se ušklíbl.

,,Velmi rád," zasmál se a znovu mě políbil.

**********

,,Vážně už musíš jít?" zeptala jsem se Ryana, který se zrovna obouval. Tolik jsem si přála, aby ještě zůstal, ale věděla jsem, že se mnou nemůže být pořád.

,,Strašně rád bych zůstal, ale musím jít něco důležitého zařídit," vysvětlil mi a oblékl si bundu. Potom ke mě přešel a já ho dlouze políbila na rty. ,,Tolik se mi nechce odcházet," zašeptal mezi polibky.

,,Raději běž, jinak za sebe neručím," zasmála jsem se a nerada jsem od něho odstoupila. Ryan se na mě naposledy podíval a potom otevřel vchodové dveře a odešel.

Vydala jsem se do kuchyně, kde jsem plánovala uklidit včerejší spoušť, ale vyrušil mě zvonek. Napadlo mě, že by to mohl být Ryan. Že by si to nakonec s tím zařizováním rozmyslel?

Šla jsem opět ke dveřím a s úsměvem jsem je otevřela. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem před dveřmi uviděla Scotta.

,,Ahoj, co ty tady?" zeptala jsem se ho překvapeně. Že by nesl nějaké nové zprávy v našem ,,vyšetřování"?

,,Ahoj, musíme si promluvit," řekl mi a vešel do domu bez mého pozvání, na což jsem byla vlastně zvyklá. Scott šel do obýváku a já ho následovala. Zdál se mi takový jiný, než obvykle, takový trochu zmatený.

,,Tak co se děje?" zeptala jsem se ho. Scott si sedl na gauč a vytáhl z tašky svůj noťas. Sedla jsem si vedle něho a čekala jsem, až mi tuhle jeho návšetěvu vysvětlí.

,,Něco jsem zjistil o tom číslu, které jsi našla," začal mluvit. Když se mu konečně nastartoval počítač, naťukal své heslo, které bylo poravdu dlouhé. Nikdy jsem nechápala, jak si tak dlouhé heslo může pamatovat.

,,A co jsi zjistil?" zeptala jsem se nedočkavě. Nesnášela jsem napínání. Chtěla jsem hned vědět všechno.

,,Měl jsem pravdu, opravdu je to číslo, které má každý, kdo se nechá někým tajně najmout," řekl mi a něco rozklik na ploše. ,,Bohužel u těch čísel nejsou nikdy uvedená pravá jména, ale to nevadí, protože jsem objevil tohle," ukázal na něco na počítači a já se na to taky podívala.

,,Co tam dělá jméno mého táty?" řekla jsem nechápavě. Opravdu tam vedle toho čísla, které jsem našla ve křoví před našim domem, bylo tátovo jméno.

,,To by mě taky zajímalo, protože tohle ukazuje, že tůj táta si tohohle člověka na něco najímá," vysvětlil mi Scott. Zamračila jsem se a ještě jednou jsem si to prohlédla.

,,To není možný," řekla jsem a podívala se na Scotta, který však jen povytáhl obočí a ukázal směrem ke svému notebooku. ,,Proč by si sakra můj táta někoho tajně najímal?" vykřikla jsem rozčíleně.

,,To já nevím, ale jsem ochoten ti pomoct to zjistit," nabídl mi Scott. Děkovně jsem se na něho podívala. Najednou mě, ale něco napadlo.

,,Tátův trezor!" vykřikla jsem, až Scott nadskočil. Rychle jsem vstala z gauče a co nejrychleji jsem běžela do tátovy pracovny. Dveře byly zamčené, ale já věděla, kam schovává klíč. Nadzvedla jsem modrou vázu, která stála vedle dveří a sebrala jsem klíč, který ležel pod ní. Strčila jsem ho do zámku a odemkla jsem.

,,Není tohle nepovolené vniknutí, že ne?" zeptal se nervózně Scott. Věděl, že taťka je právník a že by ho klidně mohl dostat do vězení, kdyby chtěl.

,,Neboj se, jsme v mém domě a nikam se nevloupáváme," uklidnila jsem ho, ale on se pořád tvářil stejně. Vešla jsem do tátovy pracovny a rozhlédla jsem se. Věděla jsem přesně, kam mám jít - k obrazu, na kterém bylo moře. Šla jsem k němu a chtěla jsem ho sundat, ale nebyl zrovna lehkej. ,,Tak pomůžeš mi?" houkla jsem na Scotta, který pořád stál ve dveřích.

,,Jasně," řekl a přešel ke mě. Společně jsme obraz sundali a naskytl se nám pohled na stříbrný trezor ve zdi. Táta do něho moc často nechodil, protože nechtěl, aby někdo věděl, že nějaký trezor má. Já jsem ho však asi před rokem tajně přistihla, jak ho odemyká a dává do něho nějaké složky. Naštěstí mě neviděl.

,,Doufám, že umíš odemykat trezory," řekla jsem a podívala se na Scotta, který si prohlížel zabezpečení trezoru. Pro odemknutí bylo důležité namačkat číselnou kombinaci, která se skládala z osmi čísel.

,,Tohle je nejbezpečnější zámek, jaký jsem kdy viděl! Já nejsem bůh, Chloe, i když asi tak vypadám," pronesl a prohrábl si vlasy. Pěstí jsem ho praštila do ramene, aby toho nechal. ,,Fajn, asi to zvládnu," řekl a ještě jednou si zámek prohlédl. Já jsem se vítězně usmála. ,,Vypadá to, že to bude datum," řekl Scott a podíval se na mě.

,,Zkus jeho narození, 17. 11. 1963," napadlo mě a Scott to tam naťukal. Trezor vydal hlasitý nepříjemný zvuk a neotevřel se. ,,Tak mamky narození, 24. 10. 1967," řekla jsem a Scott to znovu zkusil. Opět to však bylo špatně.

,,Co tvoje narození?" zeptal se Scott a tázavě se na mě podíval. Nadzvedla jsem obočí a čekala jsem, až to tam naťuká. On se však, ale tvářil, že neví, kdy jsem se narodila. ,,Dělám si srandu, vím kdy ses narodila," mrknul na mě a naťukal moje datum narození. Bylo slyšet odemykání a trezor se poté otevřel.

,,Jóóó!" zvolala jsem a vrhla se na Scotta. Pořádně jsem ho obejmula a potom jsem trezor otevřela. Bylo v něm pár složek, a tak jsem je všechny vyndala na tátův pracovní stůl, který byl, jako vždy, krásně uklizený.

,,Asi ty složky nebudou tak důležité, když je má tvůj táta zabezpečený tvým datem narození," ušklíbl se Scott.

,,Ne všichni jsou takový cvoci, aby si dávali třicetimístné heslo," zasmála jsem se a Scott jen protočil očima. Začala jsem si prohlížet ty složky z trezoru. V první byl nějaký právnický případ, takže jsem jí hned odložila pryč. Další dvě složky obsahovaly výpisy bankovních účtů. To mě taky nezajímalo, protože táta tomu člověku vyplácel šeky.

Další složka mě ale zaujmula, protože na ní bylo napsáno mé jméno. Otevřela jsem jí a začala jsem pročítat hned první papír.

Ochrana Chloe. Zabití Lewise. Cena 500000$.

Pomalu mi to všechno začalo docházet. Táta někoho najmul, aby mě chránil před někým, kdo se jmenuje Lewis a dokonce, aby ho potom zabil. Otočila jsem na další stránku, kde bylo napsané jméno toho člověka, kterému táta platí za mojí ochranu.

Když jsem si to jméno přečetla, moje srdce vynechalo úder. Ne, to nemůže být pravda! To né! Na kolonce pro jméno stálo: Ryan Davis.

_________________________________

• A je tu nečekaný zvrat! Tak dlouho jsem se těšila, až se dostanu k téhle části příběhu. Chloe konečně přišla na to, kdo je Ryan zač. Ještě ne úplně, ale to příjde :-)

• Jak si myslíte, že bude Chloe reagovat? Jsem moc zvědavá na vaše názory ;-) Vaše komentáře jsou pro mě obromnou podporou, takže budu ráda za každy komentář i vote :-)

- Eli