~~~ EXO - Walk on memorial ~~~

Nemohla tomu uvěřit. Nemohla uvěřit tomu, že ztratila sebeovládání a vrazila facku Jezdci Apokalypsy, a ještě k tomu Válce, ze všech možných.

Hned jak to udělala, ten šok v Chenovo očích, bylo to jediného, co dokázalo aspoň z poloviny zchladit její vztek.

Další věc, která jí nešla přes mysl, byl ten fakt, že je tohle opravdu realita. Nemohla uvěřit tomu, že Alek...

Odvrátila se od nadále ohromeného Chena, což byl mimochodem pohled pro všechny bohy. Jen málo věcí dokázalo vyvést toho muže z míry natolik, aby projevil jakékoliv emoce. Pandora se zadívala na stejně vyjeveného Aleka, který byl navrch ještě zmatený.

Alek vážně neměl nejmenší potuchy o tom, kým ona byla, jelikož na ni neměl žádné vzpomínky. To uvědomení, ji málem uzemnilo.

„Aleku, počkej tu na mě, musím si promluvit se svou snoubenkou," zavrčel Chen za jejími zády. Málem se zakuckala, když ho uslyšela vypustit ta slova z úst.

„Snoubenkou?" zaslechla Aleka vyheknout překvapeně, před tím, než ji Chen obmotal prsty kolem jejího zápěstí a nevytáhl ji ven ze salónku, táhnoucí ji za sebou, jako kus čehosi. Alek nezněl ani trochu zuřivě, což jen potvrdilo to, co už se dávno usídlilo v její hlavě. Kdyby se Alek dozvěděl o jejím zasnoubení s Chenem, jeho sokem, tak by ztratil hlavu. Byla si tím stoprocentně jistá, až na to, že teď nic nedávalo smysl.

Zašli do dalšího nejbližšího pokoje v chodbě. Vtáhl ji dovnitř a zavřel za nimi dveře. Obrátil se na ni, jeho oči plné vířících emocí, jeho prsty nadále držící její zápěstí, pevně, ale ne natolik, aby jí to ublížilo. Bylo to spíš, jako kdyby se jí držel z důvodu, aby neudělal něco neuváženého.

„Nebudu se omlouvat za to, že jsem tě praštila," vyhrkla bez přemýšlení. Měla chuť teď praštit sama sebe. Měla právo na to, aby zuřila, stejně tak jako mu zavdala důvod k tomu, aby i on měl problémy ukočírovat svůj temperament, který čas od času vyplaval na povrch.

„To bych o tebe ani neočekával. Vzal jsem teď sem, aby nezačala blekotat něco neuváženého Alekovi a nezničila tak moji práci," bez toho, aby se pokal, jí jen tak mimochodem potvrdil to, co už dávno věděla. Nedokázala se zastavit a vydala ze sebe odfrknutí.

„Takže ty to nebudeš ani popírat?" vlna vzteku ji ochromila na tolik, že se začala třást po celém těle.

„Nemá smysl to zapírat. Nevrazila bys mi facku, kdyby sis to nepospojovala sama," upíral na ni své černé oči a ona měla chuť opakovat, co udělala jen před minutou.

„Proč jsi to sakra udělal?" vykřikla na něj. Potřebovala vědět pádný důvod k tomu, proč Chen vymazala Alekovi vzpomínky na její osobu. Jen doufala, že jí ho Chen podá, jelikož jinak za sebe neručila

„Alek si to přál," informoval ji.

Zírala na jeho obličej, snažíc se vyčíst jakékoliv známky jeho neupřímnosti, ale nenašla je. Vztek ji opustil tak rychle, jak zaplavil její tělo. Povolila třesoucí se svalstvo a jen tak schlíple vejrala na svého budoucího muže.

Byl Alek tak znechucený její osobu, že musel provést takové opatření a vymazat vše, co se jí týká. Už jen to, že se k ní obrátil zády a rozhodl se hodit, vše, co spolu prožili za hlavu, bylo bolestivé... tohle ale byl celá nová úroveň. Její hruď se bolestivě se stáhla, že její ruka bolestivě vyletěla vzhůru, prsty shrabující látku jejího trička do pěsti, jako kdyby jí to mohlo pomoci to ustát.

„Proč?" zasípala. Všimla si, jak se Chenův výraz pozměnil, ale nevěnovala tomu moc pozornosti, mohla se soustředit jen na to, jak moc to bolelo. Myslela si, že se přesto už dostala, ale ani zdaleka tomu tak nebylo.

Zůstal zticha, nechávající otázku jen tak viset ve vzduchu.

„Tak proto ses ani nepozastavil nad rozhodnutím se sem vrátit, věděl jsi, že nic nehrozí, kromě toho, že bych se tohle všechno nakonec dozvěděla," vyjela, když si vzpomněla na to, jak bezostyšně Chen navrhnul tuhle změnu. O Alekovi nepadlo ani slovo, ani jednou od té doby, kdy zpečetila nový směr svého osudu v té zahradě.

„Bylo jasné, že se to dozvíš. Alek teď převzal Zekovu pozici a pomáhá Deonovi. Automaticky to znamená, že spolupracují semnou, naše rodiny tak byly odjakživa. Alek a Deon budou přítomni i na našem zásnubním večírku," informoval ji Chen. Pandora otevřela ústa dokořán, co to řekl? „Vlastně je dobře, že ses to dověděla s předstihem, a ne na té akci," dodal Chen přemýšlivě. Pandora si byla jistá, že její dolní čelist spadne na zem.

Zásnubní večírek... o tom rozhodně slyšela poprvé.

Pandora zatřásla hlavou, abys se vzpamatovala z dalšího šoku, který nečekala. Netušila, jaký důvod si teď vybrat, aby mohla zuřit.

„Proč by to sakra, Alek dělal? Nemůžeš mi to říct?" rozhodla se zůstat věrná jejím prvnímu rozhorlení a nadále se mračila na Chena, který si povzdechl, když jeho pokus o rozptýlení její osoby moc nevyšel.

„Stejně jako ty, když jsi odešla z Ruska. Má i on svoje vlastní důvody," vydal ze sebe, skoro proti své vlastní vůli. Důvody, o kterých ale Chen nebyl ochotný mluvit, bylo jí to jasné. „Nejsem jeho terapeut, abych analyzoval každé jeho rozhodnutí," Chenův hlas se zachvěl, když jí oznámil další věc. Odfrkla si.

„A proto, když za tebou přišel, a požádal tě abys vymazal jeho vzpomínku, tak jsi ani nezaváhal a prostě jsi to udělal?" vyjekla na něj. Nedokázala se přes to dostat. „A pak ses rozhodl na mě vyrukovat s tou absurdní otázku?" zarývala nehty svých prstů do jejích dlaní, aby sama sobě zabránila v třesotu.

„Pandoro, nesnaž se vinu svést na mě. Nenesu za Aleka zodpovědnost. Nebudu se tu ospravedlňovat, jelikož už je evidentní, že sis o tom v tvé své hlavě už vytvořila svůj vlastní obrázek. Ale nech mě ti jen osvětlit jednu věc. To že jsem tě požádal o ruku, jsem udělal pro tebe, pro sebe i Aleka. Nesnaž se v tom hledat nic jiného. Tohle je pro naše bezpečí, tak nezpochybňuj můj úsudek, nic nevíš," Chenův hlase se prohloubil, udiveně na něj zamrkala, jelikož tohle se stalo jen málo kdy. Chen se nikdy nesnažil ospravedlnit svoje činy. Ať už jakékoliv.

„Přesně tak, nikdy nic nevím. To je náš problém. Mám pocit, že díky tomu, že mě neustále držíš v nevědomosti, tak se to jednou obrátí oproti nám...," svěřila se s svými obavami. Tenhle pocit měla neustále, hlavně proto že nesnášela, když nevěděla, na čem je. Bylo to jako, kdyby šla do bitvy se zavázanýma očima.

„V ten moment, kdy budeš vědět všechno, jsi ještě ve větším nebezpečí. Poté, co se stalo v mém domě v Anglii, to ještě stále nechápeš? Ta osoba už věděla přesně kým jsi. Ten pro koho teď pracuje, o tom už ví také. To, že je teď Alek ze hry, nám přeci jen trochu pomáhá. Nemusím dělat chůvu i jemu. Mám víc než dost práce jen s tebou," jeho oči se utápěly v těch jejích. Neměl nejmenší ponětí, jak se poprat s tím, co jí teď Chen naservíroval. Jen se otřásla při zmínce o tom, co se stalo v Anglii. Věděla, že Chen má pravdu, ale ani za nic to nechtěl přiznat.

„Ten Osud naznačoval, že jsme nejsilnější dohromady... nemám z toho dobrý pocit. Alek si nepamatuje nic o mě, ani o tom kým jsi ty nebo já. To není správné," namítla chabě, svraštila obočí, když se jen pokoušela vyrovnat s tou možností, že se takhle jednoduše vše, co se se mezi ní a Alekem událo, vymazalo.

„Není to správné, proč přesně? Alek je zpět ve svém vlastním světě, kde není žádné nadpřirozeno," připomenul jí Chen netaktně, jak sobecká doopravdy byla. Šlehla po něm pohledem. Měla neutichající potřebu ho znovu praštit.

„Ale byla to tvoje síla, která mu dovolila se vrátit k ignoranci. Není to přirozené. Neměl jsi to dělat, měl jsi to odmítnou už jen z morální stránky. Co za člověka to jsi?" byla naštvaná jak sama na sebe, tak na Aleka, a i na Chena. Už jí to ani nemyslelo, frustrace z ní vyždímala poslední zbytky její chladného uvažování a zbyla jen její horká hlava.

Chen se na ni chvíli jen tiše díval, pak se nevesele uchechtnul. Jeden koutek jeho úst se pozvedl v úšklebku, když udělal krok blíže k ní. Její srce zamrzlo, když si znovu uvědomila, že Chen přestal mít jakékoliv zábrany a že si nedělal hlavu z toho, že by se jí mohl omylem dotknout. Kdy se ta změna udála? Nemohla si vzpomenout, jelikož její mozek přestal fungovat v ten moment kdy jeho oči zajiskřily temně rudou barvou.

„Přesně tak, Pandoro. Nejsem člověk! Měla bys na to přestat zapomínat," promluvil k ní pomalu a chraplavým hlasem. Jen v tuto chvíli, jen na zlomek vteřiny, bylo evidentní, jak moc se mu tahle celá situace protivila. Byl naštvaný...

Než se však stihla nadechnout a říct... cokoliv, obrátil se na podpatku a zmizel za dveřmi na chodbě. Roztřeseně vydechla, nemohla přesvědčit svoje srdce k tomu, aby začalo znovu bít.

Přehnala to, bylo jí to jasné, ale co mohla dělat. Byla ztracená a zoufalá. Chen a Alek ji dováděli k šílenství. Měli být její ochránci, místo toho pro ni všechno jen stěžovali. Nebo to bylo to jediné, čím si to mohla vysvětlit. Měla chuť kolem sebe začít kopat, ale dokázala se ovládnout.

Vzpomněla si na Aleka, kterého nechali v salónku, náhlý popud ji donutil se pohnout a urychleně se tam přemístila, jen aby našla salónek naprosto prázdný. Jasně, Alek přišel za Chenem, ne za ní.

Frustrovaně si vydechla. Vrátila se na své místo s jasným rozhodnutím v její hlavě.

Zjistí, co před ní ti dva schovávají a jestli vůbec. Najde si způsob, jak na všechno přijít sama, jakkoliv and jakýmikoliv způsoby.

Rychle vytáhla telefon z kapsy jejích kalhot a našla telefonní číslo, které si myslela, že by jí mohlo nějakým způsobem pomoci.

„Cali...," oslovila Chenovu sestru, jakmile zvedla hovor.

„Ano, budoucí švagrová," zazpívala Cali vesele do telefonu.

„Potřebuji, abys sem přijela. Musíš mi pomoci uspořádat zásnubní večírek, který jak jsem se právě dozvěděla, budeme mít," vyhrkla Pandora naléhavě, už si v hlavě utvářela různé plány na to, jak uskutečnit to co si zavdala za úkol. A k tomu potřebovala Calitheu a její přítomnost zde.

„To si nenechám ujít!" vyjekla Cali nadšeně do sluchátka, poté začala mluvit o tom, co všechno by měly zajistit, ale to už Pandora jen vpouštěla jedním uchem dovnitř a druhým ven.

Měla by se cítit provinile, že jí jsou její zásnuby ukradené? Nikdy v životě nepřemýšlela nad tím, zda se někdy vdá a jaké to bude. Její matka by byla nadšená, ale Pandora se nemohla donutit k tomu, ji říct, že se bude vdávat, a ještě k tomu s někým úplně jiným než s tím, kterého jí jen před nedávnem představila.

Nikdy neměla v plánu se vdávat, to bylo předtím, než zjistila, že její postižení, nebylo postižení ale dar, který mohla do jisté míry ovládat. Avšak, nemyslela si, že se to všechno takhle zvrtne.

~~~

¡Holaaaaa chicas y chicos!

Okay, vim ze kapitola je krátká, ale je intenzivní!

Další totiž bude ještě vic na hlavu, to mi věřte!

Už si to sis umíte představit po to, co jsem zmínila zasnoubení večírek! Mám pro nej připravené hodně věci!

V téhle kapitole jsem chtěla zahrnout i Aleka, ale rozmyslela jsem si to.. dostala jsem lepší nápad 😁

No nic, Alek je zase totálně mimo mísu, diky jeho vlastnímu rozhodnutí... zajímalo by me co si o tom myslíte 😅

Já to zboznuju!!

Dramaaaaaa is coming!

Okay já jdu!

Jsem nemocná a umiram takzeeee
🙏modlete se za mou duši😁

Zádě příště!

Love ya