Další den jsem si ráno před školou, zašla na kafe. Kafe jsem opravdu milovala a bez něj bych nedokázala školu vůbec přežít.

,,Tady je vaše objednávka," usmála se na mě prodavačka a podala mi kelímek s hokou tekutinou.

,,Děkuju," poděkovala jsem jí a podala jí peníze. Potom jsem se vydala ke dveřím ven. Musela jsem si trochu pospíšit, protože jsem se ještě před první hodinou měla sejít s Margo, abych jí řekla všechny detaily o mém včerejšku s Ryanem.

Byla jsem tak zamyšlená a tolik jsem spěchala, že jsem vrazila do nějakého muže a málem jsem na něho vyklopila svojí kávu.

,,Moc se omlouvám!" řekla jsem a snažila se, aby se kafe nevililo. Poté jsem vzhlédla k tomu muži, abych zjistila, jestli je naštvaný. Ale k mému překvapení nevypadal vůbec naštvaně. Usmíval se na mě a já si všimla, že je opravdu hezký. Měl tmavě hnědé vlasy, zelenomodré oči a vypracovanou postavu. Kdyby tady byla Margo, hned by po něm skočila, pomyslela jsem si.

,,Nic se neděje," řekl mi. ,,Hlavní je, že vy jste v pořádku," zasmál se, ,,byla by vás škoda," dodal a já jsem cítila, jak se červenám. Asi bych tam stála a koukala na něj ještě dlouho, ale v kapse mi začal zvonit mobil.

,,Tak ještě jednou promiňte," řekla jsem a vydala jsem se ven z kavárny. Věděla jsem, že mi volá Margo, protože mám dost velké zpoždění. Vytáhla jsem mobil z tašky a příjmula hovor. ,,Hned tam budu."

**********

,,Promiň, už jsem tady," řekla jsem zadýchaně, když jsem konečně přiběhla ke školu, kde stála celá nedočkavá Margo a podupávala si nohou. Trochu se mračila, takže jsem poznala, že je na mě za mojí nedochvilnost naštvaná.

,,No, konečně," protočila očima. ,,Čekám tady už deset minut!" vyčetla mi. Nemohla jsem za to, že ona byla vždycky přesná jako hodinky. Mě to prostě nějak nešlo.

,,Opravdu se omlouvám, ale v kavárně byla fronta a navíc jsem potkla jednoho úžasnýho kluka," řekla jsem a tajemně se usmála. Věděla jsem, že se Margo hned chytne.

,,Hezkýho kluka? Já myslela, že chceš Ryana," zeptala se. Už vypadala méně našvaně, spíše působila, že jí moje příhoda velmi zajímá.

,,Nechci s tím klukem hned chodit, jen jsem řekla, že byl hezkej a milej, i když jsem na něho málem vylila kafe," zasmála jsem se a upila jsem ze svého papírového hrnku. Kafe už docela studené.

,,No, dobře," ušklíbla se Margo. ,,Ale teď mi raději řekni, co ty a Ryan?" zeptala se nedočkavě. ,,Chci vědět všechny detaily, takže nebuď skromná," dodala a drkla do mě ramenem.

,,No, Ryan mě vzal na jeho menší chatu v lese," začala jsem. ,,A potom mě zase odvezl domů," ukončila jsem svoje vyprávění a znovu jsem si usrkla z kelímku.

,,A to je všechno? Žadný zajímavosti?" zeptala se zklamaně. Jen jsem přikývla, protože se moc nic zajímavého nestalo. Teda kromě toho, že Ryan mi řekl, že mě má plnou hlavu.

,,Víš, je to zvláštní. Nic o něm nevím a přesto mu tolik věřím," zamyslela jsem se. Nesnášela jsem tajemství, ale ráda jsem je odhalovala.

,,A co bys o něm chtěla vědět?" zeptala se mě Margo a prohrábla si svoje blond vlasy, které jí mohla závidět každá holka.

,,Všechno! Kde bydlí, co dělá celé ty dny, prostě všechno," vychrlila jsem ze sebe. ,,Strašně mě ta nejistota štve, co když je třeba nájemný vrah nebo dearel?" povzdychla jsem si.

,,Chloe, ty jsi strašně paranoidní!" protočila očima Margo. ,,Ryan je určitě normální kluk, nemusíš se bát. A všechno ti řekne, jen tomu dej čas," usmála se na mě povzbudivě.

,,Asi máš pravdu," přikývla jsem a obejmula jí. Milovala jsem na ní to, že dokázala člověku vždy poradit a pomoct.

,,Něco jsem prošvihl? Nějaké narozeniny nebo něco takového?" uslyšela jsem za námi Scotta. Odtrhla jsem se od Margo a podívala jsem se na něj.

,,Ne, nic si neprošvihnul," ujistila jsem ho. Už jsem měla mnohem lepší náladu. Scott se na nás na oko smutně podíval.

,,A já už se těšil, že mě taky obejmete," povzdechl si. S Margo jsem se na sebe usmály a obě jsme mu padly do náruče. ,,To je lepší," pochvaloval si.

,,Už bychom asi měli jít, abychom nepřišli pozdě," upozornila nás Margo a já se Scottem jsme si povzdechli. Nikomu z nás se do školy nechtělo.

Když už jsme se vydali ke vchodu, všimla jsem si, že nedaleko školy postává černé teréní auto. Auto mělo stažené okýnko u řidiče, ale když jsme chtěla podívat, kdo sedí uvnitř, auto se rozjelo rychle pryč. Pokroutila jsem nad tím hlavou a raději jsem se vydala do školy.

________________________

• Čaute! Konečně jsem zase jednou dostala nápad a napsala jsem kapitolu, doufám, že se vám líbí :-)

• Jsem moc zvědavá na vaše názory, takže prosím komentujte :-)

- Eli