Zůstanu stát jako opařená horkou vodou. A horko mě v přeneseném slova smyslu skutečně polije. Vůbec netuším, jak se odtud dostat, aniž by mě James chytil. Zajímalo by mě ale, jak mě donutí jít s ním. Vždyť mě přece nemůže jen tak vzít a odnést pryč. Smýkala bych sebou a volala o pomoc. Jenže jak už jsem se několikrát přesvědčila, on má vždycky nějaký plán.

„Proč máš takovou potřebu si se mnou hrát na kočku a myš?" zasměje se James. Dlaně má položené na prosklených dveřích a zhluboka se nadechuje.

„Nemám!" nesouhlasím nasupeně. „Ty vůbec nevíš, co já mám za potřeby, vůbec mě neznáš! Co ode mě vlastně chceš, Jamesi? Chceš po mně peníze, nebo co?" křičím a zoufale se ptám na další otázky. Dochází mi trpělivost a jsem vyčerpaná.

„Nechci po tobě prachy," řekne James a na chvíli sklopí hlavu. Všimnu si, jak zatne čelist. Jeho obličej z většiny zakrývají stíny noci, ale i tak vidím obrysy jeho tváře a každý pohyb, který udělá. Mám pocit, jako by bojoval sám se sebou. Na malou chvíli se ve mně objeví kapka slitování, ale zavrhnu ji hned po tom, co si uvědomím, že sama se sebou bojuju i já. A možná my všichni. Protože nikdo není tak dokonalý na to, aby se vždy dokázal rozhodnout správně. „Sakra!" zakleje, „Vždyť já ty tvoje prachy chci zachránit!" Bouchne pěstí do dveří, až se zachvěju já i sklo. Naštěstí skleněná tabule ve dveřích vydrží. Za to já nemůžu vydržet s další otázkou ani sekundu.

„Jak zachránit? Před Pronásledovatelem?" ptám se v naději, že se teď z Jamese budou sypat odpovědi jedna radost.

„Cože? Před kým?" podiví se James a se zájmem se na mě podívá.

„Před tím tvým kámošem přece. Nevím, jak ho mám nazývat, tak mu říkám Pronásledovatel, protože mě na festivalu pronásledoval," vysvětlím mu.

„Nevěděl jsem, že jsi tak nápaditá. Nechápu, jak mi to mohlo uniknout," řekne James po chvíli ticha. Srdce mi buší jako o závod, za to on se hodil do naprostého klidu. Dokonce se mi zdá, že se při své poslední větě pousmál. Mám takový pocit, že v tomhle klukovi se nikdy nebudu moct vyznat.

„Co tím jako chceš říct?" zeptám se nechápavě. A najednou mi to začne dávat trochu smysl. James zřejmě věděl, že budu na festivalu, věděl, že tam bude Pronásledovatel a bude mě chtít unést, určitě také ví, co má v plánu dál, a rozhodně mě oba znají víc, než si myslím. James určitě není jen náhodný zachránce, který mě znal z dřívějška na internetu, jak jsem naivně doufala. Je za tím víc.

„Jsi stalker?" zeptám se trochu ustrašeně. Totiž ten pocit, že by mě někdo sledoval, je naprosto ohavný a strašidelný zároveň. Když jen pomyslím na to, co všechno mohl vidět, anebo co všechno o mně ví... Nedělám sice nic špatného, ale stalkeři si dokážou najít špínu na každého. Nedokážu ale pochopit, jak jsem si toho nemohla všimnout. Byla jsem tak hloupá! Kdybych se víc soustředila na okolí, mohla jsem tomu zamezit již dávno!

„Ne... A nejsem ani nic jiného, co by ti mohlo ublížit. Jsem tu proto, abych ti pomohl. Je to teď to jediné, na čem mi záleží, protože všechno ostatní jsem ztratil," řekne to, jako kdyby si to v hlavě chystal už dlouho. Co mu ale bránilo v tom, aby mi to řekl už předtím? „Někdy člověk potřebuje někoho nebo něco zachránit, aby smazal své dřívější prohřešky.... aby se necítil jako takové monstrum, kterým kdysi byl."

„Jaké prohřešky?"

„To ti teď nemůžu říct. Ale přísahám, že ti neublížím. Já opravdu nejsem ten, koho by ses měla bát." Udělám pár kroků blíž ke dveřím a podívám se mu do očí. Vypadá to, že to co říká, myslí upřímně. Vypadá skutečně ztrápeně, a dokonce bezmocně. Vážně mu záleží na tom, abych před ním neutíkala. Sakra. Měla bych mu dát šanci? Jasně, že ne. Ale chci. Možná jsem šílená, možná je to následek toho, že mě rodiče vždycky drželi ve zlaté kleci, ale já to prostě chci udělat. Chci Jamese poznat. A ne jen kvůli informacím o Pronásledovateli.

Byť je to sebevíc šílené a neskutečně riskantní, položím svou dlaň na kliku a zhluboka se nadechnu. Moje oči se setkají s překvapeným výrazem ztrápeného chlapce, který se mi začal otevírat přímo před očima. V jeho očích zahlédnu malou jiskřičku naděje, že právě on není můj nepřítel, ale naopak spojenec.

„Měli bychom začít odznova, Jamesi. Dohoda?"

„Dohoda."