Nacházím se na volném prostranství. O kousek dál už stojí první stany, které jsou většinou prázdné, jen někde v dálce jsem si všimla jednoho, u kterého postávala skupinka mladých lidí, kteří si spolu povídali. Očividně už měli v krvi nějaká promile alkoholu. Jejich držení těla nebylo sebejisté a soudě podle slov, která jsem měla možnost zaslechnout, i jejich mluva byla pomalá a ne moc srozumitelná.

V tuhle chvíli vnímám úplně všechno. Smích podnapilých lidí, hudbu řvoucí z dálky až sem, a taky zvuk větru, který je stále silnější, anebo se mi to jen zdálo? Ačkoliv to, že mě studí na těle zahaleném jen tílkem a šortkami, se mi nezdá. Naskočí mi husí kůže. A to nejen kvůli chladu.

Mladý muž, možná spíše chlapec v mém věku, zpacifikuje mého pronásledovatele. Ten teď leží hrudníkem na zemi s rukama za zády, které mu k tělu přidržuje onen chlapec, jehož jsem nikdy v životě neviděla, a přesto mi byl ochotný pomoc.

Nevím sice, kdo je ten neurvale vypadající muž, který za mnou běžel jako divoké zvíře za svou kořistí, ale tuším, že jeho úmysly nebyly zrovna čisté. A jsem ráda, že leží na zemi.