„Chrisi," zašeptám.

„Hmm?" vydá ze sebe slabě, jako by ani neměl sílu mluvit.

„Někdo nás tam sledoval. Nějaká žena," řeknu mu, ale on na to zavrtí hlavou.

„Co?" zeptá se nechápavě.

„Byl tam někdo cizí, nevím kdo. Ale vypadalo to, že ji až příliš zajímá naše přítomnost."

Jakmile projdeme hřbitovní branou, během chvilky se ocitneme na parkovišti a Chris mi nabídne, že mě odveze domů, což je pozornost, kterou bych od něj nečekala. Ale cítím se příliš slabá na to, abych šla domů pěšky, a tak jeho nabídku přijmu. Smutek dokáže člověka pěkně vyčerpat, a to i fyzicky. Čekám, že zamumlá něco ve stylu, že to byla jen řečnická otázka, ale nic takového z jeho úst nevyjde. Asi mi chvíli potrvá, než si zvyknu na tuhle jeho novou verzi. Radši bych byla, kdybych si na nic zvykat nemusela. Protože tahle změna není dobrovolná a Chris se tak chová jen proto, že mu zemřel nejlepší přítel.

„Počkej tady," řekne najednou. Všimnu si jeho ostražitého pohledu.

„Co se děje?" zeptám se.

„Hledal jsem svoje auto, ale neviděl jsem ho, a teď jsem si docela jistej, že před ním stojí ten šedej rover. Takový auto jsem ve městě ještě neviděl," řekne a věnuje mi krátký pohled.

„Myslíš, že by to mohla být ta..."

„Nevím," pokrčí rameny. „Nikoho nevidím."

„Tak to půjdeme zjistit," rozhodnu a vykročím vpřed, ale on mě chytne za rameno, a zarazí mě tak v chůzi.

„Možná... Možná jsem zbytečně opatrnej, ale.... Měla bys zůstat tady."

„Odkdy tě zajímá, co se mnou je?" zeptám se.

„Mě ne. Ale Jamese ano. Vlastně kvůli tobě řekl sbohem životu a já nedovolím, aby jeho smrt byla zbytečná." Zarazilo mě, jak dokáže vůbec vyslovit Jamesovo jméno a ještě k tomu s takovou lehkostí. Mě bolí jen na to slovo pomyslet. Bodá mě jako nůž do srdce. Ale co se týče toho, že Chrisovi na mně nezáleží, tak je mi to jedno. Není to pro mě žádná novinka a ani po tom netoužím. I když hluboko uvnitř jsem možná trochu doufala, že po dnešku ke mně bude milejší.

„Běž napřed," řeknu mu. „Půjdu kousek za tebou. Budu si dávat pozor, slibuju. Přece tě nenechám, abys přihlížel další smrti, přestože by to byla smrt někoho, koho ze srdce nesnášíš, to by ode mě bylo kruté," řeknu sarkasticky.

„Není to tak, že bych tě nesnášel. Nemyslel jsem to tak. Záleží mi na tom, co s tebou je. Ale vážně mě štve, že mě nutíš mluvit tak upřímně. Že v lidech probouzíš něco, o čem si myslí, že v nich ani není. Přivádí mě to k šílenství. Asi jsem na tebe takovej jen ze zvyku. Promiň," řekne a jeho pohled těká mezi mýma očima a asfaltem pod podrážkami našich bot.

„Ty ses mi omluvil?" vydám ze sebe překvapeně.

„Jo, asi jo," řekne a se skoro nenápadným úsměvem se poškrábe na zátylku. „Víš co, necháme tuhle nepříjemnou záležitost být a půjdeme zjistit, co se děje, jo?" řekne zase trochu vážnějším tónem, ale nepřipadá mi, že by se zlobil. Souhlasně kývnu hlavou a v těsném závěsu se za ním vydám k autu.

„To vám to trvalo," uslyším ženský hlas a o pár chvil později zahlédnu povědomý, krátce střižený účes. Žena opírající se o Chrisovo auto si posune své sluneční brýle na hlavu, a ty jí tak vytvoří čelenku, která brání havraní záplavě vlasů, aby jí padala do obličeje, jako tomu bylo předtím. Její obličej je pohledný, je mladá. Oči má tak světlé, že vypadají pronikavě, a člověku to připadá, jako by jí mohl vidět až do duše. Co by ale od nás tahle žena mohla chtít?

„Kdo jste?" zeptá se Chris neutrálním tónem hlasu, přestože je viditelně napjatý. Myslím, že ho vytáčí, že se mu někdo zcela cizí opírá o auto.

„Vanessa Lewisová. To vám asi nic neřekne. Každopádně by vás mohlo zajímat to, že jsem Jamesova sestřenka," řekne poněkud vyšším hlasem, než jaký bych u ní čekala. Překvapeně zalapám po dechu, když mi dojde, že přede mnou stojí skutečný člen Jamesovy rodiny. Jako bych díky tomu před sebou měla kousek jeho samotného.

Chris mi věnuje krátký zmatený pohled, který mu oplatím. Když Vanessa opět promluví, oba věnujeme pozornost jen jí. „James mě před nějakou dobou kontaktoval s tím, že možná bude potřebovat pomoc, ale nikdy na to nedošlo. Už se znovu neozval. Možná si myslel, že to zvládne sám.... Říkal, že nechce ve městě dělat povyk, že mi dá vědět jen, když už nebude mít jinou možnost. Jakmile jsem se dozvěděla, že zemřel, bylo mi jasné proč," vysvětlí. „Aby bylo jasné, co tu dělám a proč s vámi teď mluvím - jsem tady, abych donutila Oscara dostát spravedlnosti."

„Chci ti pomoct," vyhrknu, jakmile to dořekne.

„Fajn," řekne se zářivým úsměvem. Taky se pousměju, ale Chris dá ihned najevo, že se mu ten nápad nelíbí, což mi všechny známky úsměvu smaže z tváře

„Ne, Brooklyn. Nestrávili jsme tolik času udržováním tě v bezpečí před Oscarem pro to, aby ses mu teď sama nabídla tím, že po něm půjdeš. Teď, když je James po smrti, je ještě důležitější, abys žila. Vždyť jsem ti to už vysvětloval. A navíc... Ty by ses jen tak vrhla do nebezpečí s někým, koho vůbec neznáš? Co když nám lže? Co když je to jeden z Oscarových poskoků?" řekne Chris, čímž mě donutí se zamyslet.

„Překvapuje mě, že to říkáš zrovna ty, Chrisi. Tobě bych stejně tak jako jí věřit nemusela. Znám tě už sice nějakou chvíli, ale zrovna moc toho o tobě nevím. Co když hraješ na obě strany?" Chris nic neřekne, jen zakroutí hlavou. „Chci tím říct, že když nebudeme nikomu věřit, tak se můžeme připravit o možnost, že se nám dostane pomoci. Je to risk, já vím. Ale když si nevsadíš, nejen, že neprohraješ, ale ani nemáš šanci vyhrát. A my tu šanci potřebujeme. Abychom už nemuseli žít ve strachu."

„Nerada se vám míchám do konverzace, ale čekala jsem, že mi nebudete věřit. Obvykle si nepotrpím na oficiální úřední papíry, kvůli vám jsem se však připravila," řekne Vanessa a následně ze svého mohutného šedého auta vytáhne stoh nějakých dokumentů. Podá je Chrisovi a ten mě do nich nechá nahlédnout. „Je to úředně ověřený rodokmen."

Když si všimnu fotografie Vanessy, kterou prozradí temné černé vlasy, donutím se neprohlížet si další fotky a odvrátím pohled pryč, protože se mi udělá špatně z představy, že bych měla vidět Jamesův obličej pouze vytištěný na papíře. Chris si toho všimne a promluví: „Jsou příbuzní." Kývnu na znamení toho, že to chápu.

„Okay, asi nemáme důvod o tobě pochybovat. Máš plán?" zeptá se Chris a já se zachytím jeho rukávu, abych zmírnila svůj pád.