~~~ All time low - Summer Daze ~~~

Možná máte obavy o tom, že nemá plán.

Měla ho, tak nějak. Nebyl úplně do konce vypilovaný a jistě by se v něm nějaké ty trhliny najít mohly.

Možná jich tam bylo tolik, že hrozilo, že se celá její inscenace rozpadne na padrť. Hlavu si s tím nelámala. Věděla totiž, že v tom nebude sama. A ne, ani Aleka, ani Chena, ani Evianu do toho nemínila zatáhnout. Byl to někdo jiný, koho věděla nepostihne žádný trest, jelikož měla imunitu z povolání.

„Vážně jsem si nemyslela, že bys vyslyšela moje volání takhle rychle," vyjeveně se dívala na drobnou osobu, navlečenou do černého oblečení.

Calithea pohodila tmavými prameny, jako kdyby tím chtěla potvrdit to, že opravdu byla nadpřirozená bytost, a tudíž se mohla kamkoliv dostat, jakkoliv rychle. Egoisticky se na ni zazubila.

„Moje drahá, však víš, kým jsem. Lítám jako vítr a tvé volání by mi nikdy neuniklo. Když mě volá Prorok, tak i kdybych zrovna sbírala duši královny Alžběty, pořád bys byla na prvním místě," přiložila si ruku na srdce, dávajíc najevo svou upřímnost. Pandora protočila oči.

„Ty a Chen se vážně nezapřete," vydechla, ani se nad tím nepozastavovala. Jen Cali delší dobu neviděla a zapomněla, jak moc se svému bratrovi podobala.

„To charisma máme prostě v rodině, nedá se s tím nic dělat," zachichotala se, poté se přemístila od okna, ve kterém se zjevila jako duch a usadila do křesla vedle Pandora.

Byl další den poté, co strávila celé ráno v Chenovo náručí, aby jí hned na to vyhnal ven s tím, že ji u něj nesmí nikdo najít. Přišla si, jako kdyby oni dva praktikovali nějakou zakázanou lásku, ale nechala se vyhodit ven, tak jako tak. Odcházela do svého pokoje s malým úsměvem a s teplem rozlévajícím se od centra její hrudi do všech koutů její bytosti.

„Proč se tak divně usmíváš?" zajímala se Calithea, zkřížila si nohy na křesle a zkoumavě si Pandoru prohlížel. Pandora rychle zamrkala, aby se vzpamatovala a věnovala pozornost, sběrateli, které hos e zavolala s jasným záměrem.

„Jen tak...," mávla nad svém pitomém výrazem rukou a posunula se blíže ke kraji křesla, spojila své ruce v klíně a vážně se zadívala na Cali. Ale ta se na ni nedívala. Zírala na její propletené prsty v klíně.

„Máš oba dva prsteny," podotkla. Pandora se podívala dolů na své ruce a rozpletla je. Opravdu je ještě stále nosila a nemínila s tím přestat. Oba prsteny pro ni hodně znamenaly, byly upomínkou na to, že si nikdy nemůže být ničím jistá, a proto se rozhodla, je oba mít. Každý na jedné ruce.

Jen němě přikývla a jen tak mimoděk pohladila polštářkem ukazováčku chladný povrch červeného rubínu. Neuvědomovala si, jak moc tím prozrazuje, dokud Calithea nezapištěla do ticha pokoje.

Sakra...

Mělo jí dojít, že jeho sestra bude mít také tu dovednost, dedukovat jako detektiv, co se kolem lidí děje. Nebyla to tedy jen schopnost patřící Jezdci, bylo to v rodině.

„Ty... Wookie... vy...," koktala nesouvisle. Pandora vrtěla hlavou, snažíc se jí dostat o tohoto tématu.

„Ne," řekla, ale hlas se jí třásl

„Ale ano, kdybych teď šla za ním do pokoje, našla bych ho v tom samém rozpoložení?" vyzvídala. Možná měla s voláním Calithey počkat a netahat ji sem hned. Avšak silně pochybovala, že by se Chen ubíral tím samým pošahaným směrem, jako ona sama. O tom se rozhodně přesvědčí sama, až ho uvidí později.

„Pochybuji...," zamumlala, ale jen ta představa toho, že by na rtech měl ten samý úsměv, jako ona, ji skoro donutila vyskočit na nohy a jít se na něj zase podívat. „Můžeš to později zkusit, a chci být u toho," povolila Pandora.

„Dobře," zasmála se Cali, podívala se do dáli, jako kdyby přemýšlela nad tím, jak nejlépe překvapit svého bratra a při nejlepším mu přivodit malý infarkt.

„Teď k tomu, proč jsem tě potřebovala, z části se dokonce týká tvého bratra," Pandora zvážněla, stejně tak i Cali. „Můžu s tebou počítat, že nikomu nic neřekneš?" vyzvala ji Pandora. Cali na vteřinu zaváhala.

„Normálně bych chtěla předem vědět, co po mě chceš, než bych se uvázala k nějakému slibu. Ale jsi skoro rodina, vylož karty na stůl. Nikdo ze mě nic nedostane," znovu si přiložila ruku na hruď a stejně tak jako Pandora se posunula ke kraji svého místa, aby ji vyslechla.

Pandora jí vysvětlila, vše co se týkalo toho, co se doposud událo, aby pochopil, proč musí udělat, to co chystala. Netrvalo jí to zas tak dlouho, jelikož detaily ještě promyšlené neměla, což znamenalo, že toho zas tak moc neměla. V tom, co neměla jí musela pomoci jedna jediná pověřená osoba. A s tou teď právě mluvila.

Calithea na ni zůstala zírat a možná i čekala, že něco víc z ní nakonec vypadne, když se tak nestalo, řekla jen něco nesrozumitelného, co Pandoře uniklo a opřela se zády o opěrátko.

„Jsi šílenec," uznale pokývala hlavou a Pandora jí tu myšlenku ani nemohla vyvrátit, měl jen malou šanci na úspěch a ani ten úspěch netušila, jak by měl vypadat. Věděla jen to, že chtěla tohle celé ukončit. Chtěla mýt klid, a pokud to znamenalo jít do jámy lvové, tak ať se tak stane.

„Jediného, čeho tímhle dosáhneš, že se necháš zabít. A teď můžeme spekulovat o tom, jak a jaký Jakzdec ta učiní," vypočítávala Cali její možnost na přežití, ale ještě se jí to nesnažila vymluvit, což počítala jako dobrou známku.

„Nemůžou mě jen tak zabít... počkat, množné číslo?" podivila se Pandora.

„Jistě, Chen to jen tak nenechá," pokrčila rameny Cali, jako kdyby jí to ani nijak nevzrušovalo. Pandora se zasněně usmála a mávla nad tím rukou.

„Chena se nebojím, odpustí mi to," bude na ni rozzuřený, o tom žádná, ale to pomine a ona je s tím smířená. „Pomůžeš mi, nebo ne?" rozhodla se na Cali uhodit zpříma.

„Přelstít mého bratra a ještě u toho být? Do pekla, samozřejmě že jsem s tebou. Ale, musíš mi něco slíbit,"

„Co to je?" byla připravená.

„Kdybys viděla, že se má schylovat k nejhoršímu, práskneš do koní," tahle podmínka, tak trochu nedávala smysl, jelikož jakmile udělá, k čemu se rozhodně. Bude to to nejhorší.

„Máš to mít," natáhla ruku ke Cali a ona ji spiklenecky přijala.

Poté se pustili do vymýšlení detailů, jak a kdy provedou tento plán.

O hodinu později scházela dolů do přízemí, sama a nervózní. Calithea se odebrala dělat svou práci a v pravý čas se má vrátit a začít s její polovinou jejich společného úsilí.

V obývacím pokoji o velikosti tanečního sálu, našla jen Aleka a Evianu. Eviana si v poklidu četla, zatímco Alek byl na druhé straně pokoje, na telefonu.

Když Pandora vešla dovnitř, její manžel se k ní otočil, se sluchátkem u ucha se na ni usmál a pokynul jí hlavu a ona udělala to samé, nechala ho pracovat a přidala se k Evianě.

„Spala jsi dlouho," zkonstatovala na uvítanou Eviana, jen pozvedl oči od stránek knihy a poté se vrátila zpět ke čtení. Pandora se začervenala, jelikož skoro nespala a když ano, bylo to náručí muže, který ani nebyl její muž podle zákona.

„Doháněla jsem to, co jsem nenaspala v noci," řekla jen, usadila se v křesle naproti ní.

„Jak se vede tvé noze? Alek nám pověděl o vaší nehodě," až teď si vzpomněla na své zranění, které bylo tak zanedbatelné, že se styděla ho byť jen vytahovat v konverzaci.

„Je v pořádku, vážně to nic nebylo. Alek z toho jistě udělal z komára velblouda," mávla nad tím rukou. Na své malé zranění si ani nevzpomněla, neměla na to čas, zatím co trávila čas v Chenově pokoji.

„Jaká byla tvá vyjížďka s Chenem?" neměla v plánu se na něco takového ptát, ale nějak to z ní vypadlo.

„Jako vše s Chenem, poučná. Už se mu snažím i vyhýbat, aby mě nekomandoval," svěřila se jí Eviana a Pandora měla co dělat, aby udržela smích, který se jí dral na rty. Jen si vzpomněla na ty dny, měsíce poté, co se i s Chenem vrátila do Anglie. Nikdo nikdy nekontroloval její život, jako to měl v té době v malíku on. Ale díky jeho striktnímu přístupu se dokázala ovládnout a už zvládne dotyk na denním pořádku. Nebyla z ní troska, která se stranila jiných. Pomohl ji naučit se rozumět sobě samé. Pomohl jí v noci spát a nezhroutit se při každé její vidině.

Byla mu za hodně vděčná, i když stejně, jako tady Eviana tu vděčnost ze začátku necítila ani náhodou.

„Jedině dobře, že tu není bazén, jistě by tě donutil plavat sem a tam, jako cvičeného delfína, což udělal on mě," svěřila se Pandora.

„Nech být, ještě je tu to jezero," zasmála se Eviana nervózně a ona se k ní přidala. Na chvíli se odmlčeli.

„Slyšela jsem od Chena, že tobě vděčím stejně tak jako za mou druhou, tak i první záchranu života," nikdy o tom nemluvili, až do teď.

„To není pravda. Po druhé jsem se k tomu tak nějak přimotala a byla to Smrt, kdo tě navrátil. Po prvé... kdyby nebylo Chena, tak bys tu nebyla," uvedla věci na pravou míru.

„Ale viděla jsi, co se stalo a řekla jsi mu to. Nejednal by, kdyby nebylo tebe," Eviana ji z toho nenechala se jen tak vyvléknout.

Chen by bez jejího ponouknutí nejednal. To byla pravda, přesně tak jak tomu bylo s Alekem. Vždy to byla ona, kdo mu způsobil potíže.

„To nic není. Bylo to společné úsilí," vyhnula se jejímu pohledu.

„Děkuji i tak. Byla jsem mimo sebe, vždy poněkud labilní... Zachránila jsi mě," Eviana se k ní nahnula a bez ptaní popadla její ruku do své. Normálně by se jí vytrhla, kdyby byla o rok mladší Pandora.

Na situaci mezi dvěma ženami, nebylo nic jiného, Pandora stiskla Evianinu ruku v ten samý moment, co ona. Pandora se zadívala do jejích modrých očí a zalapal po dechu, když zjistila že se utápěly v slzách a absolutně se na ni nedívaly. Eviana svírala její ruku, jako kdyby a tom záležel její život a Pandora jí nechala. Byla si téměř jistá, že Eviana právě teď dostala jakýsi náhled osudu. Ale netroufala si byť jen hádat, k čemu se mohl vázat.

„Tak sama...," zavzlykala Eviana skoro neslyšitelně. Pandora ztuhla, zatímco tekly Evianě slzy po očích, dívající se přímo do Pandořinýho nitra. Chloupky po celém jejím těle se zvedly do pozoru a udělalo se jí mdlo.

„Eviano... pověz mi co vidíš," muselo to být o ní. Cítila to, Eviana konečně viděla víc ve změti jejích výjevů.

„Další změna...," vydechla.

Další změna v osudu?

Jak se to mohlo takhle často měnit? Měl osud nějak smysl, když byl tak proměnlivý?

„Každé rozhodnutí... ovlivňuje budoucnost...," skoro jako kdyby slyšela její myšlenky, Eviana zodpověděla její pochybnosti. Znamená to, že to rozhodnutí, které učinila, změnilo kurz? Bylo špatné?

„Co se změní?" stiskla její ruku o něco více. Poslední odkaz Zeka, se vytrácel v mlze osudů a ten, který on sám předložil a zemřel pro to, se zdál být nicotný.

„Prorok... sám... nebezpečí... smrt...," Pandora nic nechápala nesouvislým slovům, která Eviana jen tak šeptala do éteru. Ale ani jedno ze slov, neznělo, jako kdyby se osud měl proměnit v něco s duhou a jednorožci. To byl důvod k nepokoji.

„Eviano, soustřeď se a řekni mi, něco co dává smysl," po očku se podívala kolem, aby se ujistila, že se kolem nich nikdo nenachází. Měla v úmyslu si nechat tuhle celou záležitost pro sebe, a to znamenalo zlanařit k tomu i Evianu.

„Trest... pro všechny...," Eviana zamumlala, viditelně se snažíc se udržet obraz událostí před jejíma očima.

Při slově trest, se Pandora zarazila. Najednou se jí to nelíbilo. Měla z toho špatný pocit.

Tím hůř, když se otočila a zahlédla Chena, jak vchází do obývacího pokoje. Jeho oči našly ty její skoro okamžitě a ona si byla jistá, že musel vše vědět.

Pak se na ni koutkem úst usmál, přičemž se její vnitřnosti rozpustily na jakési nefunkční želé. Na vteřinu úplně zapomněla na probíhající drama s Evianou a utápěla se v černotě jeho očí. Nemohla si pomoci, připadala si, jako kdyby to bylo teď a tady naposled, co se na něj bude moci tímto způsobem podívat. Stejně tak jako on na ni.

A chtěla si to užít. Pohnutí nad tím, jak moc ten muž pro ni znamenal, jí málem dohnalo k slzám.

Naštěstí tu byla Cali, aby ji a všechny přítomné vytrhla z tranzu. Bez varování se objevila z ničeho přímo za Chenem a skočila mu na záda. Musela se zasmát, jak Chen vyvalil oči v prvních vteřinách sesterského útoku.

Eviana sebou škubla a podívala se na nově příchozí a stejně tak si Alek se odpoutal od telefonátu a věnoval pozornost pozdvižení u dveří do pokoje. Před tím, než se mohla Eviana zvednou a přivítat Cali, Pandora ji zadržela.

„Eviano, nech si to pro sebe, prosím," naléhavě se zadívala do jejích očí a ona jen váhavě přikývla.

Poté se odebraly přivítat nového nájemníka domu u jezera a Pandora měla v úmyslu si užít těch pár hodin klidu, před přicházející bouří. 

~~~

Hello my lovelies!

jsem zpět zase s dalším přínosem vašeho oblíbeného příběhu haha... /mé zbožné přání hahaha/ ... po poslední kapitole... se bojím hahaha

čím víc se blížím ke konci příběhu, tím těžší je pro mě psát, ne kvůli tomu že bych nevěděla co psát, to by bylo špatné při konci trilogie... hah... je to spíš kvůli tomu, že nechci říct bye těm postavám. 

takový problém mám, když píši příběhy, které jsou vícedílné... přilnu k postavám až moc pro mé zdraví hah. Ne že bych nepřilnula k Damonovi a Chelsea v Duchovi, ale jistě mě chápete mě... když strávíte roky psaním, něčeho více rozsáhlého... nechcete to jen tak zakončit...

uffff... to bude depka haha.. už to vidím...

jeden z důvodu, proč se chystám na spin off 

ale to je pro teď vše...

love ya