Ležím na zádech a pozoruji vysoký strop. Nezkoumám žádné určité místo, žádnou rýhu či jiné nedokonalosti omítky. Koukám nad sebe a přitom jako bych měla oči zavřené - nic totiž nevidím. Cítím únavu, a přesto nedokážu usnout. V hlavě mi hýří moc myšlenek na to, abych se s klidem mohla vydat do říše snů.

V hlavě jsem si vytvořím jakousi imaginární myšlenkovou mapu. Představím si ji jako hvězdnou oblohu. Hlavním bodem je měsíc a kolem něj jsou malé a větší hvězdy. Měsíc představuje Jamese, jedna z těch větších hvězd je Oscar, další hvězda nese název festival, další bistro, tajemství, minulost a tak dále. Pak tu jsou menší hvězdy - všechny střípky toho, co zatím vím o těch větších hvězdách. Třídím si tak všechny informace ze dneška, které jsem si zapamatovala. Určité střípky mi spolu dávaly smysl, jiné ale vůbec nedokážu pochopit.

Když si dám ale dohromady vše, čemu rozumím, dá mi to příběh. Nemusí být pravdivý, ale prozatím mi to pomůže pochopit situaci. Podle mého názoru se James s Oscarem nějakou dobu zná, možná pro něj pracuje, nebo je jeho kolega. Oscar mě měl s největší pravděpodobností unést, ale nevím, jakou roli v mém únosu hraje James. Zdá se mi, jako kdyby byl na obou stranách zároveň. Zmínil něco o tom, že teď není ten správný čas. Ale kdy měl být? Měli mě unést jindy? Nechápu, proč mě dnes James zachraňoval, pokud mě měl s Oscarem stejně někdy unést. Mohl se do toho pustit hned. Buď si to s mým únosem rozmyslel a chce mě zachránit, anebo to všechno bylo takhle naplánované a on mě dnes skutečně unesl. Až na to, že jsem se v podstatě unést nechala a to skoro dobrovolně. Nakráčela jsem si do bytu svého únosce a ležím v jeho posteli, jak komické.

Mám pocit, že mi najednou zase nic nedává smysl. Nevím, jestli si vymýšlím úplné blbosti, anebo jsem vážně přišla na ten jejich plán. Pokud jsem ale uhodla, co na mě měli vymyšleno, tak mám trochu problém.

A proč by mě vlastně chtěli unést a co by z toho měli? Na to jsem zatím nepřišla. Mám pocit, jako by se odpověď vznášela ve vzduchu, ale já na ni nedosáhla.

Každopádně další věc, kterou vím, je, že James je zřejmě trochu nevyrovnaný, anebo prožil nějaké trauma. Možná je to spojeno s tím, jak mluvil o těch hvězdách a já z toho usoudila, že mu zemřel někdo, kdo hrál důležitou roli v jeho životě. Ten kluk je ale uzavřená schránka plná tajemství a já se tak mohu jen domnívat, co stojí za jeho nevšedním chováním. Proč by se ale v takovémhle špatném psychickém stavu dával dohromady s někým jako je Oscar?

Přišla jsem na to, že nejspíš mám všechny kousky puzzle, ale je jich tolik, že je nedokážu poskládat a přijít na to, co se tu děje. Anebo mi nějaké kousky přeci jen chybí?

Bezradností hlasitě vydechnu.

„Brooklyn?" ozve se šeptem Jamesův hlas. Proč ještě nespí?

Nechci se s ním bavit. Sice bych měla, abych zjistila víc, ale už na to ani nemám chuť, protože nevím, co si o Jamesovi myslet. Na čí straně skutečně je? Není možné, aby byl na obou. Nemůže být se mnou, zachránit mě před únosem, a zároveň proti mě, unést mě. Pokud to ovšem není součástí jejich plánu - zmást mě. Protože jestli ano, tak se jim to povedlo.