O ROK POZDĚJI

Sedím na střeše našeho domu, jako to dělám už celé měsíce. Změnilo se jen prostředí.

Pořád si nemůžu zvyknout na ten výhled, který je tak rozdílný oproti výhledu z našeho starého domova. Tohle město je totiž daleko větší a výhled na něj je mnohem atraktivnější. Strávila bych klidně celou noc koukáním se na budovy různých velikostí svítících do dálky jako majáky.

Ačkoliv jsem na tomto místě nadmíru spokojená, musím přiznat, že mi chybí lesy, které jsem měla ve svém starém domově téměř za rohem. Sice na ně z posledních dnů ve městě hříchů, ze kterého jsme se před půl rokem odstěhovali, nemám zrovna nejlepší vzpomínky, ale i tak se mi stýská po šumu listí, vůni vlhké hlíny a ticha rušeného jen zvuky ptáků a dalších drobných zvířat.

Na druhou stranu se v tomhle velkém městě cítím bezpečněji a celkově má spoustu výhod. Je příjemnou změnou být pryč od všech těch maloměstských drbů a intrik. Navíc jsme teď s Chrisem skoro sousedi. Jelikož chtěl taky začít znovu, přestěhoval se sem, jen o pár ulic dál, a pořád se stýkáme. Dokonce častěji, než by mě kdy vůbec napadlo. Chris je něco jako můj starší bratr, kterého jsem nikdy neměla, ale přála si ho mít.

Když jsem Chrise představila rodičům, nebyli zrovna nadšení, že jsem celou tu dobu měla dalšího tajného kamaráda, ale jakmile se dověděli, že mi pomáhal a snažil se mě chránit, rychle si ho oblíbili. Navíc Chris se od doby, co Oscar zemřel, poměrně změnil. Je daleko šťastnější a veselejší. Možná je to i díky tomu, že si na Jamesovu počest pořídil psa, o kterém mu James kdysi povídal, že by si ho sám pořídil, kdyby měl trochu klidnější život. Často ho s ním chodím venčit a povídáme si u toho o novinkách z našich nových životů.

Každý měsíc k nám Chris taky chodí na večeři. Vyplynulo na povrch, že si s tátou mají co říct, jelikož jsou oba blázni do počítačů. Pokud Chris zapůsobí na nadcházejícím pohovoru, bude moct dokonce pracovat u stejné IT firmy jako můj otec.
„Brooklyn?" zavolá na mě máma z terasy. „Přišel tvůj kamarád, mám ho za tebou poslat?" zeptá se. V rukou drží utěrku a talíř, na kterém stále ulpívá zbytek pěny z nedokončeného mytí.

„Jasně," odpovím.

Prohrábnu si vlasy a čekám na Chrisův příchod. Když přijde, pozdraví a posadí se vedle mě. Probíráme spolu, co jsme celý den dělali a smějeme se, když napodobujeme vtipné repliky herců z nového dílu seriálu, který oba sledujeme. Když nastane chvilka ticha a já se zahledím na obraz obrovského města před námi, mám nutkání se zeptat na něco, čeho se děsím už od doby, kdy všechno to peklo s Oscarem skončilo. „Myslíš, že jsme teď skutečně v bezpečí?" pronesu zamyšleně.

„Oscarovi lidi jsou po celých státech. Má několik skupin. Nejsem s nimi v kontaktu, ale nemyslím si, že by se nás chtěli pokusit dostat za to, že kvůli nám je jejich vůdce mrtvý. Jak víš, všichni, kteří pod ním pracovali, museli dodržovat určitá pravidla. A tresty za porušení byly kruté. Myslím si, že jsou rádi, že je po smrti. Ale i kdyby se našel někdo, kdo by se chtěl mstít, jsem si jistý, že nás nenajdou. Jsme v bezpečí," řekne.

„To je fajn slyšet," poznamenám.

„Hmm, nechtěla by ses jet projet? Našel jsem jedno místo. Myslím, že se ti tam bude líbit," řekne s úsměvem.

„Teď? Nevím, jestli mi rodiče dovolí se někde v noci toulat," vyslovím nejistě.

„Už je to domluveno. Jenom se ke mně stavíme pro Jamese, abych ho mohl vyvenčit. I jemu se tam bude líbit."

„Tak fajn," usměju se.

Když Chris mě a svého psího kamaráda vysadí u rozlehlé louky, James začne radostně běhat kolem. „Prý nerada pozoruješ hvězdy," řekne Chris s úsměvem a zabouchne dveře na místě řidiče.

„Tak to není," namítnu a zakroutím hlavou. „Spousta věcí se změnila. I tohle."

„To je dobře. Aspoň tu nejsme úplně zbytečně."
Vydáme se doprostřed louky, kde se položíme do trávy a James po nás začne skákat a olizovat naše obličeje, jako kdybychom byli něco k snědku. Když ale odběhne a není slyšet nic než zvuky cvrčků, naplno se začnu věnovat pozorování hvězd.

James kdysi řekl, že si za nimi můžeme představit, cokoliv jen chceme. Třeba i duše zesnulých. Neviděla jsem v tom smysl. Nechtěla jsem. Ale změnila jsem se a změnil se i můj pohled na svět. Teď mi hvězdy poskytují útěchu.

Nedokázali jsme porazit všechno zlo na světě. Ale i tak jsme nad zlem zvítězili. A doufám, že to James tam shora všechno viděl. A že našel klid.