Severus by nedokázal slovy popsat úlevu, kterou pocítil, když mu přišel Harryho krátký dopis.

Každý den, kdy nepřišla sova s Harryho odpovědí ztrácel více a více naději. Už se pomalu smiřoval s tím, že hocha uvidí zase až na nějaké velké oslavě případně rovnou na Harryho svatbě. Jak je však známo, tak naděje umírá poslední a Severus se dočkal.

Sám nedokázal vyjádřit co přesně ho k mladíkovi táhne, ale cítil, že je to nesmírně silné. Nebylo dne, kdy by nad Harrym nepřemýšlel a netoužil alespoň po malé chvilce v jeho přítomnosti.

Možná za to mohla naprostá rovnováha mezi geny drzého Jamese a laskavé Lily. Harry byl odrazem obojího a k tomu ještě se špetkou něčeho naprosto svého, pro Severuse zatím neznámého, což z něj dělalo velice přitažlivého, mladého muže.

Severus se ani nenamáhal namlouvat si, že ho syn své nejlepší kamarádky nepřitahuje, když opak byl pravdou. V jeho přítomnosti se cítil mladý a plný energie a co víc, měl zas chuť se smát a to už opravdu dlouho nezažil.

Přestože si byl jist, že sám sobě škodí, když se snaží mladíkovu přítomnost vyhledávat, nemohl si pomoci.

Proto teď, kdy byl Harry jen pár metrů od něj, se nedokázal soustředit ani na obyčejné čtení. Myšlenky mu neustále zalétaly do vedlejší místnosti a ne a ne je udržet na místě.

„No do hajzlu!“

Severus překvapeně nadzvedl obočí a přešel k otevřeným dveřím knihovny.

Harry již neseděl. Stál před stolem a propaloval pohledem několik poznámek, které měl rozložené před sebou.

„Je všechno v pořádku?“

Harry zaznamenal Severuse ještě dříve než promluvil, ale byl natolik rozčilen, že zapomněl na nervozitu a všechno co mu bránilo v normální mluvě. Nyní byl v pracovním módu a podle toho taky odpověděl.

„Bohužel není. Pokud jsou tvé poznámky správné, o čemž nepochybuji, tak mám větší problém než jsem si myslel.“

Severus se lehce pousmál nad Harryho přechodem na tykání, ale nijak to nekomentoval. Rozhodně mu to však nevadilo. Vešel za mladíkem do knihovny.

„Nejsem si jist, že ti rozumím.“

„Minulý týden přijali u Munga tři případy otravy, každý s jinými příznaky, přesto se jednalo o jeden a tentýž jed. Lékokouzelníci dokázali zastavit pokračování otravy, ale více si s tím nevěděli rady, jelikož se jedná o neznámý jed. Tím pádem skončil u mě na stole.“

„Je to snad některý z těch, které jsem v zahraničí zkoumal?“

„Je to mnohem horší, podívej.“

Severus přistoupil až těsně k Harrymu a mladík mu ukázal na tři listy položené vedle sebe a pod nimi na poznámkový blok, který si on sám přinesl.

„Složení těchhle tří dohromady odpovídá složení jedu od Munga. Jak je známo, vlkodlačí krev je výborným pojidlem a proto ji někdo použil při smíchání těchhle tří. Jenomže každý z těch tří jedu má jiný účinek a taky se jinak neutralizuje-“

„-takže není jak tu novou směs neutralizovat.“

Severus dopověděl větu za Harryho a plně chápal jeho rozčilení. Tohle bylo nadmíru nebezpečné.

„Něco takového nemůže mít na svědomí amatér. Mám co dočinění se zkušeným lektvaristou a něco mi říká, že ti tři u Munga jsou jen začátek.“

„Co budeš dělat?“

„To co vždy, když se jedná o podobný případ, Severusi. Spojíme se s bystrozory a budeme hledat pachatele, zatímco se budu snažit vyrobit protijed.“