~~~ Chen - Beautiful goodbye ~~~

„Myslím, že tohle už je trochu moc...," zaprotestovala Pandora. Seděla schlíple na stoličce v jejím pokoji. Už hodinu se nesměla ani hnout, zatímco na ní Calithea řádila. V tom smyslu, že jí Pandora předala plnou moc k tomu, aby si s ní dělala, co chtěla. Nutno dodat, že velmi neuváženě.

Její obličej se utápěl pod nánosem čerstvé, perfektní dávky make-upu. Nebyla si jistá, zda se jí výsledek toho, co všechno na ní Calithea napatlala bude líbit, jelikož jí ani nebylo dovoleno se na sebe ani podívat.

Mohlo to být o něco pohodlnější, kdyby tam nemusela sedět už v její večerní róbě, která se kolem ní rozprostírala, jako vodopád noční oblohy. Přesně to jí její sukně připomínala, hvězdy na indigově modré obloze. Šaty si nevybrala sama, ale líbili se jí hodně, krom toho faktu, že se v nich dalo jen stěží pohybovat.

Nepohodlně se sebou ošila, prstem zajela pod lem ramínek, aby se poškrábala na iritované kůži. S těmi šaty nebylo nic v nepořádku, jediný problém byl, že věděla co ty šaty a tyhle přípravy znamenaly a kam tohle vše směřovalo, a to bylo to co ji nutilo se cítit tak nesvá.

Calithea konečně skončila v upravování jejích nepoddajných dlouhých kadeří, které i tak splývaly kolem jejích ramen, jako těžké hnědé vlny, ale Cali uvázala jeden slušivý, kupodivu jednoduchý drdol na jejím temeni, jen aby dodala na celkové elegantnosti.

„No tohle, byla jsi přirozeně krásná už před tím, ale tohle je přeci jenom celá nová úroveň," Cali ze sebe vydala potěšeně, ruce spojené na její hrudi, pyšně si prohlížejíc, co z Pandory vytvořila.

Pandora se postavila na nohy a přešla k vysokému zrcadlu, které stálo v rohu pokoje, aby se na sebe mohla podívat. Vůbec nevypadala jako Pandora, kterou byla zvyklá vídat v odrazech. Ta žena, na kterou se právě teď dívala byl cizinec, krom jejích očí, které byly na chlup stejné s těmi jejími.

Byly orámované dlouhými černými řasami, podtrhující tak barvu, která už tak přitahovala pozornost. Dlouhé uvolněné prameny se vlnily kolem jejího oválného obličeje, myslela si že Cali to přehnala s tím nánosem makeupu, ale nebylo tomu tak. Vypadala... skoro krásně. Tmavé šaty, byly skoro ušité na její postavu, včetně její nevšední výšky, pamatovala si jak bylo obtížné najít šaty, jejíchž spodní lem nekončil nad jejími kotníky.

„Děkuji, Cali," Pandora se otočila na Cali, které se na ni hrdě zubila.

„Wookie se z tebe posadí na zadek," Cali vyzývavě povytáhla obočí. Na to Pandora nic neřekla, byla si naprosto jistá, že Chen by se z nepostavil na zadek, ani kdyby jí na krku vyrostla další hlava, spíš by vzal nohy na ramena a zdrhnul, aby se s ní nemusel potýkat. Jedna Pandora už pro něj byla víc než dost...

„Měla by ses jít taky připravit, za chvíli tu všichni budou," Pandora navrhla, Cali se starala jen o Pandořin zevnějšek a zapomněla na ten její. Další Pandořin důvod byl, že chtěla být na chvíli o samotě, aby měla čas se mentálně připravit na večer, který jistě nebude jeden z těch nejjednodušších, kterými se musí prokousat.

Cali jen chápavě přikývla a zdekovala se, zanechávající Pandoru s jejími myšlenkami.

Hned jak se ocitla o samotě, tak měla co dělat, aby uklidnila její rozbouřenou mysl. Její pocity, byly nezvladatelné. Netušila, jak se má chovat? Jak se má potýkat s tolika věcmi?

Tam dole bude Alek a jeho rodina..., jak bude moci stanout Deonovi v tváří v tvář, po tom všem, co se se stalo před pár měsíci. Alek za ní jen do Anglie a teď místo toho, aby všechno mělo být, jak má, je vše vzhůru nohama. Jak vysvětlí Deonovi ten fakt, že si ji Alek nepamatuje... nebo ji absolutně ignoruje a jemu šumák, že si bude Pandora brát Chena, jeho odvěkého soka. Mohla být jen ráda, že Mae tu nebude, ta měla pro její budoucnost s jejím bratrem, největší naděje.

Podle všeho tu však měli být i Chenovo rodiče, z čehož už teď měla hrůzu... jak se člověk vypořádá s lidmi, kteří se měli stát jejími tcháni a v tu samou chvíli jsou to rodiče, Jezdce Apokalypsy. Popravdě měla neuvěřitelnou chuť si ty dva někam sama odtáhnout a vyptávat se jich na jejich tajemného syna. Na druhou stranu, by nebyla něco takového vůbec udělat, jelikož už teď byla paralyzovaná děsem z toho, co ji tam dole na tom večírku čeká. Cali měla vše v režii a Pandora s tím nechtěla nic mít. Měla v plánu jen přijít, dělat že je šťastná snoubenka, zatím co se pokusí, něco, cokoliv vymáčknout z Aleka, nebo kohokoliv. Neměla specifický plán, tušila, že ono se něco objeví, a ona bude moci něco zjistit.

Trhla sebou, když zaslechla dveře jejího pokoje, jak se otevírají. Na malou vteřinu ji přepadla nečekaná vlna paniky, která se hned na to zchladila, když v odrazu zrcadla zahlédla Chena, jak vchází dovnitř. Už oblečený do obleku, který měl shodou okolností shodnou barvu s jejími šaty.

Už uběhlo několik týdnů od té doby, kdy prodělala trauma, které v ní však byla zakořeněné po dlouhé roky a až teď si to uvědomila. Nemyslela na to, po většinu času měla dost dalších myšlenek, které se postaraly o to, aby neměla čas přemýšlet nad něčím takovým. Ale v situacích, jako byla tato, si nemohla pomoci. Ani v případě, že to Chen, kdo za ní přišel. 

Pandora zůstala stát zády k němu, dívající se nadále do zrcadla, kde mohla vidět, jak se Chen pomalu přesunoval směrem k ní. Navázal s ní oční kontakt v odrazu zrcadla a ona nemohla nikam utéci.

„Vypadáš dokonale," vydal ze sebe, když došel až k ní.

„Nápodobně," zhodnotila jeho vzezření a nemohla jinak, než to potvrdit. Jeho černé vlasy byly vystylované nahoru, zdravě se lesknoucí, jeho obličej bez jediné chyby. Ani on a ani ona se neusmívali.

Vypadalo to spíše, že se připravují na pohřeb, než na jejich zásnubní večírek. Ještě stále jí z toho šla hlava kolem.

„Hosté už začínají dorážet, za chvíli přijde čas na naše velké vystoupení," uvědomil ji. Jen stroze přikývla, nikdy ji nenapadlo, že by se z ní stala herecká hvězda a hned musí podstoupit největší frašku její nové kariéry. Nechtělo se jí do toho, ani trochu.

Konečně se otočila kolem dokola, její sukně šustíc, vlnící se kolem jejích nohou.

„Budeš muset vyrukovat ven s úsměvem, Pandoro, jinak nám nikdo neuvěří," připomenul jí tiše.

„To samé platí i pro tebe," zahučela nevrle, když si všimla, že jí napomíná pro něco, co ani on nebyl schopný provést na povel. Když však na něj takhle zabrblala, tak to na jeho rtech vykouzlilo pobavený úsměv. To však automaticky pomohlo i jí a teď mu oplácela úsměvem, který se snažila držet na uzdě.

„Myslím, že nám to půjde bravurně," to, jak se teď tvářil, jí připomněla toho Chena, na kterého poprvé narazila na tom náměstí. Ten, co se na ní bez potíží zubil a bulíkoval jí, že není žádný dobrák, když ji zachránil z mrazu. Už tehdy se jí snažil naznačit, kým byl.

Když se na to teď zpětně podívala, tak se divila tomu, jak moc času od toho momentu na náměstí uběhlo. Tolik se toho stalo a vypadalo to, že to nebyla jen ona, kdo se během toho změnila. Byl to i Chen. Dřív jí přišel bezstarostnější, v ten moment kdy mu byla na krk pověšená ona, tak to s jeho normálními zvyky a každodenními rozvernostmi šlo z kopce.  Byla ona ten důvod, proč v sobě musel najít toho Jezdce, aby ji tak ochránil?

Nelíbilo se jí, kolika lidem se takhle cítila zavázaná. Ale Chen byl nadále na prvním místě, co se toho týkalo.

„Pandoro, vím že je toho na tebe hodně, ale chápeš...," Chen k ní přistoupil o něco blíže, jedna jeho ruka v kapse kalhot.

„Chápu to, do jisté míry. Ale neměli jsme ani čas si o tom všem promluvit. Až kam musíme tohle dovést?" bála se jen to říci nahlas. Že to budou muset dotáhnout až k oltáři a pak dále. Neuměla si to ani představit.

„Jen mi věř," ponoukal ji. Chtěla se s ním zase hádat, ale rozhodla se, že na to nebyl ten správný čas. Naposledy to dopadlo tak, že ranila jeho city, když ho nazvala člověkem. Teď rozhodně nebyl ten správný čas ho provokovat. „Před tím než se vydáme dolů, je tu jedna věc, o kterou musí být postaráno," informoval ji. Důvod pro jeho náhlou blízkost, byl jednoduchý, když vytáhl ruku z kapsy a rychlým pohybem otevřel krabičku, jejíž obsah se teď na ni blyštil. Musela několikrát zamrkat, aby se mohla zasoustředit na rubín, který ji dokonale oslňoval.

Nechápavě zvedla oči od prstenu, ležící na saténovém polštářku v krabičce a zadívala se na Chena, který i když se snažil vypadat ležérně, rozpoznala ten pohled plný emoce, kterou nemohla dešifrovat. Zírala na něj s dokořán otevřenýma očima.

„Co to je?" zeptala se pitomě. Její volná ruka, popadla tu druhou, na které se ještě stále nacházel další prsten, který pro ni i nadále znamenal, víc než by v tuto chvíli měl. Nemohla si pomoci.

„Napadlo mě, že by asi nedávalo moc smysl, kdyby ses na našich zásnubách objevila bez pořádného prstenu," vysvětlil trpělivě. Vztáhl k ní svoji ruku, poté co vytáhl jeho prsten pro ni a čekal až do ní vloží tu svou. Zaváhala... když ho nechá si ji označkovat tímto způsobem, bylo to jako kdyby už vážně nebylo cesty zpět.

Na vteřinu stiskla levou ruku v pěst, aby sama sobě zabránila v třesotu a pak položila svou ruku na Chenovu, vnímající teplo, které z ní vycházelo.

Chen opustil její oči a zaměřil se na svůj úkol. V další vteřině už tam stála, s těžkým kamenem na prsteníčku, oficiálně zaslíbená Park Wook Chenovi.

Když poté scházeli po schodech dolů do haly společně, ona zavěšená do jeho rámě, nemohla ze sebe setřást tu tíhu, která se jí usadila v srdci. Tahle šaráda se stávala, čím dál tím více opravdová a ona netušila, zda bude vůbec schopná ji nějakým zázrakem zastavit, až jí to přeroste před hlavu.

Zírala na zástup lidí, který se na ni a Chena přišel podívat. Nikoho nepoznával, těkala z jednoho neznámého obličeje na další, snažíc se najít aspoň jeden, který pro ni něco znamenal.

Málem zakopla o lem jejích šatů, kdyby ji Chen nedržel, skutálela by se po schodech, jako nemotorný slon navlečený do plesových šatů. Vyjeveně se dívala do obličeje její matky a doufala, že se jí to jen zdá.

„Co tu sakra dělá moje matka?" zavrčela polohlasně k Chenovi, který nehnul ani brvou a nadále se usmíval na lidi, který jeden za druhým nasměrovali svoji pozornost na jejich dvojici.

„Pandoro, bereme se. Moje rodina tu je, znamená to, že tu zákonitě musí být i rodina nevěsty," vysvětlil tiše. Málem ji popadla panika. Její rodina?

„Můj otec tu je taky?" to už vyjekla, nemohla se udržet. Od té noci, kdy se tři Jezdci sešli v jejím domě v Anglii, ho neviděla a ani o něm neslyšela. Její matka jí jen informovala o tom, že odjel na služební cestu do Ruska a Chen jí pověděl o trestu, kterým musel podstoupit, stejně tak jako Chen sám.

„Ano, ale nemusíš se bát. Nic si nedovolí, ne poté co udělal chybu, před Smrtí. A určitě by neriskoval, zatímco jeho žena je přítomná," zamumlal k ní a pak se zastavil před posledními třemi schody, napodobila ho a nadále se dívala na usmívající se obličej její matky. Nikde Karetina zatím neviděla a to ji znervózňovalo.

„Dámy a pánové, rád bych vám představil svoji nastávající ženu. Pandoru Delaney, která mě udělala nejšťastnějším mužem na světě, když souhlasila s tím si mě vzít," Chen si evidentně nedělal nic z toho, že Karetin nebyl nikde v dohlednu a pokračoval v předem nacvičené scéně. Pandora odpoutala svoji pozornost od lidí před nimi v hale a zadívala se na muže, do kterého byla zavěšená.

Málem se zakuckala na své vlastní slině, když zpozorovala jeho usmívající se obličej a jiskry v očích, které byly teď upřené na její osobu. Zapomněla dýchat, někdy i zapomněla na to, že Chen byl taky velmi atraktivní, nikdy ho v tom světle moc nevnímala. Byl to ten muž, který jí po většinu času dováděl k šílenství, se svým tajnůstkařením a neochotou se s ním o čemkoliv důležitém bavit.

Když se nesnažil ji dovést na pokraj jejího jasného uvažování, byl... skoro okouzlující. Chen rozhodně věděl, jak se chovat před velkým davem lidí. Pandora zůstala zticha a jen se usmívala, jak nejupřímněji dovedla.

Zaměřila svoji pozornost zpět na dav lidí, když v tom zahlédla muže, kterého už jednou viděla, i když ho neznala osobně.

Byl to Chenův otec, kterého již předtím zahlédla v jedné ze svých vidin o minulosti, když přišel společně se Zekem, aby se postarali o jejich výtržníky. Vůbec se nezdálo, že od té doby viditelně zestárl. Pandora se otřásla nervozitou, když vedle Chenovo otce zahlédla státi jeho matku.

Bylo evidentní, že Chen podědil vzhledové přednosti od obou rodičů, což z něj dělalo neobyčejného muže. Chen ji pomalu dovedl až k jeho rodině, před nimi se zastavil a udělal malou úklonu, kterou se Pandora pokusila napodobit.

„Tati, mami, tohle je moje nevěsta," promluvil Chen jako první. Pandoře se zatočila hlava, když se na její osobu upřely dva páry tmavě hnědých očí. Nevěděla, co má dělat, nikdy se v situaci, jako byla tato, neocitla.

Vlastně tohle, bylo o ještě o level horší, jelikož to byli rodiče Jezdce. Nějak se zapomněla Chena zeptat, zda vůbec jeho rodiče ví, koho přivedli na svět.

„Pandoro, vítáme tě v rodině Parků," Paní Parková se na ni srdečně usmála, ale neudělala ani krok, nebo pohyb k Pandoře, aby se jí dotkla. Pandora se nad tím podivila, měla chuť se podívat na Chena a pokusit se vyčíst odpovědi na její otázky.

Věděli paní a pak Park, kým byla Pandora?

„Jsme nemírně rádi, že děláš našeho syna šťastného," pan Park se na ni také usmál a ona měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Dělala všechno, jen ne, to co si mysleli jeho rodiče.

Chen se na ni otočil, potlačovaný úsměv na jeho rtech, skoro by mu i věřila, že byl opravdový. Pandora stiskla své rty, aby se nezačala smát, když se setkala s jeho očima.

„Děkuji vám, za srdečné přijetí," vydala ze sebe, když uvědomila, že od chvíle kdy sem s Chenem do plula, nepromluvila ani slovo. Na malou chvíli se pustily do krátkého rozhovoru o tom, jak se jí líbí v Rusku a jakou měli oni cestu z Koreje, odkud sem přiletěli, aby se s ní seznámili.

Když se dostali přes tohle malé tlachání, prorazila si k nim cestu její matka. Pandora se cítila provinile, vzpomínala si na to, jak se sama rozhodla pro to, jí neříct nic o jejím nastávající svatbě a teď tu najednou byla.

„Pandoro, zlatíčko," tak jako vždy, i když k ní promlouvala s takovým citem, nepřiblížila se k ní, aby jí objala nebo projevila svoji radost ze znovu shledání, dotekem. Její matka moc dobře věděla, jak moc tím Pandora opovrhovala, až na to, že časy se od té doby trochu změnily.

„Mami," Pandora vytáhla ruku z Chenovo rámě a bez zaváhaní se vrhla její matce do náruče. Zaslechla, jak zalapala po dechu, když se k ní její dcera tak tiskla, což se nestalo už přes deset let.

„Pandoro," její matka se zakuckala, když polykala slzy a objala ji nazpět.

„Jsem ráda, že tu jsi," zamumlala Pandora tiše a užívala si mateřské objetí. Jen tak mimochodem ji napadlo, že nebýt Chena, nebyla by schopna něčeho takového schopná, díky jejím strachu. Mohla tohle dát na její seznam věcí, díky kterým byla zavázaná jejímu budoucímu muži.

„Buď ráda, bez tvého snoubence, by tomu ani nebylo. Kdyby mi nezavolal hned poté, co my poslal pozvánku na tuhle slavnost, ani bych nic nevěděla. Nebudu lhát byla jsem šoku, ale vypadáš šťastně a to je to jediné, na čem teď záleží," to že tohle její matka řekla, byl jen důkaz, jak dobře si Pandora počínala s jejím výstupem.

„Jsem rád, že jste mohla dorazit, paní Karetinová," Chen se vedle Pandory konečně ozval, nutící dvojici se od sebe odtáhnout. Pandořina matka si v rychlosti prohlédla Chena a pak se na něj zazubila, když si uvědomila, jak atraktivní ten muž byl.

„Děkuji za pozvání, bez vás bych o tom ni nevěděla," mamka se na ni zadívala, ale její pohled nenapovídal nic o tom, že by to Pandoře vyčítala.

„Prosím, tykejte mi, jsem Chen," vyzval ji Chen. Na chvíli se pustili do dalšího malého rozhovoru, zatímco se do něj zamíchali i Chenova rodiny. Pandora se chtěla zeptat, kde je její otec, ale na druhou stranu nechtěla překazit tohle malé sbližovací dostaveníčko.

Na chvíli ji napadlo, kam se poděla Calithea, ale v ten moment zahlédla další rodinu, která byla skoro jako její vlastní. Nebo tak nějak o nich ona smýšlela. Přestala dýchat, když viděla všechny tři Maksimovovi sourozence, jak se k nim přibližovali.

„Omluvte nás na chvíli," Chen popadl Pandořinu ruku, která se už teď třásla, když i on si všiml trojice, na cestě k nim. Nechali jejich rodiny, aby pokračovali bez nich a vzal ji stranou.

„Neudělej chybu, Pandoro," Chen si ji otočil k sobě čelem, pohled do jeho obličeje, ji trochu uklidnil. Pomalu na něj přikývla, ani si neuvědomila, že přesunul svoje ruce na její holá ramena, dokud neucítila teplo vstupující do jejího těla z míst, kde se jí dotýkal.

„Dobrý večer," ozvalo se vedle nich. Chen a Pandora se podívali na nově příchozí. Bez toho, aby to mohla ovlivnit se bez omylu, okamžitě podívala do teplých, čokoládových duhovek, Aleka Maksimovova, jeho oči už na ní visely dávno před tím, než je mohla najít ona.

Vlna zamrazení jí sjela po páteři, reakce jejího těla na Alekovu přítomnost, byla stále stejná a stejně znepokojující. Rychle zamrkala, aby zahnala zmatené myšlenky poletující její hlavou a sjela pohledem na Deona, který stál vedle jeho bratra a pak na Mae, která se na ni široce usmívala. Pandora, byla neuvěřitelně ráda, že je může zase vidět. Nedokázala zastavit úsměv, roztahující se jí po obličeji.

„Pandoro, tak ráda tě zase vidím, zdá se to jak celá věčnost," Mae se k ní přihrnula, ona si nedělala starosti s tím, že by se jí mohla dotknout, a podusila ji ve svém objetí.

„Mae, jak se vede, jak se mají děti?" zajímala se Pandora. Mohla na sobě cítit, Alekův pohled, který už se teď zdál být velmi zmatený.

„Rostou jako z vody. Ale ty, ty se bude vdávat. Gratulace," Mae na sobě nedala znát to, jak mohla tahle situace být brána, byla pro Pandoru šťastná, i kdyby to nebyl její bratr, koho si bere. Pandořino srdce zabolelo pod náporem tepla, které v ní to gesto vyvolalo.

„Pandoro, jsem rád že se ti vede dobře a že jsi zase zpět v Rusku. Nebylo to bez tebe ono," Deon odstrčil svojí starší sestru stranou, aby si nárokoval svoji chvilku s Pandorou. „Velké gratulace na tvé zasnoubení s... Chenem," Deon se na tu nejkratší nanosekundu zarazil, ale Pandora to postřehla. Deon byl ten, kdo poslala Aleka za ní do Anglie, pod záminkou práce. A teď tu stála po boku úplně někoho jiného. Deon se na ni však i tak usmíval a natahoval k ní ruku, aby jí poblahopřál. Bylo vtipné, jak její mozek už vytvářel různé výmluvy k tomu, aby se vyhnula kontaktu, dokud jí nedošlo, že už to nemusí dělat a vložila svou ruku do Deonovi, oplácejíc jeho úsměv.

Poté se Deon i Mae obrátili k Chenovi, aby i jemu popřáli hodně štěstí.

Alek zbyl jako poslední, když se na něj obrátila, její srdce bilo jako o závod. Mračil se na ni, jeho husté obočí stažené.

„Jak znáte oba mé sourozence, když já jsem vás poprvé viděl jen před pár dny?" zajímal se, jeho hlas rezonující v hlubinách jejího žaludku.

„Už jsem měla tu čest několikrát, díky spolupráci mezi Chenem a Deonem," vykoktala, tak jak si to sama připravila předem, jelikož věděla, že Alek to jen tak nenechá. Přimhouřil na ni oči, zdálo se mu to divné a ona se mu nedivila.

Byla ráda, když zpozorovala změnu v jeho výrazu, poté co se rozhodl to nerozvádět.

„Hmm, tak tedy gratulace šťastnému páru," Alek k ní stejně tak jako Deon natáhl ruku. Pandora se podívala na jeho prsty a nemohla zastavit záchvěv nervozity, který popadl její tělo, když se natahovala, aby si s ním potřásla.

Když jeho prsty objaly ty její, přestala dýchat., Nikdy by jí nenapadlo, že jí bude něčí dotek tak moc scházet. Jeho palec jemně skoro neznatelně přejel po její kůži. Musel vědět, jak moc se teď zrovna třese. Jeho oči neopustily ty její. Něco se v nich mihlo, otevřel ústa jako kdyby chtěl něco říct, ale neudělal to. Místo toho opustil její oči a podíval se na jejich spojené ruce.

Otočil její ruku hřbetem vzhůru, zkoumající jantarovou perlu na jejím ukazováčku.

Panika ji málem donutila vytrhnout její ruku z jeho držení, ale když se hned na to zase zadíval do jejích oči, zamrzla, neschopna se hnout.

„Hezká tretka," řekl na konec, uvolnil její ruku z držení a pak bez dalšího zdržování přesunul svoji pozornost na Chena. Nemohla zamaskovat svoje emoce. Měla sto chutí na něj zaječet, že to on ji dal tuhle tretku, chtěla ho kopnout do jeho dokonalého pozadí...

Místo toho tam však stála, jak schlíplá slepice.

To jí však nebylo dovoleno na moc dlouhou dobu. Jak se zdálo tenhle večer měl být plných nečekaných znovushledání. Její pozornost byla přitažená šumem, který se rozezněl od vchodu do hlavní haly, když dorazil další host.

Ani ve snu by jí nenapadlo, že by na svém zásnubním večírku viděla tuhle osobu.

I když ji viděla jen jednou v jejím životě, nikdy by na ni nemohla zapomenout. Vysoká útlá postava ženy, navlečené do na tělo přilnavých šatech, sněhově bílé barvy, prostupovala davem bavících se lidí.

Její těžké hnědě prameny se vlnily kolem jejích ramen, její obličej usmívající se na všechny kolem ní, hnědé oči zaměřené na Pandoru a její malou společnost.

Pandora překvapeně vyvalila oči, když ženu poznala, hned na to za sebou zaslechla sprosté zaklení.

„Co tady sakra dělá?" to byl Alek, vrčící v opovržení.

To už k nim žena došla, zastavující se před nimi, oslňující svojí osobitou aurou.

„Mami, co tu děláš?" Deok zahučel, ne s takovým pohrdáním, jako jeho bratr.

„Nemohla jsem si nechat ujít tuhle slávu a ještě k tomu navrch, vidět svoje děti všechny pohromadě," usmála se Livana.

~~~

Pamparampaaaaam

připoutejte se, jsem tu velkou jízdu na horské dráze!!!

Čekejte hodně moc moc věcí...

Doufám, že si všichni Livanu pamatujete, a i tu malou historii, kterou jsem k její osobě přiřadila, někde na začátku druhé knihy... i když zmínka o ní, se objevila víc než jednou.

No... další kapitola bude, maso 😎

Nejen díky, Livanině přítomnosti, to vám mohu říct rovnou...

insert °evil laugh° 😈

wooohoooo, už se nemůžu dočkat až to sesmolím 😊

i když tyhle důležité kapitoly mi vždy trvají déle, jelikož chci aby to vše bylo dokonalé a tak jak má..

tahle kapitola je extra dlouhá btw, sorry? 🤔😁

ok, já jdu... práce volá!

until next time...

love ya