~~~ Naomi Scott - Speechless ~~~

Úlevně vydechla, když skopla boty na podpatku ze svých nohou, protahující si ztuhlá lýtka. Vyzdvihla nohy a pomalu je položila na připravenou židli, kterou si k sobě přitáhla, právě za tím účelem. Nelámala si hlavu na tím, že teď tak obnažila polovinu svých nohou před svědky.

Zadívala se na druhou stranu stolu, u kterého byla usazená, kde se nacházeli Parkovic sourozenci, kteří jí však nevěnovali žádnou pozornost. Byli v tuto chvíli zaměstnáni, intenzivním usrkáváním čaje z kouřících se šálku v jejich rukách. Jak se zdálo, láska k čaji v jejich rodině kolovala po generace.

Pandora pohledem přejela po jejím už vystydlém čaji a jen pokrčila rameny.

V kuchyni se rozprostíralo ničím nerušené ticho, které si teď oni tři užívali.

Bylo po večírku. Bylo po všem, přesto se Pandora necítila o nic lehčí než před pár hodinami, kdy si myslela, že jí popadne panický záchvat.

Bylo to ještě horší, její srdce se teď zdálo být ještě těžší, než tomu bylo před zásnubami. Netušila, co si o tom myslet. Pravděpodobně s tím měl co dělat ten fakt, že se přehoupnutím přes toto soaré, ocitli o něco blíže k nevyhnutelnému – a to k naplnění její předtuchy. Která ji mimochodem nepřestávala pronásledovat, od té doby, co souhlasila se stát Chenovo ženou.

Uvědomovala si, že od té doby neměla žádnou vidinu budoucnosti, což se zdála být její spoušť, její potvrzení toho, že tomu co mělo přijít, nebylo vyhnutí, pokud se nestane zázrak.

Další věc, kterou už věděla, byla že obě její vidiny o smrti ovlivnil právě Chen a jelikož se teď nacházel v centru právě této, nikde neviděla cestu ven. A to byla ta frustrující myšlenka, na kterou se snažila nemyslet.

Chtěla ochránit sebe a lidi, kteří jí byli blízko, ale také byla v pokušení se na vše vykašlat, vyskočit na nohy a utéct z tohoto domu a bylo jedno kam.

Pandora nebyla zbabělec, kdyby jím byla, tak by se v téhle šlamastice, ani neoctila. Bylo zbytečně plakat nad rozlitým mlékem, jediné, co jí zbylo, si obalit nervy jídlem. Přitáhla si k sobě tác s miniaturními sladkými zákusky a začala se jimi ládovat.

„Tak to nebylo zas tak hrozné ne?" Ozvala se Cali konečně, šálek čaje měla bezpečně usídlený v obou jejích dlaních, objímající jej, jako kdyby to byla její záchranná kotva.

Ani Pandora, nebo její bratr se na ni nepodívali.

„Nikdo se s nikým nepopral, musíte uznat, že se to v případě rodinného setkání Maksimovovů a Parků, zdá skoro jako zázrak," pokračovala Calithea v podrobném výčtu kvalit, dnešního večera.

„A mimochodem naši rodiče, se do tebe přímo zamilovali," zkonstatovala Cali. Pandora pozvedla obočí a pomalu se zadívala na svého snoubence, který znovu nehnul ani brvou, setkávajíc se s jejím pohledem. „I když to bude asi tím, že se Chen konečně rozhodl usadit," polemizovala Cali jen tak na okraj. Nedělala si hlavu z toho, že tu vedla monolog, přesto že tu nebyla přítomna sama.

V tomto duchu se rozhodla pokračovat po dalších patnáct minut, probírající všechny aspekty dnešního večera.

„Měli bychom dělat podobné sdružení našich rodin často a lépe se poznat...," mlela nadále. Pandora nechápala, proč se nikdo z nich ještě neodebral do postele. Pak jí to došlo... Chen s ní musel chtít mluvit, stejně tak jako ona s ním, ale Calithea jim v tom jaksi zabraňovala.

V tu vteřinu, kdy ji ta myšlenka však napadla, se Calithea vypařila jako pára nad hrncem. Pandora teď zírala na místo, kde doteď vysedávala Chenova sestra. Chen se jen pomalu otočil tím směrem, když i jemu došlo, že se tu najednou rozhostilo tíživé ticho.

„Kam...," chtěla se Pandora zeptat.

„Práce," pokrčil Chen rameny, bez toho, aby se to pokusil rozvést do detailů. Práce v Calitheiným podání, byla trochu pochmurná záležitost. Zatřásla nad tím hlavou a podívala se na svého snoubence. Jej hrdlo se automaticky stáhlo, i po takové chvíli si na to ještě stále nezvykla.

„Jak se cítíš?" zajímal se tiše. Věděla že se neptal na to, zda jí ještě stále bolí chodidla od jejích bot, ale na stav její vnitřní vědmy, která dneska dostala zabrat.

„Dobře, i vzhledem k tomu, že jsem dnes prošla šokovou terapií," zkonstatovala. Jen si vzpomněla na svou slabou chvilku na toaletách a otřásla se.

Na chvíli se odmlčeli, zatímco si to Pandora urovnávala, snažíc se najít tu nejjednodušší cestu, kterou by se zeptala Chena, nato co chtěla a zároveň dostala odpověď.

„Tvoji rodiče... se zdají být normální, normálnější než ty a tvá sestra dohromady...," začala zlehka, nijak na to však nereagoval, krom zaškubnutí jeho rtů, což se dalo počítat jako náznak úsměvu.

„Vědí...," než to stihla doříct, přerušil ji.

„Vědí moji rodiče o mě, nebo o Cali?" zformuloval za ni její otázku, zamračila se na něj. Chtěla se na něj osočit, ale upustila od toho. „Vědí, věděli o tom od té chvíle, kdy jsem měl přijít na svět. O to se Smrt postaral, stejně tak jako o Calitheu," upřesnil. Bylo to k neuvěření, jak mohl takové obyčejný pár, přivést na svět Jezdce a být s tím dokonale smíření.

„Nezáleží na tom, kým jsem, nebo Cali. Jsme jejich děti, tak jako tak," náznak úsměvu, který před tím postřehla, se teď prohloubil. Znovu jí to připomnělo ty doby, kdy se na ní takhle otevřeně křenil v počátcích jejich známosti.

„Moji matku by ranila mrtvice, kdyby jen tušila, co je se mnou v nepořádku a tím víc, s jejím vlastním mužem," zahučela, když si jen představila tu pohromu. Chen si uchechtl.

„Vážně si myslíš, že je tvá matka tak neinteligentní?" optal se jí tichým hlasem a ona se zarazila.

„Moje matka nemůže mít nejmenší potuchy... ztratila by ten zbytek rozumu, který ještě má...," odporovala, vrtíc hlavou, aby na svém přesvědčení dodala váhy.

„Tvoje matka má toho rozumu víc než, ty. To ti mohu potvrdit," on si z ní utahoval. Už na něj chtěla začít ječet, že ona svoji vlastní mamku určitě zná lépe než on, když ji to trklo.

Chen se znal s její matkou už dávno před tím, než se z nich staly už brzy tchýně a zeť. Právě díky konexím mezi ním a Karetinem... bylo tedy možné, aby do toho všeho, byla zamíchaná i její matka. Znělo to šíleně už jen v její hlavě.

„Ona ví, že je můj otec... Jezdec?" vydala ze sebe roztřeseným hlasem. Netušila, jak ji to nikdy předtím nenapadlo.

„Podle mě to věděla, ještě před tím, než si ho vzala," zkonstatoval, něco naprosto logického. Jednou v minulosti, byli rodina. Byli normální rodina. Její matka nebyla hloupá, netušila, proč si to o ní její vlastní dcera ještě před chvílí myslela.

Celá její rodina byla odjakživa odsouzená se plácat v nadpřirozenu, Pandořina smrt a navrácení, to ještě celé víc pohnojilo.

„Asi bych si s ní měla promluvit," zamumlala Pandora. Její matka s otcem, zůstávaly v Rusku, ještě nějakou chvíli. Dlužila jí to Pandora.

„Určitě by to ocenila, byla hodně raněná, když se o zasnoubení dozvěděla ode mě," informoval ji a on na to jen přikývla.

Znovu se odmlčeli, Pandora se pokoušela zformulovat v hlavě to na co chtěla doopravdy zeptat, ale zatím jí to moc nešlo.

„Tak se ptej," ponoukl ji Chen, dobře si vědom jejího vnitřního boje.

„Mluvila jsem s Alekem...," začala těžkopádně. „Je možné, aby... si mě podvědomě pamatoval? Nezavdala jsem mu žádný důvod, ale z nějakého důvodu mě podezřívá, ani nevím z čeho přesně," zamračila, když si uvědomila, že ani netuší, čím přesně nekopla jeho našponované senzory.

„Podvědomě asi ano, ale není možné, aby se k němu jeho vzpomínky vrátily," uvědomil ji tiše, bez toho, aby s ní měl jakékoliv slitování. Nebyla tu nejmenší naděje na to, aby si na ni Alek vzpomněl, mělo ji to napadnout, ale teď to bez obalu jen tak slyšet, bylo přeci jen trochu brutální.

Rychle zamrkala, aby zahnala nežádoucí myšlenky a odhodlaně se znovu zadívala na Chena.

„Během mého letmého rozhovoru s Alekem... se mi zmínil o tom, jaký na něj mám vliv. Řekl něco na způsob toho, že jeho srdce bije radostí, když mě vidí, ale na druhou i vztekem. Chápu, že jsi jeho pocity nemohl vymazat, tak mi prosím vysvětli, co přesně jsem mu udělala, že je na mě naštvaný, jelikož já si nejsem ničeho vědoma," pokusila se znít co nejvyrovnaněji to jen šlo a docela se jí to vedlo, jelikož potřebovala zjistit, co přesně za netypickém chování Aleka bylo, a Chen to věděl.

„Jeho pocity se mohly během procesu výmazu pomíchat. Ten fakt, že tě všichni znají, krom něho, je pro něj asi trochu frustrující, proto ten vztek," vysvětlil jí Chen, bez špetky zaváhání, nemohla ho ani napadnout s tím, že by jí lhal. Jeho přístup byl neprůstřelný.

Pandoro, ten člověk, se kterým se tu potýkáš, je Jezdec. Kdyby chtěl, může ti nabulíkovat, co jen chce a tobě nezbude nic jiného než mu to odkývat.

Nemohla si být jistá, že Chen k ní byl vždy nic jiného než upřímný. S Chenem si nemohla být nikdy jistá.

„Co by se stalo, kdybych mu všechno řekla?" zajímala se. Přimhouřila na něj oči, vzpomněla si na chybu, kterou během jejího rozhovoru s Alekem, udělala.

„Nejsem si jistý, mohl by zešílet, protože by to nadělalo ještě větší zmatek v jeho hlavě, nemusel by to zvládnout. Radím ti, abys nepokoušela sílu jeho podvědomí," pokrčil rameny neurčitě, jako kdyby mu to ve skutečnosti bylo úplně jedno.

Dovádělo jí to k šílenství, on přesně tušil, proč na něj takhle dotírala, přesto se rozhodl dělat mrtvého brouka. Vyskočila na nohy, frustrovaně dýchajíc, začala pochodovat sem a tam, dupající bosými chodily o zem, jako zvíře zahnané do kouta.

„Sakra! Řekni mi, proč chtěl Alek vymazat vzpomínky na mě, proč je vzteky bez sebe, i když si mě ani nepamatuje! Co jsem udělala?" vykřikla rozhořčeně, její nátura projevujíc se v celé své kráse. Nemohla si pomoci. To, že se Chenův netknutý výraz nezměnil ani o chlup po jejím malém výbuchu, ji ani nepřekvapilo. Pomalu se zvedl ze svého místa, odnesl svůj prázdný šálek a konvičku do kuchyňského dřezu. Lenivě se otočil směrem k ní, povolující si vázanku u krku, společně s dvěma knoflíky.

„Není v mé moci ti cokoliv říci...," začal Chen, ale v tu chvíli se v ní něco zlomilo. Nikdy by jí nenapadlo, že by byla něčeho takového schopná, ale nebyla si jista, zda její mozek v tu chvíli vůbec fungoval.

Na malou chvíli si myslela, že se uchýlí k násilí a něco po něm hodí, ale v další nanosekundě se rozhodla k něčemu naprosto jinému. Už několikrát to chtěla udělat, už několikrát ji napadlo, že tohle je bylo to jedno jediné východisko, které by jí dostalo z této zatracené nevědomosti.

Jediné, co potřebovala, byl zlomek překvapení.

Udělala dva velké kroky, ocitající se přímo před ním.

„Jsi Jezdec, není všechno v tvé moci?" osočila se se na něj, nervozita se v ní vzedmula hned na to, když se setkala s jeho plamenným pohledem. To zvládneš, Pandoro. Nakázala si v duchu.

„Pandoro, nepokoušej svůj osud," zavrčel a vypadalo to, že ho měla tam, kde chtěl. Chtěla, aby si myslel, že má Pandora jeden ze svých výbuchů.

„Ten osud, který nás svazuje? Ten, který je mi naprosto k ničemu, jelikož se mnou i tak odmítáš komunikovat?" vyprskla hořce.

„Říkám ti vše, co potřebuješ vědět, Pandoro," uvědomil ji, jako malé děcko, které poučoval o tom, jak to na světě chodí.

„Myslím, že je na čase, abych já rozhodla o tom, co potřebuji vědět a co ne," svěřila se mu svým rozhodnutím, předtím, než k němu udělala poslední krok. Její ruce se ocitly po stranách jeho obličeje, vytahující se na špičky svých nohou, její tělo se tak opřelo o to jeho, které v tu samou chvíli zamrzlo, do tvrdosti kamene.

Ani se nehnul, když se k němu přitáhla, její obličej jen pár milimetrů o jeho. Zaznamenala šok v jeho očích, předtím, než ona ty svoje zavřela a zakončila svoji šarádu, když přitiskla svá ústa na jeho.

Přesně to ohromení z jejího aktu, bylo to, co potřebovala aby v sobě našla svou sílu, tu kterou celou noc potlačovala, a která se celá třásla, chtějíc se dostat na povrch. Tlak v jejím podbřišku se umocnil, když si její tělo uvědomilo přítomnost doteku, který jí byl naprosto neznámý.

Mohla se ho dotknout jiným způsobem, mohla popadnout jeho ruku, tak jak to už jednou udělala, za účelem se něco dozvědět, ale tak ji mohl jednoduše odstrčit.

Byla si skoro jista, že když ho napadne polibkem, bude to pro něj těžší, jenže to netušila, že se to tak zkomplikuje i pro ni.

Už se chystala nechat se podmanit, její schopností a odplout do hlubin jejího podvědomí, které se těch smísilo s tím Chenovo. Věděla, že v tu chvíli, kdy se jí to povede, nebude ji moci odtamtud dostat lehce.

Jenže než se stihla chopit své moci, stalo se něco, s čím nepočítala.

Jeho rty na jejích se najednou pohnuly, což rozjitřilo její smysly, které se doposud soustředily na zadaný úkol. Tam však Chen neskončil. Jeho rty se pohnul proti těm jejím, podmaňující si je, jako kdyby to bylo něco, co po čem toužily odjakživa. Pomalu prohloubil polibek, který měl být jen rozptýlením.

Pandora netušila co má dělat. Pokusila se obrátit svoje soustředění na zadaný cíl, ale v ten moment se Chenovo doposud zamrzlé tělo probudilo. Jeho jedna paže obkroužila její pas, přitahujíc si tak její o dost drobnější blíže. Její vlastní ruce, které předtím strategicky položila na jeho tváře teď zvláčněly a spadly dolů, což vystřídalo jeho volnou ruku, která se objevila na její vlastní tváři.

Jeho prsty přejely po její líci a ona zapomněla, jak se dýchá.

Co to... její mysl vřela ve víru, který se pokoušel přijít na to, co se to tu děje?

Dokonale zapomněla na své poslání, snažíc se pochopit novou situaci, do které se skoro svým vlastním dočiněním dostala.

Chen byl něžný, uvědomila si, když si vzpomněla na jeho rudý pohled, nemohla si to spojit s tím, jak opatrně s ní zacházel, když jí vracel zpět polibek, který ona započala.

Napětí v jejím břiše se vytratilo docela, místo něj se objevil jiný vjem, chvění...

Dřív než si o tom mohla udělat v hlavě nový úsudek, kousl jí.

„Aghhh," vyjekla a vytrhla se mu, i když ji nadále držel blízko sebe. Jen aby bylo jasné, nebylo to žádné vášnivé malé kousnutí, on ji vážně kousl do spodního rtu, naschvál a plánovaně.

Rozzuřeně se podívala do jeho pobavených tmavých očí. Jiskry tancovaly v jeho pohledu, který se do ní bezprostředně opíral. To že ji tu ještě před vteřinou líbal, se ho, jak se zdálo, vůbec netýkalo.

„Hezký pokus," zakřenil se na ni.

Dokonale ji doběhl.

~~~

Hola!🤘

Jako vždy začnu s omluvou, to už je asi moje nová mantra... vážně, moc se omluvám za to zpoždění.🙈

Jeden fun fakt o této kapitole, kterou jsem dnes dopsala, a která měla být úplně jiná, haha celá ta scéna na konci, byla neplánovaná a spontánní... měla jsem v plánu něco úplně jiného a najednou mě kopla inspirace... hallelujahhhhhh😁

you are welcome🙌

naahhhh

sorry pro ty, co kopou za Alekův tým, popravdě jsem polibek mezi Chenem a Pandorou neplánovala... nikdy. Ale pak mi došlo, že vlastně pro ne?

hahaha insert °nervous laughter°😅

🙏 nezabijte mě 🙏

ok takže, to co jsem měla v plánu pro tuhle kapitolu, bude v další haha... možná, kdo ví co mě zase kopne

každopádně, doufám že si užíváte velké prázdniny!☀️

Já mám teď zrovna týden volna v Španělsku, pak jedu do Anglie, učit na měsíc a pak jedu zase do Čech, na další dovču🇪🇸🇬🇧🇨🇿

napište mi o svých plánech na léto 👌

until next time

love ya💘