,,Motýlku!" probudilo Jasněnku pronikavé zavřísknuí. Vyskočila na nohy a došla k východu ze školky. Když viděla co se děje, musela vykulit oči. Jetelní trojlístka běhala kolem dokola po mýtině a volala Motýlkovo jméno.
,,Co se děje? Zeptala se vyděšeně Jasněnka. ,,M-motýlek, on, no, popadly ho u keřů nějaké zuby a zmizel!" vydechla Trojlístka. U vchodu do školky se objevila už i Jantarová svíce. ,,Musíme něco udělat! Jdu to říct Hvězdné Soutěsce," řekla.
,,Já už jsem tady, Jantarko. Svolám klanové shromáždění," mňoukla znenadání Hvězdná Soutěska. A s těmi slovy se rozběhla k velkému kameni.

,,Ať se všechny kočky shromáždí pod velkým kamenem na klanové shromáždění." zvolala Soutěska. Jasněnka se okamžitě rozběhla bok po boku s Jantarkou a Soumráčkem. Trojlístka zničeně klusala kousek za nimi.
Když se všechny kočky shromáždili, řekla: ,, Jetelní trojlístko, přistup a řekni klanu co se stalo. Trojlístka bez váhání poslechla. ,, Motýlka někdo unesl," vykřikla. Kočky si mezi sebou začali cosi šeptat. Pěnkavička a Čerňásek, sourozenci Motýlka, si naráz povzdechli a vypadali, že se za chvíli rozpláčou.

,,Takže, Motýlek se musí najít. Já, Rozťatý blesk a Skvrnitý prach se vydáme po jeho pachové stopě. Trojlístko, ukaž nám prosím to místo, kde ho kdosi unesl, " začal vydávat rozkazy Tornádo. Jasněnka všemu užasle přihlížela. I přes úžas však byla dost vyděšená. Co kdyby se to, co vzalo Motýlka vrátilo? Jantarka zřejmě její pocity vycítila a přivinula si ji společně se Soumráčkem ocasem.
,,Myslíš že bude Motýlek v pořádku?" mňoukl znenadání Soumráček. ,,Doufám že ho Hvězdný klan ochrání," mňoukla stručně Jasněnka. A začalo dlouhé čekání doprovázené mlčením.

Po spoustě času konečně Jasněnka uslyšela praskání větviček keřů. Za chvíli se z nich vynořili udýchaní a poškrábání válečníci. Prach měl oči rozšířené strachem a klepal se po celém těle.
,,Kde je Motýlek?" křikla zoufale Trojlístka. Tornádo s Bleskem si dlouze vyměnili pohledy.
,,Co se stalo?" vložila se do debaty Hvězdná Soutěska. Tornádo jen mávl ocasem na znamení, ať ji pronásleduje. Jasněnka využila tísnivé situace a zoufalé Trojlístky a vydala se za Tornádem a Soutěskou. Zvědavost přemohla strach. Trochu se přikrčila, aby si jí nevšimli. Ti dva stejně byli zabrání v hovoru, takže je ani nenapadlo se otočit. Jakmile vyšli z keřů, musela se Jasněnka už trochu víc skrývat.
Tornádo je vedl ulicemi a uličkami, přes celou vesnici. Nakonec se Tornádo zastavil a otočil se na Soutěsku. ,,Připravená?" ,,Jo" ,,Tak jdeme. Zabočili do slepé uličky a Jasněnce uniklo vykřiknutí. Motýlek ležel potrhaný na zemi před stěnou jednoho z baráků. V tu ránu se na ní ale otočili jak Soutěska, tak Tornádo. ,,Co tady děláš," zavrčel. Jasněnka sklopila uši a přikrčila se. Oči se jí naplnili slzami. Taková ostuda. Místo odpovědi jen mlčela. Tornádo si odfrkl. A Hvězdná Soutěska ji propalovala pohledem. ,,Počkejme do tábora," zavrčela. I když na ní byli naštvání, poznala Jasněnka, že jsou i vyděšení z toho, co se Motýlkovi stalo.

,,Jakto, že máš taky trochu poškrábanou srst?" kývla hlavou k Tornádovi Soutěska. ,,Měli jsme menší potyčku, řekl bych že s kočkami co to Motýlkovi udělali. Proto jsme ho nevzali do tábora," odpověděl Tornádo.
,,Co když Motýlek ještě žije?" odvážila se tiše mňouknout Jasněnka. Tornádo popošel k Motýlkovi a očichal ho. ,,Dýchá," hlesl. Hvězdná Soutěska se vzpamatovala jako první.
,,Tornádo, rychle popadni ho, hlavně ať už je v táboře u Modřina," nařídila. Když Tornádo s Motýlkem kolem Jasněnky procházel, udělalo se jí nevolno ze vší té krve.

----------

,,Udělám, co bude v mých silách," podíval se Modřín Hvězdné Soutěsce do očí. ,,Já vím," mňoukla a vyšla z léčitelského doupěte. Jasněnka se koukla na Motýlka, nyní celého omotaného pavučinami, a potom na Modřina. ,,Opravdu to přežije?" špitla. ,,Určitě ano," řekl konejšivým hlasem. Jasněnka ho ale prokoukla, že vůbec neví. Na tohle měla celkem talent, když ještě byla na hřbitově s její mamkou, taky vždy věděla co se jí asi honí hlavou. Hraběnka. Jak moc jí její mamka chyběla. I přes Soumráčka a Jantarku a vůbec celý klan.
,,Kde je vlastně Vánek?" zeptala se však. Modřín vypadal, jako by ho ta otázka zaskočila. ,,No... Ty ho hledáš? Každopádně asi někde třídí bylinky, nebo tak něco," mňoukl. Že by Jasněnka nějak Vaňka hledala, to ne. Jen ji zajímalo, proč nepomáhá Modřínovi. Ale jeho problém.

,,Jasněnko!" ozvalo se za ní, když vcházela do školky. ,,Konečně jsem tě našel," zavrněl hlas, a Jasněnka poznala, že to je Vánek. Překvapeně se otočila a hodila na něj nechápavý pohled. Vždyť Vánek je věčně někde zalezlý a s nikým se nebaví, tak proč ji vůbec hledal? ,,Potřebuju ti něco důležitého říct, " řekl na vysvětlenou. Jasněnka kývla, ale pořád se tvářila nechápavě.
Vánek ji vedl mezi keři, až došli ke stěně obydlí lidí. Tady už téměř křoví, které chránilo tábor nerostlo. I tak ale Jasněnka pořád slyšela zběsilé kvílení Jetelní trojlístky. ,,Co teda chceš," zeptala se Vaňka.
,,Víš, dneska v noci mě ve snu navštívil táta. A... mám ti něco říct," začal Vánek. ,,Kdo je tvůj táta?" zeptala se Jasněnka. Vánek se na ni podíval a na chvíli vykulil oči. Potom si jen povzdechl a mňoukl: ,,K tomu se dostanu. Teď poslouchej." A Jasněnka poslechla.

,,Než ti o něm něco řeknu, radši to nejprve řeknu něco o sobě. Ono... Nevím jestli tomu budeš věřit, ale... No prostě moje máma je Hvězdná Soutěska" vzdychl. Jasněnka překvapeně vydechla. Tohle by o něm teda nikdy neřekla. Z myšlenek ji však zase vytrhl Vánek.
,,Jo, zní to hodně neuvěřitelně. A víš to jen ty, moje máma, Modřín a táta. Ten už je ale mrtvý jinak by mě nemohl navštívit ve snech. A řekl mi proroctví, které mám říct i tobě. To mi teda taky řekl že ti to mám říct. A to proroctví zní: ,Dvě kočky, podobné si jak vejce vejci, mají úkol stejný. Ta první ho však nesplnila, a tak ta druhá, na ní je aby jej vyplnila.' Takhle mi to řekl. Moc nechápu co to znamená, ale řekl, že jestli potřebuju pomoc, mám se zeptat tebe. Přímo řekl tvoje jméno. Sice nevím, jak se ho dozvěděl, ale že mi pomůžeš?" podíval se na ní prosebnýma očima.

Jasněnka absolutně nevěděla co říct. Ona nechtěla mít něco společného s nějakým proroctvím. A co se týče pomáhání, tak absolutně nevěděla.
,,No... Tak... Mhmm... Třeba zkus najít nějaký dvě stejný kočky, hele já fakt nevím," mňoukla. Vánek si povzdechl. ,,Jenomže jak mám najít nějaký dvě kočky? Co vypadají úplně stejně. Vždyť ani nemusí být z tohohle klanu!"

  ,,Hej! Co tam vy dva děláte?!" vytrhl je z hovoru ostrý hlas. Jasněnka poznala, že to je Zurčící potok. Tak toho po své příhodě opravdu moc nemusela.
  ,,Ehmm..." vypadlo z ní jen. Vánek však rychle řekl: ,,Jasněnka mi tu pomáhá se sběrem bylin." Ta se po něm otočila, ale rychle začala kývat hlavou. ,,Pch, vždyť tady pořádně nic neroste. Jděte radši na louku," zamrčel Potok. ,,Ale ne aby jste se zatoulali až za hranice s Lučním klanem," řekl a otočil se.
   Jasněnka s Vánkem se naráz zvedli a prodrali se houštinami směrem na louku. Ta tvoří přibližně půlku jejich území, a když kočky nejsou v táboře, tráví svůj volný čas převážně zde. Také se zde objevuje nejvíce kořisti, ve vesnici mezi obydlími lidí, se dají chytit maximálně tak myši nebo krysy.
  
   ,,A co ten tvůj táta?" zeptala se Jasněnka, když si sedla na kraj jezera a odložila si vedle sebe nasbírané bylinky. ,,Vždyť už jsem ti to říkal - je mrtvý," povzdechl si Vaňek.
  ,,A znal si ho?" vyzvídala dál Jasněnka. ,,Jen když jsem byl kotě. Poslyš Jasněnko, já vím že jsi zvědavá, ale mě se o tom prostě moc dobře nemluví," zavrčel Vánek. ,,No tak promiň promiň."
   ,,Stejně už by jsme měli jít. Koukej, slunce už se klání k obzoru. A Hvězdná Soutěska říkala něco o jmenování koťat učedníky, takže to nemůže být nikdy jiný než ty a Soumráček," usmál se spiklenecky na Jasněnku Vánek.

------------

   ,,Ať se všechny kočky shromáždí pod velkým kamenem na klanové shromáždění," začala tradičními slovy Hvězdná Soutěska. Jasněnka zvedla hrdě hlavu. Opravdu, už jí a Soumráčkovi Jantarka řekla, že za ní byla Hvězdná Soutěska a že budou učedníky.
  ,,Tato dvě koťata dosáhla věku, kdy už jsou připravena stát se učedníky. Soumráčku, přistup," kývla ocasem na Soumráčka. Ten radostně hupsl před velký kámen a dychtivě se podíval na Hvězdnou Soutěsku.
   ,,Soumráčku, od této chvíle budeš znám jako Tmavý soumrak. Tvým učitelem bude Skvrnitý prach," řekla Hvězdná Soutěska a otočila se k Jasněnce. Tmavý soumrak se přitiskl čumáčkem k Prachovi už běžel k Bílé tlapce a Kmitajícímu plameni.
  ,,Jasněnko, od této chvíle budeš známá jako Jasná záře. A tvojí učitelkou budu já," mňoukla slavnostně Hvězdná Soutěska a seskočila z kamene, aby se k Jasné záři přitiskla čumáčkem.
   Jasná záře potom jen překvapeně došla k ostatním učedníkům. ,,Gratuluju k jmenování učedníky!" zazubil se Nebeský vítr, který se objevil bůhví odkud. Sám se stal válečníkem teprve nedávno, ale už předpokládal že by třeba mohl dostat učedníka. Jasná záře překvapeně vyskočila.
  ,,Ehmm, díky," usmála se. ,,Hej Jasná záře, jdeš? Slunce už téměř zapadlo a já chci být dobře vyspaný na zítřejší první trénink," křikl Soumrak už téměř od učednického doupěte.
  ,,Jo, to můžu potvrdit. Sám jsem byl na konci prvního dne unavený," řekl upřímně Kmitající plamen.

  ,,Na, tady máš kus mechu na podestýlku," podala Bílá tlapka Jasné záři mech. ,,Díky"
  ,,Dobrou noc všichni!" Popřál Plamen a téměř ve stejný okamžik usnul. Když Jasné záři přišlo, že se i ostatním zklidnil dech, opatrně vyšla před doupě. Nešlo jí usnout. Zvledla hlavu ke hvězdám. Snad jí život v klanu přinese hezký život.