POV.: Unknown

      ,,Dobrá práce Kapitáne. Ostatně jako vždy, vemte si na zbytek dne volno. Zasloužíte si ho.'' Generál Dusksky mně poplácá po rameni a odejde. Sám pro sebe se usměji. Vidina volného dne po takové době je jako pohlazení po duši. Ihned zamířím do zdejších stáji za mou krásnou klisničkou Elitou ta nadšeně zafrkala a hned se začala hlavou natahovat ke mě. Věnuji jí pohlazení po nosu  ,, Copak by jsi řekla na to, že by jsme se jeli projet jen mi dva na naše místo? Už jsme  tam dlouho nebyli.'' Nečekám na žádnou odezvu a jdu pro sedlo s uzdečkou. Vše jí nandám a vedu jí ze stájí. Po cestě naznačím stájníkovi  aby uklidil box. Brána jenž vede pryč z hradu se každým krokem blíží a těla nás obou se chvějí nedočkavostí.  Těsně před bránou nasednu do sedla, Elita nadšeně poposkočí  a tak jí pobídnu a aniž bych jí musel zadávat směr se rozkluše na naše místo. 

    Užívám si tu volnost jenž v sedle cítím, všude okolo zní zpěv ptáku, paprsky slunce hřejí naše těla. Projíždíme městečkem ve kterém právě probíhají trhy. A tak nám lidi uskakují jen tak tak z cesty, ale jelikož jsem vysokého postavení nikdo z uskakujících ani nemukne. Čím hlouběji jedeme tím víc je tu lidí a tak neváhám a nasměřuji klisničku postraními uličkami. Zrovna když projíždím chudší čtvrtí uvidím jednoho z nich. ,,Hej ty stůj!'' okey asi nebylo úplně nejinteligentnější na něj zařvat neboť začal utíkat. Nemeškal sem ani vteřinu a spolu s Elitou jsme uháněli za ním. Dostihnout ho nebylo těžké vzhledem k tomu, že já jel na koni a on uháněl po svých a očividně to tu neznal neboť zahl do slepé uličky. 

,,Ale copak? Snad jsi mi nechtěl utéct?¨ nahodím zářivý, ale výhružný úsměv. ,, Um... To mluvíte na mě? Oh... jistě že jsem nechtěl utéct jen mě neuvěřitelně zaujali.... ¨ porozhlédl se okolo sebe. V duchu jsem se zasmál a čekal na to až dopoví. Ona ulička v které jsme se nacházeli byla asi ta nejvíc nechutná ze všech. Vzduchem se linul smrad zvratků jimiž byla ulička zmasakrovaná celá ani výkaly, živé i mrtvé krysy nebyli výjimkou až se mi z toho všeho zvedl žaludek. To je hnus. ,,Cihly? Jo jo cihly jsou takové um zajímavé¨ z hrdla mi uniklo lehké uchechtnutí. Už jsem s touhle špínou neměl chuť strávit víc času než bylo nutné a tak jsem využil jeho nepozornost a omráčil ho lehkým výbojem energie. Věděl jsem že by zrovna v téhle části města měli mít službu Noel s Finem. Tak proč toho nevyužít? ,,STRÁŽE!!¨ nemusel sem čekat dlouho a byli tu. V jejich tvářích byla nechápavost avšak ve chvíli kdy si všimli těla zamnou, pochopili tak, že jsem jim  nemusel nic říkat a dali se do práce zatím co já opět pobídl Elitu, ale tentokrát jsme jeli tryskem. Nemám v plánu zastavovat dokud nebudeme na místě. 

Konečně na místě. Malá louka plná lučního kvítí, malé jezírko s průzračnou vodou avšak nejzajímavější na tom to místě je starý nefunkční portál který se nepoužívá víc jak tisíc let a nikdo neví kam teleportoval. Samozřejmě jsou o něm různé báchorky jako že vede přímo do pekla, nebo do jiného světa, ale co si budeme většina báchorek je vymyšlená opilci v hospodách za účelem naparování se. Jediné co víme je jméno mága jenž ho vytvořil a on byl i jediný kdo tento portál využíval. Nikdy se podle všeho nikomu nesvěřil k čemu portál slouží. Jeho jméno je Magnus Valentein. 

   Slunce dnes opravdu hřálo v plné síle a tak se jezírko v tuto chvíli stalo docela atraktivním.  Úplně na mě házelo očka jakoby říkalo ,,Pojď, Pojď do mě¨ a já jako správný chlap svádění podlehl. Košile, kalhoty i boty šly dolů a už sem házel placáka do vody. Nutno podotknout, že ten placák nebyl plánovaný. Propálím Elitu pohledem, ale ta dělá jakoby nic a s elánem malého hříběte se -k mému zděšení - řítí do vody. Nestihnu nijak zareagovat a už si zvesela plave. I se sedlem a uzdečkou. Ironický úsměv obohatí mou půvabnou tvář. ,,Si ze mě děláš prdel?!¨ odpovědí mi je veselé zaržání. Tak moc, tak moc jsem chtěl začít řvát, ale zvuk typický pro aktivování portálů mě zarazil. Zmateně se kouknu na jediný portál v okolí. A opravdu se mi to nezdálo. od středu se začal otvírat portál připomínající duhový tunel. Mé oči vytřeštěné a brada až někde na zemi. To není možné.

POV.: Briana 

Z mdlob mě probere tvrdé přistání. ,,Auu..¨ otevřu oči a netuším jak reagovat na to co vidím před sebou. Nejen, že jsme úplně někde v pr... zvané nevím kde to kur.. jsem. Louka, stromy, jezírko a nějakej týpek čumící se našim směrem jak sůva z nudlí. Ono by to zas tak divné nebylo kdyby tráva a koruny stromů nebyli fialové! A ten týpek taky není úplně normální neboť měl ještěří ocas a několik míst na těle pokryté šupinami. Vyjeveně se kouknu na Josh. Pohled mi neoplatí, leží bezvládně na zemi kousek ode mě. Vyšvihla jsem se na nohy, ukázalo se to jako krapet špatný nápad. Zatmělo se mi před očima a nebýt pevných paží  skončila bych opět na zemi.  Kouknu se na¨chytače¨ a není to nikdo jiný než onen ještěří kluk\muž. Až teď jsem si uvědomila, že je krom trenýrek nahý a po hrudi mu tečou kapičky potu. Nehledě na to že je to nějaká divná kreatura byl strašně sexy. Hnědé vlasy, modro-zelené oči, vypracované tělo. A ta vůně. ,,Kdo jste?!¨ vyjeveně na něj kouknu. Ten hlas. Tak atraktivní. Na první pohled se zdá, že je dokonalý. ,,J-já  j-jsem r-Bree¨ jo jasný udělej ze sebe šaška hned při první větě. Why not?  Nemohla jsem se na něj přestat upřeně dívat. Nikdy, opravdu nikdy jsem neviděla někoho tak krásného. (Teda kromě mě samotné) ,,A ta druhá?¨ upss.. jo zapomněla jsem na ní. Urychleně k ní přiskočím a snažím se jí probrat. Ale bez výsledků. A tak jsem jí jednu natáhla. Nic. Napřáhla jsem se na druhý pokus, Ale neznámí mě zastaví. ,,Když se neprobrala po té první ráně tak se neprobere ani po té druhé věř mi. Některým lidem kteří se portují poprvé se tohle stává. Bude v pořádku¨ lehce se usměje. Tyš-taš bum - i am falling in love- i lehký úsměv mě dostával do kolen. Máš pěkně mizernej vkus maličká víš to? A když už tak se snaž aspoň tvářit normálně a nedělej ostudu. A vítej doma Regina.                                                                                                             Co to zase meleš? Proč si mi tak řekl?!  Neboj maličká už brzy se všechno dozvíš, slibuji. 

,,Josh... Jmenuje se Josh¨ Hlas mě jakoby vytáhl z oparu okouzlení a já mohla znovu normálně uvažovat. ,,A ty jsi kdo? Nějaká baby Godzilla  ve stádiu přeměny?¨ne nemohla jsem si to odpustit. ,,Godzilla?¨ on existuje někdo kdo nezná Godzillu? Rozhlédni se okolo sebe. Nenapadá tě proč ji asi nezná?  Eeeee.... Mlč! ,,To je jedno kdo jsi? Kde to jsme? Co se stalo?¨ 

,, Jsem Kapitán Devor Vallinalo¨ lehce se uklonil. ,, Portovali jste se do......¨