Disciplína, pořádek, klid, poslušnost. Jednoduchá pravidla pro školu, ne? Možná pro většinu, ale pro tři idioty evidentně ne. Běžnými narušiteli školních pravidel byli vždycky Jean Kirschtein, Mikasa Ackermanová a jejich leader – Eren Jaeger. Pár krát jsem s nimi viděl i jednoho člena naší studenské rady – Armina Arlerta, ale ten byl obvykle vyjednávačem mezi školní radou a tou proklatou trojicí, jenže dneska byl prostě špatný den, špatný týden. Nevím, každopádně všechno šlo k čertu a tak jsem se svojí vlastní silou rozhodl sjednat pořádek na téhle zatracené škole, kde běsnili jako tornáda tihle tři.

„Takže zase porušujeme školní řád?" ozval jsem se chladně, když jsem viděl, jak se ti tři povalují v opuštěné chodbě západního křídla.

„He?" Ten koňský ksicht, který se neumí pořádně vyjadřovat a má půl hlavy obarvenou do světlé barvy (i když to popírá a říká, že je to přírodní barva) je Jean.

„Erene, mám mu nakopat prdel?" Černovlasá holka, vždy s rudou šálou okolo krku ať je zima či léto, poslouchající každé slovo Erena, je Mikasa.

„Jak milé! Navštívil nás přímo sám kaprál." A ten poslední – divoký spratek s hnědými neupravenými vlasy, pletí barvy světlého moka a s neuvěřitelně výraznými smaragdově zelenýma očima a postavou k sežrání, byl Eren.

Přezdívku kaprál neboli, jak mi někdy říkali heichou, mi vymysleli oni. Nejprve mě to zatraceně sralo, ale zvykl jsem si. Člověk je takové stvoření, které si zvykne na většinu věcí. A proč zrovna kaprál? Byl jsem zástupce předsedy studentské rady, jímž byl ve stávající době Erwin Smith. Všichni studenti se od něj radši drželi dál a správně dělali. Je to totiž zatraceně bezcitný kokot, kterýmu je jedno co si myslí ostatní, i když předseda byl vskutku důstojný.

Prohlížel jsem si válející se trojici na hnusné špinavé podlaze, že se mi div nezvedal žaludek. Stál jsem tam s překříženýma rukama a bezcitně je propaloval pohledem, ale jak bylo vidět, jim to bylo evidentně jedno.

„Všichni tři zvedněte své špinavé prdele a vypadněte na vyučování."

Jean se tiše zachechtal a Mikasa se nehnula, jen dál hladila neposedné vlasy Erena, který se jí válel na klíně a když uslyšel má slova, posadil se, aby se na mě upřely jeho smaragdové oči.

„Nebo co, heichou?" dotázal se jako nějaké největší neviňátko.

Posměšně jsem si odfrkl a svraštil obočí. „Nebo se postarám o to, aby jste do konce měsíce uklízeli školní pozemky a budu tak velkorysý, že vám připomenu, že je teprve začátek měsíce, takže si to pořádně užijete."

Tentokrát se zamračil Eren. Věděl jsem sice, že je impulsivní a emocionální, ale co bylo podivuhodné – nikdy se na školních pozemcích nepral. Vždy se to dělo mimo školu. A jak jsem to věděl? Modřiny, podlitiny, stopy po kousancích, řezné rány na všech třech. Škola ani rada si s tím ale nedělali moc starosti, jelikož se nestarali o osobní život děcek a kdyby šlo o domácí násilí, už bychom o tom dávno věděli. Měli jsme dostatečně prostředků zajistit bezpečnost studentů i doma.

Tento argument, jak jsem věděl, leadera trojice přesvědčil a Eren vstal, aby okolo mě mohl projít. Za ním pak vyskočili i zbývající dva. Klidně jsem povzdechl a zamířil do učebny, kde zasedala školní rada, abych se vrátil k důležitějším povinnostem než sledování těch třech imbecilů.

Toho dne jsem se domů vracel o něco později, než jsem měl ve zvyku. Měl jsem dost práce a ta čtyřoká slepice Hanji mi přihodila ještě tu svojí aniž by se jí dotkla a při tom to udělala tak, že jsem si toho ani nevšiml. Ach, Bože, zítra ji asi uškrtím a zakopu na školním dvorku.

Nesnášel jsem čtvrť, kde jsem bydlel, hlavně po večerech, protože se tu pak toulali různí zloději, násilníci a pedofilové, které chtěli každé nevinné dítě zatáhnout za roh a nemilosrdně ojet. Kvůli svému „oblíbenému" strýci Kennymu, který byl bohužel jediný žijící člen mé rodiny, jsem v této čtvrti musel vyrůstat, takže jsem se naučil přežívat v nemilosrdných podmínkách kriminálního Tokya a nedělalo mi problém nakopat prdel pětičlenné partě. Možná bych to dokázal i u desetičlenné, ale všichni mě znali jako nejsilnějšího samotáře, takže nikdo nebyl ochotný mi překřížit cestu a byl jsem s tím spokojen.

Bylo už asi osm hodin večer, když jsem konečně procházel poslední „nebezpečnou" částí mé cesty a uslyšel jsem typické zvuky bitky. Nevěnoval jsem tomu ale značnou pozornost. Konec konců, bitky tady – to byla tak přirozená věc, jako východ slunce, takže jsem procházel v klidu, s rukama v kapsách, dál. To, co mě ale ten den zastavilo, byly výkřiky jmen:

„Erene! Za tebou!"

„Do prdele, Jeane! Dej mu pěstí, ne?!"

„Mikaso, braň mě zezadu!"

Samo sebou jsem pochopil, že hlasy patří naší slavné trojici a i když jsem se do toho nechtěl míchat, jen jsem nakoukl přes roh, abych si prověřil, že vyváznou živí. Uviděl jsem ale tak početnou bandu, že jsem prostě nemohl stát mimo. Vždyť jich sakra bylo aspoň patnáct na ty tři! Ach jo, ti děcka v dnešní době...

Odložil jsem svoji školní tašku a nějak ji zamaskoval pod odpadky (fuj, budu ji pak muset ještě kvůli těmhle spratkům vyprat) a zamířil jsem do uličky, kde už to pomalu páchlo krví.

„Ale, ale, spratci potřebují nakopat prdel, aby věděli, kde je jejich místo."

Bitka se zastavila a skupinka dospívajících blbců pohlédla mojí stranou. Nejspíš mi neviděli do obličeje, protože světlo od lampy se nacházelo přímo za mnou a mně se to také hodilo díky tomu, že mi ti tři idioti neviděli do obličeje. Nechtěl jsem, aby věděli, že jim pomáhám. Nechtěl jsem, aby byla porušena moje pověst jako zástupce předsedy – vyjednávače prudkými a tvrdými slovy. Teď jsem přeci byl nucen použít pěsti.

Uslyšel jsem šuškání mezi patnáctičlennou skupinkou a zaslechl jsem slova jako samotář, postrach a nebezpečný. Heh, můj ideální popis.

„Nemyslíte si, že je to nefér? Patnáct proti třem? Tch, jste zbabělí bastardi." Fajn, tak tři zaručeně poznají, že jsem to já, o tom už nebyl pochyb.

„Běž do prdele, samotáři! Tohle je jen mezi námi!" zakřičel jeden z bandy a všichni ostatní přitakali.

Tch, ty vole, takový tupci. Ti tři už dávno mohli využít tu možnost a nakopat některým z nich prdel, ale oni místo toho stojí a čumí na mě. Bože...

„Právě tady mlátíte mé spolužáky," varoval jsem je, ale těm týpkům to bylo evidentně jedno.„Ach jo, slova nechápete," prokřupal jsem si prsty a krk. „Tak budu muset použít násilí, což nedělám rád."

Několik debilů nemeškalo a skočili po mně najednou. Jaká to chyba...

Jednoho jsem popadl v rychlosti přímo za obličej a hlavou praštil do druhého a bylo slyšet nepatrné křupnutí, asi jsem jim nalomil lebky. Třetí, který se na mě vrhl ve stejnou dobu jako ti dva, se zasloužil a o můj rychlý obrat a ránu pěstím do rozkroku. Ti tři se tam aspoň vypořádali se dvěma, ale měli celkem dost ran, takže brzy odpadnou. Tch, to zvládnu.

Úprk, úklon, rána, pěstí, skrčení, přehoz přes rameno, škrábanec (i ten byl účinný, když byl dostatečně silný), další úklon, kotoul (au záda), odzbrojení, pár ran do břicha, skrčení a o ostatní se postarali buď neohrabaní týpci nebo pomalu „umírající trojice". Nakonec jsem tam stál já, ve špinavé uniformě v celku bez pohmožděnin či ran; prokletá trojice, která byla udýchaná jak po olympijském běhu a zbitá jako pouliční kočky a patnáct debilů se válelo všude okolo nás. Uh, chtěl jsem se co nejrychleji dát koupel, abych se zbavil té špíny a smradu krve a potu, který byl přítomný skoro všude v té dusné uličce i při tom, že jinak byla venku poměrně zima.

Otočil jsem se k prokletým spratkům a zkřížil ruce na hrudi. Samo sebou i mimo školu zůstávám zástupcem předsedy a musím se tak i chovat.

„Vy tři padejte domů a ať vás už v téhle čtvrti ani nevidím." A abych neslyšel nějaké jejich nepotřebné námitky nebo možná i nadávky, otočil jsem se na podpatku a zamířil jsem z uličky ven.

„Heichou! Heichou!" volal za mnou Jean a když jsem se otočil, spatřil jsem, jak Mikasa a Jean podpírají Erena, který byl, vypadá to, definitivně mimo. Uh, další starosti. A to si říká leader, Bože.

„Co je s ním?" zeptal jsem se jich, když ke mně s Erenem přiběhli. Pak jsem si teprve všiml, že měl Eren na levém boku hlubokou řeznou ránu a jeho uniforma byla skoro celá prosáklá krví. A jo, vlastně, jeden z těch kryplů měl nůž.

„Musí do nemocnice," oznámil jsem jim a Jean s Mikasou se na sebe ustaraně podívali. Výměnu výrazů jsem zcela nepochopil a tak jsem se jich zeptal: „Co je?"

„Pokud půjde do nemocnice, zjistí to jeho rodiče a pak..." Mikasa se odmlčela a zadívala se na černý chodník.

„Pak mu bude o hodně hůř než je teď," dokončil za ni Jean a taky sklopil pohled na asfalt, jakoby to všechno byla jeho vina.

Nechtěl jsem ho k sobě brát, ale když jsem uvažoval logicky – teď nebyl čas přemýšlet ke komu Erena svěřit do péče a já bydlel nejblíž.

„Odvedeme ho ke mně, postarám se o něj," konstatoval jsem nakonec a hned se na mě upřely dva páry uslzených, ale radujících se očí. „Donesete ho ke mně ale vy," dodal jsem suše a sebral svojí schovanou tašku z laciného úkrytu. Zamířil jsem ke svému domu, který už byl nedaleko a tři spratci v patách.

Kenny doma jako vždy nebyl, takže Mikasa a Jean na můj povel zanesli Erena do koupelny na zem. Tam bylo nehygieničtější prostředí (samozřejmě po mém pokoji) na vydezinfikování a ošetření ran.

Jaen a Mikasa poslušně plnili mé rozkazy (takže můžou poslouchat, když chtějí) a tak, když jsem ošetřil Erena, ošetřil jsem i je.

„Jste úžasný, heichou!" překvapeně prohlásil Jean, když jsem je všechny tři ošetřil.

Eren se právě válel u mě v pokoji a ti dva byli se mnou v obýváku, kde jsem skončil s ošetřováním a upřímně jsem doufal, že vypadnou z mého domu, než je z něj budu muset vykopat násilím.

„Kde jste se to všechno naučil? Tak bojovat! A ošetřovat rány! Máte tu tolik zásob obvazů, různých mastí a desinfekční – " začal nadšeně rozhlašovat Jean, ale já mu nedovolil dokončit větu.

„Vyrůstal jsem v téhle čtvrti a chtě nechtě jsem se musel naučit nakopávat zadky a držky nadrženým pakům a taky jsem se díky tomu naučil ošetřovat si rány. Zásoby mám kvůli pěstounovi, který taky jak vy přichází domů někdy zbitý jak pouliční krysa," koukl jsem na ně, když jsem schoval všechny obvazy a náplasti na své místo. „A teď, když jsem byl tak hodný a ošetřil vás, je na čase, aby jste se zvedli a vypadli odsud, než vás vykopu já. To povalující se štěně nechte na mně."

Jean se nadšeně zvedal a se slovy díků za sebou táhl Mikasu, která Erena nejspíš nechtěla se mnou nechávat ani na sekundu, ale nakonec za doprovodu mého kamenného vražedného pohledu spolu s Jeanem vypadla a v domě bylo konečně ticho. Teprve pak mi došlo, že jsem celou dobu nepřevlečený a špinavý, tak jsem rychle uháněl do koupelny, abych se pořádně vykoupal a ulehl ke spánku. Konec konců, školu nikdo nezrušil, takže další den jsem tam jít musel.

Po vydatné sprše a koupeli jsem si uvědomil, že jsem si zapomněl vzít čisté oblečení a tak jsem s mokrými vlasy a v ručníku přes boky došel do svého pokoje, kde hnědovlasý spratek zrovna spal pokojným spánkem. Otevření skříně ho ale probralo a on se líně začal rozhlížet po mém pokoji.

„Kde to jsem?" zívl ospale a protáhl se.

„Jsi u mě doma, přesněji v mém pokoji a teď máš spát, takže lehej a spi," nakázal jsem mu, zatímco jsem si vytahoval čisté boxerky. Na Erena jsem se ani nepodíval a vůbec mi nevadilo, že se teď nejspíš díval na mé odhalené pozadí. Tak čeho se stydět, oba jsme byli mužského pohlaví, ale moment, kdy mě objalo pevné horké tělo chlapce – ne, muže – jsem se hned cítil v rozpacích. „Co to kurva děláš," pronesl jsem zcela klidně a vůbec se nahýbal. Nechtěl jsem ho zranit. Jeho rána se mohla kdykoli otevřít, ale potlačoval jsem chuť ho praštit do koulí, aby věděl, kde je jeho místo.

„Byl jsi úžasný v té uličce, Levi." Způsob, jakým pronesl mé jméno, donutil mé tělo, nezvyklé k něžnostem a dotekům, potěšeně zareagovat.

„Fajn a teď mě pusť," nařídil jsem mu a dal se nehýbal, ale když jsem pocítil, jak se jeho rozpálené rty dotkly mé šíje, unikl mi ze rtů tichý sten.

„Jsi citlivý. Měl jsi už někoho?" ignoroval mé nařízení a když jsem se už chystal naposledy říct, aby mě pustil, sjely jeho ruce na mé břicho. „Nedivím se, žes je zmákl, jsi tak vypracovaný a máš tak nádhernou postavu."

Ty máš nádhernou postavu, ale to byla věta, kterou bych nikdy neřekl a k tomu jsem se od něj musel dostat, ale moje tělo bylo až moc proti. Chtělo si užívat to laskání a doteky, které mi Eren tak ochotně dopřával.

„Ere – ne..." zašeptal jsem, když jsem pocítil, jak mi zasypával šíji a rameno polibky a ruce nechával bloudit po mé hrudi a břiše, dokud se nezastavily na tvrdnoucích bradavkách.

„Tiše, Levi, už žádné vyhánění..."

A já ho tak jednoduše poslechl!

Zvedl jsem ruku, abych ji mohl zabořit do těch měkkých kaštanových vlasů a nepatrně ho za ně zatahal.

„Otoč se ke mě čelem," nařídil mi šeptem těsně u ucha a já tak pomalu provedl.

Podíval jsem se do těch smaragdových očí, plných chtíče, touhy a... ještě něčeho, ale v tu chvíli jsem to moc neřešil.

Zabořil jsem obě ruce do jeho vlasů a tělem jsem se natiskl na to jeho. Tohle se mi tak nepodobá... ale teď jsem se chtěl nechat unést těmi pocity, které ve mě vyvolávaly jeho doteky, polibky a slova.

Eren ke mně sklonil hlavu, aby mohl něžně políbit mé rty. Nejdřív úplně zlehýnka, na zkoušku, jakoby prověřoval, jestli se nevyděsím nebo jestli ho nekousnu. Pak to zopakoval, ale o něco déle. Ucítil jsem jeho teplý jazyk na svém rtu, žádající si pozvání dovnitř a tak jsem mu po chvíli váhání vyhověl a pootevřel svá ústa, aby se jeho jazyk mohl dostat dovnitř a prozkoumat tak okolí. On mě ale místo toho začal vybízet, abych zapojil i svůj jazyk. Nejdřív mi to nešlo a cítil jsem se tak nesměle, ale nakonec jsem se poddal jeho hře a už mi to šlo líp, a líp, a líp dokud se náš nesmělý polibek neproměnil do žhavého, spalujícího a hlubokého.

Tělem jsem se k němu přitiskl ještě víc, aby mezi námi nebyla žádná škvíra a on mě ochotně tiskl k sobě. Pocítil jsem, jak se jeho ruce zastavily na mých půlkách, které začal mačkat, což mě donutilo zasténat mu do pusy. Postupně jsem začínal cítit, jak naše mužství na sebe netrpělivě tlačí přes látku našeho spodního prádla a všimne si toho i Eren.

„Myslím, že bychom se měli zbavit nepotřebného oblečení." A na důkaz svých slov ze sebe sundal s tichým zasyčením své černé boxerky a přešel k posteli se smaragdy stále upřenými na mě. Stejně jako on, i já se zbavil svých boxerek, které jsem si ještě před chvíli na sebe vzal. Tiše jsem vydechl, když můj úd pocítil volnost a dotkl se ho vzduch v pokoji.

Přistoupil jsem beze slov k Erenovi, skoro zhypnotizovaný a na chvíli jsem pak sklonil pohled, abych spatřil jeho působivé mužství v celé své kráse.

„Jsi nádherný..." zašeptal a vzal mě za ruce, aby se ke mně znovu mohl sklonit a přivlastnit si mé rty. Naše erekce se nepatrně dotkly a já kousl Erena nadrženě do rtu. „A netrpělivý," podotkl a já si všiml, že se pousmál. Jeho horká ruka se přesunula na moji tvář a podíval se mi roztouženě do očí.

„Tak už něco dělej," zašeptal jsem tiše, než si znovu přivlastnil moje rty a něžně mi skousl dolní ret.

Po chvíli se znovu odtáhl, při tom mě dál držel za obě ruce a posadil se na postel. Pobídl mě, abych se mu obkročmo posadil na klín a když jsem tak učinil, byl hned dotek našich vzrušených penisů intenzivnější a tiše jsem sykl.

„Řekni mi, co chceš, Levi..." pošeptal s rukou na mé tváři a druhou na mých zádech.

Mé ruce spočívaly klidně na jeho ramenou a dívali jsme si neustále do očí. Ach Bože, tak nádherné...

„Dotkni se mě, prosím." Myslím, že i on mohl cítit, jak mi penis pulsuje netrpělivostí a nebo to byl jeho? Nevím. Vím jen to, že jsme oba po sobě prahli jako po doušku vody na poušti.

Ruka Erene hned skouzla k našim ztopořeným penisům a oba je obchvátila. Od toho doteku se mi zatmělo před očima a nehty jsem lehce zabořil do jeho ramen. Zároveň jsem zaklonil potěšeně hlavu a Eren využil tu příležitost, aby mě na krku mohl políbit nebo spíš vytvořit cucflek.

„Ah, někdo... t-to uvi – dí..." pronesl jsem přerývavě, když se ruka Erena začala pravidelně pohybovat nahoru a dolu.

„Aspoň budou všichni vědět... Mmm, že jsi můj..." a pustil se do značkování mého ramene.

Cítil jsem jak jeho ruka začíná intenzivněji třít naše penisy o sebe a mně se z toho trošku točila hlava. Tolik kouzelných pocitů. Pocítil jsem nával sladké extáze a hlasitě jsem zasténal, když jsme s Erenem oba na ráz vyvrcholili. Tiskli jsme se k sobě čely a hluboce oddychovali. Po tom, co jsme se oba vzpamatovali jsme se ještě líbali. Dlouho. Hluboce. Usnuli jsme si v náručí.

Ráno jsem se probudil poměrně brzy a všiml jsem si, že Eren v posteli nebyl, což mě přivedlo do rozpaků. Vylezl jsem z postele a uvědomil si, že nikde nevidím jeho věci a při obhlídce bytu mi konečně došlo, že ten parchant zdrhl.

Srdce se mi bolestně sevřelo, ale já zachoval chladnou hlavu a nasadil jsem na obličej svoji zcela normální kamennou masku. Co jsem mohl čekat od toho nevděčného krypla? Měl jsem ho tam včera nechat chcípnout, aby si klidně vykrvácel, ale ne, já ho přitáhnu domů, ošetřím jemu i jeho kamarádíčkům rány a ještě mu dovolím, aby se mnou udělal něco takového! Tch, jestli se mi dneska dostane na oči, tak ho roztrhnu vejpůl jak hada.

Zahodil jsem to ale za hlavu a pustil se do přípravy do školy. Nakonec jsem to stihl dřív, než jsem si původně myslel.

„Dobré ráno, Levi," pozdravil mě Erwin u svého stolu s hromadou papírů, které musel přečíst, podepsat či opravit.

„Nazdar."

Erwinovy modré oči hned spočinuly na mně a já na něj nechápavě koukl. „Co je?" dotázal jsem se a on odložil papíry stranou.

„Máš na krku cucfleky a vypadáš, že jsi měl vskutku veselou noc," řekl upřímně a já si vzpomněl na cucfleky na svém krku, které mi ten spratek udělal.

„To, jakou jsem měl noc ti může být s prominutím u prdele. Přišel jsem dodělat práci ze včerejška, kterou mi mimochodem tvoje čtyřoká slepice, co se zabývá rozpočtem financí, zanechala na stole, takže ať se ode mě dneska drží dál, jinak jí zlomím vaz." Už jen z toho prohlášení Erwin pochopil, že je dobré mě dneska neprovokovat.

Vyučování proběhlo poměrně v pořádku a Armin se už konečně vrátil po nemoci do školy, takže jsem konečně nemusel řešit ty tři prokleté. Hlavně jsem nechtěl vidět Erena, jinak bych ho nejspíš opravdu zabil. Bude mi ještě chvilku trvat než se vzpamatuju.

Na neštěstí, moje nebo jeho, se objevil. Dovolil si přijít přímo do místnosti studentské rady. Já ho ignoroval, i když jsem byl patrně napjatý, nechal jsem to na Erwinovi a Arminovi. Já si s ním neměl co říct.

„Čím ti můžeme pomoci?" zeptal se ho Erwin a opřel se lokty o stůl.

Ignoruj, ignoruj, ignoruj...

„Přišel jsem si promluvit s Levim," odpověděl zcela klidně.

Nasadil jsem co nejklidnější výraz a podíval se na něj. „My dva si nemáme co říct," jemu to ale evidentně nestačilo a nevypadalo, že nehodlá jen tak odejít.

„Levi, chci si o tom promluvit, jen tři minuty, prosím,"

Sakra, jeho hlas... Nemohl jsem mu neodolat, prostě to nešlo.

Dlouze jsem povzdechl a zamířil jsem za ním ke dveřím. Hned, bez meškání mě vzal za ruku, zavřel dveře a rozběhl se se mnou ke schodům.

„H-hej! Co to kurva děláš?!" okřikl jsem ho a chtěl jsem se vysmeknout z jeho sevření, ale to mi bylo na nic.

Dál svíral moji ruku a táhl mě po schodech nahoru až na školní střechu a když otevřel dveře, vrazil mi do obličeje divoký vítr a před očima se mi objevil nádherný růžovo-oranžový západ slunce.

„Sice jsi teď porušil asi tři pravidla, ale tohle za to stojí," poznamenal jsem a dál omámeně koukal na ten nádherný západ slunce.

„Usoudil jsem, že tohle bude nejideálnější místo si promluvit."

Tahle věta mě tvrdě vrátila do reality a já se na něj chladně podíval, ale než jsem stihl něco říct, umlčel mě Eren ukazováčkem přiloženým k mým rtům.

„Vím, neměl jsem ráno tak zdrhat, aniž bych nechal nějaký vzkaz, ale rodiče by mě zabili, kdybych se neobjevil a čím rychleji jsem doma, tím líp pro mě. Musel jsem se nepozorovaně dostat domů a zalézt do postele, vždycky mě kontrolují v jednu a tu samou dobu a pokud tam nejsem..." Eren se odmlčel a zadíval se na západ slunce nic neříkajícím výrazem. „Do včerejška jsem z tebe měl srandu, ale to, jak jsi bojoval, tak... neuvěřitelně ladně, přirozeně a krásně... zamiloval jsem se, Levi," a pohlédl na mě, v očích tolik lásky. Pak se ale zasmál a poznamenal: „Nejspíš proto mě ten chlapík dostal kudlou."

Hned jsem si vzpomněl na jeho ránu a přistoupil k němu, abych mohl nadzvednout jeho tričku a místo obvazu jsem spatřit několik náplastí.

„Neměj strach, rychle regeneruju," řekl mi a mě bylo hned jasné, že se usmívá. Podíval jsem se na něj a chvíli se mu jen tak díval do očí.

„Co ti dělají rodiče?" zeptal jsem se ho na rovinu.

Erenovi úsměv zmizel z tváře a znovu se zadíval na západ slunce.

„Zavírají mě do klece," koukl na mě a zastavil mě, než jsem začal něco říkat o bezpečnostním domácím systému školy. „Vím o tom systému nebo co to je, ale jde o to, že se mě bojí, víš? Systém hlásí agresi, ale strach ne. Mají strach, že mě neudrží pod kontrolou. Když jsem byl malý, měl jsem vztek. Skoro hysterický a tenkrát jsem napadl tátu. Bojí se prostě, že to neovládnu, tak mě ohraničují pravidly a pokud je poruším, zavřou mě do klece ve strachu, že by sebemenší porušení tupého pravidla mohlo přivést k dalšímu takovému hysterickému záchvatu."

Díval jsem se na něj s neskrývaným překvapením, ale on jen pokrčil rameny a usmál se.

„Nedělej si s tím starosti, Levi. Díky tobě se teď cítím klidný," a jeho ruka spočinula na mé tváři.

Věděl jsem, že se už na něj nezlobím a jeho přiznání a to, že se mi svěřil... Oceňoval jsem to a i já mohl říct, že ho miluju, že mi byl opravdu drahý.

„Děkuju, že jsi mi to pověděl," a políbil jsem ho na tvář.

„Nechceš mě políbit jinam?" pronesl pobaveně a já ho s letmým úsměvem políbil na rty. Pak se náš polibek prohloubil a mě došlo, že nejsem ve stavu, abych se vracel zpátky do učebny, kde jsme měli studentskou radu.

„Nějak rychle ses vzrušil," řekl Eren, když se koukl na můj rozkrok.

„Ty nejsi výjimka," a na potvrzení svých slov jsem se dotkl jeho rozkroku.

Kousl se do rtu s nepatrným zasyčením.

„Pojď do nějaké prázdné učebny," řekl zcela vážně a já přitakal.

Normálně bych ho seřval a nejspíš i přehodil přes zábradlí, ale chtěl jsem ho, stejně jako on mě. Odvedl jsem ho za sebou do prázdné učebny a jakmile za sebou zavřel dveře, přitiskl jsem ho na ně a přisál se k jeho rtům. Rukou jsem zatím zamkl učebnu, aby se dovnitř nikdo nemohl dostat a my si tak zatím mohli užít intimního prostředí.

„Dneska si tě vezmu, Levi."

Udýchaně jsem přikývl a pustil se do rozepínání jeho košile. Chtěl jsem vidět jeho nádherné tělo, dotýkat se ho, líbat ho a tak, když konečně přede mnou stál polonahý, donutil jsem ho se posadit na jednu z lavic a rty jsem mu začal bloudit po těle.

Krk, ohryzek, klíční kost, rameno, hruď, bradavky, pevné břicho podbřišek... Rozepl jsem pomalu a provokativně zip jeho kalhot a ještě pomaleji začal vyndavat jeho penis s boxerek.

„Levi, sakra..." tiše zaklel a já se jen pousmál.

Před mým obličejem se právě tyčila jeho úctyhodná chlouba s velkým červeným žaludem pokropeným malinkými kapičkami pre-ejakulátu, který jsem mlsně slízl a vysloužil si zasténání z Erenových úst. Vzápětí ale z lavice seskočil a přitlačil mě k ní.

„Ne, chci se udělat v tobě. Na tohle budeme mít čas jindy." Pomohl mi dostat se ven z košile a políbil pak mou lopatku.

„Jsi tak nádherně bledý, skoro jako panenský čistý sníh..." a zasypával má citlivá záda polibky, kvůli čemu jsem se strašně propínal. Rukou mu zatím sundaval kalhoty, aby se mohl pustit do přípravy před prvním proniknutím. Rukou se dotkl mého vlhkého žaludu, aby si takovýmto způsobem navlhčil ruku. Byl jsem k němu otočený zády, ale nevadilo mi, protože se tak důkladně staral o má záda a svraštělý otvor, kam teď pronikal jeden jeho prst.

„Chci tě vidět..." zašeptal jsem a Eren si mě k sobě otočil čelem, aby mě pak mohl vysadit zpátky na lavici. Položil mě na ni tak, aby měl přístup k otvoru a začal mě jemně kousat do vnitřní strany stehen, kde, jak jsem zjistil, jsem byl ještě víc citlivější jak na zádech.

Brzy do mě pronikl i druhý prst a postupně do mě rychleji a rychleji přirážel. Hlava se mi točila vzrušením a já toužil mít už Erena konečně v sobě. Než jsem ale tuto myšlenku stihl nahradit jinou, už jsem ji vyslovoval nahlas: „Erene, už tě chci v sobě, prosím..." zaprosil jsem s nepatrným kousnutím do rtu a Eren, jako smyslů zbavený, přitiskl svůj penis na připravený otvor a za chvíli se dostal přímo do mého nitra. Hlasitě jsem zasténal a z očí mi vytryskly slzy. Když se ale Eren pohnul, narazil na ten sladký bod, který donutil mé tělo se svíjet ve sladké chtíči.

„To je ono, lásko..." zašeptal Eren a přitáhl si mě do náruče, aby mohl začít přirážet. Každý příraz se trefoval na to jedno citlivé místo a já věděl, že se už brzy udělám.

„Erene, ah... mi-miluju tě... Bože..." sténal jsem dokola jako nějakou mantru, než jsem s jeho jménem na rtech slastně vyvrcholil a Eren po několik přírazech vyvrcholil také a teplé semeno zaplavilo moje útroby.

Udýchání jsme se tiskli k sobě. Eren pořád ve mně a já si užíval ten moment slastného sjednocení. Byli jsme jeden celek. Dokonali jsme k sobě pasovali.

„Miluju tě, Erene," zašeptal jsem unaveně a Eren mi vtiskl polibek na čelo.

„A já tebe, Levi."

Vážně, co může být lepšího?