~~~ Gummy - My love (OST) ~~~

Sdílet večerní stůl společně s Alekem, Chenem a Evianou, bylo něco, co by ji ani ve snu nenapadlo. Bylo to tak nemyslitelné, že i teď a tady, v přímém přenosu to bylo naprosto šílené. Už asi pět minut v kuse přežvykovala jeden kus masa v ústech, těkající z jednoho zamlklého člověka na druhého.

Vlastně to nebyla pravda. Ani jeden z nich nebyl přímo člověk. Tím méně ten, co seděl naproti ní přes stůl. Jezdec, Prorok, Vypravěčka Osudu a potomek Jezdce. Takový mix jen tak nikde nenajdete. 
~
„Proč jsi mi neřekl o příjezdu Chena a Eviany?" zeptala se Pandora Aleka, poté co se vrátila do domu, potkala ho na cestě do svého pokoje. Stejně tak jako ona, to vypadalo, že byl zastižený odpoledním deštěm. Prsty si projel mokrými vlasy a došel až k ní.

Pozvedl na ni obočí.

„Co to říkáš?" chtěl vědět. Prošel kolem ní a zmizel za dveřmi jeho pokoje. Zaváhala, než ho následovala dovnitř. Skoro nad sebou protočila oči, když vcházela dovnitř. Zavřela za sebou dveře a zastavila se v polovině pohybu 

„Mluvím snad jiným jazykem? Vyhýbáš se otázce a já chci vědět proč? Proč je tu Chen, když jen před pár dny se se semnou rozloučil s tím, že ho neuvidím aspoň pár měsíců a teď tu najednou je s Evianou v závěsu. Tak jako vždy jsem byla vynechaná z vašich plánů, už ani nemám sílu se nad tím rozčilovat. Takže bych ocenila, kdybys nepřiléval oleje do ohně a vysypal to," řekla skoro bez jediného nadechnutí. Vyhnula se pohledu na něj, protože se bez varování začal vysvlékat z mokrého oblečení. První letělo tmavé tričko, které přistálo s mokrým plesknutím na podlaze. Zírala na ten kus látky, vědoma si toho, že Alek teď před ní stál polonahý. Kriste...

„Nikdo tě z ničeho nevynechal, tohle byla jen čirá improvizace, o které jsem se dozvěděl pravděpodobně v tu samou chvíli, co ty, když jsem narazil na Evianu bloudící v domě, která mi pověděla o Chenovi, který ustájoval svého bájného koně v tu samou dobu," vysvětlil konečně. Jeho slova ji donutila se na něj zadívat, hledající pravdu v jeho obličeji. Až na to, že při cestě nahoru k jeho očím se neomylně zastavila na jeho obnaženém torzu, lesknoucí se díky mokru, které na něm bylo zanecháno, díky promočenému oblečení.

Snědá pokožka, lákala k pohlazení. O tom nebylo pochyb, měla tu možnost se ho dotknout a nejen to, věděla, jaké to je cítit Aleka blízko sebe. Nemohla na to zapomenou, jen díky tomu, jak se mezi nimi věci měly. Fakt byl, i když se jejich emocionální spojení přetrhlo, neodvratitelná přitažlivost tu nadále byla.

A pak se zarazila.

Znovu se k ní dostavil ten pocit, že by ho měla porovnat s Chenem. A ten se k ní dostavoval často. Jen to uvědomění, že ti dva muži teď byli pod jednou střechou ji dovádělo na pokraj šílenství. Její emoce byly nejasné, zakalené a ona se těmi vodami nechtěla brodit, jelikož hrozilo, že utane, a to i přesto, že se nacházel ve vodách, co ji sotva po kolena.

V rychlosti se setkala s jeho očima. Skoro se obávala, že by mohl vědět, co se jí honilo hlavou. Ale vždy zapomněla na to, že Alek byl jen obyčejný smrtelník, i když jako ona byl potomek Jezdce. Nemohl tušit, i tak když se dívala do jeho oči, jeho obočí maličko pozvednuté, držel ji v zajetí.

Musel se snažit, aby si vzpomněla na důvod toho, proč tu teď byla a proč se na ni vlastně tak upřeně díval.

„Dobře, rozhodla jsem se, že ti budu věřit," pokrčila rameny. Její hlas zněl směšně.

„Nikdy jsem ti nelhal, není důvod proč bys mi neměla věřit. Možná jsem ti pár věcí zatajil, nebo ne přímo řekl. Ale nikdy jsem ti nelhal. Aspoň v tom mám čisté svědomí," vydal ze sebe, jeho vlasy mu spadaly do obličeje. Vypadal, jako kdyby se připravoval na točení reklamy, avšak bála se jen pomyslet na to, kterou.

„Jisté, ta tvá poctivost, nás dovedla až sem, do šťastného manželství, dokud nás Smrt nerozdělí... když už nás spojila," sarkasmus jen odkapával z její slov.

„Vážně ti je celá tyhle situace až tak nepříjemná? Byla by sis radši vzala Chena?" udělal k ní krok a hned se zatavil, ruce v pěsti, jeho oči zuřící. „Vlastně i já si myslím, že by tě udělal šťastnější, než tě dělám já," odfrkl si.

„O to však nejde, už ne. Moje štěstí? Tyhle banální věci jsem já už dávno opustila. Už na ničem takovém nezáleží, ani na tom, že bych skákala tři metry vysoko, kdybych mohla být tvou ženou, kdyby ses mě zeptal v Anglii. Vše se změnilo. Osud nás svedl dohromady, ale ne kvůli tomu, že jsme se do sebe zamilovali, ale protože si to tak Smrt přála," do očí se jí nahrnuly slzy. Bylo jí to líto, tak moc, že to až fyzicky bolelo. Niky to tak nechtěla.

Dříve jediné, co chtěla... byl Alek. Ale časy jednoduchosti, už dávno odezněly. Už to nebylo o jejích touhách, nebo jeho.

Ani si neuvědomila, že Alek stojí přímo před ní, jeho ruka vztahující se k ní. Jemně vzal tu její do jeho teplé dlaně, prestem přejíždějíc po jejích kloubech v utišujícím gestu.

„Vypadá to, že jsi to konečně pochopila. Bylo to mimo mé ruce. Nezáleželo na tom, co jsem cítil, nebo co jsem chtěl a ty víš moc dobře, proč jsem přijel až do Anglie. Je to víc než jen to. Můžeme se pokusit tohle přežít dohromady, nebo zvlášť. Moje jediná myšlenka v tuto chvíli je, abychom byli v bezpečí. Nic víc," nedržel její ruku v jeho moc dlouho, jako kdyby to déle snést nemohl, odstoupil od ní. Usmála se.

„Vypadá to, že jsme si vyměnili role. Já si na dotek zvykla, kdežto teď, ty jsi ten, kdo jej nesnese,"

„Tak to není," zavrhnul hned na to.
~
„Dáš si ještě trochu?" zamrkala při té otázce a zadívala se po směru hlasu, který na ni mluvil. Znovu se přenesla k večernímu stolu a k její společnosti, která ji obklopovala. Už nezáleželo na tom, jak se vyvíjela konverzace mezi ní a Alekem. Vždy to vedlo to slepé uličky.

„Co?" vypadlo z ní, jelikož absolutně netušila, co po ní Eviana chce.

„Víno," zamávala na ji skoro prázdnou lahví bílého, které jí bylo nabízeno.

„Jo... jistě," připadala si jako koktavý blázen, na kterého se ještě v tu samou chvíli všichni zaměřili, jako kdyby si uvědomovali, co ona. Že je naprosto mimo. Eviana udržela své obličejové výrazivo na uzdě a dolila Pandoře sklenici. Ona mezitím zapracovala na tom, aby přikovala svůj vlastní pohled na prostředek stolu. Ticho se prohlubovalo a ona už to nemohla vydržet, ignoroval ty dva ťulpasy u stolu a podívala se na Evianu. Úplně zapomněla na ten moment, kdy ji viděla umírat... už po druhé a pak její z mrtvých vstání.

„Jak se ti daří s tvými schopnostmi, Eviano?" zajímala se. Už uběhla nějaká ta chvíle od té doby, kdy se jí Chen ujmul, tak jako před tím jí.

„Ještě je moc nechápu, ale vím že mi tak nějak dodávají rovnováhu," odpověděla, bez zaváhání. Pandora byla překvapená. Nikdy Evianu neviděla tak stabilní. Aspoň někomu pomohla změna života, pomyslela si hořce.

„Už se k tobě dostavilo nějaké prozření o Osudu?" přitlačila v otázkách. Byla poněkud dychtivá, co se týkalo čehokoliv, co by mohlo pomoci v pohledu na budoucnost, ať už to bylo z jakékoliv strany. A on už nějakou dobu žádnou pořádnou vidinu nedostala.

„Jen ústřižky, kterým nerozumím. S Chenem pracujeme na tom, abych je dokázala poskládat do něčeho smysluplného," koutkem úst se usmála a její oči přistály na Chenovi. Pandora následovala jejího pohledu a taky se zadívala na zmíněného muže. Nemohla si pomoci, ale když viděla, jak se na Evianu také povzbudivě usmál, její vnitřnosti se nehezky zkroutily a nevole prostupující její bytost, bylo jen těžké zastavit. Jen tak tak dokázala udržet svůj výraz nelibosti na uzdě.

„Tak to se vám to jistě brzy povede," ucedila mezi zuby. Schovala ruce pod stůl, jelikož je zatínala do malých neschopných pěstiček, které měla chuť vrazit do desky, lákající k pošetilému chování.

„Také v to doufám, je to zajímavé. Je to skoro jako kdybych snila s otevřenýma očima a naprosto bdělá," vypadalo to, že si její náhlé nevraživosti Eviana nevšimla a pokračovala ve vyličování jejích pocitu, když to na ní přijde.

„A nemusíš se tedy nikoho dotýkat?" Alek také vypadal k smrti zvědavý a zapojil se do vyzvídání.

Pandoru to už přešlo. Aspoň se jí povedlo zabít to ticho. Opřela se o svou židli a naslouchala tlachání, ale tak aby radši nic určitého neslyšela a pomalu usrkávala ze své sklenice. Poslouchala jen na půl ucha, tudíž když padla otázka, která ji zaujala, skoro jí unikla.

„Zajímalo by mě, zda je možné se se Smrtí jen tak setkat," nebylo tak otázka, jako spíše věta jen tak hozená na stůl a přišla od Eviany. Vypadalo to, že si na tuhle stránku svého života stihla zvyknout až pozoruhodně rychle. Záviděla jí. Jen si vzpomněla na to, jak moc trpěla, žijíc v nevědomosti o tom, co s ní je a proč má takové dovednosti. Ale mohla obviňovat i sama sebe, to jakým způsobem si svou úlohu uchovávala tajemstvím, jí také moc neprospělo.

„Když jsi na pokraji smrti, tak bez problému," zamumlala si jen tak pro sebe, k jejímu štěstí jí však její poznámku všichni zaznamenali a znovu se kolem ní rozhostilo ticho. Alek a Eviana, jen v souhlasu pokývali hlavou, kdežto Chen se na ni jen zkoumavě zadíval. A ona, aniž by to ovlivnila, od něj odvrátila pohled, v souladu s tím, co cítila. On totiž viděl až na spodek její duše.

V tom se najednou postavil na nohy.

„Půjdu pro nějaké další víno, vím kde to je Aleku," informoval je Chen. Pak se k ní obrátil. „Pandoro, nechceš mi jít pomoci?" asi jen jí bylo jasné, jak moc se její ex mentor snažil vypadat nedbale, zatímco ji propaloval ohnivými očima. Ne, že by svítili rudou, jak už je v té podobě znala, ale horko z nich sálalo.

„To jistě zvládneš sám," mávla nad jeho snahou, aby ho následovala, rukou.

„Uvítám pomoc ve vybíraní od lajka," vůbec se nesnažil zaonačit ten fakt, že její pomoc rozhodně nepotřebuje, ale jen chce aby hezky poslechla a utíkala za ním, jako pejsek za pánem. Zamračila se na něj. Měla v úmyslu ho znovu poslat do horoucích plamenů, konec konců, tam by měl být jako doma. Ale v ten moment se jeho pohled trochu pozměnil.

Nemohla si pomoci a znovu porovnala jeho a Aleka. V tuhle chvíli by si jí Alek asi už přehodil přes rameno, ať chce nebo ne, by si ji odnesl.

Chenova taktika byla jiná. Měl trpělivost a to znamenalo, že i kdyby s ním teď nešla, rozhovoru s ním o samotě se nevyhne, jelikož si jí najde později. A i kdyby se mu i tak vyhnula, vyhledal by ji potom, zahnal do kouta a...

Na sucho polkla a už stála na nohou. Lepší si tím peklem projít teď, než se zmítat v bolestném očekávání. A vadilo by jí to zas tak moc? Přemýšlela už na cestě ven z jídelny, v těsném závěsu za Chenem, jejím vyzyvatelem. Prošli celým domem, až na durhou stranu. Měla pocit, že tady ještě nikdy nebyla, což nebylo zas tak divné, když vezme v potaz, že tento dům obývá ani ne tři dny.

Chodba se při jejich chůzi rozsvěcovala, dokud nedošli až ke dveřím, vedoucí ven. Zamrkala do tmy, osvětlenou jen lampami u cesty, která je zavedla k dalšímu menšímu domku, který jak předpokládala, ukrýval vinný sklep. Otevřel jí dveře. Pozvedla obočí a prošla kolem něj, do tmy.

„Rozsvítím," zamumlal, když za nimi zavřel dveře a protáhl zase on kolem ní. Polilo jí horko proti její vlastní vůli.

A tak udělal, stojíc na prvním cihlovém shodě, který vedl někam dolů, do oranžově prosvíceného sklepení. Nebála se, bylo tam světlo, ale nikdo by ji tam nedostal, kdyby tu byla sama a za tmy. Až moc jí to připomínalo jinou scénu z jejího života, na kterou si už vzpomínala.

I přesto zaváhala, a nenáviděla se za to.

„Nic ti nehrozí," slyšela Chenův uklidňující hlas, odtrhla oči od schodů a podívala se na něj. Znovu věděl přesně, co se v ní odehrává, bez toho, aby jeden z nich promluvil. Bylo to pozoruhodné a děsivé v tu samou chvíli.

„Já vím, jsem tu s tebou," zkonstatovala, když scházela dolů po schodech, neviděla jeho výraz v obličeji, když to řekla a možná to tak bylo lepší.

„Tak, proč jsem sem byla proti své vůli dovlečená?" zajímala se, opřená o jeden z regálu napěchovaným víny. Zkřížila ruce na své hrudi a dívala se na něj, zatímco procházel zásobu zlatavých vín, kousek od ní.

„Nebuď dramatická, ani jsem se tě nedotkl," řekl jen tak mimochodem, čtoucí si etiketu nápoje.

„To se máš čím chlubit," odfrkla si. Možná se jí to zdálo, ale byla si skoro jistá, že jeho čelist zacukala. Nemohla jinak, než si ho teď s klidem prohlédnout. Měl na sobě obyčejnou bílou košili, s rukávy vyrolovanými skoro až k loktům a lemy zastrčenými do kalhot s páskem, který těsně obepínal jeho postavu.

„Vypadalo to, že máš něco na srdci," otočil se na ni a věnoval jí jeden z těch pohledů, čtoucí její vnitřní pochody.

„Absolutně nic," pokrčila rameny. Dalo jí to zabrat, aby neodvrátila oči, snažíc se vyhnout dalšímu zkoumání. Položil lahev zpět na polici.

„A od kdy si mi lžeme?" optal se ji. Ona by mu hned vytmavila, jak se věcí mají, ale když se pohnul směrem k ní, zapomněla o čem byla řeč. „Jsem tvůj mentor ne?"

„Už ne, máš novou žačku," připomněla mu. Otrávenost v jejím hlase byla tak evidentní, že měla chuť se zahrabat sto metrů pod zem.

„Žárlíš?" vysvětlil si její tón po svém a k její smůle, dobře. Nemyslela si, že by se někdy dostala na tuto pozici. Ale teď když tu byla, nebyla si jistá, zda jí to zas tak vadilo. Cítila se oprávněně, když si nárokovala právo být jeho první žačkou, protože jí byla...

„Nerad ti to říkám, ale nebyla jsi první a jak vidíš ani poslední...," ďábelsky se na ni ušklíbl, když vyvracel její domnění. Vyvalila na něj oči. Vždy zapomene na ten malý detail, že tenhle muž, nebyl jen tak obyčejný smrtelník. Už na této zemi byl po hodně dlouhou dobu. Jak ji jen mohlo napadnout, že byla jediná, koho se ujmul. Muselo jich být stovky, ne – li více.  Musí si ten fakt vrýt do hlavy, jinak se před ním ztrapní víc, než by mohlo její ego snést. A aby tomu nebylo dost, vzpomněla si na ten telefonát, ve kterém jí pověděl o tom, že se na nějakou dobu neuvidí. A teď tu byl... že se to k ní vrátilo zrovna teď, když si přišla jako naprostý idiot... ach ano, aby se o tom doopravdy přesvědčila.

„Nemyslela jsem to tak, zase si tak moc nefandi," utrhla se na něj, chopící se posledního stébla její důstojnosti.

„Opomenu to,"

Měla neuvěřitelnou chuť mu dupnout na nohu, ale zdržela se akce. Bude se chovat kultivovaně, dokud to jen jde.

„Takže? Jakou vidinu jsi měla?" pustil se do vyzvídání.

„Jak jsi sám potvrdil, náš vztah mentora a žáka, už neexistuje. Nemusím ti tedy už nic říkat, a ne že by něco k povídání bylo," vybruslila s dokonalou rychlostí a axelem, v duchu tleskající si jejímu vlastnímu výkonu.

Chen na to hned nic neřekl, místo toho dokončil svou pomalou exkurzi po sklípku, zastavující se přímo před ní. Jeho tmavé vlasy mu teď spadaly do čela, a ona musela zarýt prsty do své dlaně, aby překonala touhu se vytáhnout na špičky uhladit neposedné prameny. Její srdce poskočilo v hrudi, jen při té samotné myšlence.

„Jsem rád, že už k tobě nejsem vázaný, jako mentor...," vydal ze sebe, jeho dech ovanujíc její obličej. Ten zmíněný orgán v její hrudi zamrzl šokem z toho, co řekl. Nemohla se mu nadále dívat do očí, když se smysl jeho slov usadil v jejím nitru.

Naklonil se k ní, neměla na to, aby se od něj odtáhla, jen od něj dokázala odvrátit hlavu. Málem však poskočila, když ucítila jeho prsty na její bradě. Teplo jeho doteku se okamžitě probojovalo do zastaveného srdce a rozpumpovalo jej, jako nikdy předtím.

S lehkostí ji otočil zpět, tak aby viděla jeho černé očí přímo před jejími. Byl až moc blízko...

Jak že se to dýchá?

„Dává to pak prostor něčemu jinému. Na co by ani jeden z nás neměl myslet," dodal jako by mimochodem. Jeho oči jezdily po jejím obličeji, jak už párkrát předtím.

Je to jen ona, nebo tu s ní Park Wook Chen flirtuje?

~~~

eyyyyyy

2 měsíce absolutně bez psaní, tak dlouho jsem už dlouho nedala, a jsem ráda zase zpět. 

netuším, jak dlouho mi to vydrží, ale doufám, že nějakou dobu ano. Kdo mě sleduje na instagramu, tak ví že jsem o tom postnula a také té odezvy, co se mi dostalo, mě celkem dojala... já vím že s vámi můžu vždy počítat a to mě moc těší. 

nebudu rozebírat, proč atd jsem nepsala, byla by to depresivní nuda haha

zásek tam byl, ale to se dalo očekávat, protože při psaní dlouhých příběhů ho mám vždy když se chystám story ukončit. 

každopádně, další kapitola už se píše, takže doufám jen v to nejlepší. 

ten moment, kdy se mnou budete chtít všichni skončit se blíží. a už s těším. 

také pracuji na obálce pro knihu zasvěcenou Chenovi, kdyby měl někdo nejaký nápad tak řeknete, jelikož já jich udělal hodně a nemůžu se rozhodnout, který si mi líbí... možná nechám rozhodnout vás.

to bude k povídání vše, doufám že máte všichni super léto, nikdo není nemocný a máte co číst

zatím pa

love ya

ps: nezapomeňte dát vote a zanechat koment