Když jsem dorazila do parku, Ryan tam ještě nebyl. Posadila jsem se proto na lavičku a rozhlédla jsem se kolem. Moc lidí tady nebylo, což bylo zvláštní. Jindy v tuhle dobu je tady spousta studentů, kteří se učí na dekách, maminky s dětmi, které si hrajou na hřišti a páry, které se líbají pod stromy. Ale teď tu bylo sotva deset lidí.

Pozorovala jsem sotva jednu malou holčičku, jak se houpe na houpačce, když mi někdo zakryl oči rukama. Nejdříve jsem se strašně lekla, ale když jsem uslyšela známý smých, hned jsem byla klidnější.

,,Kdo by to tak mohl být?" zeptala jsem se se smíchem. Rukama jsem chytla Ryanovy dlaně, které měl pořád na mých očích.

,,Dávám ti dva pokusy," zašeptal mi Ryan do ucha. I když jsem na něho neviděla, bylo mi jasné, že se ušklíbl. Touhle situací se ohromně bavil.

,,A když neuhádnu," zaptala jsem se nevinně a čekala, co mi odpoví. Měla jsem v plánu ho trochu pozlobit a vyvést ho kapku z míry.

,,To nechtěj vědět," řekl opět tišším hlasem a já se znovu zasmála. Ryan nakonec dal svoje ruce z mého obličeje pryč a já se na něho mohla konečně podívat. Jako vždy měl na sobě svojí černou koženou bundu a volnější černé tričko.

,,Ahoj," pozdravila jsem ho a usmála se na něj. Ryan mě místo odpovědi dlouze políbil, což bylo stokrát lepší než nějaký pozdrav.

,,Tolik jsi mi chyběla," řekl mi a posadil se vedle mě na lavičku. ,,Je dobře, že si našla ten můj vzkaz," řekl mi a spokojeně se usmál.

,,Akorát, že jsem ti zavolala dřív než jsem měla. Jen se mi nechtělo čekat, než se mi zase něco stane," řekla jsem mu a pokrčila rameny.

,,To je moje holka," pochválil mě a mě při jeho slovech zahřálo u srdce. ,,Ale pokud tolik toužíš po záchraně, můžu tě zachraňovat klidně teď hned," řekl tajemně a potom se ke mě naklonil a znovu mě políbil.

,,Tohle zachraňování se mi začíná opravdu zamlouvat," řekla jsem spokojeně mezi polibky a přitáhla jsem si Ryana blíž k sobě.

Chtěla jsem, aby tahle naše chvíle nikdy neskončila. Abysme jsme na té lavičce mohli pořád jenom sedět a líbat se, ale věděla jsem, že to bohužel nejde. Když jsem se od sebe odtáhli, Ryan mi zastrčil pramínek vlasů za ucho a usmál se na mě.

,,Jsi tak krásná," zašeptal. Věděla jsem, že jsem určitě celá červená, ale bylo mi to jedno. Ryanova slova zněly tak krásně. Bylo mi s ním úžasně a když jsem spolu byli, jako by přestalo všechno kolem nás existovat.

Chystala jsem se znova Ryana políbit, když mi najednou zapípal telefon. Chtěla jsem to ignorovat, ale mobil pípal čím dál tím hlasitěji.

,,Promiň," řekla jsem a omluvně se podívala na Ryana. Vytáhla jsem mobil z bundy a podívala se na displej. Přišla mi zpráva od neznámého čísla. Ještě před pár týdny bych takovou zprávu hned smazala, ale po těch dopisech, co mi poslední dobou chodí, jsem se rozhodla zprávu otevřít.

Málá nerozumná Chloe... Slepě je zamilovaná do kluka, o kterém vlastně nic neví. Ale užívej si posledních pár hezkých chvilek, než příjdou na řadu ty špatné.
S láskou - D

Tahle zpráva mě dost vyděsila. Už nabyla jen o tom, že nemám Ryanovi věřit nebo něco v tom smyslu. Teď už to byla spíše výhružka. Rozhlédla jsem se kolem sebe, abych zjistila, jestli mě nikdo nesleduje, ale nikdo kolem nás nebyl.

,,Je všechno v pořádku," zeptal se mě Ryan. Rychle jsem zamkla telefon, aby si nemohl zprávu přečíst a přikývla jsem. Možná jsem Ryanovi o těch zprávách měla říct, ale podle toho, co se v nich psalo zrovna o něm, to nebyl nejlepší nápad. Věřila jsem mu, ale ten neznámý člověk měl v jedné věci pravdu - nic o Ryanovi nevím, ale přesto mu věřím.

Potřebovala jsem nutně zjistit, kdo se skrývá pod tím písmenkem D. Potřebovala jsem to zjistit dříve než bude moc pozdě. Byl tu jen jeden způsob, jak jsem na to mohla přijít...

,,Už budu muset jít," řekla jsem a vstala z lavičky. Ryan se na mě nechápavě podíval, asi mu bylo divné moje chování, ale já teď neměla čas na to to řešit.

,,Děje se něco?" zeptal se mě znovu a starostlivě si mě prohlédl. Bylo mi strašně z toho, že jsem mu musela lhát, ale na vysvětlování nebyl čas.

,,Všechno je v pořádku, akorát jsem si teď uvědomila, že jsem něco slíbila mamce, takže musím jít. Potom ti zavolám," slíbila jsem mu a rychle jsem se vydala pryč. Nešla jsem však k sobě domů, ale k někomu, kdo mi s tímhle vším mohl pomoct. Za někým, kdo byl tak dobrý, že by dokázal vystopovat adresu odesílatele téhle zprávy, za někým, kdo byl mozek přes počítače, za někým jako byl Scott.

_______________________

• Ahojte! :-) Upřímě, nesnáším psaní romantických scén! Ale tahle část byla důležitá pro děj celého příběhu... Ještě chvíli si pořádně užíjte Ryana a Chloe, protože potom... Nic neprozradím ;-)

• V příští kapitole se můžete těšit na Scotta a jeho počítačové schopnosti :-)

• Moc mě potěší každý komentář a vote! :-)

- Eli