~~~ Avril Lavigne - I fell in love with the devil ~~~

Udělala to jediné, co se v tu chvíli zdálo logické.

Rozběhla se, jako kdyby jí za patami hořelo. Bohužel, Pandora nebyla nikdy moc atletická, nebo rychlá. Slyšela za sebou dupot bot, jak jí Alek bez váhání následoval a bez pochyby se k ní přibližoval. Ona se však nemínila vzdát a běžela, jako králík pronásledovaný šelmou. Zahlédla roh chodby, plánujíc, jak Aleka převeze a zašije se někde v koutu, tak jak to viděla ve filmech.
Ale tak trochu zapomněla na to, že se ve filmu nenacházela, tudíž jen stěží mohla být dostatečně rychlá uskutečnit její pochybný plán.

Nedostala se ani ne metr od rohu, který jak doufala, ji zachrání, když ucítila dlouhé silné prsty, pevně obtočené kolem jejího zápěstí. Bohužel se nezastavila včas a jeho držení jí zabránilo v pohybu, a to nemilým zaškubnutím, které ji katapultovalo do jeho náručí, zatímco zakopla o svoje chodila, která se pokusila kontrolovat.
Naštěstí, pokud se to tak vůbec dalo nazvat, ji jeho druhá paže zabránila v tom, aby jí náraz do jeho hrudi, připravil o dech. A teď tam stála, její kolena podlomená, opírající se svými zády o jeho hruď. Alek zkroutil paži, kterou předtím popadnul, za její záda, co jí znemožnilo se mu jen jednoduše vytrhnout. Krom toho, jí polévaly střídavě horké a studené vlny.

Nějakou chvíli tak zůstali, cítila jeho už zpomalující se dech po běhu, na její holé kůže na rameni. Až teď si znovu uvědomila, že ji sem Cali přesunula v jejím nočním oděvu, tudíž tu teď stála jen v jejím tílku a kraťasech, které nosila do postele, což ji činilo skoro prakticky polonahou. Uvědomila si další věc, a to jeho horkou dlaň na jejím boku, která ji ustálila v jejím skoro pádu. Ten dotek automaticky vyslal elektrický šok do jejího těla, přičemž se začala třást jako osika, což se muselo bez pochyby dostat i k němu. Nenáviděla se za to, jak na jeho blízkost reagovala i bez toho, aby viděla ten jeho bezchybný obličej. Stačilo jen tak málo, aby se z ní stala nemyslící idiotka. Místo toho, aby se snažila se od něj dostat, přistihla se jak se postupně uvolňuje. Byla šílená. Alek musel vědět přesně, co se s ní děje, když se jí dotkne a pro něj to teď bylo úplně nový vjem, přesto jí neuniklo, jak se jeho prsty zaryly do její kůže a ona se musela držet, aby jí z hrdla neuniklo nedobrovolné zasténání. On se však nedržel, dokonale cítila to zavibrování v jeho hrudi, když tlumeně zamručel.

Prober se, Pandoro!
Zaječela na sebe v duchu, její tělo se napjalo, vymaňujíc se z toho kouzla, které na ní padlo a v tu samou vteřinu se probral i Alek a v mžiku letu ji obrátil kolem své osy bez toho, aby ji pustil. Jejich pohledy se setkaly a Pandora měla dojem, že se sesype na zem, jako pytel brambor. Už jen kvůli tomu, kolik emocí, dokázala vyčíst z jeho očí a výrazu, protože to vše, co viděla odráželo její vlastní pocity.

„Co tu děláte?" zachraptěl, jeho hlas hluboký jako Mariánský příkop, ve kterém se ztratila už hodně dávno. Jeho oči opustily ty její, přejíždějíc její postavu od hlavy k patě. Když si uvědomil, nejenže byla ve svém pyžamu, a ještě k tomu se promenádujíc v jejich rodinném sídle, jeho obočí vyletělo vzhůru. To však nebylo vše.

„Proč jste pokrytá krví?" jeho oči rozšířily v šoku, když se zadíval na její rudá kolena a ruce potřísněné červenou zaschlou tekutinou. Sakra, sakra... Neměla nejmenší tušení, jak se má z téhle šlamastiky vymotat. Pokusila se mu vytrhnout, ale jeho držení se ještě zpevnilo.
Zůstala zticha a jen se na něj dívala, zatímco on ztrácel trpělivost každou vteřinou, kterou ona se rozhodla strávit v tichosti.

„Mlčení? Jste v soukromém domě, spoře oděná a krvavá. Nemáte nic, co by jste ráda řekla na svoji obhajobu?" zajímal se, jeho hlas sklouzl do tóniny, kterou považovala za nebezpečnou a které se chtěla vyvarovat za každou cenu.

„Policie, by vám měla rozvázat jazyk," zavrčel, přičemž ji začala táhnout směrem, odkud ji dohonil až sem. Začala se o ni pokoušet panika, ale nevzdávala se bez boje. Popadla ho za zápěstí ruky, kterou jí nekompromisně držel, pokoušejíc se odtáhnout jeho paži pryč od té její a to celou cestu až do pokoje, do nějž ji strčil. Pustil její ruku, zamřel za ní dveře a zamkl.

„Hej!" vykřikla a hned na to zmlkla, nechtěla probudit zbytek domu. Ještě mít na krku Deona a mohla si to hodit. Alek nic neřekl a jen ji tam tak nechal. Chlad se do ní pustil skoro okamžitě, otočila se kolem dokola a zjistila, že se nacházela ve studovně, její naděje, že tu najde nějakou deku, se rozplynula hned na to. Snažila se použít svůj mozek a pokusila se vymyslet, co má Alekovi říct, aby ji nechal jít. Ale ani jeden šílený nápad v její hlavě, nebyl dost logický na to, aby jej Alek zbaštil i
s navijákem. Proč se to muselo všechno tak zkomplikovat, nebyl život jednodušší, když Alek věděl o všem, co se kolem ní i něj děje?

Jen si vzpomněla na to, že to Alek vzal do svých vlastních rukou a pak se to zkomplikovalo... Povzdechla si, když se narodila tak se to celé pohnojilo. Našpulila rty a vydala se k polstrovanému křeslu, na které se schoulila, aby se aspoň trochu ubránila nočnímu chladu. Zírala tupě do tmy, skoro půl hodiny, dokud nezaslechla chrastění v zámku a dveře se otevřely. Alek napochodoval dovnitř, zamykajíc dveře za sebou. Protočila oči, on moc dobře věděl, že by se jinak pokusila utéci.

Došel až k ní, natahujíc k ni ruku s něčím. Zamračeně se na něj podívala, pak si všimla, že to něco, byl dlouhý, chundelatý župan...
Váhavě si ho od něj vzala a zabalila se od něj, hned jak udělala, došlo jí, že to byl jeho župan. Jeho osobitá vůně, smíšená s jakýmsi kořením, jí obklopila jako mlžný opar a ona nedokázala zarazit slastný výdech a malý úsměv, který se vytvořil na jejích ústech. Když se na Aleka zase podívala a zjistila, že si ji zkoumavě měří, jako kdyby byla naprosto pomatená.

„Prošel jsem celý dům, abych se ujistil, že jsou všichni v pořádku. Ať se stalo cokoliv, nikoho jste nezabila, což je uklidňující a znepokojující v tu samou chvíli, jelikož ještě stále netuším, co tu děláte a proč," uvědomil jí o jeho vnitřních pochodech.
Eviana musela uklidit svůj pokoj, když Alek nenašel nic podezření hodného.

„Ty sis opravdu myslel, že bych někomu ublížila?" osočila se, když jí došlo, co svým zkonstatováním myslel.

„Neznám vás? Najednou jste se zjevila v našich životech a nic o vás nevím. Jsem jen opatrný," ani trochu se necítil provinile, že ji ještě před nějakou chvíli podezříval z nekalých úmyslů. Nejhorší na tom bylo, že se s ním o tom nemohla ani přít. Zatnula zuby a odvrátila od něj oči.

„Už můžu jít, když už víš, že nejsem nějaký zabiják?" zasyčela nepříjemně.

„Ne," odpověděl jen. Opřel se svým pozadím o opěrku křesla kousek od ní a založil si ruce na hrudi. Trvalo jí to jen chvíli, než se na něj zase podívala a mohla tak obdivovat jeho svalnaté paže, které byly dokonalé viditelné, díky bílému tričku, které pravděpodobně nosil do postele. Před tím ani neměla čas zjistit co má na sobě. Což bylo asi dobře, protože to byl další krok do horoucích spalujících plamenů, kde se ocitla pokaždé, když se na něj, byť se koutkem oka zadívala.
Asi nikdy si nezvykne na tu energii, která je obklopila, když se jejich oči setkaly. Jako autorka, už napsala hodně příběhů, které se i pohybovaly kolem lásky a přitažlivosti mezi dvěma jedinci, která vždy zažehne oheň. Přečetla tucty knih a viděla všechny ty roztodivné vidiny minulostí lidí. Když jen zaslechla to úsloví, že mezi nimi skákaly jiskry, nebo je k sobě navzájem táhla nevysvětlitelná síla, vždy jen protáčela oči. Ale to bylo dávno před tím, než poznala Aleka, než poznala tenhle odlišný život, které na ni čekal v Rusku.

„Už se vám chce mluvit?" optal se ji klidným hlasem. Jen na oko se před ní snažil vypadat, jakože
s ním její mlčení absolutně ni neděla, ale už ho měla prokouknutého. Chřípí se mu rozšiřoval a jeho obličejové svalstvo bylo až moc strnulé na to, aby se dalo považovat... za klidné.

„Ani ne, děkuji za optání," odvážila se nemyslitelné a zazubila se na něj. Dočkala se jen zamrkání, zatímco stáhnul rty do tenké linky.

Ještě chvíli se na ni jen tak díval, snad čekající na změnu v jejím rozhodnutí, držet jazyk za zuby, poté ležérně zajel rukou do kapsy jeho tepláků a vytáhnul svůj telefon. Něco do něj pár vteřin ťukal a pak přiložil mobil k uchu.

Přepadl ji divný pocit, když se na ni chladně zadíval a čekal až někdo zvedne jeho telefonát.

„Ano, chtěl bych nahlásit vloupání do domu," jen tak pronesl do sluchátka zařízení. Pandora na něj vyvalila oči. V mžiku letu, byla na nohou, župan ještě stále zabalený kolem jejího těla, když se vrhla na Aleka, který už čekal na její útok. Zastavil její ruku, která se ohnala po jeho telefonu.

„Ano, dnes večer," pokračoval Alek, dívajíc se do jejích očí, zatímco se s ní v tichosti pral. Pandora se rozhodla uchýlit k násilí a stoupla na jednu z Alekovo nohou. Jen tiše zaúpěl a víc na to nereagoval, proto se rozhodla najít i jeho druhou nohu, aby ho dokonale paralyzovala.
Jenže to on už se k ní natáhl, aby popadl lemy županu na její hrudi a přitáhl si ji k sobě. Jeho radikální jednání ji připravilo o dech, její ruce samovolně spadly podél jejího těla a byla jen schopna na něj tupě zírat.

„Budeš mluvit?" zasyčel. Jen tak mimochodem si uvědomila, že jí konečně zatykal, ale co bylo víc zajímavé, byla jeho tvář, která se jaksi ocitla blízko toho jejího. Bez toho, aby nad tím přemýšlela, nechala svoje oči spadnout na jeho plné rty, popadla ji závrať.

„Budeš... mluvit?" zopakoval svoji otázku úsečně, když ji jeho blízkost rozptýlila. Přikývla, vytvořit slova a mluvit, bylo na její síly.

„Omlouvám se, zmýlil jsem se. Byl to jen vrátný, který si zapomněl něco v hlavní budově," promluvil Alek rychle a ukončil hovor s policií na druhé straně. Ještě stále ji nepropustil a Pandora se začala třást, její očí cestující po jeho obličeji, jako kdyby ho viděla poprvé v životě.

Ale dalo se to tak říci, už velmi dlouho neměla tu příležitost být takhle blízko jeho osoby a teď si rozhodně nemínila stěžovat.
A nevypadalo to, že ani on neměl nic takového v plánu. Jeho napnutý výraz povolil, když se zadíval do jejích očí, stejně tak jako on, i on zabloudil pohledem na její rty. A ona si najednou byla až moc vědoma, toho jaké teplo z něj vyzařovalo a jak moc jej chtěla cítit na svém vlastním těle.
Ucítila, jak se jeho prsty pevněji zaryly do látky županu, jedním plynulým pohybem si jí přitáhnul ještě blíže, jeho oči tmavé jako ta nejtmavší čokoláda.
Jak rychle je tohle malé šílenství popadlo, se to i vytratilo. Když ji najednou pustil, málem se svezla na zem, její nohy z želatiny.

„Začněte laskavě mluvit, dochází mi trpělivost," informoval ji, znovu se navrátil do svého protektivního postoje, dívající se na ni, jak se usazuje zpět na křeslo. V hlavě jí to šrotovalo, jak se snažila v rychlosti vyrukovat s uvěřitelnou lží, kterou by ani samotná smrt neměla šanci prokouknout.
Jen tak tak se zastavila v protočení očí, nad svou vlastní stupiditou.

„Pohádala jsem se Chenem," najednou jako kdyby jí osvítila múza a ona věděla přesně co říct, aby tak nepodráždila Alekovu mysl, která už tak musela být dokonale zmatená. Jeden pohled do jeho obličeje ji přesvědčil o tom, že ani za nic nečekal, že z ní vypadne tahle věta. Obočí mu samovolně vyskočilo vzhůru, skoro jako proti jeho vůli.

„Co má fakt, že jste v našem rodinném sídle, v pyžamu a pokrytá krví, co společného s vaší hádkou
s Chenem?" bylo zjevné, jak moc snažil vyznít, jako že není zvědavý, ale absolutně se mu to nedařilo.

„Nechci se bavit o příčině naší hádky, ale stalo se to když jsme se chystali do postele. Chen se naštval tak, že rozbil sklenici, kterou držel v ruce, a tak se pořezal. Snažila jsem se zastavit krvácení a u toho jsme se pohádali ještě víc, přičemž jsem vyběhla ven jen, tak jak jsem byla. Jediné místo, kam jsem
v tu chvíli věděla kam jít, bylo sem...," vyblekotala v rychlosti. Snažila se lhát, s co nejméně detaily to šlo, po očku vrhla pohled nahoru do vyslýchatelovo obličeje. Nehnul brvou, nedal na sobě znát, zda jí věří, nebo ne.

„Proč sem?" bylo to jediné na co se jí zeptal.

„Za Evianou. Je to moje jediná přítelkyně tady v Rusku," lhala jako když tiskne. Podle všeho jí nezbude nic jiného než se s Evianou spřátelit, a to společně s Chenem. Jen si představila jeho výraz, až mu řekne, co se stalo. Pokud jejich hádka nebyla ani trochu skutečná předtím, teď se rozhodně uskuteční. Byla si skoro jistá, že z toho všeho obviní jí, jen tak preventivně.
Nad tím se Alek pozastavil. Vypadalo to že usilovně přemýšlí nad pravdivostí jejího tvrzení, pak se zamračil, což vytvořilo vrásku mezi jeho obočím, která se pomalu prohlubovala. Dokud to se na ni znovu nezadíval, vzteklá jiskra v jeho očích, že jí skoro zaskočila slina v krku. Bože tenhle muž je jako ztracený chameleon.

„Proč vše, co se kolem vás děje a vše co z vás vyjde, je naprosto zmatené a nedávající smysl?" jeho čelist se napnula, zatímco se do ní rozhodl vyvrtat díru svým přímým pohledem. Na sucho polkla. „A to vás znám jen pár dnů," přemýšlel na hlase. Pandora si vzpomněla na Chenovo varování, ohledně Alekovo bystré mysli. Musela něco udělat... musela ho zastavit v přemýšlení.

„Netuším, co to tu říkáš a proč ses rozhodl si ze mě udělat boxovací pytel, ale já tohle trpět nebudu. Nic jsem neudělala, nikomu jsem neublížila a ani jsem nic nezcizila, pokud chceš, můžeš mě podrobit tělesné prohlídce, ale jak jsi sám zjistil, mám na sobě jen pyžamo. Nemám co skrývat," snažila se v sobě najít tu Pandoru, která s ním zatočila, kdykoliv se k ní jen pokusil přiblížit v ranných chvílích jejich známosti.

Alek na její návrh nereagoval a ona se rozhodla, že je načase se sebrat a vrátit se domů.

Zvedla se na nohy, zanechávající župan na opěrce. Ignorovala ten pocit, že se před ním ocitla nahá a vykročila směrem k němu, aby kolem něj prošla. Modlila se, aby to prostě nechal být, ale už jen výraz v jeho obličeji ji informoval o tom, že nemá nejmenší šanci. Kde je Cali, když je jí potřeba?

„Nepamatuji si na to, že jsem řekl, že můžete jít," jeho hlas skoro zavrněl, když procházel kolem něj. Její nohy se samy od sebe zastavily a odmítaly pokračovat v cestě. Otřásla se jen, když zvuk jeho hlasu docestoval k jejím uším, připomnělo jí to noc, co se poznali. Jeho arogantní, hrubý postoj. Vrhla na něj pohled, z místa vedle něj, kde se zatavila. Ani se jí nedotkla, aby jí zastavil, přesto ho poslechla. Nenáviděla se za to.

„A já si nepamatuji na to, že ty mě máš co rozkazovat," vyprskala nakvašeně. Bylo absurdní, jakým způsobem spolu komunikovali.

„Žena, která se znenadání objeví v našich životech, bez toho abych o ní cokoliv věděl, si má brát rodinného přítele, který je mimochodem, hodně zámožný. Co bych si o tom asi tam myslet? Mám to nechat být, když se to dotýká i mé vlastní rodiny? Slečno Delaney, zdá se, že mě znáte, tak byste měla vědět, že to jen tak být nenechám. Vždy jsem měl alergii na zlatokopky," konečně odhalil, přesně, co si o ní myslí.

Ranilo jí to a rozhořčilo. Vztek v ní vzplál tak rychle, že se nemohla ovládnout. V jednom mžiku její ruka vyletěla do vzduchu a v dalším mu vrazila facku přes obličej. Její dlaň zahořela bolestí, hned jak spustila paži dolů, tisknoucí prsty do malých pěstí.
Její emoce z ní vytáhly to nejhorší.

„Nikdy nevypouštěj z úst něco, o čem o čem nic nevíš," ani po jejím aktu nemohla jinak, než ho poučit o jeho neotesanosti. Alekova tvář se pomalu zbarvila do temně rudé, ukazující obrys její ruky. Zastyděla se, ale ještě stále to v ní vřelo, stejně tak jako v něm. Bylo šílené, že i tak, ho ještě stála považovala neskutečně přitažlivého muže. Jen kontakt její ruka měla s jeho tváří, podráždil její touhu se ho znovu dotknout, tentokrát jemněji než jako před malou chvilkou.
Narovnal se své výšky, jeho ruce spadly podél jeho těla. Možná se jí to zdálo, ale byla si skoro jistá, že zahlédla záblesk pokání v jeho očích.

„Vy v sobě snad nemáte ani kousek zdravého rozumu," zkonstatoval prohloubeným hlasem. Měla by se bát, byla zavřená ve studovně s muže, který byl o hlavu vyšší než ona, muž který jí kdysi byl tak blízko, a který se se teď zdál být na míle daleko. Alek se k ní přiblížil a její srdce se rozjařeně rozběhlo. K čertu s její tělesnou reakcí, její srdce si dělalo, co jen chtělo.
Její oči se přilepily na jeho rty, dnes už asi po páté, všimla si jak se jeho v obličej uvolnil a on pootevřel ústa, která měl do teď stažená do tenké linky. Pandora se, tak jako vždy ani neopovážila nadechnout, vzduch v jejích plicích se vytrácel tak rychle, že měla dojem, že se tam sveze na zem v bezvědomí.
Ta samá energie, vždy obklopující muže stojící jen pár centimetrů od ní, teď obklíčila i ji. Kouzlo, kterým oplýval Alek a které na ni mělo neblahé účinky, ji přikovalo k podlaze. Byla jen schopná se na něj dívat, fascinovaně se utápěla v jeho očích, které v ní zažehly oheň.
Netušila, k čemu se tu schylovalo, ale chtěla aby se to stalo, ať to bylo cokoliv, byla s tím spokojená. Její mozek dokonale vypnul, jen do té doby, než se ode dveří ozval Chenův hlas.

„Pandoro," její jméno splynulo s přehnanou výslovností, jen to stačilo, aby se dostala z tranzu, do kterého ho jí Alek uvedl. „Všude jsem tě hledal," dodal, když k němu stočila pohled. Chen stál na prahu pracovny, oblečený do ležérních kalhot a mikiny. Jeho tváře byly zbarvené do růžova, jeho oči temné jako noc, těkající mezi ní a Alekem. Nechápavě na něj zírala, její mozek ještě nenastartovaný, aby porozuměla jeho výrazu.

Pomalu ji to dostihlo a ona udělala krok směrem pryč od Aleka, který byl ještě stále, jen malý kousek od ní, znovu si vědoma toho, že je tu skoro polonahá.

„Chene...," vydechla. Odtrhla od něj oči a podívala se na Aleka, jehož pohled byl přilepený na Chenovi, respektive na Chenovo ruce...

Pandora se zadívala tím směrem a čelist jí spadla až někam do sklepa. Chenovo ruka byla obvázaná obvazem, dokonale tak podporující její lež o důvodu její přítomnosti tady a pokrytá krví. Vyjeveně se setkala s Chenovo očima, snažíc se z nich vyčíst vysvětlení na tento zázrak, ale našla jen tichý vztek.

Ah sakra...

Myslela si, že naštvaný Alek, byl problém... to jen pozapomněla na ten v podobě, nakvašeného Jezdce Války.

~~~

Hezky večer vám preji!

Jsem úplně a totálně unavená!! Pracovat v dětském letní táboře je makacka, to vám reknu 😅

Neni tu potřebné Wi-Fi, tudíž improvizuji na telefonu, děkujeme bohům za iCloud 😅 tak jedine je pro mozne tohle teď postnout 😅

Noooo, chtěli jste Aleka, tak ho tu mate! Přesně tak krásného a neotesaneho jako v první kapitole 💘😁 styskalo se mi po něm! ✨

8. Kapitola a já si prijdu ze to nejak moc rychle ubývá! Velké odhalení s problémy už se k vám hrnou...🙈
Držte si klobouky!

Já jdu spat lidi! Pátek!!! Wihoooo a pak volno! 💃

Happy reading!

Love ya, always!