Kapitola VII. - 7. prosince

Po ranním probuzení u Andrewa v posteli Jenny odešla s rudými tvářemi domů bez rozloučení. Nemohla by se mu podívat do očí, když věděla, že mu usnula na rameni a on ji musel v náručí odnést k němu do ložnice.

Otevřela dveře a vstoupila do bytu. Myslela si, že Danielle už bude dávno pryč a ona se tak vyhne výslechu, ale tentokrát jí štěstí nepřálo, protože svou kamarádku našla sedět u stolu v kuchyni se založenýma rukama na hrudi a naštvaným výrazem ve tváři. „Jennifer Annie Dones, kde jsi, k čertu, celou noc byla?" Jenny se pod jejím hlasem přikrčila a opatrně si odložila kabát a kabelku na gauč. „Byla jsem pryč. Jsem živá a zdravá, nemusíš mít strach," řekla klidně, ale uvnitř očekávala výbuch. Danielle byla v mnoha věcech nezodpovědná a nikdo jiný krom ní samotné jí nezajímal, ale Jenny byla speciální výjimkou. Věděla, jak je na tom s mužským pohlavím a taky si byla jistá, že by u někoho jen tak nespala. Když vám osoba, která zvedá telefon při každé příležitosti a vždy dá vědět, kde se nachází, nebo co se chystá dělat, nereaguje ani na blbé zprávy, máte jako správný přítel obavy. „Jak jako nemám mít strach? Celou noc jsi byla někde v tahu. Co kdyby se ti něco stalo? Kdo by ti pomohl, když jsem ani já nevěděla, kde se nacházíš?" Danielle se postavila a přešla k Jenny, kterou jen mírně objala. Další z věcí, které na ní byly zvláštní. Danielle prostě nesnesla příliš fyzického kontaktu. O to divnější je, že tak miluje sex, ale objímání nebo pohlazení nesnášela a provozovala to pouze, když někomu z jejích blízkých umřel člen rodiny, tohle právo se ovšem nevztahovalo na domácí mazlíčky. „Příště ti dám vědět, ale musíš mi věřit, že to nebylo plánované," odtáhla se od ní na délku paží a usmála se. „Co mám s tebou dělat, potvoro. Ale stejně se výslechu nevyhneš. Dostanu to z tebe za každou cenu a nepřestanu, dokud nepovolíš."

Jenny si dopřála horkou vanu, protože potřebovala uvolnit tělo a také smýt vzpomínky na některé události. Voda byla takovým lékem na všechno bez vedlejších účinků, což byla mnohem lepší volba než cokoliv jiného. Na tělo si dala vrstvu kokosového mléka a vlasy schovala do ručníku, aby rychleji uschly. Nejen z výšek měla strach. Fén dokázala držet, ale s pořádným odstupem od jejích vlasů. Uvolněná a svěží vyšla z koupelny do ložnice, kde se svalila na postel a dovolila si na malou chvíli zavřít oči. V myšlenkách si vybavila Andrewa a jeho výraz při sledování filmů, jak se ze zamračeného měnil na udivený a nakonec šťastný. Aby byla k sobě upřímná, tak se na video, co běželo na obrazovce, vůbec nesoustředila a celou dobu pozorovala ten božský obličej. Ne, musela nad ním přestat uvažovat jinak než jen jako nad přítelem, kterému se snaží pomoci. Přejela si dlaněmi po obličeji a převrátila se na pravý bok. „Jenny, vstávej! Je tady pan božský," do pokoje vtrhla Danielle a Jenny měla po klidné chvilce. Nejdříve se tvářila zmateně, protože vůbec nechápala, o kom to mluví, ale jakmile si uvědomila, že je to Andrew, vyskočila na nohy a podívala se na sebe do zrcadla. „Řekni mu, že nejsem doma," zpanikařila a otevřela okno za účelem utéct někam hodně daleko. „Co blázníš, proboha?" Danielle ji chytla za župan a stáhla zpátky na zem, „Jsme ve třetím patře, to jsi vážně chtěla skočit dolů?" zeptala se a odvrátila ji od něj, kdyby ji náhodou napadla další taková kravina, jako je lezení oknem ven jen v županu. „Nemůžu se před ním ukázat v tomhle," upozornila na svůj outfit a posadila se zpátky na postel. „Tak to se dej rychle do pořádku, protože já ho už pozvala dovnitř. Čeká v kuchyni," dořekla to a čelila upřímné zlobě v očích její kamarádky, která se usilovně pokoušela jednu jí nevrazit. „Proč jsi to udělala, sakra? Musíš ho nějak zabavit." Vyhnala ji z pokoje a vrhla se ke své šatní skříni, ve které v tuto chvíli neměla nic na sebe. „Ty se jednou usmažíš v pekle, Danielle," zašeptala si sama pro sebe jako tichou výhrůžku a vytáhla obyčejné černé rifle. Nemá čas přemýšlet nad oblečením.

„Takže vy jste vlastníkem Holdan Industrie," Danielle pokývala uznale hlavou a podívala se ke dveřím ložnice. Andrew byl možná hezký...dobře – nadpozemsky krásný, ale jeho problémem byla uzavřenost, což Danielle jako komunikativní a otevřené osobě vadilo. Hledala vhodná slova pro začátek konverzace, s čímž měla potíže, protože obvykle byla zvyklá na to, že muži vyhledávali její společnost, takže tím pádem zahajovali i rozhovor, ale Andrew jen pomalu upíjel ze své kávy a mlčel. „Jenny by měla být brzy hotová. Půjdu ji zkontrolovat, jestli zase náhodou nechce utéct oknem," zasmála se trapně a vstala od stolu. Andrew přikývl, ale pak se zamračil, když mu došla její slova. Chtěl se zeptat, jak to myslela, ale ona už za sebou zavírala dveře a div od něj neprchala.

„Prosím, už mě tam s ním nenechávej o samotě," Danielle se opřela zády o ten kus dřeva za sebou a vydechla. Jenny se na ni otočila od zrcadla i s kartáčem v ruce. Kdyby se nejednalo o Andrewa, byla by už dávno hotová, ale takhle si získávala čas na vymyšlení nějaké uvěřitelné výmluvy, proč odešla z jeho domu bez jediného slova. „Nemůže to být tak hrozné. Je sním docela zábava," konstatovala a Danielle se zatvářila pobaveně. Jestli těm třem větám, co z něj dostala, říkala zábava, tak se opravdu spokojila s málem. „Je to ještě horší."

Obě dvě stály u stěny, která vedla do kuchyně a pozorovaly Andrewa, jak upijí ze svého šálku a kontroluje si hodinky. „Vidíš? Je jako z nějaké staré doby. Chybí mu jen ten klobouk, kterým by mohl smeknout." Jenny se naklonila trochu více dopředu, aby lépe viděla. Danielle měla svým způsobem pravdu. „Dámy, můžete jít klidně sem, nekousnu vás," vyrušil je v jejich pozorování a zasmál se, když Jenny vrazila do Danielle a obě se tak srazily čelem. Měly se domluvit na záložním plánu, kdyby je náhodou odhalil, tak aby věděly, kterým správným směrem se vydat. „Jak jsi věděl, že tam stojíme?" zeptala se Jenny a usadila se na židli. „Protože vás za tím rohem bylo vidět. Jedné trčely vlasy a druhá se pokoušela vidět víc, viď, Jenny?" odvětil stále pobaveně a propaloval brunetku pohledem. Trochu zčervenala, protože se zastyděla za své chování a začala klepat prsty o desku stolu. „Každopádně bych se chtěl dostat k tomu, proč jsem vlastně tady," pohodlněji se opřel a znovu se zaměřil na Jenny, „Proč jsi ráno odešla, aniž bys mi třeba nechala někde vzkaz nebo zprávu. Hledal jsem tě po celém okolí, neměl jsem tušení, kam jsi zmizela." Z jeho hlasu bylo možné slyšet výčitky. „Ty jsi byla celou noc u něj?" Danielle ukázala na Andrewa prstem a Jenny zase sjela o pár centimetrů ze židle. Chtěla se propadnout do země, aby ji nikdo nemohl vidět. Nejen, že byl na ni oprávněně naštvaný on, ale ještě se k tomu přidala i kamarádka. Horší už to snad ani být nemohlo. „Nemohli bychom si promluvit někde venku jen my sami dva?" zeptala se nakonec a hodila po Danielle omluvný pohled. Stejně to nepomohlo, protože na ni byla pěkně naštvaná. Mezitím, co ona jí říká všechny pikantnosti, tak Jenny ji ani neřekne, že přespala u chlapa. Andrew přikývl a odešel se obout do chodby.

„Už mi tedy prozradíš důvod tvého odchodu?" procházeli se po městě a dýchali čerstvý vzduch, který jim ovíval tvář. Jenny se trochu zatřásla zimou a ruce zabořila hlouběji do kapes kabátu. „Hele, já nevím, jasný? Prostě jsem zpanikařila. Probudila jsem se v posteli skoro cizího chlapa dvakrát po sobě. Nejsem na to zvyklá. U bývalých partnerů jsem byla schopna přespat až po dvou měsících a u tebe spím v jedné posteli společně s tebou dvakrát během pěti, šesti dní? Sama se v tom začínám ztrácet," vysvětlila nakonec a doufala, že to pochopil, slyšel a nebude to po ní chtít zopakovat. „Mám tomu rozumět tak, že se ti líbím, a proto jsi tak nervózní?" Jenny rozhodila rukama a vydala se směrem do parku. „Tak jsem to ale nemyslela. Samozřejmě, že jsi atraktivní jen je to na mě moc rychle. Obvykle se nenacházím ve společnosti mužů a už vůbec ne každý den," pokusila se mu to znovu vysvětlit a očima zaregistrovala veřejné kluziště vystavěné uprostřed parku. „To bych dokázal pochopit," řekl a nestačil si všimnout, že se Jenny zastavila. „Na co se koukáš?" podíval se stejným směrem, a i hned zbledl, když uviděl ledovou plochu, na které bruslili lidé. „Ne, tak tam mě nedostaneš." Rozhodně zamítl hlavou a spojil se s jejím štěněcím pohledem. Nepodlehne tomu. Za žádnou cenu se nenechá uhnat k něčemu takovému, jen kvůli těm hnědým očím.

„Poprosíme vás o dvoje brusle na hodinu," mladému chlapci podala do rukou peníze a počkala, než jí je přinese. Zatím se otočila na Andrewa, který z toho nebyl dvakrát nadšený. „Uvidíš, bude se ti to líbit," převzala brusle a jednu mu podala. „Tím si právě nejsem tak jistý, protože neumím bruslit." Tak tohle byla informace, se kterou nepočítala. „Naučím tě to."

„Opatrně vstup na led, a hlavně se přidržuj mantinelu. Nechceme přece, abys hned spadnul na zadek," upozornila ho a kousek od se od něj vzdálila. Milovala bruslení a byla nadšená z toho, že si to může po celém roce zopakovat. „Neodcházej, nevím, co mám dělat." Andrew křečovitě svíral okraje mantinelu a s největší opatrností se postavil na ledovou plochu. Zatím žil, takže se trošku uklidnil a donutil své srdce bít zase normálním tempem. „První část máš za sebou. Teď budeš dávat jednu nohu přes druhou. Dívej, takhle," rozjela se opačným směrem a předváděla mu tu nejjednodušší techniku. Andrew se zhluboka nadechl a zkusil opakovat její pohyby. Nebylo to tak šílené, když se jistil a koukal se pod nohy. „Jde ti to! A teď se zkus pustit," podpořila jej a dostala se do jeho blízkosti, aby mu mohla chytit ruku a přesunout se doprostřed kluziště.

Po chvíli už jeden druhého předháněli a smáli se na celé kolo. „Tentokrát nevyhraješ," zakřičel a zrychlil své tempo. Jenže Jenny měla jiné plány. Chtěla zastavit a změnit směr, aby ho zmátla, ale bohužel to nevypočítala a oba skončili na ledě. Andrew se rozesmál a Jenny to dlouho nevydržela. „Jsi nemehlo," zašeptal a popravil její čepici tak, aby zakrývala uši. „Lepší už to se mnou nebude. Budeš si muset zvyknout." 

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top