Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu muset na výslech k policii, a přesto jsem k dnešnímu dni podstoupila už dva. Svůj první jsem absolvovala po Jamesově smrti a druhý, překvapivě o dost náročnější, teprve před pár dny. Nikdy jsem ale nebyla já ta podezřelá. Vždy jsem byla považována pouze za oběť a za důležitého svědka. Přesto se ale cítím vinna.

Vzala jsem životy. Ačkoliv jsem to udělala pouze v sebeobraně, začínám z toho mít noční můry. Podle policie to byli všechno zločinci. A všichni, kteří toho dne padli - a teď nemluvím o mnohých policistech - , nesli na svých bedrech nezanedbatelnou kriminální minulost. Udělala jsem, co jsem musela, ale stále to byli lidé, živí lidé, a já je zabila. Bije se ve mně spousta pocitů. Zachovala jsem se správně? Zachovala jsem se špatně? Kdyby nezemřeli oni, nejspíše bych zemřela já. Bylo správné si vybrat svůj život namísto jejich? Všichni tvrdí, že ano. Bylo to nutné. Ale ti lidé měli svoje životy, možná rodiny a nikdo nevíme, proč konali tak, jak konali. Možná z podobné zoufalosti jako James. Zaslouží si někdo zemřít jen kvůli nepřízni osudu?

Jsem ještě mladá. Možná jednou přijdu na to, co bylo správné a co nebylo. Ale nemá cenu si vyčítat minulost, když s ní nic nezmůžu. Budu se muset naučit žít s tím, co se stalo. Snad s časem bude snazší odpustit si nevyhnutelné hříchy.

Vinna se ale cítím i kvůli něčemu jinému. „Chtěl bych ti poděkovat za to, že jsi policii neřekla, že jsem kdysi byl u Oscara. Nemusela jsi to dělat, ale jsem ti za to vděčný," řekne Chris upřímně. A to je ten důvod. Teď vím, jak se cítil James, když musel v hlavě uchovávat tolik tajemství a nemohl je nikomu říct. Už vím, jaký musel mít strach.

„Nemusíš mi děkovat, bylo to moje rozhodnutí. Chtěla jsem to tak. Nemohla jsem dovolit, abys šel do vězení nebo tak něco. Jsi můj přítel, ať chceš, nebo ne. A praví přátelé si pomáhají," řeknu s mírným úsměvem, utrhnu si kousek cukrové vaty a dám si ho do úst, kde se mi začne rychle rozplývat.

„Takže přátelství, jo? Kdo by to byl řek." zasměje se.

„Já teda rozhodně ne," řeknu pobaveně. „Býval jsi na mě pěkně hnusnej."

„Tak počkej. Taky jsi řekla nějaký nehezký poznámky na můj účet," snaží se hodit vinu i na mě.

„Cože? Tak to si nepamatuju," řeknu ironicky a mávnu nad tím rukou.

Chvíli mlčíme a jen se usmíváme nad tím, jak krušné byly začátky našeho ne příliš přátelského přátelství. Náhle Chris ticho prolomí: „Kdyby se náhodou policie dozvěděla, že jsem dělal u Oscara, řeknu jim, že jsi o tom nevěděla. Budu si za tím stát, i kdyby mě to mělo stát život."

„To je trochu morbidní vzhledem k tomu, co jsme si nedávno prožili. Nevím, jestli bych s tím měla souhlasit," řeknu nejistě.

„Dobře, tak si za tím prostě budu stát co nejdéle to půjde, jo?"

„Fajn, domluveno," souhlasím a symbolicky si s ním potřesu rukou.

„Fuj, máš ulepenou ruku," řekne znechuceně, ale směje se u toho.

„Promiň, ale co jsi čekal, když jím cukrovou vatu?"

„Jako odškodné bys mi měla kousek dát."

„Ne. To ani náhodou. Říkal jsi, že vatu nechceš, tak teď nepochtívej," vyslovím rozhodně a zavrtím hlavou nad jeho chováním.

„Říkala jsi, že jsme přátelé. Dokonce praví! A praví přátelé se dělí o jídlo. Je to vědecky dokázaný," podotkne.

„Ne, není," zamračím se. Začne mě mučit psím pohledem, kterému nakonec přeci jen podlehnu a věnuji mu zbytek své cukrové vaty. Spokojeně ji dojídá a nezapomíná u toho i párkrát zamlaskat. „Chtěla jsem se tě na něco zeptat. Myslíš, že na konci to byla Vanessa, kdo nás zachránil?" zeptám se.

„Jo. Myslím, že to byl její hlas, kterej na nás mluvil. Navíc zmizelo její auto," řekne s vatou v ústech.

„Přesně na to jsem myslela. A taky mi pak začalo dávat smysl to, jak říkala, že nám nemůže říct, proč jí máme věřit, a že bude lepší, když o ní budeme vědět co nejmíň. Nepochybně má nějaký gang a nechtěla nás do toho tahat. Škoda, že zmizela beze stopy, protože bych jí chtěla poděkovat. Zachránila nám životy."

„Mám na ni číslo. Můžu ti ho dát."

„To by bylo super," řeknu spokojeně.

„Tak," vydá ze sebe, když po růžové vatě nezbyde nic jiného než dřevěná špejle. „Nepůjdeme na nějakou atrakci, když už jsme tady? Měla by to být povinnost, jsme přece na pouti."

„Já ti nevím, Chrisi. Víš, že jsem sem ani nechtěla jít, dokud jsi mě nedonutil... Chápu, že máš asi radost z toho, že je konečně po všem, protože je Oscar mrtvý, ale já se ještě radovat nedokážu."

„Vždyť ses ještě před pár minutama smála. Copak to nebyl pravej smích?" zeptá se.

„Byl, ale to je trochu něco jiného. Nemyslím si, že už je ten správný čas na to, začít zase dělat běžný teenagerský blbosti. Je to příliš brzo. Vracet se do normálu pro mě bude běh na dlouhou trať. Navíc mi teď taková zábava připadá pošetilá. Ve světě se děje tolik otřesných věcí a já si půjdu v klidu na kolotoč, jako by se nic nedělo? Už nevidím svět tak, jako kdysi. Ani nevím, jestli se do normálu vůbec dokážu někdy vrátit," povzdechnu si a pohlédnu na špičky svých tenisek.

„Rozumím ti, Brook. Ale svět byl takovej vždycky a vždycky takovej bude. Kvůli tomu, že ho vidíš jinak, nemusíš překopat celej svůj život. Jasně, tahle zkušenost tě změnila, dospělas díky ní. Ale pořád jsi mladá a měla by sis to užívat, dokud to jde. Chápu, že teď to ještě není vhodný, ale věř mi, že jednou bude. Jednou bude všechno zase normální. Sice ne tak, jako dřív, ale bude tu novej normál. Takovej, ve kterým si odpustíš, ve kterým se smíříš se vším, co se stalo, a půjdeš s hlavou vztyčenou jako dřív, protože budeš vědět, že i když jsi udělala věci, který se ti příčí, nakonec jsi možná zachránila víc životů, než jsi jich vzala."

Chvíli nedokážu nic říct, protože se mi do očí nahrnou slzy.

„To jsem tě opravdu tak dojal? To jsem nechtěl, promiň," řekne Chris rozpačitě.

„To je dobrý, Chrisi. Díky za to, co jsi řekl. Asi jsem to potřebovala," vyslovím tenkým hlasem a utřu si slzy, které mi začaly stékat po tvářích. Chris mě pohladí po rameni a já se usměju. „Nezajdeme aspoň na ruský kolo?" zeptám se.

„To si piš," řekne s úsměvem.

×××

Ahoj! Tak jak jste si užili první den školy? Pokud jste do ní teda šli... Mně to upřímně stačilo a nejradši bych tam už nešla. 😂
Jinak vám přeji hodně štěstí a spoustu úspěchů! 😁