~~~ One okay rock - Stand out fit in ~~~

Šok.

Byl ten vjem, který převzal kontrolu nad jejím světem. Když se dívala nahoru, setkávající se s pohledem Alek, namísto s Chenovym, byla na chvíli zmatená. Neměla ani dost síly na to, aby se rozhlédla kolem sebe a našla Chena, který by měl správně stát na tom vyhrazeném místě.

Alekův výrazu zvážněl, když viděl, do jakého stavu ji jeho přítomnost dostala.

Byl to ten závoj? Možná jen viděla špatně, rozhodla se k němu dostat blíže a přesvědčit se o své slepotě. Vystoupala ty tři poslední schůdky, ocitající se hned vedle Aleka, z masa a kostí. Otevřela ústa v ohromení, co se to tu sakra děje?

Alek se nadechoval, aby se jí snad pokusil tuhle šílenost vysvětlit, ale nebylo mu to dovoleno. Někdo před nimi si odkašlal a ona i Alek otočili hlavu tím směrem.

Pokud to bylo možné, její čelist se teď dotýkala země, pod ní. V údivu zírala na muže, culící se na ni a Alek, z místa, určeného pro kněze, který je měl oddávat. Ten tam stál, ale rozhodně ne v té verzi, ve kterého si ho pamatovala, když s ním Chen a ona setkali, před týdnem.

Šedivo – stříbřité oči se na ni usmívaly, s pobavenou jiskrou, zatímco se jeho bledé rty roztáhly do kupodivu teplého úsměvu. Obličej toho muže, navlečeného do dlouhého černého hábitu, sepnutého knoflíky na hrudi a se stříbrným křížem, zdobící řetěz kolem jeho krku, nepoznávala.

Přesto bez zaváháni věděla, s kým tu má tu čest.

V den její svatby. Svatba s... podívala se na muže vedle sebe, který se ještě stále vyjeveně jevil na Smrt, stojící před nimi, s otevřenou biblí v jeho rukách. Nikdy, ani ve snu by ji nenapadlo, že bude mít tu možnost, vidět Smrt v takové situaci.

Vypadal nadpozemsky, i přesto, že tu byl v převleku, nebyla si ani jistá, zda obličej, který měl teď na sobě, byl kamufláž, nebo to byl on sám. Byla zmatená, i přesto věděla s naprostou jistotou, že ta osoba, stojící na postu oddávajícího, nebyl nikdo jiný, než Smrt.

„Dnes jsme se tu sešli, abychom spojili Pandoru Delaney a Aleka Maksimovova, ve svazku manželském," Zvučný hlas Smrti, se rozléhal po síni kostelu, odrážející se od jeho zdí, potvrzující přesně, co z něj v tuto chvíli vyšlo. I přesto, jakkolic šíleně to znělo.

Pokud to šlo, vyvalila oči ještě víc, než když se namísto Chena, setkala před oltářem, s Alekem.

„Co se to tu proboha děje?" už nemohla dále a tiše zasyčela, aby se to pokud možno doneslo jen k Smrti a Alekovi vedle ní. Smrt se nad jejím výlevem ani nepozastavil, zadívala se na Aleka, v pokusu vyčíst z jeho výrazu, proč tu byl on a ne Chen... kde je Chen?

„Neber jméno boží na darmo," zněla odpověď od Smrti. Tupě se něj znovu otočila. Vážně ji tu teď anděl Smrti poučoval o tom, jak se má vyjadřovat?

„Beru zpět, amen. A teď mi může někdo vysvětlit, co se tu k čertu děje?" rozhodla se otočit stoly a obrátit se na stranu pekla. Zahlédla jak Smrti koutky úst zacukaly v pokušení se usmát, ale udržel si svou kultivovanou masku oddávajícího.

„Pandoro," Alek vedle ní ji oslovil.

Najednou ji přepadl divný pocit, když pomalu pozvedla oči k Alekově obličeji. Něco v jeho výrazu bylo jiného. Ale situace a tlak chvíle, jí nedovolil jasně uvažovat. Jediné, co věděla, že jí teď oslovil jejím jménem a to už se nestalo po dlouhé měsíce.

Pochopení se rozlilo po její tváři.

„Vzpomínáš si...," vydechla v šoku.

„Pandoro, teď není čas na vysvětlování. Hraj s námi," naléhavost jeho hlubokého polohlasu, obrátil její žaludek naruby a zpět.

„Hrát?" zamumlala, opakující jeho slova, ještě stále nechápající. „Tohle je hra?" ale jedním si byla jistá, krev v jejích žilách se začínala vařit vztekem, který se v ní pomalu zvedal.

„Hra, kterou jsme museli hrát pro bezpečí všech," Smrt se rozhodl promluvit a vnést ještě větší zmatek do její vířící mysli. Všechno, co s Chenem do teď dělali bylo pro bezpečí všech, tak proč se to teď zamotává?

„Nechápu...," zavrtěla hlavou. Bylo jí mdlo.

„Pandoro, podívej se na mě," vyzval ji Smrt. Nedobrovolně k němu zvedla oči, okamžitě polapena v síle jeho pohledu. Jiskry v jeho stříbrných očích ji skoro připravily o dech. „Udělej a opakuj všem co po tobě teď chci, a vše bude v pořádku a přesně jak má být. Je to nutné," jeho hlas rezonoval v její hlavě jako bimbající zvon.

Ty oči, jako kdyby ji hypnotizovaly, bylo jí divně.

Najednou, už ani nebyla ve svém vlastním těle. Poletovala někde, nad sebou samotnou, dívající se na tu frašku pod ní.

V moment, kdy Smrt znovu promluvil, obřad pokračoval, přesně tak jak se očekávalo a všichni přítomní, to neshledali ani trochu podivuhodné, že originální ženich byl vyměněný za jiného. Nejhorší na tom všem bylo, že ani ona nehnula brvou. Stála tam a opakovala vše, co Smrt řekl, přesně jak ji požádal.

Když přišlo na výměnu prstenů, otočila se čelem k Alekovi, který vytáhl dva stříbrné kroužky z kapsy jeho saka. Dívala se na to, jako divák v kině, jen ten popkorn chyběl. A pochopení zápletky, protože ta jí rozhodně unikala.

Její ruka zabrněla, když ji Alek držel, zatímco jí na prsteníček navlékal kroužek, který je zavazoval v manželství. Její první iniciativa byla mu vytrhnout ruku a utéct, dřív než bude pozdě. Ale jisté síly, které ona nemohla přemoci, i kdyby byla sebevíc silnější, ji to nedovolovaly.

Než se nadávala, už i ona navlékla prsten na jeho nastavenou ruku.

Na chvíli, přeprala tu energii, který ji vykopla ven z jejího těla a znovu byla sama sebou. Trvalo to jen pár vteřin, ve kterých ucukla rukou, kterou Alek držel. Nepustil ji, jeho oči zaplály plamenem, který rozechvěl všechny její nervy, před tím než byla zase odsunuta na druhou kolej.

Bez toho, aby byla schopna, jakkoliv zasáhnout, nebo cokoliv udělat proti tomu, co se dělo přímo pod jejím nosem, byla pomalu a jistě oddávaná za muže, který ani neměl být její. V duchu ječela, jak smyslů zbavená. Na vteřinu ji napadlo, že tohle musí být jen sen, nebo vidina, noční můra, ze které se za chvíli probere, zpocená po celém těle ale v klidu.

Jenže nic podobného se nekonalo a ona byla donucena se dívat na její vlastní svatbu, bez toho, aby toho vůbec byla součástí. Úzkost sevřela její hruď, když se ta celá fraška vygradovala k té pověstné chvíli, kdy si měli říct jejich ano.

„Aleku Maksimovove, berete si zde přítomnou Pandoru Delaney, za svou právoplatnou ženu?" optal se Smrt Aleka. Měla dojem, že se Smrt na malou chvíli zadíval nahoru, přímo tam, kde se ona nedobrovolně nacházela, skoro jako aby se ujistil, že nikam neodlétla. Nemohla, i když byla venku ze svého těla, nadále k němu byla vázána.

„Ano," odpověděl Alek, bez špetky zaváhání. V duchu zaúpěla. Začala kolem sebe vzteky kopat, ale bylo jí to k absolutnímu ničemu.

„Pandoro Delaney, berete si zde přítomného Aleka Maksimovova, za svého právoplatného muže?" obrátil se Smrt s tou samou otázkou i na ni. Pandora vyvalila oči na sebe samotnou, její obličej se nadále utápěl v bílém závoji, takže neviděla svůj vlastní výraz. Ale ten, který měla ona ve svém obličeji, rozhodně nebyl ten, který se teď rozplýval na tom, pod závojem.

Pandora zaváhala, a byla by zaváhala i kdyby, v tu chvíli bylo vše, jak má a vedle ní by stál Chen. Věděla, že až na to přijde, nebude vědět, co má dělat. Tušila, že se zasekne, tak jako tak, ale nevěděla, že ten důvodu k tomu bude muž, kterého si jako jediného kdysi představila, že bude mít po svém boku.

Všechny nervy a svaly se vzepřely tomu, co mělo přijít, ale neměla šanci, jakkoliv se snažila se tomu vyvléknout.

„Ano," slyšela se odpovídat, bez toho, aby to bylo z její vlastní vůle.

„Tímto vás prohlašuji za muže a ženu, můžete se políbit," zpečetil celou tuhle scénu Smrt. Pandora, jako loutka, se otočila, aby se podívala na Aleka. Ten pomalým promyšleným pohybem přehodil závoj dozadu, odkrývající její tvář.

Pandora nemohla pochopit, co se to tu teď doopravdy stalo. Alek se k mezitím přiblížil a ona přestala dýchat. Přestala dýchat ona, nebo jen její projekce? Netušila.

V moment, kdy se jeho plné rty opřely o ty její. Vrátila se zpět do svého těla, plně si vědoma toho, že tohle byla realita.

Ten vjem, který ji obklopil, jí byl povědomý. V tom smyslu, že jej znala, ale ne tak úplně. Nebyla tak blízko Aleka, hodně dlouho a teď, když tomu tak znovu bylo, byla v rozpacích.

I když to byla jedna z emocí, která teď rejdila v jejím těle.

Na druhé místě, a to i k její nelibosti, se nacházelo vzrušení. Alekovi dlaně se nacházely na stranách jejího krku, jeho prsty jemně přejíždějící po citlivé pokožce. Proti jejím přesvědčení, se jí po zádech převalila elektrická vlna a roznesla chvění do nejtitěrnějších nervů v jejím těle. Proklínala ho...

Ale zbožňovala, co jeho dotyk vyvolával v její osobě. Ale i kdyby jí mučili, nepřiznala by to.

Alek se pokusil prohloubit už tak dlouhý novomanželský polibek, ale tomu nedovolila. Vztek se v ni vzedmul a jediné, co chtěla udělat bylo, odtud utéci. V rychlosti se od Aleka odtáhla, neopovážila se na něj ani podívat, její pohled zabloudil na jejich diváky. Nevelký dav stál na nohy, tleskající a povykující, jako kdyby byli úplně mimo sebe. Její matka si utírala slzy dojetí, stejně tak jako Alekova rodina, která se zdála absolutně netknutá tím faktem, že se Pandora provdala za jejich bratra.

Co se to tu k čertu děje?

„Ještě chvíli a vše ti vysvětlím...," ozvalo se vedle ní. Alekův hluboký hlas ji donutil zůstat na místě a nezdrhnout jako splašený zajíc. Její tělo ztuhlo a ona se koutkem oka opovážila podívat na Aleka. On ji mezitím popadl za ruku, sestupující ze schodů dolů, tam odkud ona před malou chvíli přišla. Následovala ho, jen proto, že to byla jediná úniková cesta ven z tohoto pandemonia.

Lidé je zastavovali na jejich cestě ven, gratulovali jim a ona na ně chtěla zaječet, že nic z toho, co se teď stalo, bylo opravdové. Proč se všichni chovali, jako kdyby tohle celé neshledali ani trochu podivné? Bylo to jen ona, kdo by zmatený a rozrušený?

V tu chvíli, kdy se dostali na konec aleje, měla toho už po krk. Vytrhla ruku z Alekovo držení, její muž se na ni podíval, přečetl si všechny ty emoce zrcadlící se v jejím výrazu, bez toho aby řekl jedno jediné slovo, pochopil.

Jen co se pokusila od něj obrátit v úmyslu se odtud dostat a najít Chena, aby jí to někdo vysvětlil, znovu na sobě ucítila Alekovu ruku. Měla v úmyslu ji ze sebe setřást a vytratit se, jenže to on nemínil připustit.

Strhnul ji k sobě a než se nadála, její dvě nohy už s nenacházely pěvně na zemi, nýbrž ve vzduchu, s Alekem pevně tisknoucí její tělo k tomu jejímu. Vyhoupl si ji do náruče, jako to normální novomanželé dělají. Dokonce se i otočil k davu, přičemž se mu dostalo dalšího pochvalného návalu pískotu a jekotu. Poté konečně vyšel ven ze dveří, kde celá ta scéna ještě nekončila, když se na ně snesl poprach rýže a ještě většího povyku.

Level její frustrace se stupňoval, každým krokem, který Alek udělal. Chtěla ho zmlátit buketem, který ještě stále měla v ruce.

Trvalo to hodiny, než ji Alek konečně donesl k autu, které je mělo dovést na místo hostiny a kam měla dojet s Chenem hned po obřadu.

U dveří ji spustil na zem, tak aby i tak neměla kam jinam jít, než do vnitřku auta.

„Okamžitě mě nech jít, už toho mám tak akorát dost," zasyčela na něj. Do očí se ji nahrnuly vzteklé slzy.

„Nesmíš nikam jít sama Pandoro, dokud ti všechno nevysvětlíme," opakoval Alek, naléhavost v jeho očích a hlase, byly evidentní, ale to jí bylo úplně u zadní části. Pocit, který s jí usadil v žaludku, nebyl nic hezkého... nelíbilo se jí to.

„Prosím," přisadil si. Pandora stiskla své ruce v pěsti a začala se cpát do auta i se svou bílou róbou. Nevesele se uchechtla, taková paráda pro takové fiasko...

Usadila se na zadní sedadlo limuzíny. Alek za ní zavřel dveře a jal se obejít auto dokola, aby se posadil na místo vedle ní. V tichosti se rozjeli, Alek neřekl ani slovo a kdyby ona se pokusila cokoliv říct, začala by ječet. Využila ten čas klidu k tomu, aby uklidnila sama sebe. Musí existovat dokonalé vysvětlení a měla by mu poskytnout ten čas a moment k tomu, aby tak pro ni učinil.

Ale její trpělivost nikdy nebyla moc k užitku. Naštěstí se auto zastavilo během dalších pěti minut, motor se vypnul a oni tak zůstali v absolutní tichosti. Podívala se ven z okna, nepoznávala to místo.

Polekaně sebou trhla, když se dveře na její straně otevřely a v nich se objevil Chen. Na malou chvíli se jejích pohledy setkaly, přišlo jí jako kdyby ho neviděla už celou věčnost... divný pocit úlevy se přelil přes její tělo.

Chen beze slova nastoupil k nim dozadu, usazující se na sedadlo naproti ní.

„Jeden z vás by měl začít mluvit, v tuto chvíli... dřív než kolem sebe začnu kopat a narvu jednomu z vás tuhle kytku do chřtánu," klidným hlasem se jim pokusila vyhrožovat. I když byla jen slabá žena, když byl rozzuřená, vše co teď zmínila, byla schopna udělat.

„Pandoro, prvně nám dej tu příležitost se ti omluvit za to, že jsme tě nechali ve tmě. Chtěli jsme ti o všem říct, ale poté, co jsi byla napadená Nikolayem, věděli jsme, že není čas k tomu, ti říct o plánu. Tvá mysl byla moc křehká, moc otevřená. Všechno muselo jít podle plánu...," Chen začal jako první. Zamračila se na něj. Plán?

„Tohle bylo naplánované...," opakovala tiše jeho slova, snažíc se strávit je. „Od kdy?" zachraptěla, její oči zakotvily na Alekovi, který vypadal najednou nepohodlně.

„Od té doby, co se naše cesty rozešly v Anglii," uvedl Alek na pravou míru.

Tušila to, ale i tak její srdce pokleslo díky této informaci.

„Takže jsi celou dobu... věděl...," narážela na výmaz jeho vzpomínek.

„Věděl jsem předtím, než Chen vymazal moji mysl a poté, co mi navrátil vzpomínky,"

„Musel jsem ho nechat na tebe a na vše zapomenout, aby ten plán vyšel," přidal Chen. Vypadalo to, že se oba dva snažili, to vše odůvodnit, tak aby to dávalo smysl, ale jedna informace scházela, aby to mohla pochopit do hloubky.

„Proč?" nemyslela si, že cokoliv, co by teď řekli, by dokázalo ospravedlnit, co jí dnes oni dva... a i Smrt, udělali.

„Je to trochu komplikované, abys to vše dokázala pochopit a smířit se s výsledkem...," začal Alek, ale to už se Pandořina krev vařila.

„Výsledkem, myslíš tím, že ses semnou rozešel, zlomil mi srdce, Chen mě poté požádal o ruku a pro tvou a všech ochranu jsme řekla ano, smířená s tím, že si ho dneska vezmu, zatímco, ty jsi mě celou tu dobu nenáviděl, a s tím že jsem dnes přišla k oltáři a byla jsem přímo donucená se provdat za tebe, bez toho, aby mi bylo cokoliv vysvětleno?" její hlas se postupně zvyšoval na hlasitosti, zatímco uvedla všechno to, co jí teď leželo v žaludku jako tunový balvan.

Začala se třást vzteky, předpokládala že tady Pat a Mat, mají dokonalé vysvětlení k téhle situaci, ale i kdyby tomu tak bylo, byla teď v takovém rozpoložení, že ani i kdyby to celé pomazali mede, nenechala by se obměkčit, Potřebovala upustit páru, která se shromažďovala v jejím břiše.

„Pořád to nechápu! Proč tohle celé divadlo? Proč jsem byla zasnoubená celou tu dobu za Chena a teď jsem nejednou proti své vůli provdaná ze Aleka? Po tom všem, tohle nedává absolutně žádný smysl," dožadovala se vysvětlení. V mixu všech emocí, které ji přepadly, když zahlédla Aleka na postu její budoucího manžela v tom kostele, byla zmatenost. A ta jí ještě stále neopustila.

Zadívala se na Chena, který se neobtěžoval se vyhnout jejímu pohledu. Chen nikdy takový nebyl. Když jí něco nechtěl říct, tak jí prostě a jednoduše neřekl a ona s tím nemohla nic udělat. Krom jejích originálních antikách, které na něj vyzkoušela a které jinak nevedly, krom toho, že ji převezl. Najednou si vzpomněla na jejích polibek kuchyni a hrklo v ní.

Poté se podívala na Aleka, který neměla ponětí, co teď problesklo její hlavou a byla za to ráda.

Pffff... proč by se měla starat. Oba ji obalamutili. Může jí být absolutně jedno, co si o tom jeden nebo druhý myslí.

„Odpověď na to je stejná. Potřebovali jsme tě ochránit, stejně tak jako všechny kolem tebe," promluvil Chen.

„Takže to že mě dovedete k šílenství mě ochrání? Super, to jsem netušila," sarkasticky si odfrkla.

„Potřebovali jsme obalamutit rybu, kterou jsme se snažili chytit na udičku," Alek přidal více informací... Pandora s setkala s jeho očima. Pocit, který ji pronásledoval celý ty týdny od té doby, co zjistila, proč Alek nechal vymazat jeho vzpomínky. Karetin se měl chytit na návnadu a Alek s tím souhlasil, protože s ním má nevyřízené účty.

„To že jste v procesu, obalamutili i mě, vás nezajímá," připomněla jim, hlavně Alekovi. Dokázala ho pochopit, dokázala pochopit jeho nechuť a potřebu udělat cokoliv, dostat Karetina kam potřebovali. Ale ani jeden z nich nepřemýšlel nad tím, jak s to dotkne.

„Tak to není, Pandoro," Chen se k ní naklonil, když si všiml jejího výrazu. Pomalu se měnil ze navztekaného k zklamanému.

„Tohle byla jediná možnost, jak přesvědčit všechny okolo, že spojení mezi mnou a tebou, je to nejsilnější," Chen se pokusil zachránit situaci, ale nic co by řekl, by pomohlo.

„Přesvědčit? Koho? Karetin ví...," Pandora to potřebovala pochopit... musela.

„Karetin nebyl ten koho jsme se snažili převést," Alek promluvil tichým hlasem. Pandora se na něj překvapeně zadívala.

„Tak kdo tedy?" její zvědavost zvítězila.

„Moji matku," jeho oči se naplnily další emocí, kterou ona znala až moc dobře. Opovržení nad svým vlastním rodičem.

„Livanu? Proč proboha?"

„Protože spojení mezi Jezdcem a potomkem Jezdce není to nejsilnější. To spojení mezi dvěma potomky Jezdců," vysvětlil konečně Pandoře. Ta se zamračila, snažíc se strávit tuhle novou informaci.

Dva potomci Jezdců.

Ona je potomek Karetina, který je Hladomor.

Chen je Válka.

Tím pádem, to dělá Aleka potomka Livany, která je Mor.

Pandora zalapala po dechu. A tím byli Jezdci komplet

~~~

Hoolaaaaa

Ok, takže už je mi mnohem lépe, než minulý týden, kdy jsem si myslela že jsem na svém smrtelném loži.

Potřebovala jsem jen dopsat ten konec kapitoly, ale nemohla jsem se ani hnout, i když jsem moc chtěla. Ležela jsem s laptopem na břiše asi patnáct minut, lapající po dechu... a pak jsem shodila a usnula během minuty hahaha.... jsem patetická ups.

takže konečně tu mám menší rozuzlení, myslím, že někdo už na v komentech poukázal. Ale pevně doufám, že ne všichni si to hned uvědomili, i když to mohlo  sedět vzadu někde ve vašich myslích.

nezabte mě, kdo tu kopal za Chendoru :D

není všem dnem konec...

ale tohle jsem měla v plánu hodně dlouho, nebylo tomu vyhnutí... Alek a Pandora aka novomanželé... každopádně... vězte, že se tím Pan jen tak nesmíří... byla donucená se provdat... takže si asi umíte představit co se stane až to na ni dolehne.... já bych zbila Smrt, Chena o Aleka na hromadu, nezájem že polovina z nich jsou Biblické postavy :D

No nic, dam vam prostor k tomu na me ječet v komentech - be my guests🤗😘

Love ya

Btw děkuji za praní k uzdravení! A za ty komenty u poslední kapitoly ne dostaly!!!! 🥰