~~~ Janet Suhh -  In Silence ~~~

Pocit, že se stane něco hodně špatného, se usadil v jejím žaludku. Bylo jí zle, jak se dívala na nově příchozí, kteří se tu nacházeli díky jejímu rozhodnutí. Které však udělala, protože se snažila předejít tomu, aby se nestalo, to co předpověděla.

Podle scény, která se před ní odvíjela, si byla jistá, že se nestane přesně to, co viděla... ale něco se stane. A ona netušila přesně co, někdo přijde k úrazu a jen tak myšlenka ji dováděla k okraji jejího zdravého rozumu.

Chtěla se dostat blíže k její skupině, ale dřív, než udělala byť jen jediný krok, někdo jí popadl za ruku. Podívala se dolů na prsty, který byly pevně obtočené kolem jejího zápěstí a poté do obličeje toho dotyčného.

Nikolaj se na ni zašklebil a přitáhl si ji k sobě. Musel čekat někde v ústraní na tuhle příležitost. Musel vědět, že se něco podobného semele a on ji bude mít po ruce, přesně tak jak se tomu dělo právě teď. Bez toho, aby nad tím jen popřemýšlela se mu začala vzpírat. Nemínila tam jen stát a nechat ho si dělat, co jen chce.

„Sundej ty svoje špinavý ruce ze mě," zasyčela ztěžka. Její hlava se točila, jako kdyby se ocitla na kolotoči. Nikolaj si z odporu v jejím hlase nic nedělal, uzamkl své prsty kolem její paže, kterou mezi tím zkroutil za její záda. Otočil ji kolem dokola tak aby jí neušlo nic z té show, ke které se právě schylovalo.

„Jen chci, aby ses podívala na to, co jsi způsobila," uslyšela jeho šepot u jejího ucha a jí dalo hodně práce, aby nevyvrátila, co snědla a vypila, než se sem vydala.

Frustrace a pocit, že nemůže vůbec nic dělat, prostoupila její osobu.

Dívala se na obrázek před sebou a umírala. Alek i Chen, už si stihli všimnout, že se Pandora ocitla v Nikolajovo zajetí. Nikdo z nich se ani nehnul, zatímco Chenovo oči zaplály rudou barvou.

Snažila se proniknout do jeho hlavy, pokoušejíc se mu říct, aby neudělal něco, čeho by litoval. A společně s ním i ona, protože by to byla jen její vina. Ale nevypadalo to, že by se její snažení nějak vyplácelo. Proto se rychle podívala na Cali, která stála po jeho boku.

„Udělej něco...," prosila ji bezhlasně.

Koutkem oka zahlédla Livanu, jak se přesunuje, ledabylým tempem do středu dvoru, jako hvězda večera. Pandora si ani nestihla všimnou, kdy přesně z ní Nikolaj sundal batoh, který si sem přinesla a v němž se nacházela kniha, kterou se přinesla jako záminku. Co si sakra myslela?

Livana teď byla v držení jejího batohu a toho, co se nacházelo uvnitř.

„Vážně sis myslela, že mě budeš moci obalamutit?" zajímala se Lívána, když odhodila její batoh stranou, ani se neobtěžovala se podívat na jeho obsah. Věděla, že to byl jen trik.

Netušila, co si proboha myslela, že se stane. Doufala v jednoduchý průchod, ale jak si jen mohla doufat v to, že by se do toho, ti tři andělé strážní, nezamotal. V co však doufala, bylo více času, více času se pokusit zvrátit, k čemu se schylovalo.

Avšak nenahrála teď právě osudu vstříc?

„Chápu, byla to jen záminka... jak však vidíš, byli jsme nevychovaně vzrušeni," podotkla Livana, její světlé oči skenovaly, scenérii před ní, dokud se nezastavily na jejím synovi. Její rty se zkroutily do potěšeného úsměvu. Vztáhla k němu ruce, jako kdyby čekala, že se k ní vrhne a nechá se pohltit mateřským objetím.

Viděla Aleka jen z profilu, ale i podle jeho chvějícího se chřípí, že měl co dělat, aby se k ní nevrhl, ale z úplně jiného důvodu, než by se dalo předpokládat.

„Aleku, jak ráda jsem, že ses sem také vydal. Zrovna jsem se o tobě s Pandorou bavili," Livana si z nedostatku Alekovo nadšení, nic nedělala a vrhal na Pandoru pobavený úsměv. Ach jistě. Chen i Alek jsou tu spolu, oba je přivede ke zkáze, jak Livana zmínila a možná dřív, než bylo předpověděno.

„Nemáš se o mě co bavit, jsem tu, jen abych vyzvedl svou manželku," zavrčel Alek.

„Jistě, avšak dřív než se tak stane, musím ti připomenout, že ještě stále čekám na to, než splníš svou stranu dohody," mile se na svého syna usmála. Pandora ale nenašla špetku tepla v jejím výraze. Nechápavě zamrkala, když jí došel smysl jejích slov. Věděla, že Alek s Livanou z nejasného důvodu komunikoval a teď se zdálo, že nadešel čas k tomu, aby se dozvěděla proč.

Neklidně sebou zazmítala, což jí jen připomnělo, že ještě stále byla v Nikolajovo držení. Očima zavadila o Chena, jehož pohled ji neopustil ani na vteřinu a vytvářel díry do jejího držitele.

„Na to se nedá jen tak zapomenout," zahučel Alek, zdržující se dalšího vysvětlování a Pandora ze sebe málem vypustila zoufale zahučení. „Nech všechny jít v klidu domů, a zůstanu tu s tebou... přečetl jsem celou kroniku. Nepotřebuješ nikoho, ani tu knihu," vyjednával Alek. Stálo jí to všechny síly, aby na něj nezaječela. Vůbec tu neměl být a něco takového sjednávat. Bylo to k ničemu, což se dozvěděl hned na to.

„Jak hezké je tě vidět, takhle poddajného, tak ti mohu rovnou říct... tvůj dar je mi k něčemu, jen když mám tu knihu. Nechci vědět, jak se věci měly. Nakonec nebude tak nutné, abys splnil svou stranu dohody... uvědomila jsem si, že bude lepší mít přímý přenos," Lívána mávla rukou.

Chen od ní a Nikolaje konečně odlepil pohled a zadíval se na bílou jezdkyni Apokalypsy. Zamračil se unisono s Alekem po jeho boku. Pandora nechápala změnu v ovzduší, ale chloupky po celém jejím těle se postavily do pozoru. To nebyl známka ničeho dobrého.

„Myslím, že bys měla přehodnotit, to co jsi právě řekla," doporučil jí Chen klidným hlasem, který však klidný nebyl, ani trochu. Už dokázala rozpoznat, co se v něm odehrávalo, díky tomu, jakým způsobem komunikoval. Byl vzteky bez sebe. „Nemyslíš, že jsi udělala už víc než dost?" dodal.

„Nikdy není ničeho dost, dokud nedosáhnu toho, co chci. Vždy se mi do toho někdo připlete," postěžovala si.

„Jako Smrt, kupříkladu...," poznamenal. Lívána jen pokrčila rameny, jako kdyby takovou překážku ani nepovažovala za trochu důležitou.

„Smrt ani potom všem, co jsem udělala, mě nikdy nepotrestala... ale slyšela jsem, že to postihlo jak tebe, tak i Belluma," pobaveně se zahihňala. Pandora se zamračila. Něco tu nehrálo, jak to, že dva zbylí jezdci byli potrestáni za jejich hrátky s osudem. Vše naznačovalo tomu, že nebylo radno si chodit po světě a manipulovat s tím, jak se věci vyvíjejí.

„Moc dobře víš, že ani jednou jsi neudělala nic, co by nebylo v souladu s tím, co se mělo stát. Když jsi unesla Pandoru a její matku, mučila je a poté dovedla Pandoru až na kraj smrti. Vše bylo, přesně jak bylo naplánované Smrtí," střelil Chen hezky zpět k ní.

Pandoře to došlo. Livana ji musela chtít doopravdy zabít v té době, ale nemohla si pomoci a musela si s ní pohrát, a to muselo dát Smrti dost na to, aby vše připravil k její bombastické přeměně. Opravdu by měla být vděčná, že byla zachráněná na poslední chvíli.

Chtěla žít...

Livanin obličej ztuhl. Chen uhodil kladivem na hlavičku. Řekl přesně to, co měl. Livana na to nemohla nic říct, jelikož to byla pravda.

„Přesně tak, proto jsem si i uvědomila, že vše, co dělám, je v souladu s tím, co Smrt sama chce. Pokud jsem se rozhodla, že je dobré mít po boku Proroka, musí to být správně," Řekla na konec, co se vzpamatovala z Chenova útoku.

Ta žena byla tak daleko ve svých úvahách, že už nebyla schopna rozeznat, co bylo správně a co ne.

„Čeho chceš dosáhnout, se ti nepovede. Pandora není věštící koule, která ti lusknutím prstů řekne, co chceš slyšet," upozornil jí Chen.

„To je pravda, ale tomu se může dopomoci, inspirativním ponouknutím," Livana mluvila, jako kdyby mučení byla jakási příjemná aktivita. Pandora si neuměla představit, jak by mohla něco takového znovu přežít.

„Nic takového se nestane, matko," vmísil se do toho Alek, jeho varovný tón byl slyšitelný v jeho hlase. Pandora musela přijít na to, jak se dostat z této šlamastiky. Jak hloupá byla, když si myslela, že bude moci Livanu přesvědčit k tom, přestat s tímto šílenstvím. Musela je z toho dostat ven. Ale jak?

„Na to sem neshodneme, synu. Bohužel, to co ty mi nabízíš není dostatečné... měl jsi to být ty. Měl jsi být vyvolený a být Prorokem, ale nebyl jsi dost silný. Potřebuji zdroj a ne vykladače," zněla Livanina odpověď, která ještě víc ujasnila, jejich společnou situaci. Livana jen trochu pohnul bradu jejím směrem. Nikolajovo držení kolem jejího pasu a na její paži, zkroucené za jejími zády, se ještě umocnilo.

„Proč tak dlíš na budoucnosti?" ozval se Chen.

„Nebuď pokrytec, také jsi po ní jednou toužil. Hnal ses za každým prorokem, než se jím stala tady naše princezna a začal si myslet jinou částí svého těla," odfrkla si Livana pobaveně.

„Hnal jsem se za nimi, aby nespadly do tvých spárů," připomněl jí Chen.

„A jak se ti to vedlo?" zasmála se Livana. Chen nedopověděl, což samo o sobě dalo jasnou zprávu.

„Ať to stojí cokoliv, ochráním tohoto Proroka, před posedlostí zničit vše, co nejde podle tvého plánu," tohle bylo, co nakonec vyšlo z Chena. A vyděsilo jít to do morku kostí.

Nikdy nemohla pochopit, jak daleko sahá jeho spojení s dalšími Jezdci. Až jak daleko do minulosti? Jaké poslání si nese na bedrech, předtím než nadejde jejich den, který stále nepřicházel. Bylo tu tolik nezodpovězených otázek, tolik věcí, které chtěla zjistit.

Bylo však jasné, že Chen tu nebyl jen kvůli tomu, že k ní choval jakési city, bylo to kvůli něčemu, čemu dokonale nerozuměla, ale nutilo ho tu být.

Nesnesla to a ten moment, kdy si uvědomila, že se s ní  její zajatce začal pohybovat, pryč od shromáždění, začala panikařit. Musí něco udělat, už je proto, aby zastavila její uklizení ze scény. Udělal do jediné, co její slabá osoba mohla. Použila svou schopnost proti jejímu nepříteli. Nemohla to jen tak zapnout, ne když tu nebylo nic, co by mohla vidět. Ale nikdo nemluvit o tom, že nemůže předstírat.

Donutila svaly v celém jejím těle, se napnout. Ze rtů jí splynulo hrané zaskučení. Už jen to, donutilo jejího držitele se zastavit ve vteřině. Vydala ze sebe zasténání, její svaly zabolely, jak moc se snažila vypadat věrohodně. Zlomila se v pase, čímž donutila Nikolaje, od ní odstoupit. Avšak nadále jí držel, i když trochu povolil.

Její volná ruka našla jeho zápěstí. I když se jí to z duše protivilo, obtočila prsty kolem jeho paže a zaryla nehty do jeho kůže. Zavřela oči a znovu zasténala, čímž si jistě už získala pozornost všech přítomných.

„Kurva..." zaječel Nikolaj, trochu s ní zatřásl, ale ona se napnula ještě o trochu víc.

„Má vidinu," zamumlala Livana. „Je to vidina, zapomněl sis vzít rukavice...," zkonstatovala nakonec Livana suše.

„Nechce se mě pustit," zahučel Nikolaj, dokonce zaznamenala trochu paniky v jeho hlase. Pokud to byl on, v její blízkosti a dotýkající se jí. Došlo mu, že ta vidina se týkala jeho. Skoro jí to uklouzlo a zlomyslně se usmála.

Přišel čas na finální scénu.

Dokonale uvolnila své tělo, smířená s tím, že se možná ocitne obličejem na zemi, ale nestalo se tak. Nikolaj ji i přes to, co se s ní stalo, nepustil. Takže když předstírala absolutní bezvědomí, zabránil jí v pádu.

„Je mimo," oddechl si Nikolaj.

„Polož ji sem na lavičku, tohle bude chvíli trvat," rozkázal mu Livana. V sekundě se ocitla ve vzduchu a byla přesunuta, na předem určené místo, díky bohu a jak předpokládala, nedaleko. Livana ji chtěla mít na blízku, což bylo přesně, kde Pandora potřebovala být, k tomu, aby podnikla plán, který se rodil v její hlavě.

„Skončíme to tady," zaslechla Aleka.

„Ne, tady je to, kde to začne," odporovala Livana.

„Pandora není majetek, který ti patří, nebo někomu jinému. Pokud by měla někomu sloužit, je to Smrt," Alek pokračoval.

„Všichni jsme služebníci Smrti. Avšak Jezdci, jsou ti, co budou v prvních řadách při konci všeho... lidé nám slouží," Livanin hlas se zvýšil.

„Livano, nejsi nadřazená nikomu tady. Tím méně Prorokovy, proto jsem byl já a tvůj syn pověřeni, její ochranou. Nemáš to nejmenší právo, ji použít jako nástroj k tomu, mýt výhodu ve chvíli, kdy nastane konec," Pandora naslouchala jejich rozhovoru, měla špatný pocit z této celé situace a to že se z ní sama od sebe odklidila, jí moc nepomohlo. Ale aspoň měla chvíli, nad tím popřemýšlet. Byla si jistá, že ji v tuto chvíli nikdo nehlídal a proto si dovolila pootevřít jedno oko, aby zjistila, kde se každý z přítomných nachází.

„Nikdo nestanovil pravidla hry. Prorok nikomu nepatří, ani Smrti, ačkoliv ho vytvořila," podotkla Livana tichým hlasem.

„Ano, ale kdyby v tom Prorok byl sám, nebyl bych tu já ani tvůj vlastní syn," přisadil si Chen. Livana se koutkem oka na Aleka, po malém zaváhání si odfrkla.

„Jediný důvod, který jsem měla k tvorbě potomků, aby se aspoň z jednoho z nich stal Prorok. Myslela jsem si, že Alek by mohl být potenciál, když měla Mae i Deon zklamali. Bylo to k ničemu,"

„Smrt by nedovolila, aby se někdo z tvých dětí staly nástroje k tvému vlastnímu prospěchu," připomněl jí. Livanin výrok byl chladný a Pandora nemohla jinak než se podívat na Aleka, aby našla jeho tvář ponořenou do stínu, zatímco propaloval svou matku stejně tak chladným pohledem.

„Avšak dovolil to jejímu otci?" zeptala se rétoricky. Pandora ztuhla. Byla to pravda. I její otec chtěl najít Proroka a být o krok na před než ostatní.

„Smrt tušila, že Bellum bude zaslepený, a i když si uvědomí, kým se Pandora stala, nebude moci ji zneužít pro svůj prospěch. Avšak ty jsi ztratila ten pocit v sobě, proto ti Smrt nevěří," zkonstatoval Chen.

Ovzduší kolem ztuhlo o něco víc.

V tom to ucítila... volání, které jí pomohlo přijít na to, co přesně teď musí udělat. Nedalo se tomu zabránit, jakkoliv by to šlo. V jednu chvíli jejího života, by stanula před Livanou se stejným úmyslem, který jí teď přepadl.

A teď přišel ten správný čas na to, aby se odhodlala k radikálnímu kroku.

V další sekundě otevřela oči dokořán, našla Livanu stojící jen malý kousek, zatímco Pandory si nikdo v tuto chvíli nevšímal. Všichni se soustředili na výměnu názorů paní domu a jejími návštěvníky. V rychlosti zhodnotila situaci a možnosti, které jí byly předloženy. Nesměla zaváhat, ani na vteřinu...

Vyskočila na nohy, bylo to jako kdyby se celý svět najednou zpomalil a ona uháněla jako zběsilá k Livaně. Jen koutkem oka zahlédla její zachránce stojící opodál, zírajíc na její počínání, když se nehnala k nim, ale k jejich nepříteli.

Livana jen stihla otočit hlavu jejím směrem, ale to už byla Pandora přímo před ní. Dřív, než se zmohla na jakoukoliv reakci, Pandora popadla Livaninu ruku. Prsty objaly její zápěstí, se záměrem se jí hned tak nepustit.

Livana sebou jednou jedinkrát škubla, ale poté ustala. Setkala se s Pandořinýma očima. A to jí stačilo k tomu, aby v sobě našla to kopnutí, které jí dovede k vidině.

To bylo přesně to, co zamýšlela. Její žaludek se zhoupl napětím a její vědomí ji vtáhlo do víru, který byl v každém případě jiný, s každým člověkem, bytostí se to zdálo být odlišné.

Tenhle vír se zdál být nekonečný a pohltil ji celou. Většinou jediné, co musela udělat, bylo ponořit jeden palec na noze. Tohle bylo jiné... a ne v dobrém smyslu. Všude kolem ní se rozprostírala temnota. Žádné světlo nikde kam její oko dohlédlo.

Stála na zemi, ale nikde se nic nenacházelo... žádná nápověda k tomu, jak se dostat ven na světlo. Hodně jí to připomínalo časy, které strávila jinde, za nepříznivých podmínek... na cestě k smrti. Nikdy předtím, se neocitla v takovém místě.

Netušila, co si z toho vzít. Ale ta tma a nicota, ji pomalu začala ochromovat. Neslyšela, neviděla... necítila. Popadala dech a jen zírala do temnoty.

Co to znamenalo? Snažila se pochopit... co tahle neobvyklá scenérie znamenala, ale nemohla. Nemohla myslet, ne za takových podmínek.

Co to bylo, pochopila jen, až co se to doopravdy stalo.

Netrvalo to dlouho a vrátila se zpět do svého těla, bez známky poškození, nebo jakékoliv újmy na zdraví. Zalapala po dechu, když byla konečně vytržená z víru nicoty a mohla cítit svou tělesnou schránku vítající ji zpět doma. Její srdce tlouklo jako o závod a byla ráda, byla to ta jedna věc, co ji dokázala nakonec uklidnit, jelikož věděla že žije.

Její oslepené oči se opět vyjasnily a ona mohla rozpoznat siluety lidí nashromážděných okolo, světlo vycházející z lamp na nádvoří. Chvíli jí trvalo než si na takové množství pohybu a světla zvykla. Byla otřesná tím, co viděla... nebo spíš neviděla a teď byla zpět a musela se vypořádat s následky.

Které přišly hned na to.

„Co si myslíš, že děláš?" zasyčel někdo přímo u jejího ucha, před tím, než se silné prsty obtočily kolem jejího hrdla.

Byla si jistá, že její nohy se už neocitaly na zemi a nápadně se jí nedostávalo vzduchu.

Tento akt jí pomohl se dokonale probrat a vidět vše jasně. Viděla Livanu pod sebou a její ruku vztyčenou nahoru k ní, jelikož to byla ona, kdo ji tak brutálně držel pod krkem. Její nohy jen tak visely ve vzduchu a její jediné podpora byla právě Livanina ruka. Pandora ji popadla kolem zápěstí v záměru se od ní oprostit.

Bylo jí to však k ničemu, z nějakého důvodu se Livana proměnila v nejsilnějšího nadčlověka a ona se nezmohla na nic, co by jí pomohlo uvolnit stisk jejích prstů kolem jejího krku.

Jak před malou chvíli, tak dobře viděla, před očima jí naskákaly fialové fleky a její hrdlo bylo v jednom ohni, jak moc se snažila popadat dech.

„Nikdo se mě nedotkne bez dovolení...," Livana zasyčela a pak se zarazila, jelikož ji v jejích záchvatu vzteku konečně došlo, co bylo Pandořiným záměrem. Zabodla do ní svůj pohled, který se zdál být dokonale ledový.

„Co jsi viděla?" zavrčela. Pandora si byla jistá že zahlédla bílý záblesk v Livaniných očích. 

~~~

Ahojjjjj 😌

Už to bylo moc dlouho, já vím... ale jak jsem slíbila, nikdy bych nenechala knihu bez dokončení a dokončit tuhle knihu bylo v mých myšlenkách skoro každý den, jen si nemyslete.

Hodně věcí se dělo, změnila jsem laptop... ano znovu a během procesu jsem ztratila, co jsem mezitím napsala... a jistě sami víte, jaké to je začít od znovu něco, co jste už jednou psali... 

každopádně, jsem tu... s novou kapitolou...

jistě si všichni, co čtete tuhle sérii, pamatujete, že jsme skoro na konci, tak si držte klobouky.. další ... poslední kapitola bude stát z to... a nezapomeňte na epilog samořzejmě.

no nic, nebudu se tu moc rozepisovat. 

doufám, že jste se všichni měli dobře, scházeli jste mi, i WP. 🤗

love ya