Jasnou záři probudilo dupání tlapek přímo u její hlavy. Nejprve se lekla, ale potom zjistila že je to Hvězdná soutěska.
  ,,Vstávej ty kůže líná!" zasmála se.
Jasná záře to tak trochu nečekala, že k ní bude její nová učitelka takhle milá.

,,Emm, co budeme dneska dělat?" zeptala se. I když tušila, že zřejmě budou procházet celé území, Tmavý Soumrak už jí o tom něco říkal.
  ,,Projdeme si naše území, přitom se naučíš pachy všech klanů a ještě pár dalších," mňoukla Soutěska, jako kdyby přečetla její myšlenky.
,,A Soumrak půjde s námi, se Skvrnitým prachem," mrkla ještě na ní Soutěska a velezla z doupěte učedníků.

  Jasná Záře se protáhla a vyběhla směr východ z tábora. Tam už na ní všichni čekali.
  ,,Já se těším hlavně na hranice, že si tam udělám pachovou značku," vykřikl nadšeně Soumrak.
,,Jo, jo, já taky," přikývla Záře, i když nejvíc jí zajímalo jaké všechny klany tady vlastně jsou. To jí jaksi nikdo neřekl, věděla jen o Vesnickém jehož součástí se stala a o Lučním.

  Všechny čtyři kočky bok po boku přeběhli silnici, která vedla k vesnici a na jejíž druhé straně byla louka, která tvořila přibližně půlku jejich území. Tady už to Jasná Záře trochu znala, včera tu byli s Vánkem pro bylinky. Vzpomněla si na proroctví co jí řekl a zachvěla se. Nechtěla už o tom přemýšlet a zatěžovat se tím.
  Najednou narazila ze zadu do Hvězdné Soutěsky, která se náhle zastavila. Když Jasná Záře zavetřila, uvědomila si že právě asi dorazili na hranici.

  ,,Hranice s Lučním klanem," mňoukl Prach. ,, Nejlepší ji rozpoznate podle téhle rýhy v zemi, občas v ní je voda když hodně prší. A potom samozřejmě podle pachu," dodal. Záře se Soumrakem přikyvovali, snažili se být vzornými učedníky. Teda alespoň na první den.

  ,,Teď když se vydáme podél té rýhy, měli bychom dorazit k hranici s dalším klanem," řekla mile Soutěska.
Jasná Záře už se nemohla dočkat co za klan to bude.

Chvilku šli až Prach mňoukl: ,,Tak jsme tady."
,,U hranice s Lesním klanem," doplnila ho Soutěska. Záře musela zamrkat. Lesní klan? To jí něco říká...
Počkat vždyť vlastně z Lesního klanu je Rychlý drápek! A u jeho hranice je
,,Hřbitov s mojí mamkou!" vykřikla šťastně Jasná Záře, ani si neuvědomila že tam stojí ostatní a rozběhla se kolem hranice. Nejprve teda musela přeskočit potok k silnici, která tuto hranici tvořila.

  ,,Stůj, máš snad v mozku včely?!" zaslechla za sebou křik, kterého si nevšímala. Po chvilce jí však kdosi popadl za zátylek a ona vztekle zakopala packami, jakoby se snažila ještě běžet. Když si však uvědomila, že ten co jí drží je Zurčící potok, hned toho nechala.

  ,,Byl jsem tu zrovna na lovu, a ty jsi mi tu vyplašila veverku, utekla na území Lesních přímo jim do pacek," zavrčel naštvaně. Téměř mu přes srst Záře nebylo rozumět tak jí pustil a větu zopakoval. Jasná záře zahanbeně stáhla ocas na zem a sklopila uši. Co když jí teď z klanu vyhodí? Vždyť už provedla druhý průšvih. Podívala se do zmatených výrazů Soumraka a Pracha a mírně podrážděného výrazu Soutěsky.

  Potom se rozbrečela. Nikdy jí nepřijmou, honilo se jí v hlavě. Už nic neřešila, vytěsnila všechny zvuky z hlavy a rozběhla se co nejrychleji do tábora. Zastavila se až těsně u Vánka, který zrovna rovnal bylinky a jak se jí lekl tak že je všechny zase rozházel.

  ,,Co je ti?" Zeptal se trochu nabručeně ale spíš více ustaraně.
,,Já vlastně nevím," vykřikla Záře, skrčila se a položila hlavu do jeho tlapek, kde začala zlvykat.
  ,,Ale no tak," řekl konějšivě Vánek a pohladil ji ocasem po hlavě.
,,Víš co, já ti dám maková semínka, ať se trochu uklidníš. Chvilku budeš spát, a potom mi všechno řekneš, ok?"

  Jasná Záře vnímala Vánkova slova jen napůl. Chtěla k Hraběnce, ke své mamce. Ale zároveň chtěla zůstat tady v klanu. Co teda vlastně chtěla? Myšlenky se v ní praly, ani je občas nestíhala vnímat. V tom jí Vánek něco strčil do tlamičky a ona už vnímala jen černo. Vše se uklidnilo, už ani nic neslyšela...

-------------

  Záři se najednou začal vyjasňovat mozek, ale pořád si nepamatovala nečerstvější vzpomínky. Otevřela oči, překvapilo jí že leží ve skrytu keřů a kousek od ní na prosluněné mýtince leží Motýlek. Měl otevřené oči a koukal do blba.
  ,,Motýlku?" mňoukla trochu chraplavě Jasná záře.
,,Hmm?" ozval se nezaujatě Motýlek a pořád se koukal do neurčitého bodu.
,,Jak... Jak se ti to stalo? " Kývla hlavou na jeho levou zadní nohu, která mu vlastně chyběla.

Motýlek jen otočil hlavu tak, aby mu Jasná Záře nemohla koukat do tváře. Potom se rozbrečel. Jasná záře si náhle vzpomněla na nedávné události a hned se zastyděla. To Motýlek měl právo mít deprese, vždyť přišel o nohu. Ne ona. Nemá. Na. To. Právo. Opakovala si pořád v hlavě.

,,Záře? Ty už jsi vzhůru?" ozval se poblíž ní hlas Vánka, který zrovna procházel k ní mezi keři.
,,Jo, to snad vidíš ne?" odpověděla mu možná trochu hrubě Záře. Vánek překvapeně trhl ušima, ale pak jen pokrčil rameny.

,,Pojď, někam tě vezmu," mňoukl a mávl ocasem aby ho Jasná záře následovala. Motýlka nechali Motýlkem a vydali se pryč z mýtiny.
Vánek se chvilku znale protahoval mezi keři, a po nějaké době se před nimi protáhl široký pruh trávy u silnice.

,,Vím že jsi chtěla jít na hřbitov, když jsi začala utíkat na tom výcviku. Neptej se mě odkud to vím, prostě to vím. Takže tě beru právě na hřbitov. Sám už jsem tam párkrát byl, možná pro to abych byl sám, možná pro nějaké bylinky. Jo vím, trochu riskantní když si tam občas zajdou Lesní, ale to je teď jedno," vystřelil ze sebe Vánek.

  Jasnou Záři teda tenhle kocour nepřestával překvapovat. A upřímně ho začínala mít i dost ráda. Teď ho ale už následovala přes silnici. V samém rozčilení si ani nevšimla, že se Vánek nerozhlídl. Nic naštěstí ale ne nejelo. Jakoby se ani nic neudálo od chvíle co jí Vánek řekl že jdou na hřbitov a už stáli před jeho branou. Protáhli se pod jeho branou a Jasná záře začala nadšeně očichávat všechny známé pachy. Zdálo se jí, jakoby utekly roky od toho, co tady naposledy byla, i když to ve skutečnosti bylo pred nedávnem.

  Nadšeně vypískla, když na trávě ucítila čerstvý pach její mamky. Rozběhla se podle něj, až narazila do hnědošedé kočky, její mamky Hraběnky. Hraběnka se překvapeně otočila, vyhaslý plamínek v jejích očích nahradil doslova ohňostroj radosti.

  ,,Jasněnko... Já... Jakto... Nechápu... Proč páchneš jako Vesnický klan?"
řekla trochu nesrozumitelně Hraběnka.
  ,,Protože teď do něj patřím!" vykřikla pyšně Jasná záře. ,,Jo a mimochodem už nejsem Jasněnka, ale Jasná záře!" dodala rychle. Potom nadšeně ovinula svůj ocásek kolem toho její mamky.

  ,,Ehm... Zdravím?" ozval se tázávě Vánek, který se dosud skrýval za jedním náhrobkem a až teď vylezl.

  ,,Jo mami tohle je můj kamarád Vánek," představila ho rychle Záře. Hraběnka se nejprve podívala na Vánka trochu udiveně, ale potom mu pokynula hlavou.

  Takhle si ještě povídali nějaký čas, potom ale Vánek zvedl hlavu a zjistil, že slunce už po obloze postoupilo o slušný kus.
  ,,Hej, Jasná záře, už musíme jít, nebo nás budou hledat, a ahoj Hraběnko!"
S těmito slovy se hned zvedl a už byl na odchodu. Hraběnka tedy Jasné záři naposledy olízla srst mezi ušima, a i Záře se rozběhla za Vánkem.

-------------

Když dorazili tábora, tak byl všude rozruch. Všichni hledali právě Jasnou záři. Naštěstí se všechno uklidnilo, když Hvězdná Soutěska Záři spatřila a všechny uklidnila. Potom jí však začala dávat před celým táborem pořádnou čočku.

  ,,Kde jsi jako byla? Hmm, neodpovídáš? No mě je to jedno, beztak už máš průšvih jen z toho dopoledne. Co tě to vůbec napadlo? Jestli to takhle bude dál pokračovat tak... To di radši domysli sama. Jak tak koukám, nejprve tě asi budu muset naučit trochu slušného chování! Chováš se jak čtyř týdenní kotě a ne jako učednice! Dělej se sebou něco!" potom se otočila a zamířila do svého doupěte. Ani Jasná záře neváhala a rozběhla se do doupěte učedníků.

  ,,Nic si z toho nedělej," ozval se za ní Nebeský vítr. Jasná záře věděla, že to myslel dobře, ale ona nevěděla jestli o něj v tohle chvíli vůbec stála, takže radši mlčela.

---------------

  Další dny se odehrávaly jeden jako druhý. Hvězdná Soutěska jí vždycky probudila hned časně z rána, a hned jí táhla na trénink. Jeden den jí to učila, druhý jí z toho zase zkoušela. Každý den samozřejmě nesmělo chybět příčné přeběhnutí celé louky, prý aby z ní vyprchaly ty roupy.

  Jasná záře z toho byla tak unavená, že vždy co se vrátili z tréninku tak hned upadla do hlubokého spánku, ani dost často neměla čas pokecat s Vánkem, jehož začínala mít raději než kohokoliv jiného z učedníků.

  Jednoho rána jí Hvězdná Soutěska řekla: ,, Odteď budeš aktivně lovit pro klan. Žádné výmluvy. Jo a bude to vždycky po tréninku, který bude pořád stejný. A teď už dělej vstávej!" zavrčela Soutěska. Jasné záři vůbec nepřipomínala tu starou Soutěsku, ke které přišla do klanu. Byla z toho zdrcená.

  Mezitím co sotva pletla nohama mezi keři jí Soutěska vykládala, že možná ještě přitvrdí tréninky, prý aby byla později tou nejlepší válečnicí v klanu.

  Konečně dorazili na louku. Teda, pro Jasnou záři to spíš bylo bohužel už dorazili na louku. Z posledního měsíce jí bolelo všechno, a tak se rozhodla. Rozhodla se, že se proti Hvězdné Soutěsce postaví.

Trošku možná depresivní kapitola, I know. Ale budou i depresivnější, to se nebojte.
Jo sorry za ten dějový skok v téhle kapitole
1550 slov :0