Stála jsem na jakési mýtině, nebyla nijak zvláště veliká ani malá. Rozhledla jsem se kolem sebe, velkou většinu mýtiny obklopovali vysoké a mohutné listnaté stromy, avšak na  (asi) jížní straně místo stromů byla mohutná skála z níž stékal vodopád a podním bylo křišťálově čisté jezírko. Bylo to nádherné. Chtěla jsem se rozejít k již zmíněnému jezírku když v tom jsem si uvědomila, že ať se snažím sebevíc nedokážu pohnout ani prstem.
  Byl to nepříjemný pocit. Hodně nepříjemný pocit. Zničeho nic jse mé tělo rozešlo vztříc stromům. Snažila jsem se zastavit. Ale ať jsem to zkoušela jak sem jen chtěla nic se nedělo. Byla jsem pouhým divákem ve svém vlastním těle.
Mé tělo šlo stále hlouběji, okolí začalo postupem temnout z toho jak stromy začali houstnout, tudíž jejich koruny zabraňovaly paprskům slunce v osvětlení tohoto temného místa. Jen sem tam jsem zahlédla tenký paprsek kterému se povedlo najít mezeru mezi listy.
Předemnou se rozprostřel menší plácek a přímo uprostřed stál mohutný pařez. Hodně mi to připominalo Nemeton z jednoho bombového seriálu (milovníci teen wolf určitě vědí o co jde, ale i tak sem dám obrázek)

Seděla na něm... Já vlastně ani nevím jak ji (teda asi ji) popsat. Připadala mi jako víla, ale na to působyla až moc temně. Na sobě měla fialové potrhané šaty, v kaštanových vlasech ,které ji dosahovali až po zadek, posazenou (asi) korunku uprostřed ní byl fialový kámen měla i fialové oči a na konec motýlí křídla která byla jak nečekaně fialová. Mmm ta asi fakt hodně ujíždí na fialové.

Najednou na mne upřela svá velká kukadla. Široce se usmálá a tak jsem jsi mohla prohlédnout špičaté a určitě také velmi ostré zuby. ,,Ah... Konečně se setkáváme Regina... Ani nevíte jak dlouho jsem zde na vás čekala... Ale já vám to řeknu...Celých dlouhých devatenáct let! To byla taková nuda!" její hlas nezněl vůbec jako štěbetání ptáčku nebo něco podobného jak jsem to četla v knihách, zněl spíše jako cilkulárka stejně uši drásajíci i když na druhou stranu byl docela příjemný.
,,Ehm... Promiň, že ti lezu do řeči, ale kde to jsem? A kdo jsi ty?" chvíli se na mne zmateně dívá, ale pak se v jejích očích prožene lesk pochopení a mám takový pocit, že i studu.
,, Strašně moc se vám omlouvám Regina. Vždy jsem byla strašně ukecaná. No a teď k vašim otázkám než zase začnu mluvit o něčem co je mimo téma. Jsme ve vaší hlavě Regina toto je místo které vás nejvíce vystihuje a já jsem temná víla z rodu Ut Servaretur " zašvitořila a znovu se široce usmála až mi z toho přejel mráz po zádech. ,, Um.... Aha... A jak se jmenuješ smím-li se zeptat?"
,,Tenebris jméno mé a vy se můžete ptát na cokoliv chcete Regina" tentokrát jsem se zase usmála já. Tenebris. To si vážně můj mozek nemoh vymyslet něco lepšího?
A pak mi to došlo. ,,Co jsi myslela tím, že mne toto místo vystihuje?" zamračeně se na ní podívám.
,,To to místo je odrazem vaší duše Regina... Jedna část je překrásná a  míru milovná což vystihuje ten vodopád před kterém jste se oběvila 
a čím hlouběji jdete tím temnější okolí je... Toto je to nejtemnější místo ve vaší duši... I když je dost neobviklé že je tu tolik paprsků slunce" poslední větu řekne tak tiše až jsem ji skoro přeslechla.
  Začala jsem se šíleně smát.
,,J-já j-jsem vá-vážně b-blázen" vydala jsem ze sebe mezi salvou smíchu.
Periferním viděním jsem postřehla, že se zamračila.
,,Vy nejste blázen Regina... Už nemáme moc času... Všechen čas jsme už vypotřebovaly a tak jsi pamatujte Regina za nedlouho se váš život změní a stane se mnoho dobrých ale i zlých věcí.... Oběvíte schopnosti ale do té doby než se setkáme onich nesmíte nikomu říct... Jinak se stanou hrozné věci... A ještě něco řiďte se svím srdcem Regina. Sbohem a doufám v Brzké shledání Regina" jemně se usmála.
Už jsem otevírala pusu abych jí něco řekla, ale nestihla jsem to protože vše kolem ne začalo černat. Řiďte se svým srdcem bylo poslední co jsem slyšela než jsem se vzbudila.